Categorized | Politika, Zprávy ze světa

O mýtu americké “kultury násilí”

Seung-Hui ChoAutor: Daniel Greenfield

Žádný z pěti nejhorších střeleckých masakrů na světě nebyl spáchán Američanem

V dnešních dnech si nemůžete zapnout ve Spojených státech televizi bez toho, abyste nebyli nuceni poslouchat dalšího škorobeného komentátora mluvícího o „kultuře násilí“ v Americe. Michael Moore se díky tomu stal i slavným, když zneužil  masakr na střední škole v Columbine a lhal o něm.

Diskusní téma je vždy předem stanovené. Američané vlastní přiliš mnoho zbraní. A naše kultura vlastnění zbraní vede ke střeleckým masakrům. Avšak fakta hovoří jinou řečí.

Z pěti nejhorších střeleckých masakrů se jen jeden se odehrál ve Spojených státech. Žádný nebyl spáchán Američanem. Největší masakr byl spáchán Andersem Breivikem v zemi, která má jedny z nejpřísnějších zákonů na kontrolu zbraní na světě. Druhý byl spáchán jihokorejským policistou, který zabil 57 lidí. Za masakr na kampusu Virginia Polytechnic Institute and State University v Blacksburgu ve Virginii byl zodpovědný rovněž Jihokorejec.


Třetí největší univerzitní masakr ve Spojených státech byl opět dílem Jihokorejce, jménem One L. Goh, což činí Jihokorejce zodpovědné za dva nejhorší masakry na univerzitách v USA. A to nezmiňujeme střelbu v korejské sauně Su-Jung v Atlantě, kdy střelec původem z … Jižní Koreje, zavraždil 5 lidí.

Není zde nikdo, kdo by kvůli těmto faktům mluvil o kultuře násilí v Jižní Koreji, protože by to byla evidentní hloupost. Stejně tak hloupé je mluvit o americké kultuře násilí, když se Američané v první pětce nejhorších masakrů ani neobjevili. Z těchto pěti masakrů byli ve dvou případech pachateli Asiaté, třetí byl Afrikánec. Pouze dva byly spáchány bělochy. Dalším na seznamu je Hispánec (Latino). Žádný nebyl spáchán Američanem. Dva z vrahů byli policisté, William Unek z Belgického Konga a Woo Bum-Kon z Jižní Koreje.

Nejhorší střelecké masakry se udály v Japonsku, Kolumbii, Belgickém Kongu, Jižní Koreji, Norsku a Austrálii, spolu se Spojenými státy. Jediná věc, která byla společná všem střelcům byla duševní choroba. V mnoha případech zde byly předchozí varovné signály. Martin Bryant v Austrálii dokonce řekl svému psychiatrovi, že chce jít ven a střílet lidi. Což poté učinil.

Mezi nejhorší střelecké masakry v posledních letech ve Spojených státech, kromě činů lunatiků jako James Holmes (Batman killer) a Adam Lanza, zde máme Jiverly Wonga, přistěhovalce vietnamsko-čínského původu a Nidala Hasana, islamistického teroristu, který během masakru ve Fort Hood zastřelil 13 lidí.

Z pěti největších střeleckých masakrů ve Spojených státech během posledních 5 let, byly pouze tři spáchány Američany, z toho jen dva bílými Američany. Žádný z těchto bílých Američanů nezapadá do „profilu“ takzvané americké kultury zbraní. Oba byli problémoví a duševně nemocní samotáři.

Problémem tedy nikdy nebyl tradiční americký vlastník střelných zbraní. A bez ohledu na to, jak se o tom v televizi žvaní, stále není.

Článek Daniela Greenfielda “None of the 5 Worst Shooting Rampages Were Carried Out By An American” byl převzat ze stránek FrontPage Magazine.

2 Responses to “O mýtu americké “kultury násilí””

  1. Redakce napsal:

    Nikde neoperujeme s termínem “pravý Američan” nebo “pravý obyvatel” – narozdíl od vás. Pokud aplikujeme vaši logiku na Evropu, kdo je potom podle vás “pravý obyvatel” na tomto kontinentě?

  2. Yakuza napsal:

    Takové články mě vždy pobaví. Nikoho nezajímá že ti vrahové byli korejského původu. Platí na ně to samé jako na bělochy pokud se narodili v USA jsou tudíž Američané. Nebo si snad myslíte, že praví Američan je pouze běloch? Nechtějte mě rozesmát. Praví obyvatelé jsou a navždy budou Indiáni. Je mě z té namixované USA verbeže na zvracení a hlavně z bělochu kteří káží vodu, ale pijí víno.

Trackbacks/Pingbacks


Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Ernst Jünger – Aladinův problém

Ernst Jünger - Aladinův problém***
Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Veniaminovič Savenko, ruský spisovatel, básník, rebel a politik Národně bolševické strany Ruska. V současnosti je předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko. Česky vyšla jeho kniha To jsem já, Edáček a románová biografie Limonov - Deník ztroskotance od francouzského spisovatele Emmanuela Carrèreho.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív