Categorized | Historie, Kultura, Politika

O propagandě „nového Německa“

Pokud jsou tito lidé skutečně „Německo“, potom já již pravděpodobně nejsem Němcem vůbec.

Pokud jsou tito lidé skutečně „Německo“, potom já již pravděpodobně nejsem Němcem vůbec.

Zamyšlení Manuela Ochsenreitera nad kampaní rádia Deutche WelleWe are Germany“ (sic!)

Toto je Německo stvořené Washingtonem a Bruselem. My všichni „noví Němci“ jsme svým způsobem liberální gayové, nosící idiotské čepice a absurdní, směšné motivy na našich tričkách. To, že jsme se narodili v Ghaně nebo Gelsenkirchenu nemá žádný vliv na naší vlezlou „kosmopolitní“ identitu. Prostě jsme odsekli naše kořeny. „Multikulturalismus“ pro nás znamená pojídání pizzy nebo kebabu a poté se cítít skutečně globálně. Znechucuje nás, pokud multikulturalismus přichází s jinými, hlubšími tradicemi. Protože vše hlubší pod primitivní slupkou „multikulturalismu“ narušuje náš liberální styl života.

Pokud cestujeme, tak jen do míst, kam jezdí podobní idioti jako my, kteří popíjejí hipsterské drinky a plácají stejné sračky jako my: New York, Londýn, Paříž, Bangkok nebo Bejrút. Vypěstovali jsme si talent ignorovat v těchto zemích většinové, původní obyvatelstvo – protože se poflakujeme pouze se zástupci liberálních elit.

„Rodina“ pro nás znamená – když více než dva lidé sdílí ledničku. Samozřejmě ledničku s tou správnou klimatickou a energetickou třídou. A ten, kdo s námi nesouhlasí, je podezřelý. Tito lidé usilují o návrat Hitlera. Nebo Putina. Nebo Jokera z filmu o Batmanovi. Přinejmenším Batmana známe všichni.


Pokud potkáme lidi, kteří nejsou liberální jako my, začneme je poučovat o „třetí vlně feminismu“, „LGBT právech“, „genderovém mainstreamingu“ a o „toleranci“. Pokud s námi nesouhlasí, nazveme je „reakcionáři“ a „fašisty“.

Pokud lidé i po našich lekcích odmítají liberální seznam „hodnot“, dohodneme se na jejich bombardování. V tom případě se nejedná o agresi, ale o určitý druh „omezených leteckých úderů“. Jsme si jistí, že nám bombardovaní lidé jednou poděkují. Je totiž správné, zabíjet ty druhé, takže jejich příbuzní poté jsou schopni pochopit naše pojetí „svobody“, „demokracie“ a „rovných práv“.

Nezapomínejte však – jsme velice sympatičtí a civilizovaní lidé. My, „noví Němci“. Nenávidíme armádu, poněvadž nám připomíná to nejhorší a ty největší zločince, co kdy chodili po povrchu zemském: naše dědy. Proto odmítáme vojenskou službu, když nám je dvacet a cítíme se za to dobře. Protože „obrana vlasti“ je zoufale nemoderní a zastaralá. Cítíme se nadřazeně těm, kteří jsou hloupí natolik, aby sloužili v naší armádě. Jakmile však dosáhneme třiceti, čtyřiceti let, neváháme posílat tyto mladé muže, kterými opovrhujeme, do vojenských operací po celém světě. Poté, co se vrátí zpět domů v rakvích, pociťujeme lehký smutek. Avšak smutek je rychle zapomenut.

Nejsme již více národem vědců a filosofů, jsme národem „kreativců“ a humanitárních pracovníků. Píšeme velice rozhořčené dopisy na velvyslanectví zemí, o kterých jsme nikdy předtím neslyšeli, protože nám někdo řekl, že „demokratický disident“ byl v té zemi zatčen. Když však Horst Mahler umírá v německém vězení za velice podezřelých okolností, máme radost. Mahler nikomu neublížil, je však ale „notorický popírač holocaustu“. Ano, a proto si zaslouží smrt. Nebo alespoň shnít ve vězení zaživa. Něco z toho.

Toto je státní propaganda „nového Německa“. Chce být vším, přitom je však ničím.

Zdroj: Facebook Manuela Ochsenreitera.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív