Nevídané kacířství vůči náboženství multikulti! Orbán není jen „nativista“, který chce zachovat Maďarsko Maďarům. On chce dokonce i Evropu pro Evropany!

Autor: James Kirkpatrick

A to má být něco špatného? Pokud by se jednalo o jakýkoliv jiný kontinent či civilizaci, nikdo by ani nemrkl.

Přes Orbánovu ne zcela neposkvrněnou historii podpory západních patriotů se mu znovu podařilo vyvolat u nepřátel Evropy kopřivku působivým projevem, v němž prohlásil, že Maďarsko patří Maďarům a Evropa Evropanům.

„Skutečná hrozba nevychází z míst postižených válkou, ale z hlubin Afriky“, zdůraznil premiér. „Po rozkladu severoafrických zemí obranná linie, kdysi ochraňující Evropu a pohlcující zástupy proudící z afrického vnitrozemí, zmizela,“ vysvětlil. (Tento důležitý odstavec byl jaksi opomenut v pomlouvačném článku „Viktor Orbán pronáší nepřijatelné ultrapravicové projevy…“ na Britských listech, pozn. DP)

„Dnes se ocitla v ohrožení Evropa, evropský způsob života; v sázce je samotné přežití nebo vymizení evropských hodnot nebo jejich proměna k nepoznání,“ zdůraznil ministerský předseda. „Chceme zachovat Evropu pro Evropany,“ prohlásil. „Je zde však něco dalšího, co bychom si nejen měli přát, ale i vlastně chtít, protože to závisí jen na nás: chceme zachovat Maďarsko pro Maďary,“ zdůraznil.

[Őry Mariann a Jancsó Orsolya: Orbán: Europe Is at Stake, Magyarhirlap.hu,  25. 7. 2015]

Jak některým americkým konzervativcům bez servítků připomíná jejich základna, národ není laciným spojením půdy, nejasným abstraktních „hodnot“ a kusu papíru, kterým se vláda beztak neřídí. Národ jsou lidé – a jakmile je lid vyvlastněn a dekonstruován, národ zaniká.

Evropa čelí tváří tvář imigrační africké invazi existenční hrozbě. Rozhodnutí západních vůdců v následujících letech určí, zda bude Afrika končit na březích Středozemního moře či Baltu. Orbánovi je to zřejmé. Ostatním evropským vůdcům buď ne, nebo si – pravděpodobněji – proměnu přejí, jelikož by posílila moc politické třídy.

V jejich úsilí se jim dostává neúnavné mediální podpory. Jeden novinář z Guardianu, Cas Mudde, specializující se na patologizaci „radikální pravice“ (tzn. normálních lidí) vyzývá EU a USA k podniknutí kroků proti Orbánovi.

Píše:

Přestože Orbán postrádá výmluvnost a klasické vzdělání Enocha Powella, nenechme se nijak zmýlit: šlo o významnější řeč než Powellův nechvalně proslulý projev ‚Rivers of Blood‘ z roku 1968. Zatímco Powell kvůli projevu přišel o svůj post ve stínové konzervativní vládě, Orbán zůstává neotřesitelným vládcem Maďarska – které bývá jeho odpůrci ironicky označováno za Orbánistán. Nezůstává však jen u varování před „přežitím či vymizením evropských hodnot a národů,“ ale organizuje také kampaně ke xenofobnímu referendu a nechává na hranicích budovat zdi – zhruba 25 let po pádu Železné opony, a zrovna v Maďarsku.

[Cas Mudde: The Hungary PM made a “rivers of blood” speech, and no one cares,  The Guardian, 30. 7. 2015]

Několik poznámek:

1. Všimněte si, jak se náhle varování ohledně „přežití či vymizení evropských hodnot a národů“ stává něčím špatným. Proč? Není snad předcházení něčemu podobnému zcela základní odpovědností každého západního politika?
2. „Kampaně ke xenofobnímu referendu“, kde lidí hlasují o otázkách typu imigrace jsou očividně taky špatně. Mudde se hádám vzhlíží v americkém systému, kde proběhne referendum, a pokud lidé hlasují „špatně“, soud svým rozhodnutím rozhodnutí shodí ze stolu – tak totiž demokracie funguje. (americkým příkladem se zřejmě inspirovalo slovenské Ministerstvo vnitra v Gabčíkovu viz Referendum nič nemení, Pravda.sk, 3. 8. 2015, pozn. DP)
3. Postavit zeď na ochranu před nechtěným přílivem není totéž jako vztyčit ji za účelem udržení lidí v zemi. Opravdu to musíme zdůrazňovat? Shodou okolností měla Železná opona sloužit k pošlapávání svobody východoevropských zemí a „outsourcingu“ skutečné zásadních rozhodnutí mimo jejich území. To zní trochu jako Evropská unie.
4. Orbán je označován za „neotřesitelného vládce Maďarska“ a země za Orbánistán. Jinde ve svém článku však Mudde spekuluje o možné Orbánově „oportunistické strategii k neutralizaci možné výzvy představované stranou Jobbik.“ Tak co tedy? Je Orbán „neotřesitelným“ božským císařem Uherských zemí nebo znepokojeným demokratickým politikem, reagujícím na přání svých voličů, aby si uchoval moc?
5. Enoch měl pravdu.

Ještě jeden úryvek.

Zatímco se vládnoucí představitelé zemí celého světa shromažďovali v Paříži k projevům na obranu svobody slova – ať už šlo o pokrytectví či ne – maďarský premiér využil #JeSuisCharlie demonstraci ke spuštění stále problematičtější protiimigrační kampaně.

Na rozdíl od ostatních politiků, kteří pózovali přes objektivy, jen aby pokračovali v nezměněné sebevražedné politice, podnikl Orbán krok proti zjevné bezpečnostní hrozbě. Shodou okolnosti je každý, kdo neironicky užije termínu „problematický,“ mizerný člověk.

Na dnešní západní debatě o masové imigraci je zajímavé mj. to, že zastánci invaze se už ani neobtěžují popírat účinky jejich politiky. Vyhlazení tradičních západních národů a jejich vyvlastnění z historických domovin má být do budoucna chápáno jako nezpochybnitelné a axiomatické dobro. Skutečně, oni smějí mluvit o motivaci a nevyhnutelných účincích svých kroků, ale pokud je zdůrazní „nativisté“, jedná se o něco zcela nepřijatelného.

Úvaha Jamese Kirkpatricka Orbán: Hungary for Hungarians, Europe for Europeans vyšla na stránkách Vdare.com.