Categorized | Analýzy, Politika, Texty

Praha a láska zvítězí nad vsí a nenávistí

Petr Pavel

Česká republika je krůček od zvolení generála prezidentem…

Autor: Josef Turner

Dle mediální interpretace světa by se zdálo, že nadchází hodina osudové bitvy dobra nad zlem a konečné vítězství pravdy a lásky je tak blízko, jako ještě nikdy nebylo. Jak nedávno pronesl jeden moudrý muž kdesi na sítích, nastává chvíle, kdy Praha a láska zvítězí nad vsí a nenávistí.

Česká republika je krůček od zvolení generála prezidentem, má šanci přiřadit se tak k zemím jako Uganda, Súdán, Mauretánie či Irák, kde jsou s plukovníky a generály v prezidentském úřadu nejlepší zkušenosti, a kde se nad vsí a nenávistí svého času vítězilo slavně a drtivě, v Iráku svého času i pomocí bojových plynů a v Ugandě s pomocí dětských vojáků. Stav, od kterého jistě nejsme daleko.

Ne, beru zpět, nadsázka, náš jenerál asi není opravdický jenerál, zběžným pohledem se jeví, že je to spíš úředník z armády, jehož beatifikace pražskou kavárnou patří k tomu nejlepšímu kýči, co za posledních dvacet let předvedla, zhruba ve stylu můj komouš-lampasák je neohrožený obránce mravnosti, svobody a demokracie, zatímco ten tvůj komouš ze zahraničního obchodu je ztělesněním nemravnosti a autoritářství. (Pravda, komouš-lampasák má prověrku NATO! Rozumějme glejt, že se překabátil opravdu důkladně a beze zbytku, což komouš ze zahraničního obchodu nemá; najmě především proto, že k výkonu svého povolání nikdy žádný podobný nepotřeboval.) V praxi je můj komouš lepší než tvůj asi především proto, že komouš-politruk je hezčí a zastřižený z barber shopu, lépe se tedy vyjímá na plakátech, narozdíl od komouše ze zahraničího obchodu, který nemá tak dokonale obdélnou hlavu, pročež není na plakátech symetrický.

Amerikanizace voleb?

No a co s tou prokletou vsí? Venkované tady nejsou od toho, aby poškozovali svými hlasy mezinárodní image Prahe, jsou tady od toho, aby dodávali potraviny do hipsterských farmářských obchodů a obsluhovali o víkendech rudostříbrné elasťáky, kteří kolem sviští na bajku během team-buildingu v neziskovce. Nejlépe v krojích a uctivě. A to dvojité espresso prosím bio a fair-trade!

Dost bylo chaosu, nastal čas pro řád a důstojnost! Dost bylo chaosu, kdy se opozice drze roztahovala v poslanecké sněmovně, kdy si každý myslel, co chtěl, a kdy si každý jeden myslel obvykle i něco jiného než druhý. Jak se v tom má pak člověk vyznat?

Je konec s rozdělováním společnosti! S nastupujícím řádem a důstojností bude společnost sjednocená jako za starých dobrých časů, takříkajíc po stranické linii.

A pak samozřejmě pravda a láska. Láska je jako když…. z celého srdce nenávidíme všechny voliče Zemana, voliče Babiše, tedy asi polovinu národa, dále Rusáky, Číňany, Iráčany, Afghánce, Severokorejce, Íránce… v úhrnu tedy asi třetinu všeho lidstva.

Demokracie a důstojnost! Demokracie znamená zastrašovat obyvatelstvo prokurátory, vytvořit atmosféru všeobecného udávání a vyhazování ze zaměstnání, povypínat „dezinformační weby“, zastrašovat obyvatelstvo exemplárními tresty za šíření „narativů“ a v neposlední řadě schovat bábě občanku.

A ideálně ještě vytvořit speciální úřad pro dezinformace, který bude vyhledávat a udávat ty, kteří šíří henten… ruský narativ! Zdá se, že éra kulturního relativismu ve veřejném diškurzu končí a běda tomu, kdo by šířil jiný narativ než ten jediný správný severoatlantsko-pravdoláskový. Lze doufat, že seznam zakázaných narativů bude ještě doplněn o čínský, indický, asijsko-pacifický, íránský, blízkovýchodní, brazilský nebo africký. Snad se v nadcházejícím období řádu a důstojnosti také dozvíme, který z narativů, jež bují v noosféře, je dezinformační a zavrženíhodný a je mu záhodno se vyhnout, a který je pokrokově-informační a je třeba jej ze všech sil vyznávat. (Obávám se však, že v této problematice zůstane i nadále chaos, který tak efektivně zvyšuje elasticitu obušků.)

Víte, jak to s tou pravdou a láskou je doopravdy… Ta Pravda je Bůh sám a těžko ji nalézt; a láska znamená v první řadě sklopit hlavu a odpustit svým nepřátelům. Pak možná pravda a láska skutečně zvítězí nad vnitřními rozpory a nenávistí, které vybujely posledních několik měsíců v nebývalé intenzitě.

Psáno pro Délský potápěč

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív