The Occidental Quarterly: Co nasměrovalo vaši kariéru a váš zájem obecně k výzkumu empirických stránek osobnosti, IQ, rasovým odlišnostem a eugenice?
Richard Lynn: Prvním zásadním vlivem na mé myšlení byl jistě můj otec, genetik a eugenik. Během studia psychologie na Cambridgi jsem narazil na knížku Francise GaltonaDědičný genius (1869), v níž tvrdí, že klíčem k civilizaci je inteligence, že existují rasové rozdíly v inteligenci a že ve vyspělých civilizacích se průměrná inteligence snižuje, protože ti nadanější mají méně dětí. Přečetl jsem také knihy Cyrila Burta a Raye Cattella, které potvrzují trend méně početného potomstva u inteligentnějších lidí. Přišlo mi to jako nesmírně důležitý poznatek pro budoucnost naší civilizace.
TOQ: Kdo měl největší vliv při utváření vašich názorů a perspektiv coby psychologa? (Historická osobnost, kolega, mentor nebo akademik.)
RL: Francis Galton v podstatě shrnul vše zásadní. Jediné co mu uniklo, byla vysoká inteligence Číňanů a Japonců.
RL: Velice inspirativní. Zastával teorie dědičnosti v době, kdy se prakticky celý obor přikláněl k vlivu prostředí. Jeho úsudek byl velice spolehlivý a vždy mi ochotně pomohl.
TOQ? Nějaké další osobnosti, které na vás měly vliv?
RL: Především Arthur Jensen a J. Philippe Rushton. Art Jensen byl průkopníkem: v roce 1969 vydal průlomovou studii, která otevřela otázku rozdílů v inteligenci mezi bělochy a černochy, jíž se zabýval i v mnoha svých pozdějších knihách a článcích. r/K teorie (životní strategie) rasových odlišností Phila Rushtona je dílo nesmírně tvůrčího génia a vysvětluje řadu dalších rasových rozdílů – ve velikosti mozku, tempu dospívání, hladině testosteronu či zločinnosti. Před pár lety jsem v rozhovoru prohlásil, že Phil Rushton si za svou r/K teorii rasových odlišností zaslouží Nobelovu cenu.
TOQ: Co považujete za svůj nejdůležitější příspěvek na poli odborné činnosti?
RL: Zaprvé objev vysoké inteligence (105) u východních Asiatů, o pět bodů vyšší než u Evropanů. Zadruhé určení IQ afrických černochů kolem 70. Dříve se mělo za to, že se toto číslo pohybuje kolem 85, to však platí jen u černochů ve Spojených státech či Británii, kteří těží z výhod života v bílé společnosti, jako vysoké životní úrovně, dobré stravy či zdravotní péče. Zatřetí pak kompilace studií inteligence deseti hlavních rasových skupin světa a vypracování teorie, že se tyto skupiny vyvinuly jako adaptace na chladnější prostředí Evropy a východní Asie, které vytváří tlak na vyšší inteligenci a velikost mozku, než jakých je třeba v Africe.
TOQ: Vzdělávací legislativa prezidenta Bushe (tzv. program „No Child Left Behind“) zdá se vychází z určitých rovnostářských premis o uzavření „mezery ve vzdělání.“ Jaké podle vás bude mít následky lhostejnost a ignorace literatury o rasových a pohlavních rozdílech v inteligenci? Dočkáme se někdy toho, že by zastánci „reforem“ vzdělávání vzali při vytváření svých programů v potaz i zjištění výzkumníků IQ?
RL: Nedělám si přehnané naděje. Jen těžko si totiž dokážu představit, jak prezident říká, že snahy o zlepšení pozice černochů, amerických Indiánů a Hispánců jsou kvůli jejich nízké inteligenci a osobnostním vlastnostem předem odsouzeny k nezdaru.
TOQ: Kdybyste se stal šéfem ministerstva eugeniky s neomezenou pravomocí i rozpočtem, jaká reformní opatření byste zavedl? Jaké programové body by se staly vašimi prioritami?
RL: Zavedl bych „rodičovský průkaz,“ o kterém mluvil už Galton. Páry by si musely zažádat a získat povolení mít děti, podobně jako tomu je u řidičského průkazu. K jeho získání by lidé museli projít základními testy, v nichž by páry musely prokázat dostatečné rodičovské dovednosti a dobré genetické vlastnosti. Něco podobného prosazoval i zesnulý David Lykken. Tímto i dalšími eugenickými návrhy se podrobněji zabývám v knize Eugenika (Eugenics : A Reassessment Human Evolution, Behavior, and Intelligence, Praeger Publishers 2001). Musím ale zdůraznit, že v liberálně demokratickém státu by podobná opatření nebylo možné zavést.
TOQ: Když zůstaneme u eugenických sociálních opatření, jaké kritické reformy je podle vás v západních zemích třeba podniknout, abychom učinili alespoň holé minimum nutné k zastavení stávajících dysgenických trendů? Lze vůbec tento negativní vývoj zvrátit zásahem státní moci?
RL: Nejsem si jistý, jestli je v podmínkách současné západní společnosti možno dosáhnout nějakého smysluplnějšího pokroku. Do budoucna za nejnadějnější novinku považuji využívání výběru embryí při plození dětí s žádoucí genetickou výbavou. Znamená to vytvoření více embryí procesem umělého oplodnění, zjištění jejich genetických charakteristik a uhnízdění toho nejvhodnějšího. Ve většině západních zemí zůstává tato praxe s výjimkou výběru embryí s jistým genetickými poruchami zakázána, ale předpokládám, že omezení se budou postupně zmírňovat, až zcela vymizí.
TOQ: Ve vašem příspěvku ve sbírce esejů Rasa a americké vyhlídky (Race and the American Prospect, Occidental Press 2006) se zabýváte tématem rasových rozdílů v psychopatologických osobnostních rysech. Co podle vašich poznatků stojí za vyšší mírou násilných sklonů u černochů?
RL: Vhodnější by nejspíš bylo mluvit o sníženém podílu psychopatologických osobností mezi evropskými a východoasijskými etniky. K tomu pravděpodobně došlo ze stejného důvodu, proč se u nich vyvinula vyšší inteligence, tedy přizpůsobení se chladnému podnebí Evropy a východní Asie. Přežití zde vyžadovalo vyšší míru plánování, např. při sběru a skladování potravy pro budoucí spotřebu a také emoční inteligenci potřebnou k udržení vyvážených sociálních vztahů.
Otázka osobnostních rozdílů mezi rasami je problém, jehož řešení leží dosud z větší části před námi. Pokusil jsem se k řešení přispět svou studií z roku 2002, v níž jsem shromáždil důkazy naznačující, že nejvyšší četnost psychopatických osobností je mezi černochy a původními Američany, následně u Hispánců, nižší u bělochů a nejnižší mezi Orientálci. Na tomto poli ale ještě skutečně zbývá vykonat mnoho práce.
TOQ: Z politické korektnosti se stala dominantní síla – potlačování svobody slova a vynucování omezujících pravidel ohledně toho, co je či není přijatelným tématem k debatě ve, jak by řekl Charles Murray, „slušné společnosti,“ je na denním pořádku. Kam myslíte, že tento politicky korektní vývoj směřuje?
RL: Podle mě je to móda, která časem pomine. Skoro každá epocha měla svou politicky korektní módu, která asi po století začala ustupovat. V protestantských zemích 17. století to znamenalo chodit v černém a rozbíjet mariánské sochy v katolických kostelích. V 19. století zase vyhýbat se zmínkám o sexu. Ve druhé polovině 20. století se pak stalo politicky korektním odsuzovat jakékoliv zmínky o rozdílech v inteligenci mezi rasovými či společensko-třídními skupinami. Ještě pár desítek let to zřejmě vydrží, ale nakonec i tato móda jistě vyšumí.
TOQ: Když se oprostíme od kritiky Hernsteina s Murraym za závěry učiněné v jejich knize Gaussova křivka (The Bell Curve, The Free Press 1994), nebyla jejich zjištění z větší části potvrzena? Jensenovo dílo The g Factor (The g Factor: The Science of Mental Ability, Praeger Publishers 1998) bylo oproti tomu mnoha kritiky (v tisku i akademickém prostředí mimo psychometrické společenství), tak halasně odsuzujícími The Bell Curve, ignorováno. Kniha Michaela LevinaWhy Race Matters by se dala označit za vyčerpávající rozbor tématu rasových rozdílů, a přesto je i ona opomíjena.) Čím si to vysvětlujete?
RL: Všechno v The Bell Curve je pravda, ale přesto byly kritiky zdrcující. Další nekorektní knihy o inteligenci a rase pak média ignorovala. Mám s tím bohaté osobní zkušenosti. Časopis National Review mě například požádal o recenzi The g Factor. Souhlasil jsem a poslal svou recenzi, ale odmítli ji vydat. Co se mých vlastních knih týče, poslal jsem výtisky ke zrecenzování mnoha kvalitním časopisům, ale žádný z nich recenzi neotiskl. Výtisk mých knih IQ and the Wealth of Nations a IQ and Global Inequality (u obou byl spoluautorem Tatu Vanhanen), které předkládají teorii, že národní rozdíly v inteligenci hrají zásadní roli v ekonomickém výkonu, jsem zaslal do časopisu Economist. Recenzi neotiskli, ani se o mých knihách nezmínili. Soudím, že vládnoucí ovzduší politické korektnosti děsí novináře a editory natolik, že se děl tohoto druhu bojí byť jen dotknout.
TOQ: Vaše knihy vytvořené společné s Tatu Vanhanenem zdůrazňují význam inteligence, když ukazují, že vyspělejší a bohatší země mají vyšší průměrné IQ (a volnětržní hospodářství). Které důležité národní, společenské, kulturní a rasové oblasti výzkumu IQ ještě zbývá zmapovat?
RL: Nejdůležitější podle mě je pokles globálního IQ následkem nízké porodnosti v celém hospodářsky vyspělém (s vysokým IQ) světě a vysoká plodnost rozvojového (nízké IQ) světa. Je třeba zjistit detaily tohoto poklesu celosvětové inteligence a jeho následky.
TOQ: Z vašeho rozhovoru s redaktorem magazínu Right Now!Derekem Turnerem je patrná skepse ohledně budoucnosti USA i západní civilizace. Amerika se podle vás postupně pod tíhou problémů rozloží a bělošské státy by se měly od Unie oddělit. Hlavním tématem politického života západních společností pak do budoucna budou rasové třenice a konflikty. Vidíte vůbec na obzoru nějaký světlý bod naznačující možný zvrat těchto předpovědí?
RL: Zůstávám stran budoucnosti pesimistický a nevidím šanci na rozpad Spojených států.
TOQ: Jsou západní demokracie ze své podstaty protimeritokratické? Jak vidíte šance na návrat k čistě meritokratickým měřítkům při najímání zaměstnanců či jejich povyšování a kariérním postupu?
RL: Západní demokracie mi přijdou dosti meritokratické. Samozřejmě, vyžadují dosazování méně kvalifikovaných lidí do pozic, které by vlastními schopnostmi nebyli schopni získat, ale obecně řečeno se na vrchol skutečně dostanou ti nejlepší.
TOQ: Které z problémů dnešních západních společností jsou podle vašeho mínění nejzásadnější?
RL: Jednoznačně zrychlující se imigrace etnických skupin z Třetího světa s nízkým IQ do USA, Kanady a Evropy. Tento příliv v kombinaci s jejich vyšší porodností znamená demografické nahrazování Evropanů. Do konce 21. století se Evropané stanou menšinami ve Spojených státech, Kanadě i na západě Evropy. Přesto o tuto demografickou katastrofu nesmírného rozsahu mainstreamová média stěží jeví zájem a kdokoliv se o tom zmíní, je obratem označen za „krajně pravicového rasistu.“
Tím se dostáváme asi k té nejobtížněji pochopitelné otázce naší doby, tedy proč jsou etničtí Evropané ohledně nahrazování přílivem neevropských imigrantů ve vlastních zemích tak bohorovní. Obyčejně se cizí invazi lidé postaví na odpor a přijde jim to zcela přirozené. V Anglii máme v národním povědomí hluboce vrytý normanský zábor z roku 1066 jako poslední případ, kdy jsme byli dobyti, a stejně dobře si pamatujeme také na úspěšný odpor proti hrozbě francouzské invaze za Napoleona a Němců ve 2. světové válce. Během posledního půlstoletí jsme však svědky invaze Neevropanů, a většině z nás je to úplně jedno. Totéž platí i pro Evropany na kontinentu a v diasporách v Americe a Austrálii. Na této nečinnosti je cosi nepřirozeného, co se vzpírá pochopení a vysvětlení.
TOQ: Vidíte do budoucna nějakou naději?
RL: Nejlepší naděje pro budoucnost civilizace se podle mě nachází v Číňanech a Japoncích. Nenakazili se virem politické korektnosti a nepřijímají do svých zemí vysoké počty imigrantů. Mají sice málo děti, ale momentálně to není zase takový problém a do budoucna jej pravděpodobně bude možné zmírnit finančními pobídkami. Jsou to vysoce inteligentní národy, které nejspíš ponesou kupředu pochodeň civilizace dlouho poté, co bude v Severní Americe a Evropě zdušena.
Richard Lynn, Ph.D., je emeritním profesorem psychologie na Ulsterské univerzitě. Napsal šestnáct knih, mezi nimi Dysgenics (Westport, Conn.: Praeger, 1996), Eugenics: A Reassessment (Westport, Conn.: Praeger, 2001), IQ and the Wealth of Nations (společně s Tatu Vanhanenem) (Westport, Conn.: Praeger, 2002), Race Differences in Intelligence (Augusta, Ga.: Washington Summit Publishers, 2006), IQ and Global Inequality (společně s Tatu Vanhanenem) (Augusta, Ga.: Washington Summit Publishers, 2006) a v roce 2008 vyjde u Washington Summit Publishers, The Global Bell Curve (kniha je momentálně vyprodána, pozn. DP). Je také autorem desítek publikovaných studií, včetně šesti v časopisu Nature.
HBD je zajímavá, ale poznatky vědy jsou jedna věc, a zda z toho vyplývají nějaké normativní závěry, je věc druhá. Hranice mezi tyranií a legitimní autoritou právě arbitrární není. A ty abstraktní zásady, pokud se tím myslí etické normy, mohou být velmi reálné. Pokud jsou reálné, nedržet se jich znamená totéž jako bušit hlavou do zdi. Ale samozřejmě člověk musí věřit v realitu idejí. Tomu právě říkám realismus.
Pokud jde o IQ, souhlasím. S programem na dobrovolnou sterilizaci nikoliv.
A co se týče zodpovědnosti, tak my se zodpovědně držíme svých převrácených a nepřirozených žebříčků hodnot. Jakoby nám vyšší inteligence a větší zodpovědnost byla najednou spíš na překážku. Na druhou stranu ti ‚méně žádoucí‘ jsou sice méně zodpovědní, ale chovají se přirozeně a získávají tím nezanedbatelnou výhodu. Skoro se zdá, že je jejich nezodpovědnost ‚chrání‘ před osudem, který si vybrala naše ‚zodpovědnější‘ civilizace. Jak se říká, koho chtějí bohové zničit, toho nejdřív připraví o rozum.
Ale možná to se zodpovědností nemá tolik společného. Někteří tvrdí, že i naše časové preference se zvyšují a inteligence snižuje.
Patriarchát je vyzkoušená ‚sociální technologie‘. V rodině autoritu otcům a dcery budou mít méně příležitostí si vybírat nevhodné ženichy. Nic není dokonalé, ale tohle fungovalo docela dobře. Navíc je to na správné straně hranice mezi autoritou a tyranií.
Pokud jde o technologii, nemám úplně jasno, zda je to kletba nebo požehnání. Ale vyjít z toho co nejlíp by určitě nebylo špatné.
Řekl bych, že naše vláda si vede docela dobře, aby se vyhýbala podstatným věcem a udržela status quo, ale s vaší modifikací souhlasím. Meritokracie je vláda (cti)žádostivých typů. Měl jsem dodat, že myslím aristokrata průměrných schopností. Člověka, který se nesnaží napodobovat velké vzory, ale hledí si udržet a kultivovat dědictví svého stavu. Taková byla zřejmě většina aristokracie.
Rád bych jen na začátek uvedl, že rozhodně nejsem nějaký fanda HDB jako celku a zvlášť chladným mě nechává jejich asio- a aškenázofilie a IQ fetišismus vůbec.
Přesto bychom si myslím ignorováním poznatků rasové vědy (dnes tedy prý „pseudovědy“) škodili.
Teď k odpovědi: ta hranice mezi legitimní autoritou a tyranidou mi přijde docela arbitrátní, navíc v situaci, kdy se naši vládci po brechtovsku rozhodli vyměnit svůj lid, trochu akademická. Mimoto bych asi upřednostil trochu konsekvencionalismu, oddanost abstraktním zásadam je často mor (viz ‚konzervativní‘ hnutí). A „Africká planeta“ je opravdu noční můra, jíž je radno se vyhnout.
Tak ony ty moderní dysgenické trendy nemají mnoho co dělat s nějakou vyšší vitalitou „méně žádoucích,“ ale skutečně s dosti prozaickou nezodpovědností a neschopností/neochotou předvídat následky svého jednání. Kořen oné neochoty je skutečně někde jinde a asi má hodně společného s nihilismem naší civilizace, ale to je mnohem obtížnější problém než tyhle „povrchnější.“ Jestli má každý bez ohledu na IQ nebo genetické vady právo či nárok na potomstvo nevím, ale nějaký štědrý a současně důrazný program dobrovolné sterilizace takovýchto lidí bych vnímal jako pozitivní. Přestože není vždy jasné co je žádoucí (i třeba ta inteligence je ve výsledku sporná – hypoteticky posunout zvonovou křivku IQ třeba o dvě standardní odchylky doprava by mělo zásadní a ne nutně pozitivní dopady na společnost a její stabilitu), zdraví asi těžko bude horší než defekty apod. A v trochu subsidiárněji ustanovené společnosti se myslím jde vyhnout i té byrokratické mechanizované mašinérii – něco na způsob moderní gerusie omorálně osvědčených patriarchů – článěk na Social Matter vývážený a přínosný, opět – jako obvykle.
Tady jsem se možná nevyjádřil přesně, nejsem – možná zdánlivě v rozporu s předchozími řádky – žádný nadšenec technologického pokroku a jeho výsledky se podle mě v blízké budoucnosti budou dost blížit transhumanistickým temným vizím. Nicméně pokud už je nevyhnutelné, že to přijde, asi nezbývá, než z toho vyjít co možná nejlépe.
K meritokracii – jestliže potřebujeme vládu průměrných, tak mě pohled na zasedání českého vládního kabinetu nesmírně uklidňuje;-) Dovolil bych si to modifikovat: problém vidím spíš v definici nejlepších v moderní buržoazní společnosti, kde vládne (klasickou termnilogií) žádostivý typ, proti jehož vzestupu měly tradičnější společnosti více či méně účinné bariéry.
Lynnovy závěry jsou bezpochyby velice významné a souhlasím s nimi včetně předpovědi Asiatů jako zachránců civilizace. Myslím, že sebevražedná ideologie Evropy vznikla jako vedlejší produkt osvícení- rovnost ve skutečnosti neexistuje a může být aplikována jen jako rovnost před zákonem. Z potřeby být si rovni vyplynula myšlenka, že všechny rozdíly jsou dány jen výchovou či prostředím. Dokonale ji předváděli komunisté v podobě přesvědčení, že je možné každého převychovat k jejich ideálu. Aplikace eugeniky bude mít zásadní výsledky v ekonomice, stejně jako působení dysgenie. Je ovšem nutné poukázat na úskalí eugeniky. Selekce často vede k nežádaným a nečekaným efektům, například výsledkem výběru na velikost zrna u obilí jsou klasy jen s několika zrníčky. Nastavení selekce u lidí by proto mělo být velmi opatrné a mělo by především potlačovat velice nežádoucí efekty, kromě debility také krajně asociální jevy. Příkladem může být komplexní situace warrior genu, řídícího agresivitu (viz Wiki a OMIM). A pochopitelně je na místě také blokovat politické zneužití.
Z mého pohledu by žádný stát tyto pravomoce mít neměl. Úkolem vládce není rozhodovat, kdo smí nebo nesmí mít děti. Ani nelze provádět výběr mezi embryi a nevyhovující potom ničit. Tyto věci jsou z hlediska etiky tabu a vládce, který tato tabu překročí, překročila hranici mezi legitimní autoritou a tyranií.
Pokračování si rád přečtu a proti povzbuzování fertility těch nejlepších nic nemám. Ono z toho totiž zas tak moc nevyplývá. Určitě ne to, že je třeba bránit fertilitě těch horších a ani není zcela jasné, kdo jsou ti nejlepší.
Je trochu zvláštní, že je třeba povzbuzovat fertilitu těch „nejlepších“, zatímco ti „horší“ s tím nemají problém (navzdory snahám Planned Parenthood apod.). Na druhou stranu myslím, že i ti méně obdaření mají nárok na pokračování rodu bez ohledu na IQ. Proto jsou mi podezřelé případné pokusy „řídit“ naše rozmnožování způsobem, který Lynn navrhuje. Zdá se to být typicky moderní byrokratický přístup, spoléhání se na neosobní, vědeckou metodu.
Rozhodující jsou příčiny současného nešťastného stavu a ty bych hledal v současné kultuře a civilizaci.Může se ukázat, že možná nestojí za to, aby někdo nesl její „pochodeň“ dál.
Pokud jste skeptik ohledně možnosti vyhnout se otevírání Pandořiny skříňky, já jsem zase skeptik ohledně naší schopnosti mít pod kontrolou to, co se dostane ven.
Nj, meritokracii jsem pojal hodně lakonicky. Zdá se, že Lynn má pravdu, když tvrdí, že dnešní společnost je dostatečně meritokratická. Dřívější aristokracie nebyla meritokracií a myslím, že přesto nebo možná právě proto byly předmoderní společnosti stabilnější. Možná potřebujeme spíš vládu průměrných než těch nejnadanějších.
fjwaak: Kde podľa Vás začína rasová utópia? Napr. neurogenetika je ešte stále v plienkach, ale je použitie génovej terapie a tým systematické pretváranie populácie podľa Vás rozporuplné s kresťanstvom? Kdesi na youtube som videl francúzske tradicionálky, ako spievajú proti modernistom a v rámci kritiky zazneli tuším „atómoví inžinieri“ a „liečitelia rakoviny“.
Ministerstvo existovať nemusí, ľudia pobežia na kliniky sami, aby sa zbavili dedičných chorôb. Je možné, že dobré gény sa budú dať získať. Teraz nedávno nobelovka za chémiu – v debate padla myšlienka, že nové chemické väzby a pohyb častíc, ktoré nesú, by sa mohli využívať na cielenú pokročilú liečbu: https://www.tyzden.sk/podlampou/34986/pod-lampou-nobelova-cena-2016-za-strojceky-z-molekul/
Hranie sa na Boha je možno jediný spôsob, ako dokážeme prežiť človeka.
Tady se myslím jako obvykle nabízejí další nuance: asi je jasné, že stávajícímu režimu (tedy liberální oligarchii či „the very best of“ z ekonomického neoliberalismu a kulturního marxismu) bychom asi raději neměli dávat do rukou další pravomoce, to je ovšem – aspoň v mém případě – libertariánství vyloženě taktické…
V dalším svém článku o eugenice, který bude zveřejněn v blízké či střednědobé budoucnosti, se Lynn pouští do kategorizace a popisu eugeniky pozitivní a negativní (těžko by asi někdo cokoliv namítal proti snahám povzbudit fertilitu těch nejlepších – nebo aspoň nejinteligentnějších, nejpohlednějších etc.) i medicinských technologií, které v (neprávem) zdiskreditované eugenice pokračují pod jiným jménem. I když se třeba stokrát shodneme, že technologie je v podstatě Pandořina schránka, jisté je, že dojde k jejímu otevření, nikdy to nebylo jinak. V tom případě by asi mělo být cílem učinit výsledek co možná nejvíc „utopický“ a co nejmíň „dystopický.“ Navíc když vezmeme v potaz onen rasově/etnický úhel (musíme, i když třeba nechceme), je-li alternativa eugeniky západní část ostrova Hispaniola /Haiti/, musím se váhávě postavit za eugeniku.
Pár otázek na závěr: považujete Lýkurgovu Spartu za pokus o rasovou utopii, který selhal?
Popravdě taky nerozumím té poznámce o meritokracii – je to míněno ve smyslu že meritokracie se nerovná aristokracii, tedy že nevyužíváme řádná kritéria ‚meritu‘?
Upřímně řečeno bych nechtěl mít ministra eugeniky, ani jiného vládce, který by chtěl zavádět něco jako ‚rodičovský průkaz‘ či jinak zasahovat do věcí, do nichž mu zasahovat nenáleží. Rozdíly mezi etniky jsou evidentní, ale nemyslím, že tohle je odpověď na existující problém. Rasová utopie je stejně marná jako utopie liberální.
Výsledkem by podle mě byl jen další totalitní monolit.
Taky nevkládám příliš velké naděje do meritokracie.
Trackbacks/Pingbacks
Jean Mabire – Zemřít v Berlíně
*** Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
*** Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.
Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta
*** Z memoárů národního konzervativce…
*** Objednávejte ZDE.
22. prosince 1876 se v egyptské Alexandrii narodil italskýbásník a spisovatel Filippo Tommaso Marinetti, zakladatel a čelní představitel modernistického uměleckého směru - futurismu. Velice záhy se přiklonil k Mussoliniho fašistickémuhnutí.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
22. prosince 1876 se v egyptské Alexandrii narodil
@ TK
HBD je zajímavá, ale poznatky vědy jsou jedna věc, a zda z toho vyplývají nějaké normativní závěry, je věc druhá. Hranice mezi tyranií a legitimní autoritou právě arbitrární není. A ty abstraktní zásady, pokud se tím myslí etické normy, mohou být velmi reálné. Pokud jsou reálné, nedržet se jich znamená totéž jako bušit hlavou do zdi. Ale samozřejmě člověk musí věřit v realitu idejí. Tomu právě říkám realismus.
Pokud jde o IQ, souhlasím. S programem na dobrovolnou sterilizaci nikoliv.
A co se týče zodpovědnosti, tak my se zodpovědně držíme svých převrácených a nepřirozených žebříčků hodnot. Jakoby nám vyšší inteligence a větší zodpovědnost byla najednou spíš na překážku. Na druhou stranu ti ‚méně žádoucí‘ jsou sice méně zodpovědní, ale chovají se přirozeně a získávají tím nezanedbatelnou výhodu. Skoro se zdá, že je jejich nezodpovědnost ‚chrání‘ před osudem, který si vybrala naše ‚zodpovědnější‘ civilizace. Jak se říká, koho chtějí bohové zničit, toho nejdřív připraví o rozum.
Ale možná to se zodpovědností nemá tolik společného. Někteří tvrdí, že i naše časové preference se zvyšují a inteligence snižuje.
Patriarchát je vyzkoušená ‚sociální technologie‘. V rodině autoritu otcům a dcery budou mít méně příležitostí si vybírat nevhodné ženichy. Nic není dokonalé, ale tohle fungovalo docela dobře. Navíc je to na správné straně hranice mezi autoritou a tyranií.
Pokud jde o technologii, nemám úplně jasno, zda je to kletba nebo požehnání. Ale vyjít z toho co nejlíp by určitě nebylo špatné.
Řekl bych, že naše vláda si vede docela dobře, aby se vyhýbala podstatným věcem a udržela status quo, ale s vaší modifikací souhlasím. Meritokracie je vláda (cti)žádostivých typů. Měl jsem dodat, že myslím aristokrata průměrných schopností. Člověka, který se nesnaží napodobovat velké vzory, ale hledí si udržet a kultivovat dědictví svého stavu. Taková byla zřejmě většina aristokracie.
To Herbord:
Myslím, že jste myslel toto. https://www.youtube.com/watch?v=p0jg4sxnb9g
Poměrně bizarní hudební uskupení.
Zajímavý komentář, jak je ostatně zvykem.
Rád bych jen na začátek uvedl, že rozhodně nejsem nějaký fanda HDB jako celku a zvlášť chladným mě nechává jejich asio- a aškenázofilie a IQ fetišismus vůbec.
Přesto bychom si myslím ignorováním poznatků rasové vědy (dnes tedy prý „pseudovědy“) škodili.
Teď k odpovědi: ta hranice mezi legitimní autoritou a tyranidou mi přijde docela arbitrátní, navíc v situaci, kdy se naši vládci po brechtovsku rozhodli vyměnit svůj lid, trochu akademická. Mimoto bych asi upřednostil trochu konsekvencionalismu, oddanost abstraktním zásadam je často mor (viz ‚konzervativní‘ hnutí). A „Africká planeta“ je opravdu noční můra, jíž je radno se vyhnout.
Tak ony ty moderní dysgenické trendy nemají mnoho co dělat s nějakou vyšší vitalitou „méně žádoucích,“ ale skutečně s dosti prozaickou nezodpovědností a neschopností/neochotou předvídat následky svého jednání. Kořen oné neochoty je skutečně někde jinde a asi má hodně společného s nihilismem naší civilizace, ale to je mnohem obtížnější problém než tyhle „povrchnější.“ Jestli má každý bez ohledu na IQ nebo genetické vady právo či nárok na potomstvo nevím, ale nějaký štědrý a současně důrazný program dobrovolné sterilizace takovýchto lidí bych vnímal jako pozitivní. Přestože není vždy jasné co je žádoucí (i třeba ta inteligence je ve výsledku sporná – hypoteticky posunout zvonovou křivku IQ třeba o dvě standardní odchylky doprava by mělo zásadní a ne nutně pozitivní dopady na společnost a její stabilitu), zdraví asi těžko bude horší než defekty apod. A v trochu subsidiárněji ustanovené společnosti se myslím jde vyhnout i té byrokratické mechanizované mašinérii – něco na způsob moderní gerusie omorálně osvědčených patriarchů – článěk na Social Matter vývážený a přínosný, opět – jako obvykle.
Tady jsem se možná nevyjádřil přesně, nejsem – možná zdánlivě v rozporu s předchozími řádky – žádný nadšenec technologického pokroku a jeho výsledky se podle mě v blízké budoucnosti budou dost blížit transhumanistickým temným vizím. Nicméně pokud už je nevyhnutelné, že to přijde, asi nezbývá, než z toho vyjít co možná nejlépe.
K meritokracii – jestliže potřebujeme vládu průměrných, tak mě pohled na zasedání českého vládního kabinetu nesmírně uklidňuje;-) Dovolil bych si to modifikovat: problém vidím spíš v definici nejlepších v moderní buržoazní společnosti, kde vládne (klasickou termnilogií) žádostivý typ, proti jehož vzestupu měly tradičnější společnosti více či méně účinné bariéry.
Lynnovy závěry jsou bezpochyby velice významné a souhlasím s nimi včetně předpovědi Asiatů jako zachránců civilizace. Myslím, že sebevražedná ideologie Evropy vznikla jako vedlejší produkt osvícení- rovnost ve skutečnosti neexistuje a může být aplikována jen jako rovnost před zákonem. Z potřeby být si rovni vyplynula myšlenka, že všechny rozdíly jsou dány jen výchovou či prostředím. Dokonale ji předváděli komunisté v podobě přesvědčení, že je možné každého převychovat k jejich ideálu. Aplikace eugeniky bude mít zásadní výsledky v ekonomice, stejně jako působení dysgenie. Je ovšem nutné poukázat na úskalí eugeniky. Selekce často vede k nežádaným a nečekaným efektům, například výsledkem výběru na velikost zrna u obilí jsou klasy jen s několika zrníčky. Nastavení selekce u lidí by proto mělo být velmi opatrné a mělo by především potlačovat velice nežádoucí efekty, kromě debility také krajně asociální jevy. Příkladem může být komplexní situace warrior genu, řídícího agresivitu (viz Wiki a OMIM). A pochopitelně je na místě také blokovat politické zneužití.
Z mého pohledu by žádný stát tyto pravomoce mít neměl. Úkolem vládce není rozhodovat, kdo smí nebo nesmí mít děti. Ani nelze provádět výběr mezi embryi a nevyhovující potom ničit. Tyto věci jsou z hlediska etiky tabu a vládce, který tato tabu překročí, překročila hranici mezi legitimní autoritou a tyranií.
Pokračování si rád přečtu a proti povzbuzování fertility těch nejlepších nic nemám. Ono z toho totiž zas tak moc nevyplývá. Určitě ne to, že je třeba bránit fertilitě těch horších a ani není zcela jasné, kdo jsou ti nejlepší.
Je trochu zvláštní, že je třeba povzbuzovat fertilitu těch „nejlepších“, zatímco ti „horší“ s tím nemají problém (navzdory snahám Planned Parenthood apod.). Na druhou stranu myslím, že i ti méně obdaření mají nárok na pokračování rodu bez ohledu na IQ. Proto jsou mi podezřelé případné pokusy „řídit“ naše rozmnožování způsobem, který Lynn navrhuje. Zdá se to být typicky moderní byrokratický přístup, spoléhání se na neosobní, vědeckou metodu.
Rozhodující jsou příčiny současného nešťastného stavu a ty bych hledal v současné kultuře a civilizaci.Může se ukázat, že možná nestojí za to, aby někdo nesl její „pochodeň“ dál.
Pokud jste skeptik ohledně možnosti vyhnout se otevírání Pandořiny skříňky, já jsem zase skeptik ohledně naší schopnosti mít pod kontrolou to, co se dostane ven.
O Spartě toho zas tak moc nevím. Tento článek http://www.socialmatter.net/2015/09/21/final-lessons-from-sparta/ mi připadá jako dobré shrnutí spartského systému.
Nj, meritokracii jsem pojal hodně lakonicky. Zdá se, že Lynn má pravdu, když tvrdí, že dnešní společnost je dostatečně meritokratická. Dřívější aristokracie nebyla meritokracií a myslím, že přesto nebo možná právě proto byly předmoderní společnosti stabilnější. Možná potřebujeme spíš vládu průměrných než těch nejnadanějších.
fjwaak: Kde podľa Vás začína rasová utópia? Napr. neurogenetika je ešte stále v plienkach, ale je použitie génovej terapie a tým systematické pretváranie populácie podľa Vás rozporuplné s kresťanstvom? Kdesi na youtube som videl francúzske tradicionálky, ako spievajú proti modernistom a v rámci kritiky zazneli tuším „atómoví inžinieri“ a „liečitelia rakoviny“.
Ministerstvo existovať nemusí, ľudia pobežia na kliniky sami, aby sa zbavili dedičných chorôb. Je možné, že dobré gény sa budú dať získať. Teraz nedávno nobelovka za chémiu – v debate padla myšlienka, že nové chemické väzby a pohyb častíc, ktoré nesú, by sa mohli využívať na cielenú pokročilú liečbu:
https://www.tyzden.sk/podlampou/34986/pod-lampou-nobelova-cena-2016-za-strojceky-z-molekul/
Hranie sa na Boha je možno jediný spôsob, ako dokážeme prežiť človeka.
Tady se myslím jako obvykle nabízejí další nuance: asi je jasné, že stávajícímu režimu (tedy liberální oligarchii či „the very best of“ z ekonomického neoliberalismu a kulturního marxismu) bychom asi raději neměli dávat do rukou další pravomoce, to je ovšem – aspoň v mém případě – libertariánství vyloženě taktické…
V dalším svém článku o eugenice, který bude zveřejněn v blízké či střednědobé budoucnosti, se Lynn pouští do kategorizace a popisu eugeniky pozitivní a negativní (těžko by asi někdo cokoliv namítal proti snahám povzbudit fertilitu těch nejlepších – nebo aspoň nejinteligentnějších, nejpohlednějších etc.) i medicinských technologií, které v (neprávem) zdiskreditované eugenice pokračují pod jiným jménem. I když se třeba stokrát shodneme, že technologie je v podstatě Pandořina schránka, jisté je, že dojde k jejímu otevření, nikdy to nebylo jinak. V tom případě by asi mělo být cílem učinit výsledek co možná nejvíc „utopický“ a co nejmíň „dystopický.“ Navíc když vezmeme v potaz onen rasově/etnický úhel (musíme, i když třeba nechceme), je-li alternativa eugeniky západní část ostrova Hispaniola /Haiti/, musím se váhávě postavit za eugeniku.
Pár otázek na závěr: považujete Lýkurgovu Spartu za pokus o rasovou utopii, který selhal?
Popravdě taky nerozumím té poznámce o meritokracii – je to míněno ve smyslu že meritokracie se nerovná aristokracii, tedy že nevyužíváme řádná kritéria ‚meritu‘?
Upřímně řečeno bych nechtěl mít ministra eugeniky, ani jiného vládce, který by chtěl zavádět něco jako ‚rodičovský průkaz‘ či jinak zasahovat do věcí, do nichž mu zasahovat nenáleží. Rozdíly mezi etniky jsou evidentní, ale nemyslím, že tohle je odpověď na existující problém. Rasová utopie je stejně marná jako utopie liberální.
Výsledkem by podle mě byl jen další totalitní monolit.
Taky nevkládám příliš velké naděje do meritokracie.