Autor: Morgoth

Jak jistě mnozí z vás vědí, v pátek 13. (února 2026) ohlásil poslanec Rupert Lowe vznik nové strany Restore Britain. Příznačně s ohledem na stav naší země se jeho propagační nese ve vážném duchu, bez fanfár, velkého humbuku a jásavých sloganů – jen postarší muž, který mohl dožít své dny na statku, ale ze starodávného vědomí povinnosti se nechává vtáhnout zpátky do veřejného života. Ne nadarmo se Loweovi někdy říká náš Lucius Quinctius Cincinnatus.

Jak jsem napsal před několika dny, pozoruji jisté náznaky zrody nové éry upřímnosti, v níž se z keců a rádoby rafinovaných kliček stane jen kus tlustého na steaku, dobrý akorát k odříznutí.

Think-tank Restore Britain, který začal fungovat ještě před oficiálním spuštěním strany, v uplynulých týdnech dokončil své vlastní vyšetřování masového znásilňování mladistvých zejména pákistánskými pachateli, při němž byly odhaleny otřesnosti a barbarství, jimž se rozum zdráhá uvěřit. Důležité je to nejen proto, že ohavnost, jíž se dnes britský establishment a média staly, byla odmaskována jako spolupachatel nejhoršího zvěrstva, jehož byly naše ostrovy svědkem za posledních 500 let – a dost možná za celé své dějiny.

Neblahý stín toho, co by při odlišné rasové příslušnosti obětí bylo nazváno zločinem proti lidskosti, v mnohém vysvětluje střízlivé oznámení vzniku nové strany Restore Britain.

Rupert nepřichází s nabídkou zábavného projektu se skvělou atmoškou ani novým zdrojem pochybných příjmů z prodeje merche. Maně se mi vybavuje slavný inzerát polárníka Ernesta Shackletona:

(HLEDÁME MUŽE na nebezpečnou výpravu. Nízká mzda, třeskutý mráz, dlouhé měsíce úplné tmy, neustálé nebezpečí, bezpečný návrat nepříliš pravděpodobný. V případě úspěchu čest a uznání zaručeny.

Nalijme si tedy čistého vína. Šance na úspěch je mizivá; všichni jsme unavení a cyničtí a jistě nejen já sám jsem se možnosti na politické řešení v skrytu duše zcela vzdal. Dost možná odůvodněně.

Podporuji Restore Britain, ovšem s plným vědomím, že temné síly se plnou vahou své moci pokusí podkopat a přesměrovat energii a potenciál úplně jiným směrem. Překážky případného úspěchu jsou vskutku olbřímí: musíme se zdárně vyhnout Skylle nemístně maximalistických (a pravděpodobně ilegálních) nároků na poli etnického aktivismu a ideálů a současně se držet v patřičné vzdálenosti od Charybdy sionistické klícky na Tommyho (Robinsona) ranči.

Nevyhneme se kompromisům, o něž se budeme do nekonečna hořce dohadovat.

A to vůbec nemluvím o volání sirén Farageova projektu Reform, momentálně okupujícího politickou niku, kde se musí zahnízdit Restore.  Farage však ve svém nabubřelém velikášství myslím hrubě nepochopil náladu veřejnosti a obsadil čelní místa své strany odpadlíky z Konzervativní strany. Snadno bychom tam mohli dospět k závěru, že z Reformy se stal nový výběh pro zrádné gaunery, kteří nás do současné šlamastyky dostali.

Stoupenci Restore se nabízí očividná argumentační linka proti Reform: není to nic jiného než toryové 2.0, na věčné časy zodpovědní za „Boriswave“ (masivní skokové navýšení objemu imigrace za vlády „konzervativce a populisty“ Borise Johnsona).

Nezapomínejme, že Reform měla být beranidlem k rozražení bran „státostrany“. Osobně jsem přesvědčen, že to byl klamný manévr, jak zachránit pravou část hlavního proudu před potupným zánikem v důsledku své zrady.

Jako bych už teď slyšel všechny ty otřepaně předvídatelné argumenty o tříštění pravicových hlasů a vládě labouristů nebo zelených, která otevře brány pekel nevídaných. Ukazuje to ale především nepochopení ústředního problému dnešní britské politiky: žádná pravicová strana na výběr vůbec nebyla, hlasy se tříštily mezi dvě toryovské partaje!

Právě podobné kejkle a nepoctivost udělaly z tolika Britů otrlé cyniky a proto tolik z nás obrací oči v sloup při představě další plavby kolem Mysu Dobré naděje, která nevyhnutelně končí roztříštěná na skaliscích zoufalství.

Jak už jsem ale napsal na Twitteru, raději s otevřeným hledím prohraji coby následovník poctivého muže jako je Rupert Lowe, než abych si po volbě Farage a jeho toryů mohl vyzvednout nejnovější odznáček „zas se nechal nachytat“.

Času se nedostává a všichni jsme se už tolikrát spálili. Dá se vůbec ještě něco dělat? Lžeme si do kapsy? Snad.

Ale je to právě ona neradostná tvrdošíjnost, která v mých očích dodává celé věci na přesvědčivosti. Čekají nás spory a debaty, které jsme měli vést před dvaceti nebo pětadvaceti lety, ale co naplat. Několik poměrně známých lidí se mi v soukromí svěřilo, že „tohle je ONO“, tedy že co se politické cesty týče, je to náš poslední vrh kostkami.

Je pozdě, velmi pozdě – a ze všech stran jsme obklopeni mizery s rozeklanými jazyky. Není nás dost a celá věc pravděpodobně skončí katastrofou. Přesto však matně bliká jiskřička naděje.

Přinejmenším však držíme v rukou příležitost běsnit a zuřit, když se světlo tmí.

Morgothův krátký komentář The Restore Britain Party Launches: You’re not being offered a good time vyšel na jeho substackovém účtu 14. února 2026