Categorized | Politika, Prognostika

Rozkvět cargo kultů v českém rybníčku

Autor: Jan Procházka

Že se Američané v českém rybníčku chovají jako na dobytém území, jsme si zvykli. Je to se vzpomínkou na vylodění v Normandii a následný pochod Evropou i pochopitelné.

Ani se nepozastavujeme nad tím, jak nás pochlastávající nájezdníci v centru Prahy s naprostou koloniální samozřejmostí oslovují na ulici anglicky a ptají se, „kde je tu bar s českýma holkama“, přičemž očekávají odpověď v obecném erasmáckém pidginu. Ani nás už nepřekvapuje, že naše děti povinně maturující z angličtiny šprtají otázky typu British royal family nebo Political system in the US. Jazyk našich vládců je totiž vyučován zároveň jako target culture, zavedeníhodný, žádoucí a kýžený ideál, a to přestože největší počet mluvčích angličtiny již dávno není v Británii, ale v Indii (na třetím a čtvrtém místě po USA pak v Pákistánu a Nigérii).

Už jen čekám, kdy bude coby nový státní svátek zaveden Black Friday.

Lze říci, že v případě většiny obyvatelstva již devótnost vůči našim novým pánům nabyla formy melanéských kultů cargo.

Jako domorodci z Šalomounových ostrovů a Fidži s rákosovým modelem letadla, ratanovým satelitním systémem a kokosáky na hlavě očekávali přílet magicky přivolaných letadel plných konzerv, nástrojů a antimalarik, tak se i obyvatelé malých států střední Evropy domnívají, že rituálním napodobováním anglosaských názorů, obřadným opakováním zaklínadel o jakýchsi hodnotách, zaváděním kvót na transgendery, pořádáním pochodů gejů, napodobováním anglosaského státního zřízení a zaváděním atrap anglosaských institucí (např. parlamentarismu) nás jednou provždy zaplaví hamburgery, elektromobily, zábavní průmysl, plné ledničky, elektrárny a infrastruktura, všemi těmito rituálními úkony odkudsi přivolány. Nejspíš ze světa duchů, jak smýšlejí o původu carga dodnes Papuánci, možná z nějakých mytických ostrovů blaženosti za západním obzorem, které kdysi hledala výprava sv. Brendana, a které v jistém slova smyslu nalezl Kryštof Kolumbus.

Zřejmě čím silnější výroky na adresu tradičních nepřátel Spojených států, Francie a Británie, čím halasnější deklarace „těch evropskejch hodnot“, tím účinněji zažehnáváme, že by se snad mediálně vyvolávaný přízrak konzumního ráje rozplynul a nevrátil.

Připadám si jako náčelník Huronů od Velkých jezer, jehož kmen utekl a přidal se k Francouzům výměnou za korálky, ohnivou vodu a deky nakažené neštovicemi.

Dobře, zkusme provést myšlenkový experiment, dejme tomu, že ano. Dejme tomu, že každý školou povinný žáček již od kolébky plynně hovoří jazykem našich pánů zpoza Velké louže, že máme na návsi třikrát do roka přehlídku gejů, v čele státu černošku žijící v polyamorním registrovaném partnerství s deseti dalšími lidmi, všechny staré konzervy již vymřely, dezinformační weby jsou bezpečně povypínány a nikdo je nečte, dejme tomu, že vítězství dobra nad zlem bylo dovršeno a Šafr s Jandourkem tvoří vedle bratrů Čapkových a Egona Kische povinnou četbu ve školních čítankách.

Jen ta inflace stále dosahuje 20% a ten blahobyt ne a ne se tu usadit, rozvalit, natož zvěčnit …. Kdo zná mentalitu lidu obecného, ví, že v tuto chvíli nastane fáze „hledání viníka“. Podobně jako inkvizice ve Španělsku kdysi vyhledávala Židy, kteří se nechali pokřtít jen naoko a dál zůstávali svým smýšlením tajně Židy, jako pověrčiví piráti uvízlí v koňských šířkách museli mezi sebou najít toho, kdo je „prokletý“ a kvůli němuž Bůh celou posádku trestá žízní a kurdějemi, tak bude třeba hledat a najít agenty Kremlu, kteří svým zlovolným smýšlením schválně způsobují, že cargo ne a ne se zjevit.

Pochybuji, že lid s přicházející ekonomickou krizí nějak „prozře“ a nazná, že magické obřady, kterými naši nejvyšší zastupitelé pro styk s božstvy za Velkou vodou přivolávají do českého rybníčku cargo, ropu a plyn, jsou v principu iracionální. Ne, asi jen použili špatné zaklínací formule, nebo někde při provádění obřadu udělali formální chybu.

Kultické desky české populity.

Nemyslím si, že je realistické očekávat příchod populismu Orbánova typu, který by byl schopen aspoň zajistit existenci střední třídy. Troufám si předvídat, že tomu bude přesně naopak. Jakmile se zjistí, že není obilí, není stavební materiál, není šrot, není koks, není ruda, není plyn ani ropa, tím pádem nejsou hnojiva, není siláž, nejsou potraviny ani zboží v obchodech, mejnstrým se naopak zakope ve svých pozicích. Nepřijde žádné prozření, že se tady možná dělalo něco špatně. Ne, jen přijde ještě silnější rituální zaklínání doprovázené výhrůžkami a hony na kouzelníky zpoza prokurátorské a mediální Maginotovy linie. Obávám se, že nepřijde žádný populismus. Přijde ježovština.

Ona ta superiorita Západu ve skutečnosti nevzešla z nějakých „hodnot“, objevených na katedrách sociální ekologie a gender studies sotva před třiceti lety. Superiorita Západu vzešla z jeho geografie v kombinaci se specifickou mentalitou 19. věku.

Vzešla mimo jiné průmyslové revoluce, dravosti, manuální práce (včetně té dětské), podnikavosti, důrazu na vojenskou službu, smyslu pro hierarchii a službu obecně, schopnosti sebeobětování, neotřesitelné a zcela nereflektované víry ve vlastní civilizační nadřazenost, materiální a zbrojní převahy způsobené vědotechnickými objevy, které byly ovšem dány vývojem západní filosofie a matematiky zhruba od Galilea a Descarta, z jeho bezohlednosti a ziskuchtivosti v kombinaci s inovativním kreativním myšlením a vlastenectvím. Symbolem toho všeho dohromady byli řekněme belgický král Leopold II. nebo Cecil Rhodes.

A geografie dala Západu do vínku síť splavných řek v kombinaci se zásobami železných rud, černého uhlí a volný přístup k oceánu.

Anglosaský blahobyt u nás nikdy nezdomácní tím, že se k jádrovým oblastem anglosaského světa přidáme jako jejich pětadvacátá nebo šestadvacátá periferie. Strávil jsem na Západě dostatek času, abych pochopil, že my jsme pro zápaďáky prostě indiáni, kanonenfutr, skládka a montovna. Proč si to malé národy střední Evropy tak málo uvědomují?

5 Responses to “Rozkvět cargo kultů v českém rybníčku”

  1. Jossi napsal:

    V článku mi chybí východisko, jinak plně souhlasím. Celý děj můžeme zvrátit, jen k tomu potřebujeme cca 30 let.
    Ps: Kdo nepochopil, vychovat životaschopně ty nejmenší. K děcku níž a s děckem výš.

  2. Mária napsal:

    “NENÍ ANI JEDINÝ NEVINNÝ MEZI NÁMI.”

    Naozaj poznáte všetkých? Hlúposť, ani sám seba nie.

  3. Jamviking napsal:

    reakce na L.Ch.: pane, máte částečně pravdu, ale jenom částečně, budu citovat z délského potápěče, článek návrat k esenci pravice

    “Někdo může označit Francouzskou revoluci za kulturní, politickou a náboženskou katastrofu, já jsem však přesvědčen, že byla nevyhnutelná. Abychom citovali Evolu: „Plebejské masy by se nikdy nemohly prodrat do všech sfér společenského života a civilizace, kdyby skuteční králové a aristokraté byli u moci.“ Jsem přesvědčen, že esence pravice skutečně spočívá právě v aristokracii. Pozdní a dekadentní aristokracii však v žádném případě není možné považovat za skutečného zástupce ideálů, o nichž mluvím. Tyto ideály nemají nic společného s tím, jak historická aristokracie jako politická třída skončila, ale pouze s tím, jak v první řadě vznikla.”

    takže to není nikoliv silou nějakého zajordánského národa, kdybychom byli skutečně silní, ani si neškrtne, tak jako s ním zatočili všichni silní králové, je to spíš příznakem naší slabosti, ž emu nedokážeme vzdorovat, až se objeví skutečný vůdce, zatočí s nimi

  4. petr napsal:

    Protože jsme přestali býti zbožnými křesťany a postupně jsem přejali: tramping-skauting-jazz-country-beat-hard rock-underground-hollywood, rap a globalismus.

    Pamatujete, jak jsme to všichni žrali, celí naklepaní na “nezávislou muziku” a všechny výdobytky tohoto typu?

    Jak jsme nenáviděli staré komouše, případně klerikály, kteří jediní tohle viděli v pravé nahotě a věděli, že tenhle “proud svobody” nadělá z národa degeneráty?

    Máme tedy, co jsme chtěli.

    NENÍ ANI JEDINÝ NEVINNÝ MEZI NÁMI.

  5. L.Ch. napsal:

    A pročpak si autor tak málo uvědomuje, že “anglosaskému světu” již nějaký pátek nevládnou Anglosasové?

    Hledání zahraničního nepřítele (Němci, Rusové, Američané…) jest zvykem, který našim společným pánům, čerpajícím svou tradiční moudrost z hlubin Talmudu, náramně vyhovuje.

    Ostatně, jakýkoliv viník je víceméně přijatelný s výjimkou jich samých.

Trackbacks/Pingbacks


Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív