Rusko se vzepřelo monopolu na holokaust

Rusko se postavilo zpochybňování jeho podílu na vítězství Spojenců v druhé světové válce

Rusko se postavilo zpochybňování jeho podílu na vítězství Spojenců v druhé světové válce (ilustrační foto: Německý velvyslanec Hans-Adolf von Moltke a německý ministr propagandy Joseph Goebbels na návštěvě u polského maršála Józefa Piłsudského /napravo polský ministr zahraničních věcí Józef Beck/ ve Varšavě 15. června 1934. Zdroj: Wikipedia)

Autor: Anatoly Karlin

V moderním světě představuje role oběti velice snadnou cestu k získání společenského postavení. „Přivlastnění“ si holokaustu je tak cosi jako první cena v loterii – Němci Židům v letech 1941-45 nabídli plnou ošatku citronů a ti z nich obratem začali vyrábět citronádu.

Ne všichni Židé se však o zisky ze svého výnosného stánku s limonádou dělí s nadšením:

Noga Tarnopolsky Putin Holokaust

Putin při projevu o holocaustu právě sklouzl do rétoriky „záleží přece na všech životech“, vyjádřil politování nad všemi obětmi, „mezi nimi šesti miliony Židů“.

Dobrá rada: Tahle část se má říkat nanejvýš polohlasem.

V dnešní době je skoro nemožné popírat libovolnou genocidu a získat si tím obecné sympatie. Nárokovat si monopol na holokaust tak vymazává žitou (a předčasně utnutou) skutečnou zkušenost milionů Východoevropanů. Podívejte se na poměr retweetů a lajků u tweetu Nogy Tarnopolské. Takovou silou vládne politika paměti.

Putinovi se ale v Izraeli povedl ještě větší rétorický majstrštyk, když položil rovnítko mezi antisemitismus a rusofobii:

Zde, stejně jako v Rusku lidé rozumějí lekcím z 2. světové války, a tak nedovolují světu zapomenout na důsledky národní sebestřednosti, rozkolů a podpory jakékoliv formy šovinismu, antisemitismu a rusofobie.

V prostřední současného Západu, hlavně v Americe, je i pouhé nařčení z antisemitismu jistou zhoubou byť sebevíc nadějně rozjeté kariéry, zatímco rusofobie bývá nejen tolerovaná, ale často podporovaná z nejvyšších míst.

Rusové nahradili Židy

Zuckerberg: „Je těžké odmítnout žádost o přátelství…“ (Zdroj: Mike Luckovich blog)

Pokud skutečně popírači genocid vytvářejí podmínky pro budoucí nové genocidy, pak je povinností Rusů dodat rusofobii tentýž nádech společenské nepřijatelnosti, jaké se těší antisemitismus.

***

P.S.: Toto není první případ negativní reakce židovských novinářů na Putinovy snahy „přivlastnit si“ holokaust.

Julia Joffe - Vladimír Putin je antisemita

Zdroj: Путин и его телевизор. Rádio Svoboda 28. ledna 2015 (původní facebookový příspěvek na autorčině osobní stránce je nedostupný – pozn. DP).

Putin v den výročí osvobození Osvětimi navštívil židovské muzeum (muzeum, které Putin osobně finančně podpořil – pozn. autor) a prohlásil: „Největší tíhu v boji proti fašismu samozřejmě nesl ruský národ a 70 % vojáků a důstojníků Rudé armády tvořili Rusové. Stejně jako většinu obětí, položených na oltář vítězství.“

A to říkají, že Putin není antisemita.

Podle Julie Ioffeové tedy hovořit o nežidovském, především pak ruském podílu na vítězství Spojenců v druhé světové válce, se automaticky rovná antisemitismu.

Úvaha Anatoly Karlina Russia Challenges the Holocaust Monopoly vyšla na stránkách Unz Review 23. ledna 2020.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív