Soros odchází z Turecka, prchne i ze zbytku „globálního jihu“?

Soros a jeho „Nadace pro otevřenou společnost“ se rozhodli odejít z Turecka

Soros a jeho „Nadace pro otevřenou společnost“ se rozhodli odejít z Turecka

Autor: Andrew Korybko

Zástupci organizace se nechali slyšet, že důvodem jsou nedávná nařčení z vměšování do vnitřních záležitostí země. Jistě tak reagovali na tvrzení prezidenta Erdoğana o jejich účasti na pokusu o barevnou revoluci v parku Gezi v roce 2013, což je skutečný raison d’etre skupiny. Popravdě se jedná o vcelku prozíravý krok: sorosovci vidí, že jsou v Turecku odepsaní, a kdyby neodešli z vlastní vůle, brzy by byli odejiti nedobrovolně. Je to tedy svým způsobem výhra pro obě strany: „Nadace pro otevřenou společnost“ může v poklidu dostat své zahraniční agenty pryč ze země a rozpustit viditelnou část své sítě. Stát na oplátku nemusí čelit přehradné palbě, již by mainstreamová média jistě spustila, kdyby se Turecko při vypovídání sorosovců ze země uchýlilo k silovějším metodám ruského střihu.

Toto quid pro quo je přijatelné pro obě strany. Domácí agenti Nadace, kteří měli na starosti vedení hybridní války, vyváznou bez větší újmy. Státní orgány však už zřejmě dobře vědí, o koho se jedná, a tak se nebudou dvakrát rozmýšlet zadržet je, pokud se stanou bezpečnostním rizikem, např. kdyby se rozhodli pokračovat v destabilizační činnosti „v podzemí“. Zároveň je však dosti pravděpodobné, že ti nejzapálenější z nich dají přednost přesunu za hranice, odkud budou moci ve své práci pokračovat z bezpečí kanceláře skrze sociální sítě a další kanály. Protože si však turecký stát udržuje pevnou kontrolu nad internetem, je pro něj toto riziko přijatelné a zdaleka se nevyrovná hrozbě představované volným pokračováním činnosti Nadace a jejích lidí v zemi.

Sorosův ústup z Turecka však může být předzvěstí širšího trendu, protože Erdogan se těší značné úctě mezinárodního muslimského společenství (umma). Proto se mohou jeho příkladem neochvějného postupu proti Nadaci nechat inspirovat i další muslimské vlády a zopakovat jej s nadějí, že pátá kolona barevných revolucí raději preventivně odejde i z „jejich“ zemí. Soros a jeho lidé se mohou tam, kde není státní moc tak pevná jako v Turecku a potenciálně ji lze ovlivnit mediální nátlakovou kampaní, odpovědět protiútokem. Byl to však pro ně tvrdý a ne automaticky úspěšný boj, zvlášť pokud by se tyto vlády rozhodly pozatýkat domácí zaměstnance Sorosovy Nadace coby osoby ohrožující bezpečnost.

Na konečné hodnocení je ještě brzy, ale i na „globálním Jihu“ se možná konečně obrací Štěstěna k Sorosovi zády.

Komentář Andrewa Korybka After Soros Flees Turkey, Will He Flee The Rest Of The “Global South” Too? vyšel na stránkách Oriental Review 3. prosince 2018. Jedná o přepis úryvku radiového programu Context Countdown, který byl na Sputnik News odvysílán 30. listopadu 2018.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív