Délský potápěč

Orania a vzkaz všem bílým novinářům z Evropy: „Zanechte prosím vaše předsudky u vchodu.“

Autor: Eric Striker

Dennis Webster z Guardianu, hipster píšící z rychlou gentrifikací procházejícího Johannesburgu, nedávno přišel s Rockefellerovou nadací sponzorovaným hanopisem na búrské městečko Orania v jihoafrickém Severním Kapsku.

Trnem v oku mu podle všeho je hospodářský a kulturní úspěch bělošské enklávy s asi šestnácti stovkami obyvateli. Webster nepříliš zaobaleně naznačuje, že zde dochází ke kříšení apartheidu, které je nutné okamžitě zastavit.

Continue Reading

Hlášení pro konzervativce: Ústava vás nezachrání

Autor: Gregory Hood

Američtí konzervativci jsou typičtí svou až dojemnou vírou ve schopnost písemných záruk a právních norem zachovat tradiční svobody. Tato důvěra v legalismus má pravděpodobně mnoho do činění s jejich anglosaskými geny a tradicí, jak ale demografická situace rychle temní, budou tyto papírové záruky základních práv stále častěji ustupovat přáním kmenově smýšlejících nebělochů. Reakce amerických konzervativců se dost možná projeví ještě pevnějším upnutím se k zakládacím dokumentům americké státnosti aneb „Pořád mi ještě zůstala Ústava“, jak praví populární mem. I letmý pohled na aktuální vývoj v Jižní Africe však naznačuje, jak snadno dokáže demografická změna smést a odvát i ty údajně nejsvětější ústavní záruky.

Jihoafrické Národní shromáždění nedávno drtivou většinu schválilo vytvoření výboru pověřeného sestavením návrhu ústavních změn, jež by umožnovaly vyvlastnění půdy bez náhrady. Jeden z poslanců za stranu Bojovníci za ekonomickou svobodu (EFF) během debaty prohlásil: „Běloši, váš čas vypršel.“

Continue Reading

Děti z Munsieville

Autor: Thomas Burrows

• Bílá dělnická třída, především Afrikánci, čelí v Jižní Africe závažné krizi.
• Toto je jen jedna z nelegálních osad, kde bílé rodiny žijí v chudobě, bez dostatečných zdrojů potravin a tekoucí vody.
• Ve snaze napravit následky dlouholeté rasové nerovnosti přijal vládnoucí Africký národní kongres (ANC) zákony zajišťující černochům přednostní přístup k zaměstnání ve snaze navýšit jejich podíl na ekonomickém životě země.
• To ruku v ruce s globální finanční krizí znamená pro mnohé bílé Jihoafričany těžké časy.

Continue Reading

Vypojení ze systému?

Autor: Gregory Hood

Aby přežili, potřebují běloši nutně získat státní moc. Jak ji získáme, kde, na jakých ideách či kultuře by se měla zakládat a jak k ní dospějeme, zůstává otevřeno debatě. Státní moc bude posledním krokem politického, metapolitického, kulturního, ekonomického a vojenského projektu, který se potáhne dlouhá léta – přesto jinudy cesta nevede.

Zní to jako spousta práce – dokonce práce nebezpečné, těžké nebo nudné. Proč se tedy obtěžovat? Proč se neschovat od katakomb, neotevřít lahvové a nepočkat si, dokud svět kolem nás nepohltí plameny?

Co se stane, když neuděláme nic? Co se stane, když neuděláte nic vy?

Bílí Američané nevěří, že by věci mohly skončit špatně. Možná mají pravdu. Řekněme si to na rovinu: ať už bude politický vývoj jakýkoliv, běloši budou disproporčně zastoupeni mezi bohatými, vzdělanými a mocnými příslušníky společnosti – alespoň dokud budou existovat. Odpůrci masové imigrace poukazují na Brazílii jako nevyhnutelný výsledek pokračování současného vývoje. Brazílii samozřejmě v zásadě ovládají běloši, kteří drží většinu vlivných pozic ve vlivných společnostech a finančním odvětví. Na jihu země stále vzkvétají společenství brazilských Němců, kteří si uchovávají tradice staré vlasti. Jestliže se bude americká budoucnost podobat Brazílii, bělochům zůstanou otevřené dveře k prestižním pracovním pozicím, přiměřeně klidným bělošským čtvrtím a v zásadě slušnému životu.

Continue Reading

James Kemp, mluvčí Oranijského hnutí. (foto: Madelene Cronjé, M&G)

Autor: Johnny Masilela

Veterán Hnutí za černošské sebeuvědomění Malose Rampou a James Kemp z Oranie hledají, co by si mohli vzít z ideologie toho druhého.

Shluky chatrných chýší i úhledné cihlové domky v osadě Klipgat severozápadně od Pretorie se choulí ke zvlněným kopcům.

Do nosu štípe palčivý zápach z nedaleké čističky odpadních vod. Kopce jsou protkané kozími stezkami. Děti si o sebe třou bosé nohy, aby se trochu zahřály. V matném zimním slunci je sledují vychrtlí toulaví psi.

Scenérie ostře kontrastuje s nádherným údolím města Oranie v Upper Karoo víc než tisíc kilometrů odtud. Tam se obyvatelé, bez výjimky bělošští Afrikánci, starají o to, aby psi byli vyvenčení a děti si boty pečlivě zavazovaly.

Continue Reading

Autoři: Lenel Cotty Wessels & Colin Liddell

Jak ukazuje následující afrocentrická zpráva BBC, Jižní Afrika trpí nejvážnějším suchem za více než posledních 30 let. To má vliv na bělošské i černošské zemědělské oblasti, nicméně protibělošská vládnoucí strana Africký národní kongres (ANC) zneužívá tohoto sucha a snaží se pomalu vytlačit bělošské farmy na pokraj společnosti, aby straničtí funkcionáři mohli těžit z bělošského vyvlastnění.

Se stodevatenácti rasově podmíněnými zákony, které směřují k prosazení zájmů černochů, vládnoucí ANC má nulový zájem pomáhat bílým farmářům, i když celá země závisí na jejich zásobování potravinami. Stejně jako v Zimbabwe, tak i zde se domnívají, že by měli být bílí farmáři vyhnáni z pozemků do různých squatterských táborů, kde živoří (eke out) neustále se zvyšující počet chudých bělochů. Sucho jen pomáhá dosáhnout tohoto cíle.

V souladu s výše uvedeným, vláda ignoruje nynější stav. Navzdory šesti výzvám zemědělských organizací jihoafrická vláda odmítá vyhlásit výjimečný stav a stále odmítá navýšit rozpočet s cílem dotovat zemědělskou činnost, krmivo a zásoby vody. Prohlášení vládního mluvčí – „Bude pršet“  – poukazuje jen na nedostatek snahy pochopení situace, tak typické pro demokracie Třetího světa.

[Jihoafrická] Front National, politická strana, která věří v odtržení a sebeurčení pro bělošské obyvatelstvo, dělá, co je v jejích silách, aby pomohla bílým farmářům, jejichž obživa byla zdevastována tímto strašným suchem a zřídila dobročinnou sbírku na stránkách Go Fund Me.

Získané peníze půjdou na zmírnění utrpení bílých farmářů. Jedná se o dobrou věc pro všechny rasově uvědomělé bělochy. Veškerých darů si vážíme.

Zdroj: Help White Farmers Facing the Drought in South Africa, Alternative Right, 8. února 2016.

Namísto pochybné, prokazatelně nepraktické ideologie „diverzity“ raději pracujme na budování a posilování vlastních komunit

Autor: Sebastian Biehl

Jedním z hesel naší doby je „diverzita“, jinými slovy snaha prostřednictvím státní politiky přeměnit sourodou společnost na neurčitou směs.

V politickém středním proudu je etnická homogenita pokládána za hluboce odpudivou a nebezpečnou; náležící do stejné kategorie jako „izolace“, „rasismus“, „nadřazenost“, „provinciálnost“ a další. Pro tzv. tvůrce veřejného mínění, rekrutující se z multikulturních měst, je dokonce homogenita přímo urážlivá. Rasově smíšený pár, večírek plný lidí různých ras a vyznání – tehdy se tito lidé (mezi něž se řadí i novináři) cítí dobře a pohodlně. Komunita žijící v souladu se svými tradicemi okamžitě vyvolává nedůvěru – zvlášť pokud jde o bílou komunitu (v případě kmenových afrických či indiánských komunit je míra nevole nižší).

Věčné volání po „reprezentaci“ je trvalou jihoafrickou vládní politikou. Účel je samozřejmě jasný – upevnit kontrolu ANC (jihoafrická vládnoucí strana Africký národní kongres) nad veškerými oblastmi společnosti. To ovšem nezní moc hezky, a tak nastupuje na scénu nevinně znějící slovo „diverzita“, které „tvůrci veřejného mínění“ tak rádi opakují. „Diverzita“ je přirozeně aplikována jen jedním směrem: nikdo si nikdy nestěžoval na 100% černošský fotbalový tým, „Černošskou obchodní asociaci“ nebo na etnicky jednolité vesnice Xhosů nebo Zuluů.

Continue Reading

Orania – inspirace pro identitární aktivismus

Autor: F. Roger Devlin

Účastníci loňské konference American Renaissance si nemohli nepovšimnout změny ovzduší a obecné nálady oproti předchozím setkáním – nejspíše následkem hladkého znovuzvolení Baracka Obamy s pouhými 39% bělošské voličské podpory. Převládal nový pocit, že strategie „probuzení“ bělochů a postupného získání moci demokratickými prostředky nefunguje. Demografická transformace postupuje příliš rychle a náš postup je příliš pomalý; příležitosti, které jsme spatřovali se vytrácí. Strategická změna orientace se tudíž stala nevyhnutelnou.

Tato změna bude směřovat k vytvoření autonomních bílých území, ze kterých se případně mohou stát nezávislé státy – a kniha Artura Kempa Nova Europa: European Survival Strategy in the Darkening World je vynikajícím úvodem do tohoto tématu. Základním východiskem a nejsilnější myšlenkou Kempova uvažování je důkladné pochopení územního aspektu politiky. Jak sám Kemp uvádí: „Politická moc vychází z fyzického zabrání území: nikoli historických práv, právních dokumentů nebo morálních nároků – jen z obsazení území. Lidé, kteří obsadili území určují povahu tamní společnosti.“

Podle Kempova názoru bylo Achillovou patou jihoafrického apartheidu právě nepochopení této skutečnosti. Afrikánští voliči věřili, že může být stabilní evropská společnost vybudována na většinově černošském území, že  prostřednictvím správných zákonů si mohou donekonečna užívat výhod levné černé pracovní síly, zatímco zabrání černochům v určování charakteru jihoafrické společnosti. Tento systém nejenže nezabránil většinové černošské vládě, naopak jí posloužil jako inkubátor. Apartheid nejenže učinil bělochy závislé na černých, ale dokonce i přispěl k jejich populačnímu nárůstu.

Continue Reading