Víc než život

Nuclei Armati Rivoluzionari

Autor: Karel Veliký

Kriminální román zfilmoval v roce 2005 režisér Michele Placido 1] podle stejnojmenného románu (Romanzo criminale, 2002) soudce Giancarla de Catalda. Divácký úspěch způsobil, že v letech 2008 až 2010 vznikl dvaadvacetidílný televizní seriál, v němž Nera místo velice hodnověrného Scamarcia hraje Emiliano Contorti a také osudy postavy jsou pozměněny. Zde se Nero např. účastní na iniciativě Costruiamo l’azione (CLA) profesora Renata Sargeniho, což je rovněž postava inspirovaná někdejšími skutečnými vůdci této „kulturně-militantní“ organizace, kriminologem a psychiatrem Aldem Semerarim a docentem politologie Paolem Signorellim, jenž vyučoval na klasickém gymnáziu v Římě. Sám De Cataldo charakterizuje Nera takto: obdivovatel a žák Julia Evoly praktikující „ozbrojenou spontánnost“ spjatou s NAR, bdící neboli „probuzený válečník“, guerriero senza sonno (doslova „válečník beze spánku“) puzený nezhasitelnou vůlí jednat, přičemž motivací jeho jednání je pouze „jednání o sobě“. Pod devízami „akce pro akci“ a „násilí pro násilí“ má takové konání cíl v sobě samém. Důležité není politično, ani peníze ani úspěch vlastních gest. Důležitá je akce sama – s naprostým odstupem vůči jejímu výsledku.


Právě tak čteme v Árijské nauce o „čistotě činu“, že „musí být chtěn sám o sobě, bez jakéhokoli hmotného účelu, bez jakékoli vášně a lidské pohnutky“ (str. 23), což je doplněno odpovídajícím citátem z Bhagavadgíty, posvátného spisu kasty kšatrijů. V knize Jezdit na tygru Evola rovněž vysvětluje, že je třeba jednat nepodmíněně, bez touhy, bez ohledu na to, jaké plody sklidíme: „Podstatné je zde snoubení života s rizikem, k němuž dochází za hranicemi sebezáchovy, včetně situací, kdy samotné eventuální fyzické zničení je paralelní s dosažením absolutního smyslu existence a tak se uskuteční ‚absolutní osoba‘.“ (str. 140) Takový typ 2] člověka „jedná ve světě, aniž by byl z tohoto světa“: „Člověk, o němž uvažujeme, se cítí naprosto mimo společnost, neuznává žádnou morální oprávněnost požadavku či výzvy, aby se zařadil do absurdního systému.“ (str. 206) Že k tomuto typu patří také De Cataldův Nero, držící si odstup i od lidí ze samého okraje společnosti, není asi třeba dále dokazovat. Zbývá jen upřesnit, že to, co si člověk může dovolit, má být pověřováno výlučně tím, čím je – to znamená mocí, již vládne sám nad sebou.

Poznámky

1] Michele Placido je u nás znám spíše jako herec, představitel komisaře Corrada Cattaniho ze seriálu Chobotnice, mafiánského zabijáka ze Sicilské spojky nebo sovětského majora Bandury z Afghánského zlomu.
2] Typičnost představuje bod, kde se setkává individuální (osoba) s nadindividuálním, je hranicí mezi nimi, jíž odpovídá dokonalá forma. Typičnost zbavuje individuálnosti v tom smyslu, že osoba ztělesňuje prostě nějakou ideu, kánon či funkci (Jezdit na tygru, str. 137).

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

6. března 1894 se v Ludwigshafenu narodil německý právník a nekorunovaný vůdce konzervativně revolučního hnutí Edgar Julius Jung. Tato pravicová opozice vůči liberalismu udržovala často napjaté vztahy s nakonec vítězným národním socialismem, jak dokládá i Jungův osud: kvůli autorství Papenovy Marburské řeči byl při Noci dlouhých nožů zatčen a zastřelen ve sklepení velitelství Gestapa. Jeho tělo bylo nalezeno v příkopu poblíž města Oranienburg.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív