Categorized | Politika, Zprávy ze světa

Všechno je v pohodě (už zas)

Jakákoli spojitost mezi přistěhovalectvím a terorismem je samozřejmě čistá náhoda...

Jakákoli spojitost mezi přistěhovalectvím a terorismem je samozřejmě čistá náhoda…

Autor: Colin Liddell

Pokud někdy přemýšlíte nad tím, kolik lidí se dá postřílet kalašnikovem v přeplněném vlaku, před několika dny se vám málem dostalo názorné odpovědi, když se 26letý Maročan rozhodl přenést kus středovýchodního chaosu a řezničiny do francouzského rychlovlaku.

Hrou osudu (pobídka pro milovníky spikleneckých teorií) se po ruce naskytl párek amerických vojáků na dovolené, jmenovitě Spencer Stone a Alek Skarlatos:

„Spencer se k tomu chlapovi dostal jako první a popadl ho za krk,“ řekl Skarlatos pro Sky News. „Já jsem chytil pistoli, sebral mu ji a zahodil. Potom jsem vzal kalašnikov, který měl u nohou, a začal jsem ho tlouct do hlavy pažbou. Všichni jsme toho chlápka mlátili, zatímco Spencer ho držel pod krkem, dokud neomdlel.“

Z tragédie kalibru masakru v redakci Charlie Hebdo nebo i horšího byla celá věc okamžitě přeměněna na „pozitivní“ historku, jejíž hrdinové-odzbrojitelé teroristy o celé události vesele poskytují rozhovory ve stylu interview po sportovních zápasech:

Doslova mezitím o mnoho stovek kilometrů dál se tisíce lidí, většina z nich muslimů, pokusily násilím překonat řecko-makedonské hranice navzdory vlažnému odporu makedonských pohraničníků ve snaze dostat se dále na sever do Schengenského prostoru. Jakmile budou uvnitř, otevře se jim celá „nabídka“ Evropy a oni budou moci jako na tržišti srovnávat možnosti šedé ekonomiky a sociálních systémů nejbohatších států Evropy.

Jde o součást lidské cunami vhánějící do srdce Evropy miliony obtížně přizpůsobitelných a snadno nespokojenosti propadajících muslimů, kterých už nyní máme víc než dost. Lze očekávat, že mnoho z nich se vydá cestou radikalizace a zločinu. Nerovnováha pohlaví – z drtivé většiny mladí muži – bude mít také významný dopad na statistiky znásilnění a sexuálních útoků.

Evropa si očividně napříč Středním východem a velkou částí Afriky získala pověst snadné kořisti, kde se k překročení další chabé zábrany stačí jen ukázat na hranicích a udělat rozruch (stoupnout si vedle plačícího mimina, předstírat nemoc, vrážet do policejního kordonu atd.).

Hřejivý příběh o párku amerických vojáků na dovolené, kteří zpacifikovali jednoho teroristu, zatímco demografická skupina, z níž vyšel, roste astronomickým tempem, dovoluje Západu oddávat se snění a namlouvat si, že všechno bude v pořádku. Nebude.

S ohledem na neochotu západní civilizace jako celku postavit se neúprosným skutečnostem a učinit nesnadná, ale nevyhnutelná rozhodnutí, by možná bylo lépe, kdyby se ozbrojenci jeho útok podařilo provést, jelikož by to znovu podtrhlo zásadní pravdu: masová imigrace a multikulturalismus končí buď pomalou či rychlou genocidou – nebo tyranidou. Co se budíčků týče, čím ranější a častější jsou, tím lépe. Naneštěstí však musejí zaznít z hrdel obětí a nikoliv poplácáváním hrdinů po ramenou.

Úvaha Colina Lidella Everything is now fine (again) vyšla na stránkách Alternative Right.

Ernst Jünger – Aladinův problém

Ernst Jünger - Aladinův problém***
Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

22. ledna 1891 se v sardinském městečku Ales narodil italský marxistický filozof a komunistický filozof Antonio Francesco Gramsci. Ve svém díle se zabýval politickou teorií, sociologií nebo lingvistikou. Jeho nejvlivnějším příspěvkem byla teorie tzv. kulturní hegemonie, v níž přenesl důraz z ekonomického determinismu klasického marxismu na úlohu kulturních institucí při zachovávání moci vládnoucí třídy a která výrazně ovlivnila moderní levici.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív