Díl I., aneb co stojí za to si poslechnout. Toto je první příspěvek zbrusu nové rubriky, kterou bychom chtěli věnovat především vám, laskavým čtenářům a čas od času tak pomoci odpočinout od „náročných“ témat současnosti malým exkurzem do málo probádaných sfér kultury, umění a životního stylu. Vzorem se nám stala osobnost Oscara Wildea, britského bohéma, dekadentního spisovatele a především velkého dandye. Proč on a proč dandysmus?
Výraz „dandy“ obvykle označuje člověka, který rád šokuje své okolí, odmítá konvence, pohrdá pseudomorálkou a žije svobodně. Tato životní póza má co dočinění s voluntarismem, její počátek je pevně spjat s romantismem a není jí nic vzdálenějšího než rousseauovská myšlenka, že pěstěním se všechno kazí a nejlepší stav je ten původní, daný. Dandysmus v kultuře je také reakcí na ztrátu vkusu, odmítnutí konzumní chiméry, ne snahou nahradit konzumní hodnoty vlastními hodnotami, které se časem transformují v masové, ale kulturní elitářství a odmítnutí morálky stáda. Pojďme se tedy vydat po zapomenutých stezkách, popřípadě objevovat stezky zcela nové.
Co vůbec dnešní dandy poslouchá? To, co patrně nikdy neztratí na aktuálnosti je klasická hudba. Bachovy fugy, Mozart, Beethoven, Richard Wagner, ale také ruští autoři a samozřejmě neopomenutelná domácí scéna: J.J. Ryba, A. Dvořák, B. Smetana.
Dandysmu je ovšem cizí myšlenka ustrnutí a nevývoje. Proto reflektuje, že se vyvíjí i klasické a tradiční lidové kompozice a ve spojení s (post)moderními hudebními nástroji a přístupy vytváří zcela nové hudební struktury. To se dostáváme na velebohatou půdu nefolkové, neoklasicistní, ambientové a militárně industriální scény.
Neofolk, někdy nazývaný „temným“, nebo „apokalyptickým“ folkem, je zkrátka řečeno muzika, bohatě čerpající z kulturního dědictví Evropy. Skupiny, které je možné považovat za nejstarší a nejzaslouženější, jsou bezesporu Death in June, Current 93, Sol Invictus, popř. Fire and Ice. Neofolkoví interpreti často provokují, interpretují historická témata, ale z 90% zásadně bez přímého odkazu na jakoukoli politickou transfiguraci. Nezřídka se zde vyskytuje i „znovuobjevování“ dávné pohanské, antické minulosti a moudrosti (kapely Darkwood, Forseti, Allerseelen, Svarrogh), ale i esoterismus a nihilismus (Spiritual Front). Na druhou stranu existují i křesťanští interpreti (viz katolická kompilace Credo in Unum Deum).
Bavíme-li se o neoklasicistní a militárně industriální scéně, byl by kulturní maxizločin nezmínit Laibach. Laibach, představující pravděpodobně jednu z nejzásadnějších hudebních skupin v historii obecně, je vskutku jedinečným úkazem. Tato kapela je téměř vším: provokující, inspirující, pohoršující, naplňující, ale její členové mají především nekonečnou studnici nápadů. Namátkou zmiňme jejich skvělá alba Opus Dei, NATO, Sympathy for the Devil, taneční kus WAT, ale také desku Volk (inspirovanou státními hymnami národů světa), projekt Laibachkunstderfuge (výtečné znovupojetí fenoménu fugy J.S. Bacha) a také aktuální věc, která nese název Volkswagner.
Vaší pozornosti bych určitě doporučil také projekty H.E.R.R. (Holy Europe, Rome Reborn), německý Sagittarius (zejména skvělé zhudebnění novely „Na mramorových útesech“ od Ernsta Jüngera) a Seelenlicht – všechny bohatě čerpající z tradic romantismu 18. a 19. století. Rovněž nelze nedoporučit unikátní projekt Pantheon Legia Musica, který se deskou Per Aspera Ad Astra pokusil hudebně ztvárnit mystiku a atmosféru římského císařství a legií nebo izraelské „válečníky“ Kreuzer, stejně jako „pruské“ projekty Preussak, nebo Wappenbund.
Samotná militárně-industriální muzika má své kořeny v kapelách, čerpajících z „vojensko-průmyslového hluku“ kapel jako SPK, Einstürzende Neubauten a Throbbing Gristle. Nutno dodat, že industrial šel od doby svého vzniku rozličnými stezkami, od projektů, ispirujících řadu rockových kapel, přes techno, vražedný japonský noise, až po „martial“ scénu, provokující zejména politicky nekorektními narážkami a totalitní estetikou (Der Blutharsch, Derniere Volonte, Turbund Sturmwerk, A Challenge of Honour, Arditi, Triarii, Argentum, Von Thronstahl).
Toužíte-li po něčem rytmičtějším, popřípadě elektroničtějším, je tu pro vás například fenomenální Feindflug. Nicméně elektro a EBM scéna nabízí nepřeberné množství interpretů. Z řady stovek až tisíců (!) interpretů si jistě vybere každý – a je skutečně vybírat z čeho – od metalovějších Combichrist až po náročné záležitosti typu Hypnoskull a Wumpscut.
Pokud jde o metal, doporučil bych spíše než okázalé laveyovské satanistické pózy rozumnější a promyšlenější folk-, či pagan- metal. Opět i zde platí: méně je někdy více. Spousta metalových kapel se dnes ověšuje runami, svastikami, magickými symboly a pentagramy, avšak jejich smysl jim uniká, popřípadě uniká smysl leckterému posluchači. Na druhou stranu by bylo nefér používat tento pochybovačný tón vůči respektovaným stálicím (Burzum, Manowar) . V zásadě lze ale konstatovat, že hledáte-li určité posleství a ne pouze vykřičené bezduché pohrdání Ježíšem, je lepší hledat ve vodách kapel jako Theudho, Cruachan, Arkona, Equillibrium, Yggdrasill, Ancient Rites, Halgadom, Nordglanz, nebo Žrec (ČR).
Nemůžeme též opomenout „klasickou“ rockovou scénu, ať jde o tzv. hudbu identity (Zetazeroalfa, Lions Pride), nebo různé „neinteresované“ projekty, které se však věnují zajímavým tématům, jako je skandinávská minulost a kultura (Ultima Thule, Hel), německý středověk (In Extremo), tradici ruského válečnictví a militarismu (Ljube), post-moderní „postpunk“ (Joy Division) a pro fajnšmekry tradiční psychobilly (Paris Violence, Misfits, Pitbull Farm, Madsin).
A nakonec, hledáte-li něco šíleného, naprostou avantgardu, totální provokaci a úděsně okrajové věci, nuže, sáhnětě po The Residents, Lustmord, Melek-Tha, Schloss Tegal, popř. po tvorbě Charlieho Mansona…
Proč je v článku uvedená zrovna kapela ŽREC? Tihle mladíci si spíše ujasňují svůj světonázor (který se časem může změnit), než abychom je někdo mohl brát jako nějaký vzor. A celkově BM, nebo paganBM, či čistě pagan metalové kapely nemají moc společného se stylem s hlavičky článku „Avantgarda, Dandy, Industrial, Neofolk“. Také přístup, zázemí, a vše kolem je u metalových kapel a neofolk, či martial industriálních projektů dosti odlišné. Nemíchal bych hrušky s jablkama dohromady. Každopádně jako úvodník do hudební sféry těchto druhů vnímám článek pozitivně.
Vodník: Částečně s Vámi souhlasím, tedy co se týče toho odporu ke světu. Ovšem stran toho „odporu ke trendům“ se mi zdá, že se z něj stal další (ještě trapnější) trend a mnohdy mám pocit, že ten okázale proklamovaný „estetický nihilismus“ je marketingový tah. Mě prostě nestačí párkrát zabrnkat na kytáru, hodit na sebe černé uniformy a tvářit se přitom temně. Na druhou stranu docela chápu, že tvořit něco v tomhle stylu po Death in June (v jejich nejlepších letech) asi bude hodně těžké a ne každý dokáže být tak vtipný jako Albin Julius z der Blutharsch nebo Boyd Rice (to je ale spíš kulturní terorista než „neofolkař“)
Zaujala mě taky Vaše poznámka o „vlku a pastýři“, já si naopak myslím, že je jedině dobře, že tu žádné „kulturträgery“ (tak jsem toho pastýře pochopil) nemáme a hudebníci spoléhají na svůj vlastní (někdy dokonce i zdravý) rozum a úsudek. Samozřejmě můžete namítnout, že tohle popis ideálního stavu, který se málokdy vyskytne a budete mít taky kus pravdy…Ty kvalitnější kapely se snaží podle mě popsat Svět, který je kolem nich, aniž by chtěli někoho poučovat nebo snad někam konkrétně vést a je na Vás jak si to v hlavě přeberete. V tomhle ohledu na Vás ale asi budu moc liberál…:-)
Ještě jednou děkuji za tento článek, clipy a příslušné linky. Seznámil jsem se poněkud blíž se světem neofolku. Ačkoli to považuji celé za jeden obrovský a strašlivý omyl (celé to úsilí je IMHO umístěno do mylných souvislostí a naprosto se míjí cílem), ta hudba je opravdu silná a těm lidem o něco opravdového jde. S jejich odporem ke světu a trendům, které je obklopují, nelze než sympathisovat a je tragédií, že místo na pastýře narazili na vlka. Síla tohoto kumštu tkví v pomazání zlým duchem, i v případě „křesťansky“(?) se projevujících kapel jako H.E.R.R.
Stochastikos: Ano máte pravdu, článek byl stručný, avšak cíleně, byl pouze informativní. Na tuto scénu vzniká přímo zaměřený web Fanfares of Europe.
P.S. Tábor radosti jsou vynikající :-)
Ty videa jsou trochu zavádějící, nechci do toho autorovi nějak kafrat, ale rozhodně měl zařadit minimálně jednu skladbu od samotných průkopníků tzv. neofolku Death in June (zejména výborné „živáky“ Live in New York, příp. Live in Bologna) Ostatní kapely tohoto žánru jsou (krom C93 a Sol Invictus) víceméně ne zrovna originální odvozeniny, ale je to můj ryze subjektivní názor…
Možná mohl autor se mohl autor zmínit o naší scéně (stále lepší jihlavský ritual ambient Tábor Radosti, severočeští Do Shaska! a spousta dalších), ale to by bylo možná na další článek.
Každopádně díky za článek a přimlouval bych se za nějaké pokračování resp. rozvinutí tématu. Scéna ambient/industrial/neofolk/EBM/dark elektro (a já nevím co ještě) tu nemá na růžích ustláno a z nějakého důvodu je českými hudebními médii téměř ignorována…
Me kazi dojem ta jednoducha hlucna agresivita ve vetsine klipu… A taky nepromyslene vzuziti vsech moznych modernich prku – k rytirum mi syntetizatory dvakrat nesedi:)
Abych jenom nekritizoval, miluju Orplid, i tu Arkonu snesu:)
No rozhodně Vám děkuji. Ač to stále není můj šálek čaje, uznávám, že je to silná hudba a má co říct. Bylo by to na delší analysu, ale můj pocit je asi nejspíš směs obdivu a uznání.
A to jste neměl! Víte, já nemyslím, že ty clipy byly špatné (třeba ten s tou totalitní architekturou), i když teď tomu asi trochu líp rozumím, jde-li o NEOFOLK. Ovšem když vidím Rusku tonoucí v pohanských symbolech místo pravoslaví, je mi ještě smutněji…
Pravda, pravda, ukázky nebyly dobře vybrány, myslím, že v neofolku a industrialu si příjde na své víc lidí než jen vyznavači germánské mytologie a totalitní estetiky. Trochu jsem ukázky upravil :-)
A já jsem s těmi videi opravdu nebyl zcela spokojen ;-) Jsou i křesťanské kapely, připravujeme sesterský hudební portál, věřím, že si tam také přijdete na své.
Smíšené pocity. Avantgardu jako The Residents jsem nikdy rád neměl, z těch videoclipů na mě padá jednak smutek nad opojností germánské mythologie, jednak i trochu obavy z některých těch totalitních/totalisujících atmosfér nebo vysloveně militantní aggressivity. Nicméně třeba jde o něco jiného, rozhodně to není můj šálek čaje…
Trackbacks/Pingbacks
Jean Mabire – Zemřít v Berlíně
*** Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
*** Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.
Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta
*** Z memoárů národního konzervativce…
*** Objednávejte ZDE.
22. prosince 1876 se v egyptské Alexandrii narodil italskýbásník a spisovatel Filippo Tommaso Marinetti, zakladatel a čelní představitel modernistického uměleckého směru - futurismu. Velice záhy se přiklonil k Mussoliniho fašistickémuhnutí.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
22. prosince 1876 se v egyptské Alexandrii narodil
Proč je v článku uvedená zrovna kapela ŽREC? Tihle mladíci si spíše ujasňují svůj světonázor (který se časem může změnit), než abychom je někdo mohl brát jako nějaký vzor. A celkově BM, nebo paganBM, či čistě pagan metalové kapely nemají moc společného se stylem s hlavičky článku „Avantgarda, Dandy, Industrial, Neofolk“. Také přístup, zázemí, a vše kolem je u metalových kapel a neofolk, či martial industriálních projektů dosti odlišné. Nemíchal bych hrušky s jablkama dohromady. Každopádně jako úvodník do hudební sféry těchto druhů vnímám článek pozitivně.
Vodník: Částečně s Vámi souhlasím, tedy co se týče toho odporu ke světu. Ovšem stran toho „odporu ke trendům“ se mi zdá, že se z něj stal další (ještě trapnější) trend a mnohdy mám pocit, že ten okázale proklamovaný „estetický nihilismus“ je marketingový tah. Mě prostě nestačí párkrát zabrnkat na kytáru, hodit na sebe černé uniformy a tvářit se přitom temně. Na druhou stranu docela chápu, že tvořit něco v tomhle stylu po Death in June (v jejich nejlepších letech) asi bude hodně těžké a ne každý dokáže být tak vtipný jako Albin Julius z der Blutharsch nebo Boyd Rice (to je ale spíš kulturní terorista než „neofolkař“)
Zaujala mě taky Vaše poznámka o „vlku a pastýři“, já si naopak myslím, že je jedině dobře, že tu žádné „kulturträgery“ (tak jsem toho pastýře pochopil) nemáme a hudebníci spoléhají na svůj vlastní (někdy dokonce i zdravý) rozum a úsudek. Samozřejmě můžete namítnout, že tohle popis ideálního stavu, který se málokdy vyskytne a budete mít taky kus pravdy…Ty kvalitnější kapely se snaží podle mě popsat Svět, který je kolem nich, aniž by chtěli někoho poučovat nebo snad někam konkrétně vést a je na Vás jak si to v hlavě přeberete. V tomhle ohledu na Vás ale asi budu moc liberál…:-)
Ještě jednou děkuji za tento článek, clipy a příslušné linky. Seznámil jsem se poněkud blíž se světem neofolku. Ačkoli to považuji celé za jeden obrovský a strašlivý omyl (celé to úsilí je IMHO umístěno do mylných souvislostí a naprosto se míjí cílem), ta hudba je opravdu silná a těm lidem o něco opravdového jde. S jejich odporem ke světu a trendům, které je obklopují, nelze než sympathisovat a je tragédií, že místo na pastýře narazili na vlka. Síla tohoto kumštu tkví v pomazání zlým duchem, i v případě „křesťansky“(?) se projevujících kapel jako H.E.R.R.
Paráda! Arkonu mám velice rád. Jen bych doplnil skupinu Svarga, která je srovnatelná co do kvality.
Rád bych doplnil vynikající polskou neofolkovou skupinu KREPULEC:
https://youtu.be/lCA4RbGSBkQ
Stochastikos: Ano máte pravdu, článek byl stručný, avšak cíleně, byl pouze informativní. Na tuto scénu vzniká přímo zaměřený web Fanfares of Europe.
P.S. Tábor radosti jsou vynikající :-)
Uf, nějak se mi do příspěvku připletlo více slov, než bylo zapotřebí, omlouvám se. Příště si to po sobě raději dvakrát přečtu :)
Ty videa jsou trochu zavádějící, nechci do toho autorovi nějak kafrat, ale rozhodně měl zařadit minimálně jednu skladbu od samotných průkopníků tzv. neofolku Death in June (zejména výborné „živáky“ Live in New York, příp. Live in Bologna) Ostatní kapely tohoto žánru jsou (krom C93 a Sol Invictus) víceméně ne zrovna originální odvozeniny, ale je to můj ryze subjektivní názor…
Možná mohl autor se mohl autor zmínit o naší scéně (stále lepší jihlavský ritual ambient Tábor Radosti, severočeští Do Shaska! a spousta dalších), ale to by bylo možná na další článek.
Každopádně díky za článek a přimlouval bych se za nějaké pokračování resp. rozvinutí tématu. Scéna ambient/industrial/neofolk/EBM/dark elektro (a já nevím co ještě) tu nemá na růžích ustláno a z nějakého důvodu je českými hudebními médii téměř ignorována…
Me kazi dojem ta jednoducha hlucna agresivita ve vetsine klipu… A taky nepromyslene vzuziti vsech moznych modernich prku – k rytirum mi syntetizatory dvakrat nesedi:)
Abych jenom nekritizoval, miluju Orplid, i tu Arkonu snesu:)
No rozhodně Vám děkuji. Ač to stále není můj šálek čaje, uznávám, že je to silná hudba a má co říct. Bylo by to na delší analysu, ale můj pocit je asi nejspíš směs obdivu a uznání.
A to jste neměl! Víte, já nemyslím, že ty clipy byly špatné (třeba ten s tou totalitní architekturou), i když teď tomu asi trochu líp rozumím, jde-li o NEOFOLK. Ovšem když vidím Rusku tonoucí v pohanských symbolech místo pravoslaví, je mi ještě smutněji…
Pravda, pravda, ukázky nebyly dobře vybrány, myslím, že v neofolku a industrialu si příjde na své víc lidí než jen vyznavači germánské mytologie a totalitní estetiky. Trochu jsem ukázky upravil :-)
A já jsem s těmi videi opravdu nebyl zcela spokojen ;-) Jsou i křesťanské kapely, připravujeme sesterský hudební portál, věřím, že si tam také přijdete na své.
https://youtu.be/38ewRS1f0e4
Smíšené pocity. Avantgardu jako The Residents jsem nikdy rád neměl, z těch videoclipů na mě padá jednak smutek nad opojností germánské mythologie, jednak i trochu obavy z některých těch totalitních/totalisujících atmosfér nebo vysloveně militantní aggressivity. Nicméně třeba jde o něco jiného, rozhodně to není můj šálek čaje…