Categorized | Kultura, Analýzy, Politika, Texty

Z každodennosti k světovému věku

Z každodennosti k světovému věku

Z každodennosti k světovému věku

Autor: Karel Veliký

Předvánoční zamyšlení…

Snad nikdy není ráz věku, v němž žijeme, nám tak zřejmý jako před Vánoci. „Nám“, neboť pro masu, davového člověka, je vše příliš zřejmé zároveň i samozřejmé a tudíž neviditelné. Nám naopak dnešní Vánoce temně zářivými barvami ilustrují, jak tento věk ovládá zvětšené výrobně-spotřebitelské napětí a od něj se odvíjející hodnoty někdejšího třetího stavu. Což nás záhy přivádí k Evolovým zjištěním: „Je třeba neplést si, čím je kasta nebo vrstva, je-li podřízenou částí v hierarchii směřující k jiným hodnotám, s tím, čím se stává, přisvojuje-li si moc a vše podřizuje sobě samé. (Více k tomu, nutně: J. Evola, Árijská nauka, str. 60n.) Trvalo však ještě celé jedno století, než zaoceánský bastard vítězství Francouzské revoluce dospěl natolik, že dle sebe počal utvářet světadíl, jenž ho zplodil. Tuto fázi z fin de siècle jasnozřivě (vizionářsky) líčí Vasilij Rozanov (Svět ve světle „ruské ideje“, str. 139):

„Žádní bohové, žádní démoni, žádná vina, žádná pravda.“ Tak se rozhodl nový měšťan. To je amerikanismus. Amerikanismus je stejně stabilní a kardinální historický moment jako Řecko nebo Řím. „Budeme obchodovat, a ostatní není důležité.“ V tomto okamžiku měšťanství žijeme teď my, právě jsme do něj vstoupili a vstupujeme. Evropa i Asie je nakonec překonána Amerikou. Amerikanismus je princip, stejně jako „klasicismus“, jako „křesťanství“.  Amerika je první země, dokonce část světa, která je kulturní a přitom žije bez idejí. Nemá náboženství v jiné podobě než religióznosti jednotlivých lidí a společností. Dokonce se nedá říct, že by měla národ, neboť Spojené státy nejsou národní organismus, jako je Rusko, Německo nebo Španělsko. A právě tohle existování bez vyšších idejí vítězí a brzy zvítězí nad křesťanstvím, jako křesťanství kdysi zvítězilo nad klasicismem. Takže místo očekávaného Posledního soudu, jehož se tak báli apoštolové a který maloval Michelangelo, přijde dlouhá řada bufetů, svého druhu určitý chiliasmus: „bufet Betlém“, „bufet Théby“, „bufet Řím“, „bufet Moskva“, s poznámkou u toho posledního, že „vlak stojí hodinu, restaurace a výborný piroh“.

Starý svět se tomuto „novému principu“, nutně jej proměňujícímu svou „logikou“ od základu, pokoušel ještě čelit. To byl chaos „druhé třicetileté války“ z let 1914 až 1945. Poté dokonce i SSSR, zesvalnatělý následník jedné ze tří starých Říší, padlých roku 1918, stal se přes všechnu svou pokrokářskou a internacionalistickou rétoriku jakýmsi dědicem tohoto odporu – už jen z geopolitické danosti. Se zhroucením sovětského východního bloku však amerikanismus opět nabral nebývalou sílu – vše živé žije z mrtvého – a formuje podle sebe, včetně jazyka, nejen trosky po režimech Varšavské smlouvy a RVHP, ale systematicky svou vahou drtí další státní útvary, pořádané podle zásad poražených a přináležejícím tedy ještě „věkům minulým“, s jejich často tak svéráznou směsí předmoderních náboženství (islám, pravoslaví) a odrazů-reliktů evropského nacionalismu a socialismu (Irák, Srbsko, Alžírsko, Libye, Egypt, Ukrajina atd., čeká to Írán).

Samo Rusko a především pak Čína, jakož i jiné země, mohou tomuto tlaku odolávat zase jen pomocí převzetí a uplatňování „angloamerické metody“ – ekonomického liberalismu. Přiznáme-li tedy s Rozanovem amerikanismu jakost věku, epochy, a tíhneme-li zároveň k představě o nemožnosti zvrátit směr dějinných cyklů, pak je toto „bufetářství“ (mcdonaldizace se také říkalo) Říma, Moskvy, Berlína či Prahy, jejich ňujorkizace čili odnárodnění, resp. přenárodnění v hordách (nejen) barevných kolonizátorů, a tedy rozpuštění všech zbytků dosavadních organických (kulturně-historických) společenství, pouze otázkou času: Kolika generací?

Rudolf Jičín – Filosofie dějin a politika

Rudolf Jičín - Filosofie dějin a politika***
OSMÝ TITUL ŘADY METANOIA!
Po všech Němcích a Italech, ba i Japonci, s hrdostí dodáváme, že konečně od českého autora – Rudolfa Jičína!
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

28. května 1934 se ve francouzském Le Perreux-sur-Marne narodil Jean Haudry, vynikající lingvista a specialista na indoevropské studie na lyonské univerzitě. Přiklání se k arktickým teoriím o původu Indoevropanů. Aktivně se podílel na řadě nacionalistických iniciativ, včetně Sdružení pro výzkum a studium evropské kultury (GRECE), Front National nebo Pierreho Viala.
28. května 1948 zemřela ve skotském Obanu ve věku pouhých 33 let Unity Valkyrie Mitfordová, anglická šlechtična, známá zejména svým obdivem vůči nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi a nejproslulejší z Mitfordových děvčat, šesti dcer Davida Freeman-Mitforda. Po vypuknutí 2. světové války se pokusila o sebevraždu, následky zranění ji však konečně zabily až několik let po ní.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív