Japonsko tvrdí, že než může přijmout syrské uprchlíky, musí se nejprve postarat o vlastní lidi

Šinzó Abe

Šinzó Abe

Japonský předseda vlády Šinzó Abe odmítá kritiku politiky, v jejímž rámci jeho země poskytla loni azyl pouhým jedenácti lidem

Při příležitosti schválení nové pomoci syrským a iráckým obětem konfliktu na Středním východě ve výši 1,6 miliardy amerických dolarů řekl Abe, že Japonsko musí nejprve zlepšit podmínky života vlastních lidí, než může vůbec začít zvažovat přijímání syrských uprchlíků.

Abeho vytrvalá neochota zavázat se k přesídlení byť jen menšího počtu uprchlíků v Japonsku vyvolala kritiku tvrdé azylové politiky této východoasijské země: loni z 5 000 žádostí vyhověla jen 11.

V  projevu před Valným shromážděním OSN v New Yorku však Abe zopakoval, že Japonsko se musí nejprve vypořádat s výzvou klesající porodnosti a stárnoucí populace a pokračovat v navyšování počtu žen na trhu práce.

„Jde o demografickou otázku. Než začneme přijímat imigranty či uprchlíky, musíme nejprve dosáhnout většího zapojení žen i starších lidí a zvýšit míru porodnosti. Čeká nás spousta práce, než budeme moci začít přijímat přistěhovalce,“ řekl Abe novinářům v rozhovoru následujícím jeho projev.


Dodal, že Japonsko – které usiluje o trvalé křeslo v Radě bezpečnosti OSN – se „nezříká své zodpovědnosti“ při řešení příčin uprchlické krize.

„Japonsko by rádo přispělo k nápravě podmínek, z nichž problém uprchlíků vzniká. Příčinou této tragédie je strach z násilí, terorismu a chudoby. Svět musí spolupracovat, aby jim pomohl nalézt cestu ven z chudoby.“

Nejnovější balíček japonské pomoci zahrnuje 810 milionů dolarů pro uprchlíky a lidi vyhnané ze svých domovů boji v Sýrii a Iráku – trojnásobek loňské částky – a 750 milionů dolarů na podporu rozvoje a míru na Středním východě a v Africe.

Lidskoprávní skupiny opakovaně upozorňují, že Japonsko a další bohaté země jako Rusko, Singapur a Jižní Korea dostatečně nepomáhají odlehčit středovýchodním a evropským zemím, které se potýkají s přílivem lidí v rámci nejhorší uprchlické krize, jakou svět poznal od konce 2. světové války.

Japonsko se však brání poukazem na svou finanční pomoc uprchlíkům: loni jejich příspěvky organizacím na pomoc uprchlíkům OSN ve výši 181,6 milionů dolarů překonaly jen USA. Japonská ochota přijímat syrské a další uprchlíky se však finanční velkorysosti země zdaleka nevyrovná.

Z 60 v zemi už žijících Syřanů, kteří tam požádali o status uprchlíka, podle Japonské asociace pro uprchlíky tři uspěli a dalších asi 30 získalo povolení k dlouhodobému pobytu z humanitárních důvodů.

Japonsko čeká v následujících desetiletích dramatický pokles obyvatelstva a experti předpovídají, že zmenšující se počet dostupných zaměstnanců a rostoucí náklady na důchody a sociální výdaje silně zatíží ekonomiku – přesto politici imigraci jako možné řešení příliš nenavrhují.

MG Sheftall, profesor moderních japonských kulturních dějin na univerzitě Shizuoka říká: „Veřejně obhajovat masovou imigraci – a multikulturní přizpůsobení japonského života, které by s sebou nevyhnutelně přinesla – jako způsob řešení nadcházející demografické krize se v Japonsku de facto rovná svatokrádeži. Pro významného politika by to byla kariérní sebevražda.“

I když žádnou zemi konktrétně nejmenoval, směřoval podle všeho předseda Evropské rady Donald Tusk obvinění z „pokrytectví“ na státy Perského zálivu, které kritizují evropské země za nedostatečnou ochotu při přijímaní uprchlíků, zatímco samy nepřijímají žádné.

„Mnoho zde zastoupených zemí se s tímto problém vypořádalo mnohem jednodušeji – vůbec nedovolilo migrantům a uprchlíkům vstoupit na své území,“ dodal Tusk v New Yorku.

Článek tokijského dopisovatele Justina McCurryho Japan says it must look after its own before allowing in Syrian refugees vyšel v britských novinách the Guardian dne 30. září 2015.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív