Jo Coxová a dvojí metr na politické násilí

Jo Coxová

Autor: Christopher Pankhurst

Ohledně vraždy poslankyně Jo Coxové zjevně panuje politický konsenzus. Zasedání obou komor parlamentu byla odvolána, aby všichni zástupci lidu mohli náležitě projevit svou soustrast. Mimoto už všechny ostatní velké politické strany oznámily, že se v doplňovacích volbách nebudou ucházet o její uprázdněné křeslo.

Předseda labouristů Jeremy Corbyn zaujal státnický postoj, když prohlásil, že „Jo Coxovou nám vzal, zavraždil ji, ohavný čin nenávisti. Dnešek je útokem na demokracii. Zabila ji otevřená studnice nenávisti.“ Jak rychle se časy mění.

30. března 1979 vyjížděl Airey Neave z parlamentního parkoviště, když explodovala bomba nastražená v jeho automobilu. Výbuch mu amputoval pravou a takřka i levou nohu. Zemřel o hodinu později.
12. října 1984 vybuchla bomba v brightonském Grand Hotelu. Měla zabít celou konzervativní vládu; zemřel však „jen“ poslanec Anthony Berry, několik dalších bylo vážně zraněno.
30. července 1990 při couvání od jeho domu explodovala bomba umístěná pod autem poslance Iana Gowa, který zemřel o pouhých deset minut později.


Všechny uvedené činy byly dílem irských nacionalistů. Po žádném z nich nebylo odročeno zasedání parlamentu a v každém případě se konaly běžné volby s účastí všech politických stran. Doplňovací volby v okrsku „uvolněném“ zavražděním Ian Gowa dokonce ovládli liberální demokraté, což poslankyně Ann Widdecombeová komentovala slovy, že IRA si bude „připíjet na svůj úspěch.“

Proto se zdá být – ve světle naprosto jednohlasného odsudku vraždy Jo Coxové z úst labouristického vedení – na místě připomenout si podporu vyjádřenou třem výše zmíněným aktům politického násilí.

V říjnu 2015 vyšla v listu Daily Telegraph zpráva o spolupráci Jeremyho Corbyna a labouristického stínového ministra financí Johna McDonnella s IRA.

V 80. letech, kdy se IRA snažila vyvraždit celou britskou vládu, se Jeremy Corbyn účastnil oficiálních republikánských vzpomínkových akcí za irské teroristy. Podle článku z Telegraphu:

Program oficiální akce konané v roce 1988 týden po zavraždění tří britských vojáků v Nizozemsku IRA uvádí, že „ozbrojená síla je jedinou metodou schopnou zajistit svobodné a jednotné socialistické Irsko.“

Jeremy Corbyn také podle všeho projevil podporu pokusu irských republikánů zavraždit britskou vládu z roku 1984. Tehdy byl hlavním tajemníkem redakční rady krajně levicového časopisu London Labour Briefing. Po atentátu v Brightonu redakce vydala následující souhlasné prohlášení:

Britové si Irska všimnou jedině tehdy, když je k tomu přinutí bomby… Odmítáme papouškovat rituální odsudky „násilí,“ jelikož přisuzujeme zodpovědnost tam, kam patří… Ať si naše „Železná lady“ uvědomí, že čím kdo zachází, tím také schází. Jestliže chce násilí, pak se jí také násilí dostane.

V tomtéž vydání se objevil i dopis čtenáře velebící útok spolu s tímto vtipem: „Co jsou čtyři mrtví toryové? Dobrý začátek.“ (Vážně jsem uvažoval o tom začít tento článek slovy „Co je mrtvá labouristická poslankyně? Dobrý začátek,“ abych navodil dostatečné zhnusení, jen abych posléze zjistil, že jde obrácený vtip z Corbynova časopisu. Nakonec jsem rozhodl to neudělat, jelikož jsem na rozdíl od něj normální lidská bytost, která necítí žádný požitek z posměchu truchlícím.)

Současný stínový ministr financí v roce 2003 řekl o IRA následující: „Je načase vzdát čest lidem zapojeným do ozbrojeného boje. Británii k vyjednávacímu stolu přivedly bomby, kulky, a oběti lidí jako Bobby Sands.“

Roku 2004 obdržel McDonnell připomínkovou plaketu Hunger Strike od Gerry Kellyho, který v roce 1973 zorganizoval atentát v Londýně, při němž jeden člověk zemřel a dvě stovky byly zraněny. (Kelly se později stal místopředsedou Rady sociálního rozvoje v Severoirském parlamentu.)

Přijde mi odporné ronit slzy nad politickým násilím, které cílí na moji stranu, ale oslavovat ho, když jí prospívá. Dnešní vedení labouristické strany se nezřeklo násilí jako politického nástroje. Levice jako celek se nikdy nevzdá násilí: namísto toho odsuzuje násilí namířené proti nim a aktivně podporuje násilí směřující proti jejich politickým protivníkům. Skutečnost, že v očích tolika Britů smí Corbyn zaujímat pozici mravokárce, leccos vypovídá o pokroucených vládnoucích standardech.

Úvaha Christophera Pankhursta Jo Cox & the Politics of Assassination vyšla na stránkách Counter-Currents 20. června 2016.

Comments are closed.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív