Vzhledem k nedávno publikovanému Sociologickému minimu publikujeme krátkou úvahu, která vyšla na stránkách Leidarstjarna. Úvaha se dá považovat příspěvěk k diskusi o strategii identitárního hnutí a za vyjádření (radikálně) tradicionalistického postoje k (revolučnímu) aktivismu.
Představa, že revoluci lze uskutečnit pomocí aktivismu ve smyslu lepení nálepek na kandelábry, útoků, rozdávání letáků, potravin apod. je velmi zakořeněna, dokonce i v „revolučních kruzích“. Tuto představu nebudeme hodnotit, uvedeme pouze některé argumenty pro základní orientaci:
1 – V souladu se stupni hierarchie spiritus – anima – corpus je každá revoluce v první řadě revolucí ducha (spiritus). Anima a corpus jsou duchu podřízeny. Z toho důvodu:
2 – Revoluce není jen suma přímých akcí. A proto také:
3 – Budování profánních organizací bez vyššího jednotícího (duchovního) principu nikdy nemělo vyšší význam a tím ani dlouhé trvání.
4 – Revoluce ducha neznamená vytvoření nebo zavedení nových náboženských forem, například novopohanství nebo islámu, jak se někteří domnívají, nýbrž iniciaci.
Roli heroismu a činu (karmajógu) v tradičním světě, jinými slovy: iniciaci prostřednictvímakce, objasňuje Bhagavadgita, kniha určená především pro kastu válečníků. Z českých znění považujeme za nejlepší překlad z roku 1976 od Jana Filipského a Jaroslava Vacka.
5 – Zkušenost poválečného vývoje na Západě jasně říká, že aktivismus žádné hnutí nedovedl ani o centimetr výš, naopak, veškeré pohyby volebních preferencí, popularity apod. souvisely vždy především s módou, zábavou, populární hudbou a masmédii. Totéž platí i pro:
6- pasivní odpor od jeho nejjemnější formy (nevyvěsit vlaječky) až po nejtvrdší (squaterství). Pasivisty Systém toleruje tím více, čím menší je jejich potenciál, a místy dochází i k jejich závislosti na toleranci státního aparátu a tím i falsifikaci zaměňováním prostředků (squat) za cíl (revoluce). Vizi celospolečenského pasivismu by Systém potlačoval stejnou mírou represe, jakou potlačuje aktivismus. Příklad: Nevyvěsil jsi vlaječky, přijdeš o byt. Nebo: Odpojil ses od plynu a vody, zaplať daně za komín a studnu.
*** Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
*** Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.
Ernst Jünger – Aladinův problém
*** Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
*** Objednávejte ZDE
22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Veniaminovič Savenko, ruskýspisovatel, básník, rebel a politik Národně bolševickéstrany Ruska. V současnosti je předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko. Česky vyšla jeho kniha To jsem já, Edáček a románová biografie Limonov - Deník ztroskotance od francouzského spisovatele Emmanuela Carrèreho.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
Vzhledem k nedávno publikovanému Sociologickému minimu publikujeme krátkou úvahu, která vyšla na stránkách Leidarstjarna. Úvaha se dá považovat příspěvěk k diskusi o strategii identitárního hnutí a za vyjádření (radikálně) tradicionalistického postoje k (revolučnímu) aktivismu.
***
***
22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil
Nejnovější komentáře