Tak vás tu máme, bratři…

Autor: Manlio Dinucci

Jakým triumfem pro prezidenta Trumpa bude, až 6. července dorazí do Varšavy na oficiální návštěvu! Polsko, ujišťuje Bílý dům, je „věrným spojencem z NATO a jedním z nejbližších přátel Spojených států“. Jakoby na zavolanou je Polsko základním stavebním kamenem americko/alianční strategie, jež zatáhla Evropu do další studené války proti Rusku. Právě do Polska byla převelena 3. americká obrněná brigáda, která je jednou ze čtyř skupin sil NATO „v předsunutém posíleném postavení“ pod americkým velením nasazených proti Rusku.

Polsku se dostává chvály také za to, že jako jedna z pouhých čtyř evropských členských zemí NATO dosáhla Amerikou v roce 2014 stanoveného cíle výdajů na obranu ve výši alespoň 2% HDP. Aby země tento výdaj vyrovnala, oznámila varšavská vláda, že se Polsko nebude podílet na [Evropském] „obranném fondu“ zřízeném 7. června 2017.

V očích Washingtonu je tedy Polsko prezidenta Dudy ideálním kandidátem na další obtížný úkol: nastartování a vedení „Iniciativy tří moří“, nového projektu tuctu zemí rozkládajících se mezi Baltským, Černým a Jaderským mořem: Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Maďarska, České republiky, Rakouska, Bulharska, Rumunska, Chorvatska, Slovenska a Slovinska. Protože jsou všechny členskými zeměmi EU, označuje Duda Iniciativu za „nový nástroj k utužování evropské jednoty“.

S výjimkou Rakouska však jsou všechny tyto země i v NATO – a Washington tak na ně má ještě větší vliv než Brusel.

Iniciativa tří moří sice bude jedním z hlavních motivů „(evropské) inaugurace“ Donalda Trumpa, tj. nadcházejícího varšavského summitu 6. července, nezapomínejme ale, že tento záměr začala uskutečňovat už Obamova vláda a oznámen byl 25. srpna 2016 Společným dubrovnickým prohlášením, kde byla za cíl iniciativy označena „snaha propojit středo a východoevropské hospodářství i infrastrukturu od jihu k severu, rozšířit spolupráci v oblasti energetiky, dopravy, digitální komunikace a hospodářství obecně“. Oficiální důvod? „Bezpečnější a konkurenceschopnější střední a východní Evropa“. USA to jistě zváží.

Ve svém projevu na konferenci tří moří se podle Bílého domu prezident Trump „zaměří na rozvoj infrastruktury a energetickou bezpečnost, což mají mimo jiné podpořit i dodávky amerického zkapalněného zemního plynu do Polska během následujících čtyř měsíců“. Terminál v baltském přístavu Swinoujscie za skoro miliardu dolarů umožní Polsku dovážet nejprve 5 mld. m³ amerického plynu ročně, s možností navýšit kapacitu na 7,5 mld m³.

Prostřednictvím tohoto a dalších terminálů, včetně terminálu plánovaného v Chorvatsku, bude probíhat plynovody distribuce amerického plynu (případně suroviny z jiných zemí, ale těžené americkými společnosti) do celého „třímořského regionu“. Ambice tohoto plánu jsou poměrně zjevné:

• snížit objem vývozu ruského plynu do Evropy; toho lze dosáhnout jedině značnou státní podporou vývozu amerického plynu (který je podstatně dražší než ten ruský);
• přimknout střední a východní Evropu, soupeřící s Německem a dalšími evropskými mocnostmi, ještě těsněji k USA – a to nejen vojensky, ale také hospodářsky; a
• vytvořit uvnitř Evropy makroregion s omezenou suverenitou, který by přímo podléhal americkému vlivu: Tři moře.

Tak by fakticky došlo k rozštěpení Evropské unie a zvětšení vlivu Ukrajiny i dalších hráčů. I když tak znovu dochází k překreslení politické mapy Evropy, pořád nad ní vlaje prapor s hvězdami a pruhy.

Analýza Manlia Dinucciho The US flag covers Three Seas in Europe vyšla na webu voltairenet.org 10. července 2017