Délský potápěč

Afrikanští uprchlíci z Jižní Afriky přilétají v pondělí 12. května 2025 na mezinárodní letiště Dulles poblíž hlavního města Spojených států Washingtonu, D.C. (Zdroj: Al Jazeera)

Autor: Greg Johnson

Čas od času se mě někdo zeptá, jak vidím život našeho hnutí „po Trumpovi“. Otázka není úplně jednoznačná, ono „po“ lze totiž chápat nejen jako začátek, ale také konec současného Trumpova volebního období.

Život od Trumpova znovuzvolení nebyl pro americké bílé nacionalisty vůbec špatný, protože prezident dělá to, k čemu dlouhodobě vyzýváme: utěsnil jižní hranici, deportuje ilegály, omezuje programy relokace uprchlíků (s výjimkou bělochů z Jižní Afriky!), vytváří tlak na pracovní víza H-1B, zrušil program USAID, odbor ministerstva spravedlnost pro rasové vztahy Community Relations Service, vystupuje proti „woke“ a DEI (mj. pozitivní diskriminace), podnikl kroky proti odpírání bankovních služeb z ideologických důvodů a dokonce si troufnul i na některé fragmenty ultimátní liberální modly – dědictví éry boje za občanská práva z 60. let. Bonusem pak budiž i to, že Trump nestojí za Izraelem zdaleka tak otrocky, jak jsem očekával.

Continue Reading

Trump ve středu na schůzce s poradci podpořil údery na íránská jaderná zařízení. Jeho čtvrteční zmínka o období vyjednávání byla podle magazínu The Atlantic záměrným klamáním a „kouřovou clonou“.

Autor: Simplicius

Trump to udělal znovu: pod záminkou, že dá Íránu „dva týdny“ na vyjednávání, místo toho zahájil tajný útok, jakmile byly všechny prostředky připraveny, a později prostřednictvím tradiční estrády „Meet the Press“ (rozuměj: prostřednictvím své mluvčí Karoline Leavitt) prohlásil, že rozhodnutí učiní do dvou týdnů, přičemž dva dny technicky spadají do tohoto časového rámce.
Continue Reading

V pátek 20. června selhal izraelský obranný systém Iron Dome, když nejméně sedm íránských raket zasáhlo cíle v Tel Avivu a okolních městech.

Autor: Podivný Pán

Dnes ráno (24. 6.) jsme se od amerického prezidenta Donalda Trumpa dozvěděli, že válka mezi Izraelem a Íránem je zažehnána. Sláva! Další sionistická divadelní fraška skončila. Ovšem do doby, než si Izraelci vydupají zase jinou.

Jak se můžeme dočíst ve 13 let staré zprávě na serveru Lidových novin („Izrael chtěl útočit na Írán, Mossad nebyl připraven“), Izrael chtěl útočit na íránská jaderná zařízení už v roce 2010. Už tehdy se na Západě všichni izraelofilové zaklínali, že Írán je krok od získání jaderné bomby. A že by tedy měl by být – jakožto nezávislý, suverénní stát – demokraticky a svobodně, možná i humanitárně, vybombardován. Kupodivu, navzdory tehdejším varováním izraelských politiků a jejich západních poskoků, Írán žádnou jadernou zbraň nevyrobil ani během následujících téměř 15 let. S těmi varováními to evidentně nebude, slovníkem obyvatel Izraele, až tak „košer“.

Continue Reading

Americká vojenská přítomnost v Evropě v roce 2024 (zdroj: CSIS)

Autor: Podivný Pán

Jedním z důsledků vítězství Donalda Trumpa v posledních amerických prezidentských volbách bylo, mimo jiné, i oprášení tématu Evropa a její samostatnost. Začalo se skloňovat prakticky okamžitě po prvních předběžných výsledcích, a to v celém mainstreamu, včetně největších hlásných trub režimu: České televize, Českého rozhlasu a Seznam Zpráv.

Do popředí se spolu s tímto tématem dostaly i palčivé otázky o budoucnosti NATO. To je taková ta hodná americká organizace, která už dlouhé dekády „chrání“ nás, bázlivé evropské strašpytle. Jeden by se zeptal, proč NATO například houževnatě bombardovalo Srbsko v roce 1999, ale nezasáhlo při migrantské krizi roku 2015. Proč jeho jednotky nevytvořily neproniknutelný štít na jižní hranici silně ohrožené Evropy a nehlídaly ji. Odpověď je jednochá. Hlavním úkolem NATO není chránit Evropu. Hlavním úkolem této organizace je bedlivě dohlížet na to, aby naše evropské politické špičky náhodou nezběhly na zcestí a nezatoužily po nezávislosti na Washingtonu. Však to známe, podobné svědomité ochránce z druhé strany barikády jsme u nás měli od roku 1968.

Continue Reading

Donald Trump na předvolebním mítinku, Butler Farm Show Grounds, Pensylvánie: Boj, boj, boj!

Autor: Alain de Benoist

Pro stránky Breizh-info.com se ptal Yann Valerie

Několik dní po drtivém vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách (a obecněji po vítězství republikánů nad demokraty) jsme požádali Alaina de Benoista o jeho zasvěcený pohled na tuto globální bouři.

Breizh-info.com: Jaká je vaše bezprostřední analýza drtivého vítězství Donalda Trumpa?

Alain de Benoist: Když byl generál de Gaulle chválen za přednosti amerického politického systému, odpověděl: „Ve Francii je Nejvyšší soud lidem“. Donald Trump byl kandidátem dělnické třídy, a proto vyhrál. Bylo to vítězství o to významnější, že nad rámec hlasování volitelských shromáždění (které ve skutečnosti vůbec není demokratické) získal většinu hlasů voličů, a to se značným náskokem před svým ubohým soupeřem, což se mu v roce 2016 ani 2020 nepodařilo (a od roku 2004 se to nepodařilo žádnému republikánskému kandidátovi). Řečeno jinak, Trumpovo vítězství je především vítězstvím lidu nad establishmentem. U nás bychom mluvili o „periferní Francii“. 1] Na druhé straně Atlantiku je to vítězství kontinentální Ameriky nad mořskou Amerikou.

A konečně, a to už se zdůrazňuje méně, je to také vítězství konkrétní reference nad abstrakcí. Trump mluvil o Americe, jinými slovy o zcela konkrétní realitě, zatímco jeho protivník hovořil o velkých univerzálních pojmech – „demokracie“, boj za „svobodu“, „civilizace“ -, které jsou stejně jako všechny pojmy, jež neodkazují ke konkrétnímu, jedinečnému obsahu, jen prázdnými mantrami.

Continue Reading

Éric Zemmour

Autor: Guillaume Durocher

Celá Francie mluví o možné kandidatuře pravicového mediálního komentátora Érica Zemmoura v prezidentských volbách v dubnu příštího roku. Průzkumy mu už nyní přisuzují dvojcifernou podporu voličů a reálnou šanci překonat Marine Le Penovou i kandidáta konzervativců hlavního proudu, a tím si zajistit souboj proti úřadujícímu prezidentovi Emmanuelu Macronovi ve druhém kole.

Zemmour by podle těchto průzkumů v takovém případě získal asi 45 % hlasů. To sice na vítězství zjevně nestačí, ale s podobným předstihem se skoro totožné podpoře těšily i Brexit a Donald Trump před svými triumfy v roce 2016.

Kdo ale Éric Zemmour vůbec je? Ve Francii patří mezi známé mediální postavy dlouhá léta. Přirovnal bych ho k [americkému konzervativnímu komentátorovi] Tuckeru Carlsonovi: v podstatě jediný hlas v televizních zpravodajských médiích, které efektivně, byť povětšinou nepřímo, hájí zájmy etnického jádra země.

Continue Reading

Autor: Pepe Escobar

V okolí Perského zálivu se ukrývá spousta nanejvýš kompromitujících tajemství. Jedním z dost možná největších je afghánská heroinová stezka – jejíž jsou Spojené arabské emiráty zlatou křižovatkou mezinárodní, biliónové operace na praní drogových peněz.

V těchto opiových válkách 21. století maková sklizen z Afghánistánu krmí trh s heroinem nejen v Rusku a Íránu, ale především v Americe samotné. Až 93 % světové produkce opia pochází z Afghánistánu.

Continue Reading

Nová studie autorů z dvojice amerických univerzit (Carnegie Mellon University a University of Pittsburgh) ukázala, že právě ti nejvzdělanější vykazují nejnižší ochotu nechat se očkovat.

V Německu i dalších zemích jsou lidé, kteří nestojí o očkování, běžně označováni za „covidioty“, tedy osoby mdlého rozumu. Nevakcinovaní rutinně čelí ostouzení, uplacení, vylučování z účasti na každodenním životě a jsou vykreslováni jako oběti dezinformačních kampaní.

Studie opakovaně ukazují vyšší ochotu nechat se očkovat mezi (americkými) Demokraty než Republikány. Ti naopak mnohem častěji prohlašují, že se rozhodně nechtějí očkovat. Míra proočkovanosti tak zůstává nižší v okrscích, které se v prezidentských volbách přiklonily na Trumpovu stranu v porovnání s těmi, kde většina hlasovala pro Bidena – a tento rozdíl se dále zvětšuje.

Continue Reading

Social Architects (26)

Autor: Chris Roberts

Social Architects (26) je černošská identitární organizace působící v americkém Washingtonu D. C. V jejím čele stojí někdejší zaměstnanec ministerstva národní bezpečnosti Ayo Kimathi. „SA-26“ vyznává a podporuje panafrikanismus, vymezuje se proti homosexualitě nebo státu ve státě (tzv. Deep state). Chris Roberts vyzpovídal přes e-mail zástupce SA-26, který požádal, aby jeho odpovědi zůstaly plně v původním znění.

Chris Roberts: V programovém prohlášení vaší organizace stojí:

Social Architects (26) se věnují podpoře černošských skupin, organizací, společenství, regionů a/nebo zemí, jež se snaží ochránit své tradiční rodiny i kultury před nežádoucími hrozbami…

Jaké „hrozby“ jsou podle vás nebezpečnější a kdo za nimi stojí?

Continue Reading

Biden a Porošenko – svůj k svému

Autor: The Saker

Začněme tím základním:

Richard Nixon kdysi doporučil „počítat své přátele, když vám je nejhůř“

Autor: Patrick J. Buchanan

Donald Trump klopýtnul a padl – a establishment si nenechá ujít tuto poslední možnost zadupat jej i s jeho hnutím.

Continue Reading

Levice rychle zapomněla na nekonečné epizody levicového násilí, včetně nepokojů v hlavním městě před, během i po Trumpově inauguraci

Autor: Kevin MacDonald

Nejprve to očividné: násilí a ničení majetku v průběhu léta levičáky – které ostatně třeba v Portlandu dodnes neskončilo – politici tolerovali a většina médií ignorovala, jen aby teď ronili krokodýlí slzy nad vpádem na washingtonský Kapitol: Povstání! Vzpoura! Jak rychle zapomněli na nekonečné epizody levicového násilí, včetně nepokojů v hlavním městě před, během i po Trumpově inauguraci. Zkuste si na moment představit násilnosti, které by vypukly v případě Trumpova vítězství. Události na Kapitolu by oproti tomu vypadaly jako nevinná dětská hra – a média s levicí by nepochybně unisono psala o „převážně poklidných“ protestech.

Continue Reading

Místo útoku nedaleko Teheránu

Autor: Eric Striker

Uznávaný profesor fyziky na teheránské univerzitě Imáma Husajna byl zabit v léčce nastražené gangstery s rozkazy z Washingtonu a Tel Avivu.

Mohsen Fachrízádeh je už šestým íránským vědcem zavražděným izraelskými státními složkami. Fachrízádeh se na seznamu cílů ocitl nejpozději v roce 2018, kdy ho při své powerpointové prezentaci Benjamin Netanjahu označil za čelního experta íránského jaderného programu.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) se nedávno nechala slyšet, že pro existenci íránského programu výroby atomových zbraní je k dispozici asi tolik důkazů jako pro arzenál zbraní hromadného ničení v rukou Saddáma Husajna nebo Asadovy plynové útoky. To ovšem Židy po celém světě, včetně Netanjahua samotného, příliš nezajímá.

Continue Reading

Co teď a co potom?

Autor: James Allsup

Výsledky amerických prezidentských voleb lze chápat zrcadlový obraz nechvalně proslulého hodnocení voleb 2016 z úst (černošského komentátora CNN – pozn. DP) Vana Jonese, který mluvil o „trucovité bělošské reakci“ („whitelash“). Po letech studia bělošských Američanů (a odzkoušení poznatků na Maďarech) Arthur Finkelstein (vysoce vlivný (((americký))) politický konzultant, některými označovaný za jednoho z otců konceptu moderního „pravicového populismu“ – pozn. DP) a Donald Trump v roce 2016 dospěli ke správnému závěru, že apel na dlouhodobě přehlížené „zapomenuté“ (čti: bělošské) Američany znamená cestu k vítězství.

Po celé čtyři roky v úřadě až do voleb však Donald Trump tyto bílé voliče z pracujících vrstev, kteří ho vynesli do Bílého domu, okázale přehlížel. Zdá se ale, že při lámání chleba ho toto rozhodnutí stálo šance na znovuzvolení.

Continue Reading

Zdání demokracie

Autor: Gilad Atzmon

V den voleb nespočet progresivních a liberálních komentátorů napříč mediálním mainstreamem snad trochu neuváženě připouštělo, že ve skutečnosti nejde ani tak o souboj „Trump vs. Biden“, jako spíš o „cestu, po níž se Amerika vydá“, tedy budoucnost veřejného diskurzu i života ve Spojených státech. Liberálové dávali najevo neochvějné přesvědčení, že skoro 100 miliony hlasy odevzdanými ještě před termínem voleb Američané zcela jednoznačně odmítli všechno, co bychom mohli byť jen vzdáleně nazvat „konzervativními hodnotami“. Věřili, že Amerika už se rozhodla. Nezbývá mi tak než usoudit, že volby vnímali jako pouhou formalitu, skutečná bitva měla podle nich být dávno vyhraná.

Continue Reading

Proto se musím demokratů ptát: jste si jistí, že opravdu chcete banánovou republiku?

Autor: Greg Johnson

Letošní americké prezidentské klání se odehrává mezi Republikánskou stranou a Stranou banánové republiky, v minulosti známé jako Demokratická strana. Zatímco píši tyto řádky, demokraté se pokoušejí zničit americkou demokracii, protože mají pocit, že je americký lid znovu zklamal. Donald Trump je právoplatným vítězem voleb, a pokud nakonec více hlasů získá Biden, bude to díky podvodu. Trump by v žádném případě neměl uznat porážku, dokud nevyčerpá všechny možné prostředky, jak tomu zabránit.

Pojďme se podívat, jak se demokraté snaží americkou demokracii zlikvidovat.

Zaprvé – jediným způsobem, jak zajistit integritu seznamů voličů i tajné volební právo je, aby se registrovaní voliči osobně (aby dokázali, že v seznamech nezůstávají zemřelí) a s platným průkazem totožnosti (a tak dokázali, že jsou tím, za koho se označují) dostavili do volební místnosti a zde obdrželi hlasovací lístek. Aby zůstala jejich volba tajná, musejí být všechny lístky totožné, bez např. očíslování, které by mohlo spojit určitý lístek s určitým voličem.

Demokraté narušují tento proces dvojím způsobem.

Continue Reading

Příslušníci Michiganské milice při protestu před Kapitolem v hlavním městě Michiganu Lansingu (duben 2020)

Autor: Dave Hoffman

Demokracie je svým způsobem občanská válka. Každé dva až čtyři, nebo dokonce šest až osm let, se jednotlivé frakce národa utkávají o kontrolu nad jeho mocenskými pákami. Namísto výbušnin a kulek vychází impuls k této změně v čele společnosti z lidských srdcí a mozků. Podle mínění každého jednoho z nás o demokracii tento systém ústí buď v poklidné, nekrvavé výměny ve vedení – nebo naopak nutnost snášet neuralgický konflikt, který je negativním doprovodným jevem všech demokratických zřízení.

Alespoň prozatím se tato občanská válka omezovala na volební hlasy a slogany, ale s narůstajícím napětím v západních společnostech dochází k prvním obětem na životech: pět policistů zemřelo před dvěma týdny (článek pochází ze srpna 2016 – pozn. DP) v Dallasu, trojice dalších v Baton Rouge. Násilné akty se podobají roznětkám řady historických revolucí a občanských válek. K jejich rozpoutaní docela dobře postačí i hrstka bojovníků a mrtvých.

Už delší dobu pozorujeme temné náznaky, v poslední době jako by se však s vyhroceným předvolebním obdobím situace dále eskalovala. Co se tedy stane v příštích týdnech a měsících? A k čemu dojde ve volební den?

Continue Reading

Myslíme to upřímně

Autorka: Whitney Webbová

Jeden z největších private equity fondů na Wall Street, společnost Blackstone Group, podniká řadu kroků, které si většina analytiků nedokáže příliš dobře vysvětlit. Zatím posledním z nich bylo zlanaření Davida Urbana, washingtonského lobbisty s těsnými vazbami na Trumpovu vládu, do svého týmu.

Continue Reading

Američtí vojáci v Iráku

Autor: Eric Striker

Washingtonská zahraniční politika po 11. září 2001 patří k největším faktorům nestability ve světě, ukazuje nová studie vědců z Brownovy univerzity.

Vine, Coffman, et al ve své práci „Creating Refugees: Displacement Caused by the United States‘ Post 9/11 Wars“ (Vytváření uprchlíků: Vysídlení zapříčiněné válkami vedenými po 11. září Spojenými státy) zkoumali dopad amerických válek bez konce v Afghánistánu (2001-dodnes), Pákistánu (2001-dodnes), Jemenu (2002-dodnes), Somálsku (2002-dodnes), na Filipínách (2002-dodnes), v Iráku (2003-dodnes), Libyi (2011-dodnes) a Sýrii (2014-dodnes) na civilní obyvatelstvo v průběhu let.

Autoři odhadují, že asi 37 milionů lidí přišlo o střechu nad hlavou nebo se stalo uprchlíky následky bojů a poškození infrastruktury v důsledku americké vojenské intervence v jejich zemi. Uplynulých dvacet let nekončící „války s terorismem“ tak vytvořilo stejně uprchlíků a „vnitřně vysídlených osob“ (internally displaced persons, IDP) jako 2. světová válka.

Continue Reading

Margaret Thatcherová a Enoch Powell na sjezdu britské Konzervativní strany (1969)

Autor: Andrew Joyce

„I když antifašisté skutečně koncem 70. let organizační kapacity National Front narušili, byla to Margaret Thatcherová, kdo jim vyrval z rukou jejich ideologické trumfy. Jako premiérka umně udržela pohromadě silnou koalici svou osobitou směsicí šovinismu a rozmělněného powellismu“.

Daniel Trilling, Bloody Nasty People: The Rise of Britain’s Far Right (2012)

Bělošské etnonacionalistické hnutí, je v okamžiku, jenž měl být jeho největší příležitostí, zabrzděno v rozletu. Politický nekorektní kandidát na vrcholnou pozici, který se očividně nebojí otevřeně promluvit o imigraci a který kontroverzní rétorikou v tématech souvisejících s rasou přiláká davy příznivců, s jejichž pomocí je následně vynesen až do vlády. Koalice antifašistů a levých liberálů šílí při pohledu na údajné pronikaní „rasistických“ pozic a idejí do celospolečenského diskurzu. A to vše podmalovává masivní přiliv nebělošských imigrantů, který z nějakého důvodu nejen že neustává, ale jako by snad ještě dále zesiloval. Tak by se dalo celkem stručně a efektivně shrnout první funkční období amerického prezidenta Donalda Trumpa – k nemalému rozčarování a nepochopení všech, kdo doufali v nějaké hmatatelné výsledky. Ve světle pokračujících debat o Trumpově (ne)užitečnosti pro odpůrce imigrace či alternativních scénářích „akcelerace“ v podmínkách vlády radikálně levicových elementů Demokratické strany se v této eseji pokouším najít poučení a analogie z minulosti, a to minulosti poměrně nedávné, v níž lze velice snadno najít všechny výše vyjmenované prvky fenoménu Trump. Je to příběh Margaret Thatcherové a britské National Front, na němž bych rád demonstroval své přesvědčení, že Trump je pro věc pravicového disentu nikoliv pootevřeným oknem, ale spíš přibouchnutou ocelovou mříží.

Continue Reading