HMF Medaljen

Úspěšný boj se stigmatem trestní perzekuce švédských vlastenců

Od 2. července loňského (2020) roku začaly lidem, odsouzených v posledních letech na základě švédských zákonů proti „šíření nenávisti“, chodit do schránek vyznamenání. Za tímto projektem stojí skupina vlastenců, kteří se tak tuto kategorii „trestných činů“ snaží zbavit nálepky stigmatu a namísto toho odsouzení proměnit na svého druhu poctu tím, že lidem dají hmatatelný doklad jejich odporu proti směřování naší země.

Počátky švédské legislativy proti nenávisti se datují už do roku 1948, kdy byla na popud židovských lobby z USA přijata ve snaze zastavit antisemitskou publikační činnost Einara Åberga (tzv. Lex Åberg – pozn. DP). Dlouhá existovala v právním řádu v podobě zřídka užívaného obvinění hets mot folkgrupp desetiletí – štvaní proti etnické skupině – běžně označovaného zkratkou HMF.

Od počátku tohoto století ale využívání HMF k umlčení kritiků radikální rasové a etnické proměny Švédska nabralo na obrátkách. V období 1990-2016 vzrostl počet případů HMF, kterými se zabývala policie, ze 44 na 994.

V roce 2017 založil zneuznaný ex-policista Tomas Åberg státem financovanou nevládní organizaci, která si vytkla za cíl pohnat před „spravedlnost“ co nejvíc lidí šířících „nenávist“ na sociálních médiích. Pojmenoval ji Näthatsgranskaren – doslova „(celosvětový) hlídač nenávisti na síti“. Počet údajných HMF nahlášených policii se v prvním roce existence skupiny více než zdvojnásobil: za rok 2018 to bylo 2 508 případů.

Přibližně pětinou nahlášených případů se policie podle vyjádření samotného Tomase Åberga dále zabývá. Před soudem pak je odsouzeno přes 90 % lidí. HMF může potrestáno až čtyřletým odnětím svobody, v praxi však soudy takřka vždy přistupují k peněžitému trestu, v některých případech i k podmíněnému trestu odnětí svobody.

I ti, kteří se ale před soudce nedostanou, bývají zpravidla vystaveni policejnímu vyšetřování, někdy doplněnému domovní prohlídkou, zabavením počítačů a dalšími ponižujícími procedurami.

Kudy vede hranice mezi údajnou svobodou slova a zločinným „podněcováním k nenávisti“, nikdo přesně neví. Někteří z odsouzených napsali o příslušnících jistých etnických skupin, že jsou to „zbyteční paraziti“ atp. Jiní ale byli odsouzeni třeba za komentář „muslimská špína“ pod článkem o dalším (a dalším…) znásilnění Švédky muslimskými imigranty, za konstatování nižší africké inteligence ve srovnání s Evropany nebo vyjádření názoru, že všichni afričtí imigranti by se měli vrátit domů.

Tyto faktory společně vytvářejí ovzduší strachu, v němž se lidí bojí otevřeně promluvit proti rychlému nahrazování etnických Švédů. Imigrační politika země je s využitím každého myslitelného měřítka extrémní: podle Pew Research budou už v polovině století tvořit více než 30 % obyvatelstva země muslimové, kteří ještě v 80. letech tvořili naprosto zanedbatelnou část populace.

Zamýšleným smyslem „Vyznamenání za HMF“ je narušit tuto atmosféru strachu, dodat lidem odvahu a nahlodat moc studu za stíhání na základě těchto nespravedlivých zákonů – a nahradit je hrdostí.

„V prvé řadě chceme, aby se lidé přestali bát promluvit. Mlčení je v naší stávající situaci asi to vůbec největší nebezpečí“, říká jeden z vlastenců v pozadí projektu.

Vyznamenání obdržela většina Švédů, kteří byli stíhání na základě HMF v posledních pěti letech.

Raison d’etre celé iniciativy vysvětlují autoři následovně:

Smysl Vyznamenání za HMF spatřujeme v projevu vzdoru státem uplatňované anarcho-tyranii. Tím, že poskytujeme podporu, povzbuzení i vědomí společenství pro naše krajany stíhané za HMF, otupujeme ostří nejzáludnější a nejúčinnější zbraně, již naše zkorumpované soudy umlčují kritiky státem garantované mocenské struktury a jejích hodnot či veřejné rozhořčení nad jejími důsledky. Rozhodli jsme se využít k tomu vyznamenání a průvodní dopis.

(Označení anarcho-tyranie se vžilo pro situaci, kdy byrokratický stát raději zastrašuje řadové občany, aby se nevzpírali vládnoucí třídě (to je tyranie), místo aby zasáhnul proti skutečným zločincům (kteří tak mohou beztrestně vytvářet anarchii). Zákony jsou vynucovány selektivně na základě zájmů vládnoucí elity. Dobrým příkladem může být faktická tolerance ilegální imigrace.)

Příjemci vyznamenání za HMF by jej měli nosit s hrdostí a vědomím zásluh. Své stíhání a/nebo odsouzení by měli chápat jako výjimečný počin, jizvu válečníka, již si ponesou po zbytek života. Vyznamenání pak je hmatatelným vyjádřením této skutečnosti.

Na stránkách projektu se objevuje celá řada případů očividně nespravedlivě stíhaných a odsouzených Švédů.

Poté, co se dozvěděl o případu třináctileté dívky, kterou skupina Somálců znásilnila tak brutálně, že jí způsobila zranění pohlavních orgánů, vyjádřil jistý muž své přání navrátit všechny Somálce do jejich domoviny. Byl obviněn z HMF.

Dvojice mladých imigrantů nahrála na internet video: „My Arabové jsme přišli, abychom si vzali tu vaši zkurvenou zemičku, takže pěkně na kolena a vykuřte nám péra, vy švédské děvky.“ Muž, který do komentářů napsal „arabská špína“, byl obviněn z HMF a odsouzen k vysoké pokutě.

Po sítích obíhalo video, na němž imigrant opakovaně udeřil do obličeje ženu. Muž, který v komentářích vyzýval k tomu, abychom se nehrbili před „těmito nechutnými parazity“, byl také odsouzen za HMF a peněžnímu trestu.

Lidé v pozadí projektu setrvávají v anonymitě. V rozhovoru pro list  Nya Tider (New Times) je mluvčí iniciativy popsal jako obyčejné lidi, kteří reagují na do očí bijící nespravedlnost.

„Soudní moc, konkrétněji zákon o HMF, je stále otevřeněji využíván k potlačení reakce veřejnosti proti politické linii,“ řekl mluvčí, „Obyčejné lidi, kteří jsou rozčíleni zločiny imigrantů a napíší na sociální síť rozezlený komentář, loví s nasazením nemalých sil policie, nejen aby je umlčela, ale také aby z nich udělala odstrašující pro ostatní, tak aby se báli pozvednout hlas. Chceme toto stigma kriminalizace postavit na hlavu – jestliže jste byl stíhán za HMF, prokázal jste odvahu jen trpně nepřihlížet tomu, co se děje. Být ideozločincem přece není nic ostudného – ba právě naopak!“

Ohledně prohlášení, že příjemce ocenění nemusí mít ve všech ohledech dokonale neposkvrněný profil, mluvčí vysvětlil:

Četli jste někdy o člověku, kterého obžalovali za nepřiměřenou obranu proti zločinci a pomysleli si ‚vždyť ten chlápek by měl dostat metál‘? Možná i navzdory tomu, že užil o kus víc násilí, než bylo nezbytně nutné? Zde platí tentýž princip.

Útisk Švédů je nanejvýš skutečný. Směřujeme k tomu stát se menšinou ve své vlastní zemi, musíme platit ze svých daní veškeré výdaje na imigranty a navíc jsme také obětmi protišvédských zločinů z nenávisti jako skupinová znásilnění nebo loupeže spojené s ponížením oběti. Hněvivá reakce, třeba i výrazivem, jež byste jinak nepoužili, tak není jen přiměřená, ale přímo chvályhodná. Rozhněvat se za takovýchto okolností je správné a na místě. Jakmile se ale Švédové proti skupinovým znásilněním a dalším zločinům nahlas ozvou, dopadne na ně tíha režimu celou svou vahou a oni musejí čelit trestnímu stíhání. To je nespravedlivé a zvrácené.

V mnoha případech byli lidé odsouzeni za HMF, i když hrubý jazyk neužili. Takřka jakýkoliv projev kritický vůči „chráněným menšinám“ lze vyložit jako překročení zákona o HMF, což z něj bez dalšího činí nespravedlivou normu. Ale i lidé, kteří si ulevili ostřejším výrazem… je jasné, že když důchodce v reakci na článek o skupinovém znásilnění školačky napíše, že všechny Araby by měli postřílet, nemyslí tuto hrozbu doslova, jen dává průchod svému pobouření, na které má plné právo! Stavět podobné výlevy na roveň nějakému plánu na genocidu všech Arabů je jednoduše absurdní. Proto hodláme udělovat vyznamenání drtivé většině lidí stíhaných na základě HMF, bez ohledu na formu jejich projevu. Odmítáme tak činit jen u hrstky případů, zpravidla tam, kde se odsouzení současně dopustili skutečného zločinu.

Na vyznamenání je vyvedeno latinské motto Dixi et salvavi animam meam, podle mluvčího spojení dvojice biblických citátů, které znamená „Promluvil jsem a spasil tak svou duši“. „1984“ zase odhazuje na slavný Orwellův román, v němž stát převrací pravdu naruby a drtí každého, kdo se mu odváží postavit.

Po několika měsících příprav se menší tým konečně sešel u „výrobní linky“, aby sestavil zásilky a odeslal první sérii medailí 370 nic netušícím recipientům. Na obrázku můžete vidět odznáčky, plakety, osobně adresované dopisy, stoh známek, obálek i samotných vyznamenání.

První série HMF Medaljen

Tady je jeden z prvních příjemců této úvodní dávky, který obratem kontaktoval webové stránky Nordfront, díky čemuž se o projektu poprvé dozvěděla veřejnost.

Krátce po zahájení projektu o něm vyšel vynikající článek ve skvělé tištěné publikaci Nya Tider.

Novou iniciativu HMF Medaljen zaznamenali také v Expo, sesterském časopisu britského Searchlight. Jejich tón pochopitelně nebyl zdaleka tak pozitivní jako v Nya Tider.

Švédská novinářka a bojovnice za svobodu slova Ingrid Carlqvistová během svého vystoupení v show Rair Foundation USA. Od 7:55 si můžete v angličtině poslechnout, co říká o svém nanejvýš zaslouženém a hrdě nošeném vyznamenání.

Christina Öbergová (na fotce se svým právníkem) je postarší dáma, kterou terorizují afghánští imigranti i stát. Za porušení švédských zákonů proti podněcování nenávisti dokonce musela strávit čas za mřížemi. Vyslechněte si, jak popisuje svůj zásadní a srdcervoucí příběh několik let předtím, že obdržela vyznamenání za HMF (s anglickými titulky).

Zde si můžete přečíst dvoustránkový dopis přiložený k vyznamenání, kliknutím lze zvětšit.

Dopis přiložený k vyznamenání HMF Medaljen

My lidé z projektu HMF Medaljen bychom na závěr ještě chtěli podotknout, že celý model je velmi vhodný k „vývozu“ do dalších zemí jako Británie, Francie nebo Německo (a vlastně kamkoliv), kde jej lze přizpůsobit místním podmínkám a příležitostem. Pokud tedy znáte nacionalisty, kteří se na něco podobného cítí, promluvte si o tom s nimi a rozhodně neváhejte nás kontaktovat s žádostí o pomoc či radu na hmfmedaljen@protonmail.com.

Zpráva o projektu HMF Medaljen https://counter-currents.com/2021/04/proud-of-being-guilty/ vyšla na stránkách Counter-Currents Publishing 13. dubna 2021.