Categorized | Rozhovory

Janov II. pohledem aktivisty AN

Jako jedni z mála přinášíme rozhovor s člověkem, který se účastnil demonstrace Dělnické strany v Litvínově 17.11. 2008, která se následně zvrhla v pouliční boje s policií. Kdo jsou lidé, s nimiž sympatizovala drtivá většina obyvatel Janova? Z čeho mají strach? Co je motivuje? Na otázky redakce Délského potápěče odpovídal Milan Prut.

Otázka první asi zazní jako totální klišé, ale přesto: proč podruhé do Janova? Nešlo vyjma o upozornění na tamější tíživou sociální situaci a etnické problémy, které stát nechce řešit, také o revoltu vůči Systému jako takovému a v tomto ohledu aktivisté a místní sledovali jasný záměr – masově vystoupit vůči současné vládě a vládnoucímu systému ? Počítali jste vůbec s tím, že se akce zúčastní více jak tisíc lidí a že získá skutečně davový charakter?


Pokud budu mluvit za sebe, tak mým hlavním cílem byla podpora tamních obyvatel, utlačovaných ze strany cikánů a snaha poukázat na laxnost a nezájem místní policie a úřadů. Ano, počítal jsem, že se zúčastní víc jak 1000 lidí (což se i povedlo) a tato akce se dostane k široké veřejnosti a systém konečně bude muset problematiku „romské“ otázky řešit.

Mnozí aktivisté měli zbraně, které policie začala zabavovat. Kdo jako první vyprovokoval střet?

Pokud vím, tak policie prohledávala automobily (včetně našeho) už dvě vesnice před Litvínovem, podle mě naprosto zbytečně, s jediným cílem – buzerace. Co je policii do toho jestli mám v autě například teleskopický obušek (já osobně jsem žádné zbraně s sebou neměl), když ještě nejsem účastníkem veřejného shromáždění a nemohou ani tušit, jestli se ho vůbec hodlám zúčastnit.

Co říkáš na postup policie? Zaslechl jsem, že jeden člověk přišel o několik prstů, když „vracel“ kouřící předmět, o němž se domníval, že byl policejní dýmovnicí, či slzným granátem. Šlo však o údajně o velmi silnou výbušku s trhavými účinky…

Postup policie bych popsal asi takto – přišli si do nás zamlátit. Zpočátku jsem myslel, že budou držet řadu, že jejich snahou je pouze nepustit nikoho k tmavým parazitům v ghettu. Průvod se zastavil před řadou těžkooděnců, jedna skupinka se pokusila oběhnout robocopy z pravé strany, ale nepovedlo se a v tu chvíli začala policie postupovat proti čelu průvodu. Bez jakékoliv výzvy nebo pokynu k rozpuštění shromáždění, začali policisté házet po demonstrantech rozbušky a dýmovnice, mlátit je pendreky a do davu najela dokonce i jízda. Ano, najela, ne, že by ho tlačila – bylo jim zkrátka úplně jedno, koho mlátí, jestli pronárodního aktivistu, místního důchodce a nebo dvanáctiletou dívku, které se přišla podívat co se to vůbec děje. Útok byl naprosto brutální a policisté měli jediný cíl – mlátit všechny lidi, na které pendrekem dosáhnou (kamarád například ošetřoval hlavu raněnému, tak čekal, že policie kolem něj proběhne, to se ale mýlil – dostal několik ran policejním obuškem a ještě mu přidali pár kopanců. Opravdu se mi nezdá, že kopání do lidí je správný policejní postup).

Jakou úlohu v akci „Janov II.“ hrála Dělnická strana? Co říkáš na spekulace ohledně jejího možného zákazu?

Dle mého názoru, DS tento boj proti bezpráví politicky zaštítila, což celé akci pouze prospělo. Její zákaz by byl rozhodně nezákonný a směšný.

V médiích jsme minulý týden mohli číst a vidět analýzy, zabývající se faktem, že „extremisty“ v Janově podporovalo obrovské množství „normálních lidí“. Mnozí „odborníci na pravicový extremismus“ varují před nárůstem tohoto trendu do budoucna. Ale proč by měl tento běžný občan věřit právě Dělnické straně, Autonomním nacionalistům a blízkým kruhům? Kde má jistotu, že nebude opět zrazen a využit pro vlastní politický prospěch úzké skupinky vedoucích aktivistů?

Proč by měl věřit nám?? Třeba proto, že my jsem tam přijeli právě kvůli němu, z celé republiky jsme přišli místním lidem ukázat, že nám na nich, na rozdíl od politické reprezentace, záleží a že my nezavřeme oči před bezprávím, které se jim děje, že národ je s nimi.

Nešlo si všimnout jisté snahy o paralelu mezi 17. listopadem 1989 a 17. listopadem 2008. Vnímáš osobně tento systém jako systém, který v praxi uplatňuje to co říká? Jinými slovy, je demokratický? Zároveň v této souvislosti nemohu opomenout jeden aspekt; často se mi zdá, že mnozí aktivisté svými verbálními projevy dávají argumentační munici svým nepřátelům. Hovoří o „svobodě slova“, ale někteří dávají najevo, že by byli první, kdo by ji poté, co získají určitou moc, omezili. Jak osobně by jsi se hypoteticky zachoval ty, pokud bys byl v roli současného Systému?

Souvislost mezi oběma listopady bych viděl v šikaně ze strany vlády a její prodloužené ruky – policie, jen s tím rozdílem, že nyní se nás část bránila. Tato vláda a systém je co se demokracie týče, spíše parodie na ni. Já osobně bych povolil svobodu slova.

Šušká se o tom, že se Janov bude opakovat po 3. Můžeš prozradit, zda se chystají některé další akce podobného druhu?

Už od mala jsem chtěl pomáhat a chránit, myslím a po Janově jsem přesvědčen, že nás je takových víc, ale my to na rozdíl od těch, co to mají jen napsáno na autech, myslíme vážně. My místní obyvatele, kteří nás se slovy díků přivítali, povzbuzovali nás, tleskali nám, šli s námi v jedné řadě a na konci akce nás prosili o návrat, nezradíme!

Díky za ochotu a vynaložený čas.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív