Categorized | Politika, Týdeník, Texty

Maďarské referendum a smutný Pehe?

Viktor Orbán

„Místo Bruselu, pouze Maďaři mohou rozhodovat, s kým chtějí žít v jedné zemi.“ Fidesz

Autor: Axel Seidelmeier

K napsání dnešní krátké úvahy mě donutil liberál a ctitel Havlova odkazu, Jiří Pehe a jeho komentář Orbán prý zvítězil. Anebo prohrál? na serveru Novinky.cz.

Peheho myšlení se vyznačuje pouze jedním rozměrem. Přinejmenším to nejspíš nechtěně ukázal na výše uvedeném článku. Operuje s jednoduchou konstrukcí, že vlastně nedosažení kvóra stanoví nezávaznost výsledků a zejména neplatnost maďarského referenda o kvótách pro přivandrovalce. Technicky definuje transparentnost pravidel a jejich dodržování včetně faktu, že drtivá většina hlasujících je proti, což by kvantitativně postačovalo na stejný výsledek i v případě třeba 70% účasti. Jenže v demokracii jsou pravidla a jedna pravda nestačí a volební účast pod 50% nečiní výsledky závaznými (i když nás matematika neklame) a pak v Peheho případě další blablabla bla bla o případné kolizi Maďarska s Bruselem a tradiční liberální strachy o demokracii…

Pehemu, k jeho škodě, uchází jedna zásadní hypotéza, o které se nezmiňuje, protože ho prostě nenapadla a nebo má strach něco takového vyslovit (osobně se kloním k první možnosti). Aby voliči byli mobilizováni v rámci „nestandardních voleb“ jako je referendum v Maďarsku (i v případě vysoké aktuálnosti tématu) je nutné, aby je jejich politická reprezentace ohrožovala. Co chci sdělit – jsem si téměř na 100% jist svým selským rozumem, že kdyby byl u moci kokot jako je Gyurcsány nebo současná „refugees welcome“ verbež, tak účast u referenda bude minimálně oněch zaklínaných 70%. Maďaři Orbánovi věří a jejich slabší účast na referendu je pouze projevem souhlasu s jeho politikou. Jinými slovy v Maďarsku po letech zvítězila důvěra ve vrcholné volené zástupce. Tato důvěra se projevila právě v nedosažení kvóra a v samotném jednoznačném výsledku.

Když hrozí výjimečný stav a myšlení vykonavatele politické moci koresponduje s potřebami jeho občanů jsou plebiscitární formy demokracie zbytečné. Mobilizace plyne z nespokojenosti. Tak „daleko“ Pehe prostě nejde… A Orbán už mandát má.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Ernst Jünger – Aladinův problém

Ernst Jünger - Aladinův problém***
Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Veniaminovič Savenko, ruský spisovatel, básník, rebel a politik Národně bolševické strany Ruska. V současnosti je předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko. Česky vyšla jeho kniha To jsem já, Edáček a románová biografie Limonov - Deník ztroskotance od francouzského spisovatele Emmanuela Carrèreho.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív