Categorized | Politika, Týdeník, Texty

Maďarské referendum a smutný Pehe?

Viktor Orbán

„Místo Bruselu, pouze Maďaři mohou rozhodovat, s kým chtějí žít v jedné zemi.“ Fidesz

Autor: Axel Seidelmeier

K napsání dnešní krátké úvahy mě donutil liberál a ctitel Havlova odkazu, Jiří Pehe a jeho komentář Orbán prý zvítězil. Anebo prohrál? na serveru Novinky.cz.

Peheho myšlení se vyznačuje pouze jedním rozměrem. Přinejmenším to nejspíš nechtěně ukázal na výše uvedeném článku. Operuje s jednoduchou konstrukcí, že vlastně nedosažení kvóra stanoví nezávaznost výsledků a zejména neplatnost maďarského referenda o kvótách pro přivandrovalce. Technicky definuje transparentnost pravidel a jejich dodržování včetně faktu, že drtivá většina hlasujících je proti, což by kvantitativně postačovalo na stejný výsledek i v případě třeba 70% účasti. Jenže v demokracii jsou pravidla a jedna pravda nestačí a volební účast pod 50% nečiní výsledky závaznými (i když nás matematika neklame) a pak v Peheho případě další blablabla bla bla o případné kolizi Maďarska s Bruselem a tradiční liberální strachy o demokracii…

Pehemu, k jeho škodě, uchází jedna zásadní hypotéza, o které se nezmiňuje, protože ho prostě nenapadla a nebo má strach něco takového vyslovit (osobně se kloním k první možnosti). Aby voliči byli mobilizováni v rámci „nestandardních voleb“ jako je referendum v Maďarsku (i v případě vysoké aktuálnosti tématu) je nutné, aby je jejich politická reprezentace ohrožovala. Co chci sdělit – jsem si téměř na 100% jist svým selským rozumem, že kdyby byl u moci kokot jako je Gyurcsány nebo současná „refugees welcome“ verbež, tak účast u referenda bude minimálně oněch zaklínaných 70%. Maďaři Orbánovi věří a jejich slabší účast na referendu je pouze projevem souhlasu s jeho politikou. Jinými slovy v Maďarsku po letech zvítězila důvěra ve vrcholné volené zástupce. Tato důvěra se projevila právě v nedosažení kvóra a v samotném jednoznačném výsledku.

Když hrozí výjimečný stav a myšlení vykonavatele politické moci koresponduje s potřebami jeho občanů jsou plebiscitární formy demokracie zbytečné. Mobilizace plyne z nespokojenosti. Tak „daleko“ Pehe prostě nejde… A Orbán už mandát má.

Paul Burnley – Deník skinheada 1980-1986

Paul Burnley - Deník skinheada***
PAUL BURNLEY – DENÍK SKINHEADA 1980-1986
Deník skinheada je záznamem sociálních dějin dvacátého století, kdy se mladí lidé přidávali k různým subkulturám. Byli tu punkeři, rockabilly, rockeři, tedové, novoromantici, mods, scooter boys, heavymetalisté, hippies a gotická subkultura. Ve dvanácti letech se Paul Burnley vydal ve stopách svého staršího bratra a přidal se k londýnským skinheadům. Byla to cesta, která vedla k násilí, pití alkoholu „natajno“, policejním celám, rozpadu rodiny, radikální oi hudbě a krajně pravicovému fanatismu.
Napsané z pohledu tehdejší doby a s typickou bezohlednou drzostí — autor si nebere servítky. Nic není přikrášlené, žádné omluvy, jen strhující a místy děsivý popis života uprostřed chaosu těch opojných let.
***
Knihu lze objednat na stránkách knihkupectví Alembiq, knihkupectví Skleněná louka nebo v eshopu Náš směr.

DÉLSKÝ POTÁPĚČ NA TELEGRAMU

Délský potápěč na Telegramu***
Sledujte ZDE
.

DÉLSKÝ POTÁPĚČ NA INSTAGRAMU

Délský potápěč na Instagramu!***
Délský potápěč na Instagramu.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív