Categorized | Historie, Kultura, Politika, Texty

Mám sen, že Amerika uzná pravdu rasového realismu

Mám sen

Mám sen, že s ohledem na míru páchání vražd u černochů, osmkrát vyšší než u bělochů – zasvětí organizace, jež si říká Black Lives Matter lví díl svého snažení snížení černošské zločinnosti na bělošskou – nebo ještě lépe asijskou – úroveň

Autor: John Derbyshire

Dnes mám sen, bratři a sestry. Mám sen.

Mým snem je Amerika, jež přijala pravdu rasového realismu.

Ano, mám sen, že jednoho dne budou rasové rozdíly na poli vzdělání přijímány se stejným klidem a bez emocí jako rasové rozdíly ve sportech; že rasové rozdíly ve statistikách zatčení a věznění za spáchané trestné činy nebudou budit větší rozhořčení než rozdíly mezi pohlavími v téže oblasti; že odlišné sociální postavení ras nebude vysvětlováno zlovůlí našich spoluobčanů, ale obyčejnými a přirozenými procesy.

Mám sen, že jednoho dne se zbavíme vpravdě magického myšlení o rasových záležitostech; že idea neviditelného výparu či miasmy nazývané „rasismem“, jež prostupuje naše ovzduší a otravuje naše myšlení, se jednoho dne bude jevit podobně absurdně jako teorie čtyř základních tělesných šťáv starověké medicíny (a Shakespearovské kosmologie) nebo všudypřítomný luminoforní éter fyziky 19. století.

Mám sen, že děti chudých bělochů jednoho dne nebudou muset snášet kázání o své „privilegovanosti“ z úst zámožných dospělých černochů.

Mám sen, že jednoho krásného dne, po 60 let marných snah o změnu něčeho, co z podstaty věcí změnit nelze, po 60 letech ústavní i jurisprudenční ekvilibristiky, vedené chimérou, že odlišné postavení rasových skupin může být způsobeno jedině bělošskou zlovůlí, po 60 letech nesmírných veřejných výdajů na vzdělávací i sociální programy, z nichž nemá prospěch nikdo kromě těch, do jejichž kapes z převážné většiny putují; že jednoho dne po 60 letech marnosti a plýtvání konečně přijmeme rasové odlišnosti podobně klidně a uvážlivě jako zákony termodynamiky.

Mám sen, že s ohledem na míru páchání vražd u černochů, osmkrát vyšší než u bělochů – přičemž se tento nepoměr za skoro dvě století existence spolehlivých záznamů příliš nezměnil – zasvětí organizace, jež si říká Black Lives Matter (Na životech černých záleží) lví díl svého snažení snížení černošské zločinnosti na bělošskou – nebo ještě lépe asijskou – úroveň, jinak se jí veřejnost nanejvýš vysměje.

Mám sen, že rozdílné rasové výsledky, pouhé statistické abstrakce, každodennímu životu velice vzdálené, pro nás jednou budou podobně nedůležité jako rozdíly osobní. Nikdy ze mě nebude vynikající houslista, kvalitní tenista ani kreativní matematik – ne kvůli zlovůli, „rasismu“ či „privilegovanosti“ mých spoluobčanů, ale v důsledku souhrnu mých dovedností a nadání, jež jsou podobně jako u drtivé většiny lidí prostřední a nikterak působivé. Nedělá mi to těžkou hlavu a absolutně to nevyužívám jako příležitost urážet a nenávidět své spoluobčany nebo je zbavit jejich práv.

Mám sen, že jednoho dne dokážeme ocenit minulost našeho národa, jež položila základy našemu dnešnímu bezpečí a prosperitě; že naše minulé prohřešky a nevědomost sice zůstanou viditelně vystavené v pomyslné výkladní skříni našich dějin, ale nepřeváží váhy našeho vnímání toho, čím naši předkové byli, jejich hrdinství při obraně naší civilizace ani všech dobrých věcí, jež vykonali.

Mám sen, že jednoho dne znovu nabydeme svobody sdružování, která nesahá do cizích kapes ani nepodráží lidem nohy.

Mám sen, že zlé a rozdělující doktríny nerovného dopadu („disparate impact“) a pozitivní diskriminace („affirmative action”) zmizí z naší jurisprudence; že přijímání zaměstnanců do státních služeb – včetně policie a hasičských sborů – bude probíhat striktně meritokraticky; a že mladí černí Američané nebudou z rozmaru domýšlivých zaměstnanců fakult a nesčetných juristů tlačeni do vysokoškolských studijních programů, jež převyšují jejich nadání a které obvykle ani nedokončí.

Mám sen, že mé dvě krásné děti budou jednoho dne žít v národě, ve kterém nebudou souzeny podle barvy kůže, ale podle jejich charakteru…

(Omluvám se dr. Martinu Lutheru Kingovi – nebo vlastně ne, neomlouvám).

Úvaha Johna Derbyshirea I Have A Dream—That This Is The Darkness Before The Race-Realist Dawn vyšla na stránkách Vdare.com 13. června 2020.

Jean Mabire – Zemřít v Berlíně

Jean Mabire - Zemřít v Berlíně***
Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
***
Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.

Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta

Ladislav Malý - Vzpomínky jednoho disidenta***
Z memoárů národního konzervativce…
***
Objednávejte ZDE.
.

Víte, že…

Filippo Tommaso Marinetti22. prosince 1876 se v egyptské Alexandrii narodil italský básník a spisovatel Filippo Tommaso Marinetti, zakladatel a čelní představitel modernistického uměleckého směru - futurismu. Velice záhy se přiklonil k Mussoliniho fašistickému hnutí.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív