Categorized | Historie, Kultura

Mengeleho pes – nadšenec do klasické hudby

Woofen SS

Woofen SS: „Zaškobrtla o noty a zahrála falešně.“

Autor: Josef Apríl

Doktor Josef Mengele patřil k nejtvrdším pracantům Třetí říše: nejen že rozhodoval o tom, kdo bude žít a kdo půjde do plynu, prováděl hrůzné pokusy a vybíral prostitutky do osvětimských nevěstinců, našel si čas i na to, aby vycvičil psa k napadení židovských hudebníků jako trest za to, že zahráli falešnou notu.

Tento příběh nám přinesl židovský web Aish.com:

„Co se o Mengelem vědělo méně, přinejmenším před zveřejněním tohoto článku, byla jeho láska ke klasické hudbě. Dokonce v budově známé jako ‚experimentální blok‘ nechal zřídit i ‚hudební místnost,‘ kde piloval své nadání ve hře na housle. Když výše zmíněná žena dorazila do Osvětimi, Mengele si v jejich dokumentech všiml, že hraje na klavír a poručil jí, aby mu zahrála. Její hra na něj udělala takový dojem, že jí připravil zvláštní osud – a udělení této výsady jí nakonec zachránilo život.

Kromě obvyklé otrocké práce vykonávané všemi vězni musela tato žena pravidelně Mengelemu hrát a on ji při tom nezřídka doprovázel na housle. Zvlášť rád ji nechával zahrát Schubertovu Serenádu a zhudebněnou modlitbu Ave Maria (během času se klavír proměnil ve violoncello, Schubert transformoval do Schumannovy skladby Träumerei a pes se vypařil, pozn Josef Apríl).

Hudba byla pro Mengeleho natolik důležitá, že jednoho ze svých psů naučil rozeznávat své oblíbené skladby do nejmenšího tónu. Kdykoliv žena zahrála notu nepřesně, pes se na ni zběsile vrhnul a pokousal ji. Stávalo se to opakovaně, hlavně když se na hru před Mengelem nemohla plně soustředit, jako třeba když se nakazila tuberkulózou. Její tělo hyzdilo přinejmenším deset jizev-památek na kousnutí psem následkem chyb v jejich vystoupeních.“

Článek rabína Aharona Feldmana Inhuman “Humanities” vyšel na stránkách Aish.com 6. dubna 2002. Kráceno.

Ernst Jünger – Aladinův problém

Ernst Jünger - Aladinův problém***
Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

21. ledna 1950 zemřel - podle některých za podezřelých okolností - v londýnské nemocnici britský novinář, esejista a spisovatel a autor jednoho z nejslavnějších dystopických románů 1984 George Orwell.  

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív