Categorized | Politika, Zprávy ze světa

Mladí migranti v Paříži zbili policistku a zapálili přes tisíc aut

Paříž 2018

Etnicky a rasově nespecifikovaní „mladíci“ právě obohatili zatuchlou pařížskou čtvrť novou „francouzskou tradicí“.

Autorka: Melissa Mészáros

Imigrantská pařížská předměstí opět přivítala nový rok vlnou násilností.

Krátce po silvestrovské noci se po sociálních médiích začalo virálně šířit video, na němž desítky běsnících mladíků převracejí na ulici automobil a opakovaně kopou do na zemi ležící policistky.

Záběry vyvolaly okamžitou reakci francouzských úřadů i prezidenta Macrona, který se na Twitteru nechal slyšet: „Viníci tohoto zbabělého a zločinného lynčování příslušníků policejních sil konajících 31. prosince svou povinnost budou dopadeni a potrestáni. Právo a zákonnost musejí být rozhodně podpořeny silou. Policii náleží úcta a plná podpora všech jejích takto hanebně napadaných příslušníků.“

 

Policistka a její kapitán byli brutálně zbiti poté, co zasahovali u velké party pořádané ve skladišti na předměstí Champigny-sur-Marne na jihovýchodě Paříže. Bitka vypukla, když se na akci vetřela skupinka asi dvaceti „obzvlášť agresivních jednotlivců“ a odmítla odejít. Tito mladíci si následně svou agresi vybíjeli i na policistech, což povzbudilo i další, kteří s klacky zaútočili na automobil.

Mainstreamová média pochopitelně mluví o agresivních migrantech s využitím svého oblíbeného eufemismu „mladíci“, záběry však nikoho nemohou ponechat na pochybách o skutečné identitě pachatelů. Local France tak píše: „Video ukazuje, jak mladíci za nadšeného jásotu přihlížejících převracejí policejní hlídkové vozidlo“ a že „vztah francouzské policie s mladíky v silně migračních čtvrtích je dlouhodobě napjatý“.

The Daily Mail o migrantech mluví jako o „násilnících“ a ukazuje obrazy kompletně nebělošského zběsilého davu. The Sun Daily pak nazývá útočníky „slavícími“, což je dost možná eufemismus vůbec nejabsurdnější, neboť záběr z této silvestrovské party mnohem víc než jakoukoliv oslavu, co jsem kdy viděla, připomíná invazi skřetů ze světa Pána prstenů.

 

Zatímco policejní důstojníky převezli s otřesy mozku do nemocnice, vyšel rychle najevo skutečný rozsah pařížského novoročního násilí. Mladící zapálili 1031 aut a policie zatkla 510 lidí. Podle autora z The Daily Mail se zapalování aut a ničení vlastních čtvrtí stalo „mezi mládeží z chudých panelákových čtvrtí (eufemismus pro banlieues, v tomto kontextu – chudinské předměstské panelákové čtvrti s regulovaným nájemným /HLM/ – pozn. DP) rituálem“. Breitbart píše, že se toto chování „poprvé objevilo v 90. letech v chudých a imigranty hojně obývaných částech Štrasburku, odkud se rychle rozšířilo i do dalších chudých oblastí“. Mluvčí Francouzského institutu pro výzkum zločinu a trestní právo pro Le Parisien prohlásil, že „požáry automobilů se často objevují v kontextu nepokojů a městského násilí. Může se také jednat o ‚hru‘ ve snaze uniknout nudě a monotónnosti života, případně i o odplatu za akty násilí při zatýkání. Možné je také to, že se takto zbavují aut užitých při spáchání zločinu nebo se pokoušejí o pojistný podvod“.

Nejlepší článek na toto téma se objevil v Local France pod titulkem Kdo stojí za proslulou francouzskou tradicí zapalování aut?

Pokaždé na Silvestra se majitelé aut po celé Francii nervózně modlí v naději, že ráno na Nový rok najdou svá vozidla v pořádku. Příčinou je dlouholetá francouzská tradice, při níž mladíci v některých částech měst zapalují desítky automobilů.

Nevím jak vám, ale mně se při zmínce o francouzských tradicích hordy imigrantských zločinců, kteří se divoce valí ulicemi a zapalují přitom auta, rozhodně nevybaví.

Pokud vás snad tato „tradice“ šokuje, měli byste si vzpomenout na liberální mantru, že „žádná kultura není lepší než jiná“. Proto není rozdílu mezi pálením aut a lidovými tanci. Francie se daří velice dobře a zdárně do přediva své kultury integruje také zvyky svých nových obyvatel, to vše s vyhlídkami většinového muslimského obyvatelstva země do 40 let.

Už vážněji dodejme, že sledovat vývoj v Paříži, jakkoliv to může být pro Evropany s láskou ke své vlasti v srdcích velice těžké, je velice důležité. Toto kdysi tak překrásné město se nám totiž pomalu hroutí před očima, a pokud chceme svým zemím a městům v budoucnu zajistit lepší osud, musíme pochopit (ne jen ty s imigranty spjaté) příčiny jejich rozkladu a nebát se o nich otevřeně promluvit.

Úvaha Melissy Meszaros Parisian Migrant Youths Savagely Beat Policewoman, Burn Over 1,000 Cars vyšla na stránkách AltRight.com 3. ledna 2018

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

31. března 1909 se v Perpignanu narodil francouzský spisovatel, básník, novinář a literární kritik Robert Brasillach. Po dobytí Francie Němci se ze svých původních ideologických pozic blízkých Maurrasově Action française přesunul  blíže hitlerovskému národnímu socialismu. Za svou „intelektuální kolaboraci“ byl také už v zimě 1945 odsouzen k smrti a přes přímluvu některých francouzských intelektuálů popraven.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív