Categorized | Historie, Kultura

Erich Mühsam: Poezie nenávisti aneb „Buď vítána, černá potupo!“

Erich K. Mühsam

Anarchista Mühsam

V roce 1923 napsal Žid-anarchista Erich K. Mühsam tyto verše:

Strömt herbei, Besatzungsheere,
schwarz und rot und braun und gelb,
daß das Deutschtum sich vermehre,
von der Etsch bis an den Belt!

Schwarzweißrote Jungfernhemden
wehen stolz von jedem Dach,
grüßen euch, ihr dunklen Fremden:
sei willkommen, schwarze Schmach!

Jungfern, lasset euch begatten,
Beine breit, ihre Ehefrau’n,
und gebäret uns Mulatten,
möglichst schokoladenbraun!

Schwarze, Rote, Braune, Gelbe,
Negervolk aus aller Welt,
ziehet über Rhein und Elbe,
kommt nach Niederschönenfeld!

Strömt herbei in dunkler Masse.
und schießt los mit lautem Krach,
säubert die Germanenrasse,
sei willkommen, schwarze Schmach!

Nehodláme se zde pokoušet o jejich tzv. „umělecký překlad“, ostatně s velkou pravděpodobností jej ještě dávno před devětaosmdesátým pořídil některý z jeho soukmenovců, pouze volně převyprávíme obsah.

Mühsam, někdejší člen ústřední rady první (tj. anarchisticko-radikální) Mnichovské republiky rad, vítá ze své cely v bavorském Niederschönenfeldu lednové obsazení Porúří spojeneckými vojsky, v jejichž koloniálních oddílech slouží barevní vojáci, a vyzývá je k dalšímu postupu („Vpadni sem, okupační armádo!“), neboť němectví je prý od italské Adiže až po dánský Belt opět na vzestupu. Vojáky („tmavé cizince“) všemožných barev přitom rouhavě láká na spodní prádlo německých žen v říšských barvách („černo-bílo-rudé panenské košilky se hrdě třepotají z každé střechy“) a sní o jejich zhanobení („buď vítána, černá potupo!“). Německým dívkám a ženám pak káže to, co jeho následovníci a mstitelé ve vojensky rozdrceném a druhou velkou porážkou otřeseném národě postupně umnou propagandou prosadí div ne jako společenskou normu („Holky, manželky, roztáhněte nohy a nechte se oplodnit, poroďte nám mulaty, čokoládově hnědé pokud možno!). Následně v protiněmeckém a protibělošském deliriu blouzní, že temná masa, „černošský lid z celého světa“, táhne přes Rýn a Labe, dorazí do Niederschönenfeldu a za hlasitého třesku střelby germánskou rasu „očistí“.

Co snad v roce 1923 mohlo znít jako pustý žvást, dnes, o bezmála sto let později, politického piráta Mühsama vynáší do stavu velkých židovských proroků.

Ovšem také my máme své jasnozřivce. Jeden z nich, Louis-Ferdinand Céline, ve své Skočné (Rigodon, 1969) konstatuje, že „Evropa zašla u Stalingradu“:

„Poslechni si, jak to skončí! krev bílých v křížení neobstojí!…zčerná, zežloutne!…a je konec! (…) veškerý církve do jednoho pytle… Zánik, Zmar a spol…hebrejská, římská, reformovaná, tutti frutti!, ‚Liga pro křížení‘! a opona. (…) trvám na tom, že na velkým ‚gametovým bále, v tom celosvětovým rejdováku, vyhrávaj vždycky černý, žlutý!…bílý pokaždý ostrouhaj, ‚štrejchnem to tělkou‘, už jsou šmrncnutý a maj po ptákách!…politika, rozklady, kecy!…jediná pravda je biologie!…za půl století, možná ani ne, bude Francie žlutá s černým lemováním…A běloši? Ty zůstanou jako folklor, budou dělat striptýz a tahat rikši.“ (přel. Anna Kareninová)

Antifašista Mühsam…

Erich Mühsam

…a jeho fanoušci včera

Mühsam - fanoušci

a dnes.

Mühsam - Antifa

Jeden svět.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Ernst Jünger – Aladinův problém

Ernst Jünger - Aladinův problém***
Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Veniaminovič Savenko, ruský spisovatel, básník, rebel a politik Národně bolševické strany Ruska. V současnosti je předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko. Česky vyšla jeho kniha To jsem já, Edáček a románová biografie Limonov - Deník ztroskotance od francouzského spisovatele Emmanuela Carrèreho.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív