Orania a vzkaz všem bílým novinářům z Evropy: „Zanechte prosím vaše předsudky u vchodu.“

Autor: Eric Striker

Dennis Webster z Guardianu, hipster píšící z rychlou gentrifikací procházejícího Johannesburgu, nedávno přišel s Rockefellerovou nadací sponzorovaným hanopisem na búrské městečko Orania v jihoafrickém Severním Kapsku.

Trnem v oku mu podle všeho je hospodářský a kulturní úspěch bělošské enklávy s asi šestnácti stovkami obyvateli. Webster nepříliš zaobaleně naznačuje, že zde dochází ke kříšení apartheidu, které je nutné okamžitě zastavit.

Orania je etická, v podstatě modelová rezervace. Banku zde vlastní místní obyvatelstvo, jako oběživo se užívá místní měna. Hlavním zdrojem příjmů je vývoz pekanových ořechů do Číny. Osada je zcela soběstačná a existují dokonce plány na vytvoření univerzity a dalších formálních institucí. Násilná trestná činnost zde v podstatě neexistuje (v Jižní Africe je každý den /!/ zavražděno na 50 lidí).

Co víc, veškerou práci pro společenství vykonávají dříve nezaměstnaní Búrové, ne laciná černošská pracovní síla. Pro Búry čelící institucionální diskriminaci a rasové nenávisti, kteří často žijí bez elektřiny i tekoucí vody, představuje Orania jedinou naději jak získat zaměstnání a důstojný život.

Bývalý prezident Oranie Carel Boshoff kdysi reagoval na židovské a liberální kritiky svého národně socialistického projektu slovy, že s černošskými předáky v otázce bělošské privilegovanosti souhlasí. Vytvořil proto pro jihoafrickou bílou menšinu možnost, jak vystoupit ze systému a přestat utlačovat černochy jen svou samotnou barvou pleti.

To ovšem nijak nebrání Židům jako Ludger Schadomsky nebo Izraelec Benjamin Pogrund okázale dávat na odiv své předstírané rozhořčení. Sionistická média na celém vytáhly do očerňovací kampaně proti nepočetné skupince, která si už od 90. let hledí svého a nikomu neškodí. Na celém světě však nesmí zbýt jediný koutek, kde by mohli běloši (s očividnou výjimkou milionářů a miliardářů) v klidu existovat – a to dokonce ani když se jedná o tradičně silně filosemitské kalvinistické Búry.

Židovská Orania

Čtvrt století po převzetí moci Nelsonem Mandelou se život v Jižní Africe snad kromě hrstky zlodějů zhoršil úplně pro všechny. JAR se od skončení apartheidu stala zemí s největší mírou nerovnosti na světě a oficiální nezaměstnaností 26 % (v roce 1994 to bylo 16 %).

Z dekonstrukce apartheidu tak těží výlučně židovské a „Anglo“ kapitalistické zájmy. Vedení ANC je slíbilo chránit, samozřejmě za to ovšem také chtějí svůj „desátek“.

Přes svou údajně socialistickou orientaci Africký národní kongres pod Mandelou po nástupu k moci bezodkladně začal s privatizací státních podniků a demolicí hospodářské politiky z dob apartheidu, která kladla prioritu na ochranu pracujících a suverenity. V letech 1994-2010 se podíl finančního sektoru na ekonomice zvýšil ze 6 na 13 %, zejména díky neoliberálním opatřením připravovaným hlavním ekonomickým poradcem prezidenta (od roku 2002) Thabo Mbekiho, Žida Alana Hirsche.

Obyvatelstvo vlastně nemá nijak dobrý důvod chodit k volbám. Když pomineme až groteskní míru černošské korupce, všechny velké strany spořádaně hrají podle not židovských finančníků. ANC byla odjakživa loutkou klanu Oppenheimerů. Demokratickou alianci, pravicově liberální konzervativce, pro něž bez velkých výsledků hlasují běloši, vede židovská politička Helene Zilleová, která své vlastní voliče nenávidí. Otevřeně protibělošští Bojovníci za ekonomickou svobodu (EFF) Julia Malemy, kteří slibují sebrat půdu Búrům a rozdělit ji černochům, jsou zřejmě financováni miliardářem Nathanem Hirschem a prokazatelně dostali prostředky od nežidovského kapitána tabákového průmyslu Adriana Mazzottiho.

Poslanci EFF nedávno přislíbili silou sebrat domov necelým dvěma tisícovkám bílých obyvatel Oranie a půdu rozdat černochům. Julius Malema, který nepokrytě vyzývá k vraždění na farmách a vysmívá se epidemii znásilňování v zemi, měl velice rychle zjistit, jak moc šlápl vedle, když se dopustil „necitlivých“ prohlášení o Izraelcích, takže se jihoafrickým Židům urychleně omluvil.

Malema a další darebáci si troufají na venkovské Búry, protože jsou chudí a jejich rasová identita jim nezaručuje mocné přátele v cizině – na rozdíl od Židů a vybrané skupinky bílých šábesgójů, kteří jim ze všech sil pomáhají v naději, že se pro ně uvnitř „miniapartheidových“ předměstských komunit, obehnaných ostnatým drátem a hlídaných soukromou bezpečnostní agenturou, třeba také najde místo.

Níže stručně představuji pár „bělošských“ rasových enkláv, jež čelit výpadům sionistických médií ani výhružkám Julia Malemy rozhodně nemusejí:

Glenhazel

Toto třítisícové předměstí Johannesburgu je poseto opulentními sídly boháčů. Vešlo ve známost svou židovskou supervětšinou, patrnou mj. z nespočtu košer řeznictví, židovských restaurací, synagog a schul. Obyvatelstvo je ze tří čtvrtin „bílé“ (pro celou JAR se tento údaj udává kolem pouhých 8 %), zdejší černošská menšina vesměs zajištuje manuální práci a další služby.

Místní Židé využívají služeb speciální soukromé bezpečnostní společnosti CSO, která udržuje nemístní černochy mimo a ty zdejší uvnitř. Ozbrojenci CSO byli kromě ochrany Židů při jejich každodenním životě obviněni také z beztrestných útoků na propalestinské aktivisty.

Obytný komplex Izinga

Ve městě Durban se Židé koncentrují v části Umhlanga, kde navzdory zuluskému jménu žije jen 17 % černochů.

Jedním z jejich projektů je obytný komplex Izinga, jakýsi miniaturní jihoafrický Izrael. Tvoří jej ohromná sídla plná všemožného přepychu, obklopená v plné délce plotem. Celý projekt zaštituje miliardář a spekulant s nemovitostmi Jonathan Beare, jehož členové EFF, tak odhodlaní vzít si zpět „svou“ půdu, kupodivu nikdy nekritizují. Nepřátelští novináři a „Bojovníci za ekonomickou spravedlnost“ zatím větší zájem o skoncování s touto sionistickou rasovou segregací na africké půdě neprojevili…

Norwood

Část johannesburgské aglomerace Norwood, po konci apartheidu rasově integrovaná, se stala domovem početné židovské komunity. Černoši tvoří jen 30 % obyvatelstva, postupně však vyklízejí pozice rapidní gentrifikaci hipstery. I přes tuto rasovou dynamiku se celá oblasti těší výborné publicitě.

Židé a bílí liberální pokrytci z měst, kteří zběsile šijí do Oranie, sami nechtějí žít poblíž černochů o nic víc než kdokoliv jiný. Každý další neoliberální „novinář“, kterého Oranijští vpustí mezi své zdi, aby jim před celým světem nasadil psí hlavy, se však může stát dalším krokem směrem k jejich záhubě.

Článek Erika Strikera South Africa’s Jewish „Oranias“ vyšel na stránkách National Justice 29. října 2019.