Hospodářskou politiku bude diktovat korporátní Amerika – na prodej tak bude v podstatě všechno. Přijdou daňové úlevy pro bohaté, osekávání aparátu federální vlády – co zbude, bude zprivatizováno a sloučeno s korporátní Amerikou (což bude v širším časovém horizontu pozitivní, protože jediným způsobem jak toto monstrum porazit, je aby začalo požírat samo sebe). Američanům tak drahé občanské svobody převezme kapitalistický moloch – pochopitelně potichu a bez odporu… Koneckonců – co je dobré pro byznys, je dobré i pro Ameriku.
USA stojí a padají s kapitalismem. Převzetí korporátním světem je nedílnou součástí smrtelných křečí USA. Ameriku nemůže nikdo porazit, to dokáže jen Amerika samotná – a právě tak se také stane.
Přijdou nevýznamná, symbolická vítězství pro „konzervativce“ v morálních otázkách a přijdou také hurávlastenecká válečná dobrodružství za hranicemi – tyto války Trumpovi pomohou vydobýt si lásku a uznání nejen liberálních médií, ale bohužel také chudších bělochů. Válka je všechno, čeho se od Trumpa tato skupina dočká, přijme to však s uspokojením a ochotně.
Podobně jako Caesar patří i Trump k populárům, ale stejně jako Caesar sám vyšel z patricijské vrstvy a jeho politika tak má posloužit zájmům jeho a dalších patricijů – mimo těch, kteří se mu přímo postaví na odpor. Patricijové ze strany populárů nikdy nechtěli podnikat žádné kroky, kterými by mohli ohrozit své nesmírné bohatství a politický vliv. Nikdy nezamýšleli poskytnout masám více než chléb a hry; proto bylo všechny reformy potřebné k záchraně říše (Řím/USA) zrušeny – což se bude opakovat znovu a znovu.
Možná dojde k obnově části americké infrastruktury, i to ale může být jen na efekt a bez skutečného dopadu na zaměstnanost. Zaráží mě, že Trump namísto expanze rozpočet spíše seškrtává. Peníze na infrastrukturu a bujení amerického vojenskoprůmyslového komplexu jsou tak uvolněny seškrtáním jiných rozpočtových výdajů. Opravdoví velcí populisté a favorité lidu po sobě vždy zanechávají prázdnou pokladnu, obří dluhy a milující národ. Trump se však podle všeho hned od počátku vydal cestou utahování opasků, což značí, že žádným opravdovým populistou vlastně není.
Jedním z nejodpudivějších odkazů Trumpovy vlády bude další vzestup AIPAC do nejvyšších pater politické moci v zemi – možná se to dokonce pokusí úředně posvětit ústavním dodatkem. Boj Kushnera s Bannonem pak jako by vypadl přímo ze stránek Knihy Ester.
*** DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.
Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden
*** Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.
Ernst Jünger – Dělník
*** Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
*** Předobjednávky na Kosmasu ZDE
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
***
Nejnovější komentáře