Categorized | Politika, Dějiny ideologií

Rasový nacionalismus a buržoazní patriotismus – shodné nebo protikladné koncepce?

Cílem dnešních nacionalistů musí být zničení Státu a radikální reforma společnosti.

Cílem dnešních nacionalistů musí být zničení Státu a radikální reforma společnosti.

Dnes se řada evropských politických a intelektuálských loutkoherců označuje za patrioty, kterým v tomto ohledu není rovno. A tak máme patriotické socialisty, demokraty, patriotické komunisty, novináře a dokonce cizince.

Co to vlastně patriotismus je?

Patris znamená latinsky „otčina“. Patriotismus je tedy láskou k otčině. Výše zmínění „patrioti“ tedy zjevně nemůžou naplnit obsah tohoto pojmu, ať už pro ideologické (internacionalismus všeho druhu) či biologické (cizinci) důvody. Smutnou pravdou je, že v buržoazní parlamentní politické kultuře patriotismus prostě znamená loajalitu občanů ke stávající vládní garnituře.

V tomto moderním významu byl základní smysl slova – duchovní spojení s minulostí své pospolitosti a se svými krajany – téměř zcela zastíněn významem sekundárním – „loajalitou k státu“ – která se stala naprosto dominantní. Lze tak říct, že se objektivita vytratila a je za ni vydávána subjektivita. Rozklad významů a hodnot – i těch fundamentálních – je klasickým rysem společností v úpadku.


Tuto sterilní buržoazní logiku mohou přijímat jen nemyslící masy, protože jejím základním předpokladem je absence kritického myšlení a slepé podřízení „národnímu“ zájmu, který si podle potřeby definuje vládnoucí třída (v našem případě jde o sionismus a kapitalismus).

Taková logika se jednoduše nemůže opírat o rasový základ a ze své podstaty jedná proti veškerým formám rasové jednoty a spolupráce. Takovýto patriotismus je v kapitalismu plně „použitelný“ jako oblíbený nástroj pro dosažení jeho cílů. A tak pozorujeme Francouze nadšeně zpívající hymnu na počest negroidního „národního týmu“; Řeky, kteří aplaudují černochům nesoucím řecké vlajky či Němce veselící se na pivních slavnostech spolu se všemi možnými druhy poněmčených Turků.

Všichni výše zmínění (ať už původní obyvatelstvo nebo přistěhovalci) jsou hrdými vlastenci. Jsou hrdí na vyhraný fotbalový turnaj, na drahá auta, jejich pivo a průmysl, hrdí na národní kuchyni a krásné pláže.

Solidární rasový nacionalismus v praxi - plakát organizace Srbská akce (Србска Акција) vyjadřující solidaritu se Zlatým úsvitem. „Zlatý úsvit proti globalistickému teroru“.

Solidární rasový nacionalismus v praxi – plakát organizace Srbská akce (Србска Акција) vyjadřující solidaritu se Zlatým úsvitem. „Zlatý úsvit proti globalistickému teroru“.

Samozřejmě, že tato nepodařená moderní verze patriotismu není výsledkem nějaké parthenogeneze. Je potomkem sionistické okupační vlády a „ctihodného“ buržoazního státu – civilizace, čerpající svůj obsah z Osvícenství a jeho lóží, z brutální nelidskosti průmyslové revoluce.

Proto je Evropa na pokraji vyhynutí, zatímco podporuje globální mechanismus útisku. Paradoxně je také tato moderní, antirasistická podoba „patriotismu“ nejlepší odpovědí zapřisáhlým antirasistům, kteří tvrdí, že rasově-národnostní hrdost je zdrojem všeho násilí a válek. Tyto násilnosti však mají svůj původ v patrioticko-náboženském šovinismu a neustanou, ani když se rasové složení evropských národů od základu změní. Pro nás představuje rasový nacionalismus úctu k přirozenému řádu a kosmické harmonii.

V dnešním Řecku dává pro liberála či člena SYRIZY větší smysl vydávat se za patriota, než za nacionalistu. Protože dnešní Stát náš národ zabíjí. Protože tento Stát a společnost nejsou naše, jsou cizí a my je nenávidíme. Revolucionář neusiluje o pouhou změnu směřování Státu, usiluje o reformu společnosti.

Cílem dnešních nacionalistů tak musí být zničení Státu a radikální reforma společnosti. Nacionalista dneška musí být rasový nacionalista – nebo dokonce rasový „internacionalista“, ve smyslu solidarity s příslušníky ostatních ras, kteří bojují s monstry globalismu a sionismu. Nikdy však nesmí být patriotem!

Článek Racialism – Bourgeois Patriotism. Identical or opposing concepts? byl převzat ze stránek Golden Dawn – International Newsroom.

One Response to “Rasový nacionalismus a buržoazní patriotismus – shodné nebo protikladné koncepce?”

  1. gringo napsal:

    Tak zrovna na “pivné slávnosti” chodia Nemci(viac menej Bavori a Tirolčania) veľmi radi aj z dôvodu, že si od tých Turkonemcov(neviem ako mám ten hybrid správne nazvať) radi oddýchnu. Na verejnosti ich totiž Allah vidí, takže skôr sa tam dá okrem ostatných Európanov a bielych Američanov natrafiť na čiernych (veľmi zriedka), či japonských turistov. Inak je to viac menej doména domácich..
    Inak súhlas..

Trackbacks/Pingbacks


Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

31. března 1909 se v Perpignanu narodil francouzský spisovatel, básník, novinář a literární kritik Robert Brasillach. Po dobytí Francie Němci se ze svých původních ideologických pozic blízkých Maurrasově Action française přesunul  blíže hitlerovskému národnímu socialismu. Za svou „intelektuální kolaboraci“ byl také už v zimě 1945 odsouzen k smrti a přes přímluvu některých francouzských intelektuálů popraven.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív