Autor: Simplicius

Trump to udělal znovu: pod záminkou, že dá Íránu „dva týdny“ na vyjednávání, místo toho zahájil tajný útok, jakmile byly všechny prostředky připraveny, a později prostřednictvím tradiční estrády „Meet the Press“ (rozuměj: prostřednictvím své mluvčí Karoline Leavitt) prohlásil, že rozhodnutí učiní do dvou týdnů, přičemž dva dny technicky spadají do tohoto časového rámce.

Nejprve si stručně shrňme, jak k útokům údajně došlo. První spekulace se objevily včera [22. června], když bombardéry B-2 a tankovací letadla vzlétly ze své domovské základny Whiteman AFB a vyrazily na západě směrem ke Guamu (k dalšímu doplnění paliva) a k základně Diego García. Tato viditelná úderná skupina však byla pouhou kouřovou clonou, zatímco pravá úderná skupina letěla východním směrem z americké pevniny zcela skrytě, aby zasáhla Írán přímo přes jeho západní hranice.

Ve skutečnosti se tento úskok jevil jako součást propracované hry. Podrobnosti, které se nyní vynořují, naznačují, že celá akce byla pouhou šarádou…

Kolují různé zprávy, že Trumpova administrativa prostřednictvím obvyklých švýcarských kanálů v podstatě informovala Írán o úderech s tím, že nebude-li Írán reagovat, půjde o jednorázový útok. Pokud je to pravda, je zřejmé, že ona neoficiální dohoda o úderech by od Íránu vyžadovala, aby americká úderná skupina prošla na místo určení bez úhony, a Írán tím poskytl Spojeným státům možnost odstoupit od konfliktu a zachránit si tvář. Toto rovněž byla jedna z možností, kterou jsme předvídali před několika dny v prémiovém článku, a nyní se zdá být stále pravděpodobnější, že tomu tak je. S Trumpem to tak není poprvé. Připomeňme si nechvalně proslulý útok střelami splochou dráhou letu Tomahawk na syrskou základnu Šajrát z roku 2017, prezentovaný jako jakýsi zničující smrtící úder, načež se ukázalo, že šlo o demonstrativní útok, jenž na letištní dráze zanechal několik děr a nezpůsobil žádné skutečné škody. Toto je Trumpův způsob, jak zmírnit tlak neokonů – jakýsi nácvik pro jeho izraelské psovody.

Zůstává velkou otázkou, co se tedy skutečně odehrálo. Byl útok zcela fingovaný, jak někteří naznačují? Připomeňme, že důkazy o tom, že by nad Íránem vůbec přeletěly nějaké bombardéry B-2, neexistují žádné. Úder měly doprovázet i desítky raket Tomahawk odpálených z ponorky třídy Ohio vzdálené 400 mil. Mnozí nyní chrlí oblíbené fráze o „kráterech“ způsobených ničiteli bunkrů, ne všichni odborníci jsou o tom však přesvědčeni, jako například tento bývalý americký důstojník dělostřelectva, který o kráterech po granátech ví své:

Teď, když se objevily snímky, si myslím, že můj závěr ze včerejší noci je potvrzen – dosud pozorované škody neodpovídají extrémně velkým „bunker-buster“ bombám, ale lehčím zbraním pro větší vzdálenost, které způsobily pouze povrchové škody. Íránci byli evidentně dostatečně varováni.

Je možné, že krátery jsou pouze od Tomahawků odpálených z ponorek, i když vypadají dostatečně velké na to, aby pocházely i z mnohem silnější zbraně. Můj osobní názor je však takový, že s největší pravděpodobností byla vedlejšími komunikačními kanály uzavřena dohoda o tom, aby měly bombardéry B-2 bezpečný průchod pro provedení omezeného „ukázkového úderu“. Důkazy? Zaprvé, skutečnost, že se jednalo o malý úder, u něhož se i​​ odborníci shodují, že bylo použito mnohem méně MOP (Mass Ordnance Penetrators), než by bylo bývalo nutné. Problém je v tom, že polovina operační flotily B-2 byla použita k odvedení pozornosti, zatímco zbývající polovina (sedm bombardérů B-2) mohla nést pouze 14 protibunkrových bomb, a tyto musely být rozděleny mezi několik zařízení včetně Natanzu a vrcholku Fordow. To znamená, že Fordow dostal jen šest zásahů, mnohem méně, než bylo potřeba. Aby byl zasažen vícekrát, musely by B-2 provést řadu náletů nebo prodloužit operaci – což by hrozilo značným odchýlením od scénáře. Provedením symbolického útoku Trump pravděpodobně Írán uklidnil natolik, aby nereagoval.

Druhým důkazem je, že – kromě různých zpravodajských informací a fám o dohodách vedlejšími kanály – nové satelitní snímky odhalily, že Írán vyslal dva dny před útokem desítky náklaďáků, které na Fordowu prováděly „neobvyklou aktivitu“:

Írán opevnil jaderný závod ve Fordow těsně před útoky USA!

Satelitní snímky (19. června) ukazují 16 nákladních vozidel a zemních strojů, které hromadí zeminu poblíž vchodů do tunelů íránského závodu na obohacování uranu ve Fordow, který je ukryt 90 metrů pod zemí. Jsou to známky preventivního opevnění před útoky.
Satelitní snímky ukazují „neobvyklý pohyb nákladních vozidel a jiných vozidel“ v zařízení na obohacování uranu ve Fordow dva dny před útokem, podle senior analytika satelitní společnosti Maxar. 19. června bylo podél přístupové cesty vedoucí k podzemnímu vojenskému komplexu 16 nákladních vozidel. Snímky pořízené následující den ukazují, že většina vozidel se přesunula asi jeden kilometr severozápadně, dále od zařízení.

Původně se předpokládalo, že se jedná o náklaďáky odvážející kritický „obohacený materiál“, ale ve skutečnosti k úplnému přemístění lokality Fordow došlo již před několika měsíci, jak sdělili íránští představitelé jako Mohsen Rezaee. Výše​​ uvedený obrázek neukazuje kamiony, ale sklápěče, které zřejmě zaplňují vchody do tunelu Fordow, aby je opevnily proti poškození výbuchem. Následující obrázek ukazuje jasněji, že jednotlivé náklaďáky něco vyhazují u vchodů:

Nové snímky ve vysokém rozlišení pořízené 21. června 2025 naznačují, že Írán připravoval jaderné zařízení ve Fordow na útok. Bylo pozorováno, jak jsou vstupní tunely do zařízení zasypávány zeminou pomocí nákladních vozidel a bagrů.

To znamená, že Írán byl před zásahem patrně varován předem, což je zajímavé vzhledem k dřívější zprávě z The Atlantic, že Trump se již „rozhodl“ přesně ve středu minulého týdne:

Trump ve středu na schůzce s poradci podpořil údery na íránská jaderná zařízení. Jeho čtvrteční zmínka o období vyjednávání byla podle magazínu The Atlantic záměrným klamáním a „kouřovou clonou“.

Časová osa se zdá být taková, že Trump se rozhodl ve středu během velké schůzky se svými poradci, poté se do čtvrtka protlačily dohody vedlejšími kanály, načež Írán začal spěšně zasypávat tunely – plus mínus den. Vzhledem k tomu, že k útokům došlo v neděli brzy ráno íránského času, dal by Íránu až tři dny na to, aby udělal poslední práci. Další důkaz je podle mě nejzávažnější. Jen si ho poslechněte a zeptejte se sami sebe, jak realisticky to zní – z tiskové konference Pentagonu:

[odkaz na video v původním článku na Substack]

„Nejsme si vědomi žádných výstřelů vypálených na americkou údernou skupinu. Íránské stíhačky nelétaly a zdá se, že nás íránské rakety země-vzduch neviděly.“

Vážně? Írán znal přesnou lokalitu, kam se bombardéry B-2 budou muset dostat, a přesto se ani nepokusil bránit? Jak mohli scenáristé napsat tak směšnou a nepravděpodobnou řadu kroků? Mohli alespoň pro efekt připsat pár „okamžiků slávy“, kdy F-35 a F-22 sestřelily pár íránských stíhaček. Připomeňme si, že USA měly vážné problémy i s operacemi těsně mimo jemenský vzdušný prostor, kdy byly nejen F-35 téměř sestřeleny, ale dva F-18 byly ztraceny kvůli panickým obranným manévrům, jeden další byl sestřelen americkou protivzdušnou obranou a čtvrtý byl „téměř sestřelen“ ve stejné operaci.

Takže protivzdušná obrana Hútíů může útočit na F-35, ale celá obloha hemžící se bombardéry B-2, F-35, F-22 a dalšími letadly nebyla Íránem, jehož protiletadlové systémy jsou pravděpodobně mnohokrát výkonnější než ty jemenské, vůbec detekována? Mějte na paměti, že mluvčí Pentagonu také uvedl, že úderná skupina zahrnovala letouny čtvrté generace, které letěly až do centrálního Íránu, což se pravděpodobně vztahuje na F-16 a F-15 – ale z nějakého zvláštního důvodu na ně Írán „vůbec  nevystřelil“. Zní to ještě někomu podezřele? [Připomeňme, že už v roce 1999 při bombardování Jugoslávie sestřelila srbská PVO americký neviditelný letoun Nighthawk zastaralou sovětskou raketou SA-3. Pozn. překl.]

A po všech těchto úderech a nesčetných tvrzeních o „úplné izraelské kontrole nad vzdušným prostorem“ stále neexistuje jediné video cizího letadla nad íránskou oblohou. B-2 byly dokonce spatřeny, jak se při svém „hrdinském návratu“ vracejí zpět nad New Jersey, přesto nikdo v celém devadesátimilionovém národě během této „tiché noci“ nic neviděl ani neslyšel. Je něco shnilého ve Spojených státech hasbarských.

Takže ano, jsem přesvědčen, že se Írán rozhodl přijmout nabídku USA a povolil bezpečný průchod úderné skupině, která Fordow zasadila několik bezvýznamných symbolických úderů s tím, že to je cena USA za ukončení konfliktu. Nyní se objevují zvěsti, že Izrael by mohl tuto „únikovku“ využít jako záminku k uzavření nové dohody a ukončení nepřátelství, vzhledem k tomu, že se Izrael vyčerpal a nyní hrozí, že opotřebovávací válku proti Íránu prohraje.

Izraelské zprávy, nejprve dabovaná verze s umělou inteligencí, poté titulky:

[odkaz na video v původním článku na Substack]

Jasný názor jednoho komentujícího:

Začínám mít pocit, že Trumpovo bombardování íránských jaderných objektů mělo za cíl vytvořit pro Izrael pouze záminku k ukončení bojů. Izrael si už nemůže dovolit válečné ztráty, ale Netanjahu nevyhlásí příměří, protože se bojí, že bude označen za zbabělce. Pravdou je, že Trumpovy útoky Íránu moc neublížily – jen jedna velká show.

Mimochodem, počáteční fanfáry zahrnovaly sebevědomá prohlášení o úplném zničení íránského jaderného programu.

Avšak jen o několik hodin později:

„Nemůžeme se stoprocentní  jistotou říci, že všechny cíle byly zničeny,“ připustil Vance, ačkoli tvrdil, že operace „významně zdržela“ vývoj íránských jaderných zbraní.

„Nebudu zacházet do utajovaných informací o tom, co jsme v Íránu viděli. Ale viděli jsme toho hodně a jsem si velmi jistý, že jsme významně zdrželi jejich program jaderných zbraní – to byl cíl útoku,“ řekl.

Vance dodal: „Zničili jsme íránský jaderný program. Věřím, že jsme ho značně posunuli zpět.“

Na otázku, zda jsou USA nyní ve válce s Íránem, Vance odpověděl: „Nejsme ve válce s Íránem. Jsme ve válce s íránským jaderným programem.“

Po útoku byly provedeny různé druhy průzkumu:

Při analýze míst průniku na nákresu lokality ve Fordow (který byl zveřejněn v roce 2018 jako součást archivu jaderného projektu „Emad“) lze zjistit, že byla pečlivě vybrána s cílem poškodit centrální chodby zařízení.

Tyto chodby se nacházejí pod nejtlustší vrstvou skály a jsou místem, kde se provádí obohacování uranu.

V současné době není možné určit, zda bomby pronikly desítkami metrů skály a dosáhly svého cíle.

Analýza provedených úderů není právě jednoznačná:

Množství expertů se shoduje, že zařízení by utrpělo nanejvýš jen drobné škody a s největší pravděpodobností vůbec žádné, vzhledem k tomu, že protibunkrové bomby se nesoustředily do jednoho místa, aby se zaryly hlouběji, a ani jich nebylo dost na to, aby tak rozsáhlé zařízení vůbec poškodily:

„Írán se domnívá, že většina centrifug a podzemních prostor v zařízení Fordow nebyla poškozena, jak vyplývá z předběžného posouzení škod způsobených americkým útokem. Konečné posouzení však bude provedeno až poté, co íránští experti osobně dorazí na místo ve Fordow,“

píše Pars Today.

Mimochodem, Rubio neúmyslně odhalil neoprávněnost americké argumentace, když byl přistižen při přiznání, že nedostatek jakýchkoli důkazů o íránské touze „vyrobit bombu“ ze svého uranu je „irelevantní“ – v podstatě připustil, že USA bombardovaly Írán pouze proto, aby splnily izraelské požadavky:

[odkaz na video v původním článku na Substack]

Otázka tedy zní: Vyráběl Írán bombu, nebo ne? A jak dlouho by trvalo, než by byla hotová?

Ne, problém je následující. V zprávě poukazujeme na to, že Írán na jedné straně nespolupracoval s agenturou tak, jak měl. Neposkytoval všechny potřebné vysvětlení ohledně různých aspektů svého jaderného programu. To je objektivní fakt. Dalším objektivním faktem uvedeným ve zprávě je, že Írán – jako jediná země na světě v této situaci – obohacoval uran na 60 %, což je prakticky ekvivalent vojenské kvality, tj. 90 % uranu-235 potřebného k výrobě jaderné bojové hlavice. Tyto dva aspekty jsou tedy velmi důležité.

Zároveň však jasně uvádíme, že nemáme žádné hmatatelné důkazy o tom, že Írán postoupil do fáze výroby jaderné zbraně – tzv. „weaponizace“ –, tj. že by tento surovinu začal shromažďovat, vyrábět a produkovat za účelem sestrojení jaderné bomby. To jsme také velmi jasně uvedli.

A čím dál víc to vypadá, že ve skutečnosti jde o změnu režimu, zatímco jaderné zbraně jsou jen fíkový list:

Hlavní otázkou zůstává, kam se věci budou vyvíjet dál, a to vše závisí na tom, co se Írán rozhodne udělat. Klíčový okamžik může nastat během kritické cesty ministra zahraničí Arákčího do Moskvy – v době psaní tohoto textu tam právě přistál. Zvěsti naznačují, že by Írán mohl USA oplatit úder pouze prostřednictvím svých iráckých zástupců, aby si udržel zdání pokračování hry a u domácího publika si vysloužil určitou hrdost. Ať tak či onak, jsou-li pravdivé dřívější signály, že Izrael by mohl být připraven uzavřít novou dohodu, míč nyní může být na straně Íránu. Na druhou stranu Írán nyní jasně vidí, že všechny dohody se Západem, a zejména s USA, nestojí za toaletní papír, na kterém jsou napsány, takže má o čem hodně přemýšlet. Události nakonec dokázaly jednu věc – kterou většina z vás už věděla:

Úvaha Shayrat Redux? Trump’s ‚Invisible‘ Fleet Leaves Mirage of ‚Devastation‘ in Iran vyšla na publikační platformě Substack 23. června 2025.