Od afektů oproštěný monotónní, a přece naléhavě znějící hlas, vyvolával u posluchačů oprávněný dojem, že je oslovuje svatý muž.

Autor: Karel Veliký

„Chovám naději, že po celém světě se ustaví strana, která ponese jméno ‚strana utlačených‛“, řekl Rúholláh Chomejní po vítězství jím vedené revoluce. Ta nás zajímá nejen proto, že šlo o revoluci národní, přesněji řečeno národně-lidovou (völkisch: protestů proti šáhově režimu se účastnili miliony lidí, od nejvzdělanějších po negramotnou chudinu, silně byly zastoupeny ženy), tzn., že namísto dědičné monarchie prosadila a v březnu 1979 na základě všelidového referenda (98 % pro) ustavila nedědičné, prolidové a republikánské zřízení – již v červnu tak bylo znárodněno sedmadvacet bank a patnáct pojišťoven, v červenci pak některé závody klíčových – strategických – odvětví, o čtyři roky později bylo zavedeno bezúročné bankovnictví, nahrazující pevnou úrokovou sazbu proměnlivými podíly na zisku či ztrátách v podnikání…  Avšak nás zde zajímá především proto, že z hlediska Tradice, jak ji vyložil Julius Evola a někteří jeho „žáci“ (Carlo Terracciano např.), jde v druhé polovině dvacátého století o jedinečný příklad dějinného uskutečnění ideje pravého Státu v čase a prostoru, hic et nunc.

Neboť nad čistě politickou, tzn. výkonnou moc mající sloužit obci (národu-státu), staví tato revoluce odpovědnost těch, kdo tíhnou a lnou k moudrosti a jako takoví ztělesňují moc – zdatnost rozhodovat –, založenou na metafyzických hodnotách a principech. Tito duchovní (faqíhové) mají být svými slovy a chováním lidem příkladem k napodobování a byli to oni, kdo zas po vzoru imáma Chomejního stanuli v čele obrodného hnutí, čerpajícího ze samých kořenů přesahujících smysly postižitelný svět, tzn. hnutí radikálního. Faqíhové jsou především hledači a vykladateli Spravedlnosti (nejvyšším, příznačně dvanáctičlenným jejich orgánem je Rada poručníků; sám Chomejní, Vůdce-Rachbar a básník, se stal „regentem“, místodržícím dosud nepřítomného skrytého imáma, jenž má svět Spravedlností naplnit), přičemž však bytující Justitia (tak jako samotný Deus) neslouží státnímu útvaru, existujícímu na empirické politické úrovni, nýbrž naopak, tento útvar je tu pro ní (a proto v čase a prostoru nabývá nejrůznějších, kulturně podmíněných a nutně zhrublých – totiž hmotou utvářených – vyhraněných podob, tu „socialismu“ peruánských Synů Slunce, tu „redukcí“ jezuitského Božího státu v paraguayském pralese, sicilského panství Fridricha II., „císaře ghibellinů“). Faqíhové jsou tak liturgiky v pravém slova smyslu: slouží Boží obci, „Státu podle Spravedlnosti“.

Elitní, vojensko-politický sbor (vedle pravidelné armády) se silným étosem oběti a odumření sobě samému pod nimi, evokuje Platónův výklad možného uskutečnění pravého Státu již svým názvem: Strážci (Pásdáráne) revoluce. Zdatnost a síla sboru podmiňují udržení střežených principů a hodnot v čase, anebo alespoň jejich důstojný zánik ve válečném ohni rozpoutaném Judou, „nepřítelem člověka“ jako takového, resp. jemu sloužící americkou velmocí (zatímco eurasijský, pevninský SSSR byl vnímán spíše jako „neantagonistický soupeř“, satánek, atlantické, mořské USA jsou „antagonistickým protivníkem“ – Velkým satanem). Atentát na Kásima Sulejmáního, velitele jednotek Quds, provedený v lednu 2020 bezpilotním letounem je flagrantním příkladem těchto služeb amerického Golema priapickým judským. Mediálně: triumf demokracie!

Menší džihád je boj proti viditelnému nepříteli na bitevním poli, zatímco velký džihád spočívá v nekonečném boji člověka se sebou samým,“ píše imám Chomejní.

Poté následují výrobci a nezapomínejme, že Írán je stále ještě zemí převážně zemědělsko- pasteveckou (podobně jako v SSSR nebo Maově Číně tu funguje „dvourychlostní hospodářství“ neboli většina populace setrvává v potravinářské a jiné drobné výrobě s nízkými energetickými náklady, zatímco technověda existuje pouze ve vymezených zónách). I z nich se však rekrutují četní dobrovolníci (basídž) – miličníci Strany boží (hizballáh), mj. pomáhající s dozorem nad kýženým střídmým, přísným, spartánským stylem života (zákazy alkoholu a jiných návykových látek, bezuzdnosti hazardu a prostituce, neboť liberalizace, tj. okázalá amerikanizace, způsobu života teheránských „lepších lidí“ za šáhova režimu byla urážkou, políčkem do tváře, všech pravověrných). Atlantisté proti tomu nasadili taktiku, jakou známe z někdejšího Československa: v osmdesátých letech „objevili“ íránskou „novou vlnu“ filmařů a oceněními na příslušných festivalech nešetří (čili od časů snímku Atentát v Paříži podstata tatáž), lidskoprávní agendou podporují a zviditelňují „podzemní“ osoby kolem, pro něž jsou drogy, alkohol, promiskuita, ba nejroztodivnější úchylnosti stylem žití. Takto uvnitř státu budují „paralelní polis“ světoobčanů své Globalopole.  Tato praxe má Boží obec vehnat do stavu rozvratu (fitna).

Hierarchie „trojího lidu“ podmiňuje Štěstí, soulad různých složek těla státu, organična; štěstí v ontologickém významu úplnosti, totality, sjednocení mezi lidským a přesažným, metafyzickým, božským. Konkrétně revoluční íránský stát, jehož „duše“ je do něj vdechnuta jenom skrze jeho příslušníky (srv. Ústava, 435e) je prostředkem k prosazení Božího zákona, manifestací vyššího Řádu. Vůdcovy přednášky (za šáhova režimu ilegálně šířené nahrané na magnetofonových kazetách) o tom, jak má být politická moc podřízena duchovně-etické, vyšly i knižně pod názvem Islámská vláda: Vláda duchovenstva (Hokúmate islamí: Veléjate faqíh) čili vláda posvátná (teokracie), usilující o jednotu duchovního a světského. Neobsahuje pouze propracovaný teoretický rámec této duchovní a sociální revoluce, nýbrž také výklad způsobu, jak ji uskutečnit: bojový program. (Od vítězství princip vlády duchovstva garantuje Ústava Íránské islámské republiky.) Vzhledem k tomu, že Vůdce, Rachbar, přednášel tuto problematiku studentům teologie, předpokládají se pro pochopení hluboké vědomosti z islámu, teologické i historické, zvláště pak šíitského, jakož i znalost politické a společenské situace v šáhovském Íránu.

Náměstí Azadí, 1979: protest proti hrabivosti, neznabožství, sprostotě a korupci…

A tak pro našince dobře srozumitelné zůstává jen to, co jako obyvatel kolonie, jejíž místní správci se zodpovídají Golemovi a držitelům šému, již (v lokálních obměnách) také zná. Např.:

Vládnoucí kruhy v Íránu každý den zatěžují lid vysokými daněmi a potom promrhají peníze. Nakupují letadla Phantom, aby vyškolili izraelské vojáky a jejich agenty! Izrael je ve válečném stavu s muslimy. Ti, kdo ho podporují, jsou také ve válečném stavu s muslimy. Vliv Izraele dosáhl v naší zemi bodu, že jeho vojáci se přicházejí do naší země školit. Naše země se stala jeho základnou! Ovládl také náš trh.

Židé — nechť je Bůh poníží — zasahovali do Koránu. V okupovaných oblastech byly vydány Korány se změnami ve znění. Musíme zabránit těmto zrádcovským manipulacím. Musíme pozvednout náš hlas a upozornit lidi na to, že židé a jejich zahraniční agenti se zásadně stavějí proti islámu a chtějí vytvořit na světě Židovský stát. Vzhledem k tomu, že to jsou podvodníci a mají odvolání, obávám se toho — utíkám se k Bohu — že jednou dosáhnou svého cíle a že slabost některých z nás zapříčiní, že nám jednoho dne bude vládnout židovský vládce. Ať nás Bůh před tímto dnem ochrání. Na druhé straně usilují někteří orientalisté, kteří slouží propagandě institucím kolonialistů, vyvíjet činnost s cílem falšovat a převrátit naruby islámské pravdy. Agitátoři kolonialismu jsou velmi činní ve všech islámských zemích a odpoutávají naši mládež od nás skrze bludnou propagandu. Nechtějí ji obrátit na judaismus či křesťanství, nýbrž z nich dělají zkažené a lehkomyslné lidi. To kolonialistům stačí.

Dnes je finanční a síla sionistické organizace srovnatelná s financemi, kterými disponují největší monopolní společnosti světa. Tato organizace má své ústředí v USA a řídí aktivity sionistů ve více než 60 zemích světa. Sionistická organizace má 18 světových základních organizací, 281 národních židovských organizací, 251 místních federací a dále celou řadu poradních uskupení a finančních fondů a disponuje mnohými dalšími politickými a ekonomickými možnostmi. Tato organizace má rovněž zpravodajská a Špionážní centra ve většině zemí světa. Získává pomoc od veřejných sdělovacích prostředků na celém světě. Sionisté mají k dispozici 1036 novin a časopisů, z nichž nejznámější jsou noviny New York Times.

Z bojového programu, jenž má „prospět poníženým“ celého světa je rovněž leccos pochopitelné bez předchozí přípravy. Pro Čecha bez pevné víry v přesažné (on „věří“ nanejvýš v „něco“), včetně metafyziky právní, natož Božské, bez jakékoli vůdcovské Autority hodné toho slova, poníženého tak přirozeně, že to ani nevnímá, obmezeného výhradně na přítomnost (přežívajícího či užívajícího si „teď“) však žel podle všeho bez užitku…

Je třeba vůdce, který uskutečňuje zákony a neprosazuje vlastní touhy a vášně, vůdce, pro něhož jsou si všichni lidé rovni před zákonem, vůdce, pro něhož mají všichni lidé stejné povinnosti a stejná práva, nikoho nezvýhodňuje a nediskriminuje. Jestliže jeho syn něco ukradl, useknou mu ruku, jestliže jeho bratr a sestra prodávají heroin, budou popraveni. Ne aby nechal mnohé lidi popravit kvůli deseti gramům, ale příbuzné, kteří mají tuny heroinu, kryl.

(Sám imám Chomejní, má, jako hlava státu druhé poloviny 20. století, v askezi sotva sobě rovného.)

Učenci ve světě pokládají základní kámen, aby někdo jiný na něm za dvě stě let postavil budovu. Chalífa se zeptal staříka, který sázel vlašský ořech: „Starý muži, sázíš vlašský ořech, aby někdo za padesát let, lépe řečeno po tvé smrti, z něho sklízel plody?“ Stařík odvětil: „Jiní zasadili, my jsme sklízeli plody, my zasadíme, aby další sklízeli plody.“ Mají-li naše aktivity přinést výsledek pro budoucí generaci, musíme v nich vytrvat, neboť jsou přínosem pro islám a blaho lidu. Nejedná se o soukromou záležitost, o níž bychom řekli, co je nám po ní, když nyní z ní nebude žádný výsledek a teprve ostatní po nás tento výsledek pocítí.

Velcí muži se širokým myšlenkovým rozhledem se nikdy nevzdávají naděje. Nikdy nemyslí na svoji momentální situaci, Že jsou ve vězení a zajetí a není známo, zdali budou osvobození či nikoliv. Za jakýchkoliv podmínek připravují plány, které později – je-li možné – prosazují sami nebo ostatní, i když se tak stane za 200–300 let. Velká hnutí vznikla právě tímto způsobem.

Co se týče dohledu, nejvyšší správy země, prosazování spravedlnosti mezi lidmi a budování spravedlivých vztahů mezi lidmi, je třeba konstatovat, že tyto úkoly přebírá faqíh. Faqíh je rovněž nadán vlastnostmi, potřebnými k uchování národní svobody a nezávislosti. Faqíh se nesklání před vlivem cizinců a do posledního dechu hájí národní práva, svobodu, nezávislost a územní celistvost islámské vlasti. Faqíh se nevychyluje ani doleva, ani doprava.

Zdroj: Institut pro vydávání a šíření děl imáma Chomejního (Oddělení mezinárodních vztahů); překlad: Zdeněk Cvrkal, 2004, Teherán, Íránská islámská republika.