Categorized | Převzato, Analýzy

Západní civilizace v zajetí totalitní politické korektnosti

Autor: Vojtěch Belling

Rychlé přibližování České republiky životnímu standardu západní společnosti se v posledních letech stále více odráží i v přejímání nového způsobu komunikativního jednání projevujícího se v politické, mediální a kulturní sféře. Jeho charakteristickým znakem jsou nová pravidla platící pro formální i obsahovou část každého projevu. Tato pravidla jsou tvořena souborem prvků, který musí (nebo naopak nesmí) určitý mluvený či psaný projev obsahovat, aby vůbec mohl být považován za společensky relevantní. Hovoříme o nich jako o systému tzv. politické korektnosti. Zjednodušeně lze říci, že politická korektnost je založena na tom, že ideje určitého politicko-názorového proudu, konkrétně levicově liberálního, jsou prezentovány jako univerzálně platné a závazné, a to nejen v lidském jednání, ale i v lidském projevu a myšlení. Dosavadní etická tabu západní společnosti jsou doplňována či nahrazována novými, jejichž porušení se trestá někdy ještě tvrději. Představitelé ideologie politické korektnosti obratně využívají státu a jeho nástrojů v kulturní sféře (veřejnoprávní média) k prosazování standardizovaných modelů toho, co daný projev smí či nesmí obsahovat.


Primární je regulace jazyka

Nejviditelnější oblastí aplikace pravidel politické korektnosti je jazyk. V koncepci rovných práv a rovných příležitostí (vůči níž nelze nic namítat) dochází k umělým změnám pravidel řady evropských jazyků. Například v Německu dlouhou dobu řešili problém, jak oslovovat politicky korektně skupinu osob, kde jsou současně muži i ženy. Dřívější forma, kdy se použil pouze mužský rod (např. „vážení studenti“), byla totiž shledána nepřijatelnou. Náhradní forma zahrnující obě pohlaví („vážení studenti a studentky“) byla sice lepší, ale problém byl v tom, že ženy byly až na druhém místě (tvar v ženském rodě bývá delší a musí být proto dle pravidel němčiny za kratším tvarem). Proto politická jazykotvorba vytvořila nové slovo, zahrnující obě pohlaví, byť za cenu pošlapání základů pravopisné logiky. Vznikli/y tak „StudentInnen“, což je do češtiny zcela nepřeložitelný tvar, který velkým písmenem uvnitř slova vyjadřuje, že i ženy (tedy studentky) mají právo na vlastní velké písmeno na začátku.

Zajímavé je sledovat i proměny označení nejrůznějších etnických menšin. I tady platí, že vždy po vytvoření politicky korektní alternativy starého označení je původní název okamžitě tabuizován (viz americká řada od „negro“ přes „colored“ po „black“ a nejnověji „African-American“). Samostatnou kapitolou jsou politicky korektní (zatím ještě naštěstí nikoliv univerzálně platná) vydání Bible a dalších náboženských textů, kde vedle Boha Otce vystupuje i Bůh Matka.

Kromě jazyka reguluje politická korektnost i lidské jednání. Toho lze dosáhnout jak mediálním tlakem, tak donucovacími prostředky zákona. Klasickou ukázkou je evropská antidiskriminační legislativa zavádějící dokonce právně tak nesmyslné instituty, jakým je důkazní břemeno nesené žalovanou stranou. Pokud náhodou nepřijmete do zaměstnání indiána, který je ještě k tomu homosexuál a muslim a duševně postižený, můžete rovnou počítat s tučnou pokutou (pokud ovšem průkazně nedokážete, že jste jej nepřijali z jiných důvodů).

Hrozba pluralitního totalitarismu

Zvláštním případem politické korektnosti je pozitivní diskriminace. Na řadě amerických univerzit dnes platí takové formy zjišťování rasového původu, které by si nezadaly s metodami specialistů Hitlerovy Třetí říše. Chcete-li se dostat na Harvard bez zkoušek a školného jako americký indián (korektně „Native American“!), musíte dokázat čistotu své krve až do čtvrtého kolena, a to s přesným procentuálním vyčíslením ostatních rasových podílů.

Konečným cílem systému politické korektnosti je však dosáhnout autoregulace lidského myšlení. Omezení svobody projevu je pouze prostředkem k tomu, aby se některé pojmy a celá témata vytěsnila nejprve z mluveného a psaného projevu a v zápětí i z lidského vědomí. Nahradí je pak nové vzorce a představy, podrobené kontrole politické korektnosti. Tento systém vychází z postmoderních teorií jazyka jako vlastní formy myšlení, podle nichž jeho struktura ovlivňuje samostatné lidské vědomí.

Politickou korektnost lze tak vnímat jako vítězství onoho politického proudu, který se v západní Evropě vydal koncem 60. let na dlouhý pochod kulturními, vzdělávacími a mediálními institucemi (namísto snahy o dosažení úspěchů v demokratických volbách). Naplňují se tak prognózy tehdejšího slavného sociologa Helmuta Schelskeho o nástupu tzv. pluralitního totalitarismu, který hrozí zničit základy, na nichž celý systém liberální demokracie od počátku stojí. Politická korektnost je principem absolutizujícím ideu rovnosti takovým způsobem, že ohrožuje zásady demokracie, svobody projevu a myšlení, tedy vše, co v západním hodnotovém systému označujeme jako základní lidská práva.

Článek byl převzat z CEVRO Revue 12/2006.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív