Categorized | Politika, Zprávy ze světa

O mýtu americké “kultury násilí”

Seung-Hui ChoAutor: Daniel Greenfield

Žádný z pěti nejhorších střeleckých masakrů na světě nebyl spáchán Američanem

V dnešních dnech si nemůžete zapnout ve Spojených státech televizi bez toho, abyste nebyli nuceni poslouchat dalšího škorobeného komentátora mluvícího o „kultuře násilí“ v Americe. Michael Moore se díky tomu stal i slavným, když zneužil  masakr na střední škole v Columbine a lhal o něm.

Diskusní téma je vždy předem stanovené. Američané vlastní přiliš mnoho zbraní. A naše kultura vlastnění zbraní vede ke střeleckým masakrům. Avšak fakta hovoří jinou řečí.

Z pěti nejhorších střeleckých masakrů se jen jeden se odehrál ve Spojených státech. Žádný nebyl spáchán Američanem. Největší masakr byl spáchán Andersem Breivikem v zemi, která má jedny z nejpřísnějších zákonů na kontrolu zbraní na světě. Druhý byl spáchán jihokorejským policistou, který zabil 57 lidí. Za masakr na kampusu Virginia Polytechnic Institute and State University v Blacksburgu ve Virginii byl zodpovědný rovněž Jihokorejec.


Třetí největší univerzitní masakr ve Spojených státech byl opět dílem Jihokorejce, jménem One L. Goh, což činí Jihokorejce zodpovědné za dva nejhorší masakry na univerzitách v USA. A to nezmiňujeme střelbu v korejské sauně Su-Jung v Atlantě, kdy střelec původem z … Jižní Koreje, zavraždil 5 lidí.

Není zde nikdo, kdo by kvůli těmto faktům mluvil o kultuře násilí v Jižní Koreji, protože by to byla evidentní hloupost. Stejně tak hloupé je mluvit o americké kultuře násilí, když se Američané v první pětce nejhorších masakrů ani neobjevili. Z těchto pěti masakrů byli ve dvou případech pachateli Asiaté, třetí byl Afrikánec. Pouze dva byly spáchány bělochy. Dalším na seznamu je Hispánec (Latino). Žádný nebyl spáchán Američanem. Dva z vrahů byli policisté, William Unek z Belgického Konga a Woo Bum-Kon z Jižní Koreje.

Nejhorší střelecké masakry se udály v Japonsku, Kolumbii, Belgickém Kongu, Jižní Koreji, Norsku a Austrálii, spolu se Spojenými státy. Jediná věc, která byla společná všem střelcům byla duševní choroba. V mnoha případech zde byly předchozí varovné signály. Martin Bryant v Austrálii dokonce řekl svému psychiatrovi, že chce jít ven a střílet lidi. Což poté učinil.

Mezi nejhorší střelecké masakry v posledních letech ve Spojených státech, kromě činů lunatiků jako James Holmes (Batman killer) a Adam Lanza, zde máme Jiverly Wonga, přistěhovalce vietnamsko-čínského původu a Nidala Hasana, islamistického teroristu, který během masakru ve Fort Hood zastřelil 13 lidí.

Z pěti největších střeleckých masakrů ve Spojených státech během posledních 5 let, byly pouze tři spáchány Američany, z toho jen dva bílými Američany. Žádný z těchto bílých Američanů nezapadá do „profilu“ takzvané americké kultury zbraní. Oba byli problémoví a duševně nemocní samotáři.

Problémem tedy nikdy nebyl tradiční americký vlastník střelných zbraní. A bez ohledu na to, jak se o tom v televizi žvaní, stále není.

Článek Daniela Greenfielda “None of the 5 Worst Shooting Rampages Were Carried Out By An American” byl převzat ze stránek FrontPage Magazine.

2 Responses to “O mýtu americké “kultury násilí””

  1. Redakce napsal:

    Nikde neoperujeme s termínem “pravý Američan” nebo “pravý obyvatel” – narozdíl od vás. Pokud aplikujeme vaši logiku na Evropu, kdo je potom podle vás “pravý obyvatel” na tomto kontinentě?

  2. Yakuza napsal:

    Takové články mě vždy pobaví. Nikoho nezajímá že ti vrahové byli korejského původu. Platí na ně to samé jako na bělochy pokud se narodili v USA jsou tudíž Američané. Nebo si snad myslíte, že praví Američan je pouze běloch? Nechtějte mě rozesmát. Praví obyvatelé jsou a navždy budou Indiáni. Je mě z té namixované USA verbeže na zvracení a hlavně z bělochu kteří káží vodu, ale pijí víno.

Trackbacks/Pingbacks


Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív