Identitární generace

Generace IdentityAutor: Markus Willinger

Následující ukázka pochází z knihy Markuse Willingera Generation Identity, s podtitulem “Vyhlášení války osmašedesátníkům“, která byla nedávno přeložena do angličtiny a publikována vydavatelstvím Arktos.

Chcete vědět kdo jsme? Odkud pocházíme? Co nás pohání?

Řekneme vám to.

Jsme měnící se časy; zvedající se vítr; nová generace.

Vydali jste nás napospas světu, vykořeněné a dezorientované, bez toho abyste nám řekli, kam jít, kterým směrem vedou naše cesty. Zničili jste nám všechny možnosti, abychom mohli najít svůj směr. Jsme vaší odpovědí, neboť jsme vaše děti.

Zničili jste Církev a proto teď jen málo z nás hledá útočiště v ruinách tohoto společenství.

Znehodnotili jste stát, a tak nikdo z nás mu již více nechce sloužit.

Rozbili jste rodinu. Naše domácí idyla upadla do rozvodů, konfliktů a násilí.

Podrobili jste lásku banalizující dekonstrukci a tak namísto hlubokých pout přetrvaly jen zvířecí pudy.

Zruinovali jste ekonomiku a jako dědictví nám zanechali horu dluhů.

Zpochybňovali a kritizovali jste vše, proto teď nevěříme v nic a nikomu.

Nezanechali jste nám žádné hodnoty a přesto nás obviňujete, že jsme nemorální. Což nejsme.

Jsme dědicové vaší utopie, avšak naše realita vypadá úplně jinak.

Kupujete si mír za cenu neustálého navyšování dluhu.

A tak dnes jen sledujeme, jak vaše prosperita mizí po celé Evropě.

Vaše multikulturní společnost pro nás neznamená nic, jen nenávist a násilí.

Ve jménu vaší “tolerance” štvete proti každému, kdo vás kritizuje. I přesto však nazýváte vaše oběti “netolerantními”.

Generation identitaireMáme toho dost!

Vaše utopie pro nás ztratily veškerou legitimitu.

Uvědomte si konečně, že nežijeme ve sjednoceném světě nebo globální vesnici. Oběti války, chudí a utlačovaní budou vždy s námi. Tento svět nebude nikdy rájem na Zemi.

Vaše sebeklamy dosáhly jen jedné věci: vykořenili jste své vlastní děti.

Jsme ztracení, bez domova. “Kdo jsme?” ptáme se sami sebe. “Kam směřujeme?”

Prohlédli jsme vaše odpovědi a pochopili, že jsou to jen lži. Nejsme “lidstvo,” a nechceme váš ráj.

A tak jsme přišli s vlastními odpověďmi na tyto otázky.

Stali jsme se těmi, které démonizujete. Sebou samými.

Hledáme svoji identitu a nacházíme ji v troskách vaší ničivé zuřivosti. Musíme kopat hluboko, abychom se opět našli.

Naše historie, naše vlast a naše kultura nám dává to, co jste nám vzali.

Nechceme být světoobčany. Jsme šťastnější v našich vlastních zemích.

Nechceme konec historie, naše historie nám nedává důvod si stěžovat.

Požadujeme méně než vy a i přesto chceme o tolik víc!

Zatímco jste usilovali o utopii po celý váš život, my chceme skutečné hodnoty. To co chceme navíc skutečně existuje; vlasnit to je naše odvěké právo. Netoužíme po ničem jiném, než po našem dědictví – a to, že nám ho někdo upírá, již nebudeme více tolerovat.

Jsme odpovědí na vás a na selhání vaší utopie.

Jsme Identitární generace.

Ukázka z knihy Markuse Willingera Generation Identity byla převzata ze stránek Alternative Right.

3 Responses to “Identitární generace”

  1. Juraj napsal:

    Čast problému spočíva napr. v globalizácii. Miestne živnosti, remeselníci, podniky a firmy si desatročia budovali svoju reputáciu svoje meno a teraz je zrazu všetko preč. Nikoho to nezaujíma prišli reťazce a všetko je preč. Mestá obsadzujú ludia tmevšej pleti ktorí majú v tredícii pomstu a vraždu. Sú perzekuovaný ked ju nevykonajú a neochránia si “česť” Prznia každú ženu čo stretnú lebo sa in nedá povedať nie. Drvivá väčšina chce mať hned BMW a všetko značkové tak páchajú trestnú činnosť. Pre políciu sú nezaujímavý lebo ich nemajú zmapovaných.Odišli zo svojej krajiny lebo tam bola chudoba nefungovalo to tam a napriek tomu nám vnucujú ich kultúru, rodinné zvyky a ich tradície. Všetci su od všadial a nikoho už nezaujíma odkial. Ako markanty poznáme len negatíva a nie pamiatky alebo umenie. To je len zlomok problemu ale to pochopí len človek s dušou ktorý chodí von a vidí ako všetko stráca a citi sa cudzí vo svojom meste.

  2. Juraj napsal:

    Nepochopil si to.

  3. Jan Čáka napsal:

    K tomuto textu.V kontextu toho jaký následek měly ideologie hippies, neomarxismus a podobný rovnostářský a lidskoprávní odpad je to pochopitelné že většina z nás myslí mladých militantně a nacionálně.Je to stejný nakonec jak v západní Evropě tak u nás v postkomunistických zemích.
    Je zajímavé že ačkoli všude je soudobá historie trošku jiná ve výsledku jsou stejní nacionalisté a ty druhý na liberální straně také.
    Ty výkřiky proti osmašedesátníkům tak to je v kontextu že neomarxismus a multikulturní ideologie se rozvinula právě ve Francii v roce 1968.Kdyby vrátili čas tak by mnozí určitě neprosazovali liberalismus.U nás v Čechách se vyvinuli pravdoláskaři z různých mániček na základě boji proti komunismu.No jasně většina z nás považuje máničky,dredy nebo když má někdo pončo za odpad.Jenže v kontextu doby a všeho, je dobré těm lidem také porozumět.

    Nechci dělat zde složitější rozbory.Děti často chtějí být opak svých rodičů, dělat vše lepší.U každého je situace jiná.Nemusí být všichni naši bojovníci flustrovaní multikulturními rodiči.Na druhou stranu flustrovaný člověk může na oltář vlasti přinést hodně.Svých předků si važme mějme úctu i k těm co zrovna nejsou nebo nebyly nacionalisty. Neodpustitelný fakt je je generace středního věku nebo i starší se přímo a nepřímo podílela na tom že tu vládnou pravdoláskaři.I když znám celé rodiny nacionalistické.Je to zvláštní že někdy to není úplně generační.Je fajn že hodně lidí mladých i straších se navrací k těm pravým hodnotám.Protože myšlenky zaseté v šedesátých letech že nebudou války(autorovi zřejmě vyoperovali mozek:))že lidé všech ras jsou stejní,že ,že jsou si rovnocená náboženství, kultury se hroutí jako domeček z karet.U těch pacifistů jsem si všiml že je v nich té agresivity víc jak dost…Je dobré se podívat i pod pokličku i něčeho co zrovna nemusíme.

Trackbacks/Pingbacks


Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív