Categorized | Politika, Zprávy ze světa

„Jestli tohle není válka…“ Zamyšlení nad masakrem v Charlie Hebdo

Charlie Hebdo: Sto ran bičem jestli nezemřete smíchy...

Charlie Hebdo: Sto ran bičem jestli nezemřete smíchy…

Autor: Pierre Vial

Jestli tohle není válka, tak to jako válka dozajista vypadá, jak už nějakou dobu tvrdíme.

Charlie Hebdo zaplatilo cenu za svobodu projevu. Nemáme příliš vysoké mínění o levicových (nebo pravicových) médiích, což platí i pro tento satirický týdeník a jeho karikaturisty, kteří si vydělávali na živobytí rochněním ve špíně. Novináři z tohoto plátku nás nemají rádi a tento pocit je vzájemný.

Musíme však uznat, že tito lidé měli – na rozdíl od většiny jejich „správně myslících“ kolegů – velkou odvahu. Byli prakticky jedinými, kteří veřejně pranýřovali islamismus, který nám vyhlásil válku, boj na život a na smrt. Nyní za to zaplatili svými životy. A tak dnes říkáme „RESPEKT“, jak by zřejmě řekla dnešní „mládež“ z ghett.

Je ironií, že politicko korektní „hlídací psi demokracie“ útočili celé týdny na Erica Zemmoura kvůli jeho knize Le Suicide français (Francouzská sebevražda), nedávno pak na Michela Houellebecqa za jeho román Soumission (Podřízení /narážka na význam slova islám, „podrobení, podřízení se“ – pozn. red. DP/), kdy nešetřili výrazy jako například nenávist vůči „jiným“, islamofobie, pétainismus, názory na zvracení, vidlácké chování, paranoidní blouznění… A jak označila média útok na policejní komisařství v Joué-lès-Tours nebo vražedné najíždění automobily do davů lidí na vánočních trzích (jak symbolické!) v Dijonu a Nantes? Šlo o činy „šílenců“ kteří by měli být samozřejmě spíše politováni, než odsouzeni.


Nikdo nemůže tuto hloupost opakovat v případě útočníků na Charlie Hebdo: šlo o profesionály!

 

Šílencovo náhlé pominutí smyslů?

Šílencovo náhlé pominutí smyslů?

 

Začínáme platit cenu za nesmyslnou politiku, která k nám přívedla desítky milionů přistěhovalců ze severní Afriky (mimo jiných) a která připravila půdu pro islám. Zodpovědnost západních elit je obrovská a tento stav může ukončit pouze etnicko-náboženská válka. My (Terre et Peuple – pozn. red. DP) tento stav veřejně odsuzujeme po celá desetiletí.

Den po dni, více a více, nám dávají zprávy v médiích za pravdu.

Nyní vstupujeme do fáze soucitu. Tentokrát to přijde ze strany předsedy Rady francouzských muslimů Dalila Boubakeura, předsedy CRIF (francouzské verze ADL) Rogera Cukiermana, kteří budou následováni všemi možnými ministranty multi-Kultu. Znovu budeme mít možnost slyšet sborový zpěv pokrytců a diletantů. Brzy budou pořádány „svíčkové vigilie“ (Česká republika nezůstává pozadu – pozn. red. DP) v každém francouzském městě, spojující levici i pravici, Židy a zednáře, katolíky a přiblblé ateisty (atheitards). Na spočítání muslimů nám budou stačit prsty na obou rukou. Ti všichni pak budou pochodovat ruku v ruce na obranu „hodnot Republiky“ a „demokracie“.

Hnus!

Jakmile oschnou slzy, můžeme se spolehnout na naše ředitele svědomí a jejich ujišťování, že budou pracovat na tom, aby nás „přivedli dohromady“ („Vinu na událostech nese společnost!“). Budou nás ujišťovat, že tyto útoky nemají absolutně nic společného s islámem ve Francii, která je naprosto tolerantní zemí. Že bychom neměli stigmatizovat celou část společnosti. Že přistěhovalectví s těmito útoky nemá vůbec nic do činění. A tady to máme!

A paní matinka Merkelová opět nevynechá příležitost pro špinění hnutí PEGIDA a volání po více přístěhovalcích, kteří znovuzalidní Německo.

Papež František bude pokračovat v udělování lekcí Evropě, kvůli jejímu „sobeckému“ odmítnutí přivítání milionů přistěhovalců všech barev.

Zatraceně! Kdy tito lidé konečně pochopí, že už jsme ve válce, kterou oni stále nevidí?

Článek Pierre Viala “Si ce nest pas la guerre” vyšel na stránkách Terre et Peuple. Český překlad pochází z anglického překladu Grega Johnsona “If This Isn’t War…” The Charlie Hebdo Massacre, publikovaného na stránkách Counter-Current Publishing.

Comments are closed.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív