Categorized | Historie, Kultura, Rozhovory, Politika

Političtí disidenti 21. století, část 2: Tomáš Pecina

Autor: E.X.

Úvod

Po úvodním dílu našeho seriálu máme tentokrát příležitost nahlédnout do politických procesů z druhé strany a to z perspektivy právníka a politického aktivisty Mgr. Tomáše Peciny. Tomáš Pecina nejvíce proslul dosažením toho, že byly zveřejněny seznamy soudců s komunistickou minulostí a tyto soudce na svém blogu rovněž z morálního hlediska dlouhodobě kritizuje. Je třeba říci, že naprosto oprávněně. Do povědomí širší i právnické veřejnosti se dostal rovněž obhajobou politických aktivistů, kterým bylo upíráno právo na svobodu projevu, a pan Pecina se zdárně postaral o medializaci jejich procesů, ať se již jednalo o tzv. čarodějnický proces s RWU, nálepkovými teroristy, Lucií Šlégrovou či levicovou kauzou Fénix. A do třetice se mu povedlo založit kontroverzní „Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“. Už jen proto si náš mediální prostor zcela jistě zaslouží.

S právním aktivistou tedy (nejen) o humoru, knihách, politických procesech, monarchismu a povídkách Josefa Haška.

Extravaganza Controverso

Tomáš Pecina

Mohl byste se prosím ve stručnosti představit, stačil by krátký medailon, pro méně znalé čtenáře.

Jsem theoretický fysik, povoláním překladatel, který se ve volném čase zabývá právem, programováním a elektronikou. Já vím, takovým popisem si člověk tak trochu vyplňuje přijímací dotazník do Bohnic, ale co se dá dělat, je to u mě přesně tak, jak jsem napsal.

Provozujete ještě i další blogy mimo Paragraphos, jaké máte další zájmy?

Momentálně je Paragraphos jediný blog, do kterého pravidelně píšu, ale mám ještě specialisované Retro  a naopak zcela obecnou Slepeckou hůl; tu jsem ale před půldruhým rokem uzavřel a přiznám se, že mi psaní o jiných věcech, než je právo, chybí stále víc. Jsem, bohužel, dlouhodobě neléčený grafoman.

Baví mě spousta věcí, ale jak jsem kdysi napsal do svého profilu, některé své méně běžné koníčky jsem svolný prozradit jedině po aplikaci útrpného práva.

Které knihy mimo oblast práva čtete, máte nějakou svoji zvláště oblíbenou?

Čtu celý život, nenasytně a asi i dost gargantuovsky. Nejvíc jsem toho přečetl z anglické a americké literatury, od Chaucera a Shakespera po Saroyana, P. K. Dicka a Grishama, také hodně francouzských a ruských věcí, a samozřejmě německé klasiky: moderní věci ne, končím zhruba tak Feuchtwangerem a Günterem Grassem. U českých autorů jsem vybíravější, myslím, že těch opravdu světových literátů máme tak na prsty jedné ruky, a to ještě kdoví: Mácha, Hašek, Vančura, Čapek – ale ten s velkým otazníkem a dlouhou vysvětlující poznámkou pod čarou –, pak Kundera, Hrabal, a můj milovaný Jiří Gruša.

Knihy, které mě v životě nejvíc ovlivnily? Určitě Goethův Faust, Heineho Buch der Lieder, Tolstého Válka a mír, Dostojevského Zločin a trest, Gogolův Revisor, Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí, a z hlediska otevírání nových obzorů a způsobů, jak vidět svět kolem sebe, míním ten bezprostřední, středoevropský, také Hrabalův Anglický král a Grušův Dotazník.

Považujete ČR za právní stát?

Právní stát není binární hodnota, ale ideál, kterému se určitý právní systém více nebo méně podobá. Česká republika se mu momentálně víc nepodobá než podobá, a situace se rok od roku zhoršuje. Ubývá nám svobody, přibývá nerovnosti a zvůle, a jako zaživa vařená žába jsem stále méně schopni se jí postavit.

Nedávno získal Igor Ševcov od státu odškodnění za vedení politického procesu proti němu, mají šanci získat odškodnění i různí „pravicoví“ extremisté?

Nejen šanci, ale odškodnění běžně dostávají: náklady obhajoby a náhradu za průtahy pravidelně a nejnověji začínáme uspívat i v přiznání relutární satisfakce za samotné nedůvodné trestní stíhání.

Pozoroval jste vzestup různých nacionalismů v Evropě a USA, myslíte si, že se na této vlně svezou i vámi respektování monarchisté?

Různé nacionalismy a supremacismy jsou objektivně na vzestupu, což je podmíněno především pocitem ohrožení, který byl v mnoha vyspělých zemích záměrně uměle vytvořen a je přiživován. Monarchismus stojí ve většině svých aspektů vůči nacionalismu v oposici, ostatně nacionalismus se zrodil jako hnutí, jehož cílem bylo tradiční uspořádání společnosti rozvrátit. Monarchista nemůže být skutečným nacionalistou, nejvýš patriotem.

Jaké jsou dle vás základy monarchistické politiky a proč má vámi preferovaná politika v moderním světě stále místo?

Monarchistický konservativismus, můžeme-li to tak nazvat, je založen na myšlence pevného řádu, ve kterém má každý své místo a v tomto svém místě může být jak objektivně užitečný pro společnost, tak subjektivně spokojený a šťastný. Osvícenství tento řád nahradilo myšlenkou, že zdrojem štěstí může být pokrok, a skončilo to, jak víme, stoletím válek, odporných totalitních diktatur a rozkladu všech hodnot, které byly předtím po tisíc let neměnné.

Vím, že častokráte používáte dnes již ne moc reflektovaná slova, kupříkladu slovo arci či píšete v tvaru my a užíváte různých lidových rčení. Mají tyto literární prostředky evokovat atmosféru povídek Josefa Haška?

Množné číslo většiny mých textů se nazývá pluralis modestiae a není to nic neobvyklého. S Haškovými povídkami moje archaismy nemají co do činění, volím takovou češtinu, jaká mi nejvíc vyhovuje. Víc než Haškem jsem v tomto směru ovlivněn prvorepublikovými sbírkami soudních rozhodnutí; ta bývala vesměs psána velmi hezkým, bohatým a elegantním, noblesním jazykem. Je v tom jistě i trochu snahy lišit se, ukázat, že současný majoritní usus není jedinou možností, jak s češtinou nakládat, a že není vůbec potřeba podrobovat se diktátu prezidentů, filozofií a -izmů. Je to jeden ze posledních segmentů prostoru svobody, kterým každý z nás disponuje, a bylo by nerozumné vyklízet posice bez boje.

13 Responses to “Političtí disidenti 21. století, část 2: Tomáš Pecina”

  1. E.X. napsal:

    Jde o to, že když pan Pecina šlape systému na paty, tak naopak systém se snaží šlapat na paty jemu, v to co dělá. https://paragraphos.pecina.cz/all/nase-pripady/sudetsti-nemci/dalsi-skandalni-rozsudek-mestskeho-soudu-ve-veci-naseho-sdruzeni

    https://paragraphos.pecina.cz/all/nase-pripady/sudetsti-nemci/do-rizeni-o-registraci-naseho-spolku-vstoupilo-vsz-v-praze

    https://paragraphos.pecina.cz/all/nase-pripady/sudetsti-nemci/dalsi-obstrukce-ministerstva

    Na tom, jestli je pan Pecina disident se asi nedohodneme, vy jste předložil argumenty, já jsem předložil argumenty a čtenář si může vybrat. Tímto považuji debatu za uzavřenou.

  2. Jan Kovář napsal:

    Pecinovi ministerstvo nezaregistrovalo sdružení, což se děje zhruba v desítkách případů ročně – je tedy každý, komu není zaregistrováno sdružení, politický disident?

    Samozřejmě se ani v tomto případě nejednalo o vyjádření Pecinova politického postoje nebo vymezení se vůči systému a tedy o akt „disidenství“. Uzavřeme to tedy s tím, že Pecina politický disident není.

    Já nemám problém s pochopením psaného textu, ale vy zjevně máte problém s chápáním obsahu slov, v tomto případě s pojmem „disident“.

  3. E.X. napsal:

    Pane Kovář i když píšete inteligentně bez invektiv, tak zřejmě máte problém s pochopením psaného textu. Zkuste si najít Pecinovo Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a jaké s ním měl pan Pecina trampoty se systemem. Dále si zkuste přečíst ještě jednou úvod, kdy v něm pisi, že v druhém díle mého seriálu máme možnost nahlédnout na politické procesy z druhé strany z perspektivy… Jestli s necim z psaného textu nesouhlasíte, klidně se ozvěte. Jinak mi vás přístup přijde jen jako sebezvidetelnovaci hnidopisstvi.

  4. Jan Kovář napsal:

    „Pecina se obhajobě těchto lidí věnuje řekl bych nadstandardně, kupř. zničení “znalců” se mi nezdá jako v praxi běžná práce advokáta.“ – Odvádět dobrou práci neznamená být disident :-)

    „Důležité je také zveřejňování těchto případů, tak jako on to myslím nedělá nikdo.“ Ano, běžný advokát a) nemá blog a b) je vázán mlčenlivostí.

    „To byste mohl analogicky vytýkat Délskému potápěči…“ Já jsem nikomu nic nevytýkal, pouze konstatoval.

    „O co Vám vlastně jde, chcete se mermomocí hádat?“ Ne, proč?

    „Zatím jste nepředložil jediný věcný argument.“ Samozřejmě, že předložil. Pecina prostě není politický disident, protože nijak politicky nevystupuje proti systému a ten ho nijak neprezekuuje za jeho politické názory.

    „jen se snažíte znevažovat druhé.“ – Citujte mě.

  5. Donjon napsal:

    J.K.: Pecina se obhajobě těchto lidí věnuje řekl bych nadstandardně, kupř. zničení „znalců“ se mi nezdá jako v praxi běžná práce advokáta. Důležité je také zveřejňování těchto případů, tak jako on to myslím nedělá nikdo. Co se úplatnosti jeho služeb týče, tak člověk zkrátka z něčeho žít musí. To byste mohl analogicky vytýkat Délskému potápěči, že svou knižní produkci prodává za peníze, a tudíž že mu jde o pouhou komerci; takovému nesmyslu by snad nevěřil nikdo :-)

    O co Vám vlastně jde, chcete se mermomocí hádat? Zatím jste nepředložil jediný věcný argument a jen se snažíte znevažovat druhé.

  6. E.X. napsal:

    Zkuste si prvne dohledat, to co jsem vám psal. Právě proto je disident. Pan Pecina, kromě toho, že své klienty brání, tak dělá i dost „nadstandardnich“ veci. Advokat, co brani sve klienty za penize proti zvůli systému nemusí být ještě disident, ale i to chce odvahu.

  7. Jan Kovář napsal:

    Pecina to ovšem dělá za peníze pro své klienty. Je tedy „politickým disientem“ každý advokát, který „brání ty, které Systém považuje za nebezpečné“?

  8. E.X. napsal:

    Pan Pecina politické disidenty především hájí, píše o nich a snaží se o dodržování práva. Kauzy jednotlivých disidentů medializuje pomocí svého blogu. V pomoci perzekuovaným disidentům udělal opravdu mnoho. Seriál političtí disidenti 21. století mapuje celý fenomén z větší šířky, než jsou jen jednotlivé rozhovory s jednotlivými disidenty. Když by vás ale zajímaly konkrétní problémy pana Peciny, najděte si jeho „Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.“

  9. Q napsal:

    To Donjon: Berete mi slova z úst. Mimo to, ukazuje svou prací ostatním směr, jak se bránit proti zvůli systému. To je nesmírně důležité a cenné.

    Díky jeho právní erudici není tak jednoduché ho umlčet. A díky jeho serioznosti není jednoduché ho mediálně ztrapnit.

  10. Donjon napsal:

    J.K.: Tomáš Pecina aktivně rozkrývá klientelismus a korupci, dle mého názoru integrální součásti Systému. Dále úspěšně brání ty, které Systém považuje za nebezpečné, v tomto směru prakticky zničil funkci „znalec v oboru extrémismus“. Tedy zcela jistě proti establishmentu vystupuje!

    Zda, případně jak je perzekvován, nevím.

    Dle mého názoru si označení politický disident zasluhuje. Nemusí jít nutně o někoho, kdo lítá z vlajkou po ulici a řeční před davy.

  11. Jan Kovář napsal:

    Pan Pecina je politický disident? Opravdu? Jak politicky vystupuje proti establishmentu a jak ho ten za to perzekuuje?

  12. Andrew napsal:

    L.Ch.: Monarchie je většinou to lepší řešení. Už jen z toho důvodu, že skoro nikdy nevedlo svržení monarchie ke zlepšení situace v zemi, ať už to bylo na kterémkoli kontinentu a civilizaci.

  13. L.Ch. napsal:

    Nacionalismus a monarchie (jakožto forma vlády), jsou velice dobře slučitelní, pokud se ovšem jedná o monarchii postavenou na nacionalistických principech. Osobně je považuji dokonce za ideální kombinaci.

    L. Ch.

Trackbacks/Pingbacks


Jean Mabire – Zemřít v Berlíně

Jean Mabire - Zemřít v Berlíně***
Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
***
Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.

Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta

Ladislav Malý - Vzpomínky jednoho disidenta***
Z memoárů národního konzervativce…
***
Objednávejte ZDE.
.

Víte, že…

22. listopadu 1963 zemřel v anglickém Oxfordu irský spisovatel, jedna z nevýraznějších postav moderní britské literatury Clive Staples Lewis. Jeho nejznámější knihou jsou dnes zřejmě Letopisy Narnie. Silně věřící anglikán Lewis byl také blízkým přítelem J. R. R. Tolkiena a reakcionářem.
22. listopadu 1890 se narodil francouzský voják a státník Charles de Gaulle. Za 2. sv. války se postavil do čela francouzských sil bojujících na straně Spojenců, po válce se stal politikem V čase alžírské krize se chopil moci a stal se prezidentem Páté republiky. Vzdal se francouzského Alžírska, za což si vysloužil nehynoucí nenávist mnohých francouzských patriotů. Skupina OAS se ho několikrát pokusila zabít. Odstoupil nedlouho po bouřích léta ´68.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív