Bod obratu?

Honoré Daumier (1808 –1879), litografie, „Bankéř“

Honoré Daumier (1808 –1879), litografie, „Bankéř“

Autor: Alain de Benoist

Staletí nenabývají charakteru, pod nímž později vstoupí do dějin, okamžitě. A tak 20. století vlastně začalo až roku 1914. Bude se na 21. století vzpomínat jako „století roku 2015“? Aniž bychom se pokoušeli o předpověď budoucnosti, která zůstává z definice nepředpověditelná, můžeme se podívat na dnešní události, které nám na oplátku pomohou načrtnout obecný rámec budoucnosti. Jistá je jedna věc: svět nikdy nebyl tak nepředvídatelný a nikdy jsme nebyli svědky tak dalekosáhlých společenských otřesů. V každé oblasti života dochází k novému a novému promíchávání balíčku karet. Staré otázky mizí a nové se zjevují na obzoru.  Jaké jsou tedy hlavní síly pohánějící tento proces?

Pozadí odvíjející se scény všichni známe velice dobře. Mezi hlavními problémy následujících dekád zaujmou úlohu těch nejpalčivějších přinejmenším čtyři: nevyhnutelné vyplýtvání přírodních zdrojů; budoucnost mezinárodních migrací a mezietnické vztahy; vzestup nových typů válek (války o ropu a o vodu, války ve vesmíru a kyberválky), včetně plánované fúze elektroniky a lidských bytostí. A co ty ostatní?

Bude 21. století stoletím eurasijským? USA trpí obsedantní obavou z čínsko-ruské aliance jako předstupně vzniku obřího kontinentálního bloku. Poté co se pustily do série agresivních geopolitických válek, se pokusí o cokoliv, aby obklíčily Čínu a Rusko, a aby prosadily transatlantickou dohodu o „volném trhu“, jež má za cíl odříznout Evropu od Ruska a kontrolovat ceny ropy. Vše se navíc bude odehrávat s jejich navyklou brutalitou podle hesla: „Pokud nejste naši vazalové, jste proti nám.“ Události na Ukrajině – tedy skutečném geostrategickém pilíři Eurasie – už nyní znovu roznítily Studenou válku, která vlastně ale nikdy neskončila. Majdanská „revoluce“ byla od počátku více protiruská než proevropská, ale v konečném důsledku z ní měli prospěch Američané. Spojené státy jsou připraveny udělat cokoliv – absolutně cokoliv – aby si podržely svůj status „nepostradatelného státu.“


„Odamerikanizování světa“

Rusko pak usiluje o vytvoření nové geopolitické osy s Pekingem a Teheránem; garantu multipolární rovnováhy sil, stojícímu proti atlanticismu. Číňané po dlouhém prodlévání už neskrývají svou touhu „odamerikanizovat svět“. Přesto zůstává budoucnost Ruska i Číny – velkých mocností, přesto však nikoliv prostých vlastních vnitřních rozporů a proto křehkých – nejistá. Východoevropské země stále váhají, kterou cestou se vydat – tím spíše, že se Německo snaží nahradit bývalý SSSR coby federalizující činitel střední a východní Evropy.

Před našima očima se odehrává restrukturalizace formy světové nadvlády. USA se svým finančními trhy, ozbrojenými silami, jazykem a kulturními odvětvími zůstávají vedoucí světovou mocností. Jejich ekonomický vliv se však snižuje (americký podíl na globální průmyslové produkci klesl z 45% v roce 1945 na dnešních 17,5%) a dolar dnes představuje pouhou třetinu světového obchodu proti celé polovině ještě v roce 2000. Proces „de-dolarizace“ byl simultánně odstartován na monetární frontě a v obchodu s ropou a zemním plynem. Rusko a Čína, podporované zeměmi Třetího světa, využívají pro obchod i investice stále častěji svých národních měn. Začíná se formovat projekt na obchodování s energií a surovinami bez užití dolaru. Rychlost nabírají i nákupy zlata. Nástup nové mezinárodní rezervní měny, určené k nahrazení dolaru, se zdá být nevyhnutelným.

Celkový dluh USA dosáhl závratné cifry 60 bilionů dolarů (400% HDP, počítaje v to veřejný dluh, soukromý dluh a dluhy podniků i domácností), který je, přes veškeré snahy, nesplatitelný. I další národy polapené v dluhové pasti balancují na hraně bankrotu. Jako přední zástupce společnosti růstu – jakkoliv naprosto bez perspektivy nějakého růstu – se nyní Evropa, už tak na pokraji recese, jeví být velmi blízko kolapsu. Krize roku 2008 byla pouhou kostýmní zkouškou. Bublina vládních dluhopisů se ve všech zemích OECD stále nadouvá. Už dnes je v oběhu přes 100 bilionů dolarů v dluhopisech a přes 555 bilionů dolarů v derivátech. Co se stane, až tato „dluhopisová bublina“ splaskne?

Sebedestrukce kapitalismu

Skutečností je, že kapitalismus přestal být schopen zajistit pokračování „rozvoje své logiky v rámci utvářeném ironicky logikou svého vlastního vývoje“ (Francois Cousin). Aby vyrovnal svůj upadající výkon, musí kapitalismus trvale navyšovat objem svých zisků; tj. musí neustále rozšiřovat rozsah svých obchodních příležitostí. Aby se mu však podařilo zajistit volný pohyb zboží a komodit, musí navyšovat úroveň produktivity, což na oplátku znamená snižování podílu živé pracovní síly domestikované prostřednictvím mzdového systému. Proto dochází ke zvyšování počtu „nadbytečných lidí“, tedy nezaměstnaných. Jak prodávat stále víc a víc zákazníkům, kteří jsou nuceni si vydělávat stále méně a méně? A obráceně, jak se vypořádat s nulovými mezními náklady digitálního zboží a služeb. Kapitalismus nyní stojí před zásadním problémem devaluace hodnoty kapitálu. Úprk do světa půjček a plánovaného zastarávání, následovaný dalším útěkem k finančním spekulacím a „derivátům“ nemůže pokračovat donekonečna. Model spotřeby na dluh se nachyluje ke konci. Když zničil vše ostatní, musí podobně jako štír kapitalismus zničit i sám sebe.

Nasycení trhu, exploze dluhů, trend poklesu míry zisku, úpadek Evropy, široce rozšířené falešné povědomí, nastartování chaotických procesů odcivilizování – svět podle všeho vstoupil do své poslední implozivní fáze. Můžeme se z ní dostat jinak než válkou?

Není kdovíjak přitažené za vlasy domnívat se, že válka přichází a že půjde o novou světovou válku. Nebude to „střet civilizací“ (aby totiž k němu mohlo dojít, jsou za potřebí nějaké civilizace) ani o válku „islámu“ se „Západem“. Znovu dojde k válce mezi Východem a Západem. „Poslední bitva“ mezi mocnostmi pevniny a moře, mezi thalassokracií a kontinentálními mocnostmi, mezi vládou peněz a principem reality. NATO – o nic víc než útočný vojenský spolek, obhospodařující americké války – zůstává největší hrozbou světovému míru. Signál vyšel, když byl Vladimir Putin označen Američany za hlavního nepřítele. 4. prosince 2014 schválila Sněmovna reprezentantů rezoluci rovnající se vyhlášení války Rusku. Alternativou je válka.

Úvaha Alaina de Benoist „Le Tournant“ vyšla původně v Revue Eléments. Český překlad pochází z článku „The Turning Point?“, uveřejněném na stránkách The Occidental Observer.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív