Categorized | Historie, Kultura

Právo nosit zbraň: Ochrana kmene

Bránit kmen znamená bránit jedince a jeho zájmy.

Bránit kmen znamená bránit jedince a jeho zájmy.

Autor: Francisco Albanese

„Plenění, masakry a uzurpaci nazývají říší; a tam, kde stvoří poušť, mluví o míru“. Tacitus, Agricola

V multikulturní společnosti ovládané politickou korektností a „sociálním státem“ musí muž volit mezi životem ve smečce a životem ve stádu. Připojení ke stádu je posledním rozhodnutím v životě, jelikož jím přechází veškerá kontrola nad dalším osudem do rukou pastýře. Ti, kdo se rozhodnou přidat ke smečce, by měli mít na paměti, že se stávají potenciálními zločinci a vyvrheli.

Jako členové smečky jsme těmi divokými a volnými – a takovými musíme i zůstat. Musíme smečku chránit před ostatními smečkami a především před „Krotitelem“ – tedy nátlakem multikulturního státu, jelikož nic není kmenu nebezpečnější než úsilí státu o odzbrojení svých oveček.

Příslušnost k národnímu státu dnes znamená jen o málo víc než podíl na „užitečnosti“ bezbarvé mase humanoidů v rámci vymezeného území. V naší multikulturní realitě byl odkaz našich předků vymazán, pokřiven a nakonec přepsán jako černá legenda. Jak můžeme zachovávat důvěru institucím, když kompletní sociopolitická makrostruktura nenávidí náš původ a dědictví?


Nelžeme si do kapsy: žádné sjednocení ani komunita neexistují – jen lidské bytosti podřízené státu a jím silou donucené sloužit zájmům cizích elit. Člověk sám o sobě má zájmy, ale postrádá sílu je prosadit. Jen malé a homogenní společenství, skupina jedinců spojená společným původem, zájmy a sdíleným osudem (tedy např. kmen), může přinejmenším doufat v náležité a spravedlivé zastupování zájmů svých jednotlivých členů. Bránit kmen znamená bránit jedince a jeho zájmy.

Na opačném pólu stojící stát si je hrozby představované suverénními (tedy ozbrojenými a ochotnými bránit kmen) občany dobře vědom a brání se vytvářením společenských fór a podporou únavného, bezcílného a v konečném důsledku bezmocného politického procesu. Můžeme volit, koho chceme – pokud to neohrozí základy politického systému. Jsme povzbuzováni k vyjadřování politických názorů – pokud nepodrývají vládnoucí hegemonii.

I prudká „lidová“ povstání – tedy lid vedený silným vůdcem, nikoli však revoluce – vedou jen k obměně garnitury vládnoucí plutokratické oligarchie, zatímco přesahující struktura – stát – se udržuje pozici rozbíjením kmenů a následným „sjednocením“ atomizovaných jedinců.

Stát shromažďuje své stádo (společnost) pod heslem „ Z jednoty síla“; než tuto iluzorní jednotu vytvoří, musí nejdříve zničit a rozložit kmeny na myriádu individualistických atomů („Rozděl a panuj!“). Co je ještě horší, stát nejen že diktátem hedonistické/konzumní společnosti ničí kmen/komunitu, odzbrojuje také jednotlivce a tak je ponechává bez obrany před všemocným predátorem – státem. Kdo by mohl vzdorovat?

Rozhodnutí vyzbrojit se proti hrozbě je součástí naší vlastní individuality a svobody. Stručně řečeno, jde o jediné právo, které by měli ctihodní muži uznávat: právo bojovat o vlastní přežití.

Jádrem problematiky „regulace střelných zbraní“ nejsou střelné zbraně, je to regulace a kontrola. Stát bere nám – občanům – legitimní právo na sebeobranu a pošlapává genetickou kontinuitu naší komunity.

Než zajásáte nad triumfem společenského „pokroku“ na cestě k mírumilovnému a lepšímu světu, zeptejte se sami sebe – ve jménu vlastní svobody – jestli není kmen sdílející vaše hodnoty a akcentující vaše zájmy lepší cestou k zajištění společenského smíru a obecné bezpečnosti.

Úvaha Francisca Albaneseho The Right to Bear Arms: Securing the Tribe vyšla na stránkách Counter-Currents Publishing.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív