Rudolf Jičín: Filosofie dějin a politika

Rudolf Jičín - Filosofie dějin a politika

Rudolf Jičín: Filosofie dějin a politika (Praha: Délský potápěč, 2025), 205 s., 2 obr.

Osmý titul bílé řady Metanoia! Po všech Němcích a Italech, ba i Japonci, s hrdostí dodáváme, že konečně od českého autora Rudolfa Jičína

Znalci vědí, Jičínovo životní dílo čítá sedm strojopisných svazků A4 o váze šest kilogramů. Tiskem mu však za života vyšlo pouhých pětatřicet stránek (nepočítáme-li knižní překlad Spenglerova spisku Člověk a technika), a to v první polovině devadesátých let, kdy ještě doznívalo popřevratové znejistění – systém svou rovnováhu teprve nabýval a hranice nedovoleného stále rýsoval. Bylo naší dávnou touhou shrnout těchto šest statí, roztroušených po „okrajových sbornících a obskurních časopisech“, do jednoho knižního titulu. Předobrazem mu je samizdat, který vznikl poté, co Rudolf Jičín od přelomu tisíciletí přepisoval strojopisné svazky do elektronické podoby. Název Filosofie dějin a politika, publikované statě i řazení textů tedy ponecháváme autorské.

Zatímco první polovina knížky obsahuje „věci, o kterých se psát smí“, jak se autor – ostatně mylně – domníval, druhá „věci o kterých je to zakázáno“: ovšem „nikoliv jen nějak oficiálně, ale především obecným veřejným míněním, vytvářeným většinou našich vysoce liberálních intelektuálů,“ vysvětluje Rudolf Jičín na začátku pátého svazku svých sebraných spisů, neboť: „Neexistuje jen úřední nesvoboda slova, ale také neúřední, která vyrůstá z nás samých a je mnohem horší.“ A my k tomu dodáme, že nejde ani tak o témata, spíše o způsob, jakým jsou pojednána. Oč konkrétně v těchto místy vskutku „nepublikova(tel)ných“ textech jde, věděli doposud jen čtenáři, jež by se dali spočítat snad i na prstech jedné ruky…

Ačkoli „publikované statě“ a rozsáhlé vlastní překlady z děl německých myslitelů Rudolf Jičín do svého životního díla ani nezahrnul, některé kratší a fragmentární práce, aforismy a tzv. „zůstalosti“ ano. Výběr ukázek z nich a jejich uspořádání jsou v tomto případě již naše, redakční. A vyjma posledních adolfínů z katakomb, pohrobků, jakými až do vypuknutí první světové války bývali i bonapartisté, jsou svým obsahem pro „veřejnost“, pro řadového českého polointeligenta nebo prostého, dobou jen vláčeného ignoranta a samozřejmě i pro těch pár upřímně cítících pravých demo-humanistů, nepřijatelné a vesměs jí nepředložitelné. Tento obzor pro ni nutně zůstane vzdálenou, nepřístupnou a nepřátelskou krajinou, stejně cizí jako je, řečeno s Rudolfem Jičínem, „pro člověka neuchopitelný, uvažujeme-li světy smyslového vnímání, pachový svět psa či radarový svět netopýra“.

Knížka nebude k mání v běžné distribuci, je vyhrazena našemu čtenářstvu. Svůj zájem registrujte na našem redakčním e-mailu.

Jičínova Filosofie dějin a politika obsahuje zásadní formulace. Pro vážné studium je doporučujeme konfrontovat se závěry těchto dvou tenkých sešitů:

Jan Patočka, Náš národní program (Praha: Evropský kulturní klub, 1990);

Václav Černý, O povaze naší kultury (Brno: Atlantis, 1991).

Rozdílnost těchto našich tří autorů od židovského pak velice plasticky vystupuje ve srovnání s:

Pavel Eisner, Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině (Praha: Odeon, 1992).

Jak jen chce na každičké straně překvapovat! za každou cenu! řekli bychom šokovat, kdyby slovo dávno neoznačovalo výstřelky vyloženě obscénní a násilné; a tak se Eisner, jinak mj. kongeniální překladatel Mannův, namísto přímosti kroutí, vytahuje, gestikuluje, piruetí, zkrátka předvádí, co všecko umí; efekty, afekty, varietní kejklíř a cirkusový akrobat vedle prosté sošnosti… Připomínáme Eisnerův předpoklad, že Češi se z „dějinné nezbytnosti“ vzdají svého jazyka…

Více k němu Miloš Dvořák, Inflace slova v našem věku (Praha: Cherm, 2009), str. 171–175 a 203–205.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív