Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta

Autor: Ladislav Malý

– došlo do redakce! Z memoárů národního konzervativce…

Dny utíkají jeden za druhým a než se člověk naděje, rok je pryč; jak stárnu už roky ani nepočítám. Ve Vzpomínkách si vybavuji události svého mládí, kdy tělo nebolelo, člověk se z ranního probuzení těšil na očekávání kouzla života, svit slunce působil rozkoš, v zimě přikrylo zemi neuvěřitelné množství čistého sněhu. Příroda svým pravidelným koloběhem ukazovala na normálnost světa, to všechno odvál čas…

Prožil jsem celé období komunismu v Československu. I přes zdání jakési normálnosti světa, náš národ prožíval škaredou dobu. Ve své knize se snažím dost neuměle vykreslit čas svého mládí, přičemž se stylizuji do postavy Krištofa –, Krištof je moje literární alter ego. Snažím se uplynulý čas podávat tak, jak jsem ho na pozadí světového dění skutečně prožil a jak působil a ovlivňoval nejen můj, ale charakter nás všech, jimž bylo dáno v Československu žít. Byla to doba, která nás všechny svou neláskou pohltila, zatvrdila naše srdce a zatemnila mozek. Nedílnou součástí mého života bylo hledání správné životní cesty, popisuji svou cestu duchovního růstu a ukotvení v katolické církvi.

Můj život rozhodně není životem intelektuála, nýbrž životem prostého člověka; vyrostl jsem jako sirotek bez otce, pronásledován nemocemi, pracoval jako dělník, celoživotní student, věřící katolík, který rozpoznal komunistickou lež a stal se disidentem. Disidentem je každý, ať intelektuál či dělník, který v režimu totalitní moci nechce svoje svědomí pošpinit souhlasem s touto mocí a veřejně se nestydí za svoje názory.

V současnosti – pětatřicet let po převratu –, je mezi lidmi patrná jakási pozvolná snaha o rehabilitaci komunismu. Právě moje Vzpomínky jsou pro tyto lidi, kteří stále komunismus ústy vzývají, a srdce mají plné hořkosti a nostalgického vzpomínání na vepřovou s knedlíkem a zelím za šest padesát v restauraci, čímž se sami deklasují na tažný dobytek, jemuž stačí jídlo a práce. Ať si každý takový uvědomí, že éra komunismu pošlapala nejen přirozená občanská práva, ale i přirozené zákony ekonomiky, bez nichž není cesty k úspěšnému rozvoji společnosti; éra komunismu byla skutečně pro Český a Slovenský národ dobou temna.

✛

P. Malý (*1946) vystudoval hutní průmyslovku, pracoval v různých povoláních, ať už na Kladně ve válcovnách huti Koněv, u Československých státních drah jako defektoskopista, u zedníků na stavbě nebo v pražských strojírenských podnicích. Od adolescentních let se však jeho zájmy točily především kolem politiky, historie, náboženství, filosofie. Po tzv. antikomunistickém převratu v roce 1989 vystudoval Katolickou teologickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. – Za nekompromisní názory na komunistický režim (formativní prožitek: osmašedesátý, tanky v ulicích!) byl mnohokráte tehdejšími jeho vykonavateli pronásledován a vyslýchán, opakovaně se ocitl v cele předběžného zadržení v pražské Bartolomějské, a to zejména po podpisu Charty 77, a ještě více pak jako aktivista Hnutí za občanskou svobodu. Na jaře 2014 byl Ministerstvem národní obrany ČR oceněn odznakem „Za odboj a odpor proti komunismu“. – Jako praktikující konzervativní katolík samozřejmě odmítá i popřevratovou, na zednářských postulátech založenou („globalistickou“), židomilnou liberální demokracii, a proto byl záhy činný v různých pronárodních (národoveckých, nacionálních, vlasteneckých) iniciativách (proti vstupu do Evropské unie!), zejména v politické straně Národní sjednocení s listem Polnice. V nakladatelství ABB mu vyšly brožury Konec liberalismu v česku. A co dál? (2017, druhé upravené vydání), resp. Stavovský stát (2018) s podtitulem „stavovská demokracie jako řešení současné krize“. Text Soužití Čechů s Němci, „netradiční pohled na česko-německé vztahy v nedávné historii“, pootvírá oči zaslepenému hurávlastenčení… Dodnes vede Národní konzervativci (s nepřehlédnutelnou „knihovnou NSJ“).