Krokodýlí slzy za Christchurch: proč zní „projevy solidarity a modlitby“ válečných štváčů a islamofobů tak prázdně

Krokodýlí slzy za Christchurch

Krokodýlí slzy za Christchurch amerických politiků, kteří vyjádřili solidaritu s obětmi útoku, přestože značnou část svých politických kariér zasvětili ničení muslimských zemí a podněcování islamofobie, vyznívají pokrytecky.

Autorka: Whitney Webb

Po vražedné střelbě ve dvojici mešit v novozélandském Christchurch proudí do tichomořské země projevy solidarity a sympatií z celého světa a s nimi také odsudky zločinného aktu nebo připomínky padesáti ztracených životů, včetně několika dětí.

Ne všechny tyto projevy jsou však truchlícími přijímány jako zcela upřímné, jak ukazuje konfrontace Chelsea Clintonové s dvěma muslimkami po tryzně za oběti atentátu v Christchurch. Pro dvojici přítomných muslimek byla přítomnost Clintonové na pietní akci s ohledem na její nedávné výroky proti kongresmance Ilhan Omarové v reakci na kritiku vlivu izraelské lobby z úst mladé demokratické političky nežádoucí.

Pozornost věnovaná miniaféře Chelsea Clintonové však neprávem zastínila další americké politiky, kteří také vyjádřili solidaritu s obětmi útoku, přestože značnou část své politické kariéry zasvětili likvidaci muslimských zemí či podněcování islamofobie, které pomohly vytvořit situaci vedoucí k smrtící střelbě.

Těžko uvěřitelné zlomené srdce Hillary Clintonové

Přestože se někdejší ministryně zahraniční a kandidátka Demokratické strany prezidentku Hillary Clintonová na rozdíl od své dcery nezúčastnila tryzny osobně, na svém twitterovém účtu se nechala slyšet, že „její srdce pláče pro Nový Zéland i globální muslimské společenství. Musíme pokračovat v boji proti normalizaci a šíření islamofobie a rasismu ve všech jejich podobách.“ Clintonová pokračovala: „Bělošští rasističtí teroristé musí být všeobecně odsouzeni z nejvyšších míst. Jejich vražednou nenávist musíme rozhodně zastavit.“

Ačkoli tyto hluboké sympatie s obětmi útoků a jejich pozůstalými by byly od jiných politiků vítány, právě od Clintonové – která dohlížela na zničení Libye, několik Američany podporovaných revolucí „Arabského jara“ a nad počáteční fází  syrského „povstání“ z dílny CIA – vyvolaly na webu vlnu skepse a zděšení.

Novinářka Sharmine Narwaniová například Clintonové odpověděla slovy, že někdejší ministryně zahraničí „zabila nejvíc muslimů od dob George W. Bushe“ a že se „při tom ještě chechtala“. Tato slova odkazují na neslavný rozhovor političky, v němž vzpomínala na brutální konec libyjského vůdce Muammara Kaddáfího slovy „přišli jsme, viděli jsme, byl po smrti“. Kaddáfího mučili, análně znásilnili ostrým předmětem a nakonec zastřelili Amerikou podporovaní rebelové. Po převratu, na jehož plánování se Clintonová podílela, se z Libye stalo semeniště teroristických bojůvek, kvete zde trh s nelegálními zbraněmi a konají se tu trhy s otroky pod otevřeným nebem, kde afričtí migranti putují k nakupujícímu s nejvyšší nabídkou.

Kromě její role při zničení Libye, následkem čehož dodnes trpí a umírají desítky tisíc muslimů, měla Clintonová prsty také ve vzniku a posilování teroristických skupin jako al-Káida a Islámský stát. Přijala například sponzorský dar od Saúdské Arábie pro nadaci nesoucí její jméno, přestože podle uniklých e-mailů, zveřejněných WikiLeaks, dobře věděla, že tamější vláda obě hlavní teroristické skupiny sponzoruje. Do financování Islámského státu byla dlouhá léta zapojena také francouzská společnost (Lafarge – pozn. DP) s četnými vazbami na Clintonovou.

Obě skupiny mají na svědomí utrpení obrovského množství muslimů, křesťanů i příslušníků ostatních náboženských skupin v Sýrii a Iráku. Navíc byly využity k šíření islamofobie na Západě směšováním drtivé většiny mírumilovných muslimů s těmito okrajovými extrémistickými skupinami.

Obama příhodně zapomíná na oběti své dronové války

Podobně jako jeho bývalá ministryně zahraničí vzkázal své kondolence obětem střelby v Christchurch také exprezident Obama – a to navzdory své roli vrchního velitele při vraždění a mrzačení nespočtu nevinných muslimů po celém světě. Obama bezprostředně po útoku tweetoval:

„Já i Michelle hluboce soucítíme s novozélandským lidem. Truchlíme spolu s vámi i muslimským společenstvím. Všichni se společně musíme postavit nenávisti ve všech jejích podobách.“

Obama byl kromě svých „zásluh“ na přeměně muslimské Libye z nejbohatší země Afriky na zhroucený stát zodpovědný také za masové vraždění nevinných muslimů kvůli rozšíření programu náletů drony. Podle oficiálních odhadů bylo za osm let jeho úřadování při náletech zabito mezi 2298 a 3398 civilistů jen v Iráku, Libyi a Sýrii, nepočítaje v to bomby shozené na Jemen, Somálsko a Pákistán, všechno muslimské země. Jen v posledním roce své vlády odsouhlasil svržení více než 26 000 bomb v rámci své masivní dronové války proti muslimským zemím.

Počet obětí je však zřejmě mnohem vyšší, protože při amerických náletech umírá podstatně více civilistů než militantů. Až v 90 % případů drony zabíjejí civilisty, Obama se však problému informování o skutečném počtu civilních obětí elegantně vyhnul tím, že všechny zabité v cílené oblasti jednoduše označil za nepřátelské bojovníky. Kde byla Obamova soustrast s nevinnými muslimy, které zahubila nebo zmrzačila jeho drony vedená válka?

Podle Trumpa jsou to teroristé, jak tedy mohou být obětmi?

Jasným pokrytectvím reakcí Clintonové s Obamou na terorismus na Novém Zélandu se podle očekávání nenechala zahanbit ani vládnoucí republikánská administrativa. Prezident Trump na Twitteru nabídl své „nejvřelejší sympatie a přání“, odmítl však střelbu označit za „teroristický útok“ nebo zmínit islám či muslimy:

„Právě jsem mluvil s ministerskou předsedkyní Nového Zélandu Jacindou Ardernovou o hrozných událostech posledních 24 hodin. Ujistil jsem ji, že stojíme solidárně za Novým Zélandem a že jsme připraveni poskytnout jim takovou pomoc, jaká bude třeba. Jste v našich srdcích, Nový Zélande!“

Trumpovi se nejspíš útok příliš nechtělo rozebírat i proto, že podezřelý Brenton Tarrant ho jmenovitě zmínil a označil za „symbol obrozené bílé identity a společného cíle rasy“, avšak odmítl jeho schopnosti coby „politika a vůdce“.

Jeho neomalená islamofobní rétorika z předvolební kampaně i samotného úřadování navíc značně přispěla k nárůstu strachu a nedůvěry k muslimům na Západě. Ať už jde o jeho slova, že „islám nás nenávidí“ nebo jeho pokusy o „zákaz imigrace muslimů“, Trump se opakovaně dopouští směšování náboženství islámu s terorismem, aniž by ho zajímalo, že extremisté a teroristé tvoří jen miniaturní menšinu muslimského společenství, které navíc často bývá jeho první obětí. Trumpovy postoje lze velkým dílem vysvětlit jeho posedlostí televizním zpravodajství, které prý každý den sleduje více než osm hodin: devět z deseti zpráv o islámu v západních médiích se totiž věnuje násilným aktům nebo terorismu.

Kromě svých postojů a prohlášení Trump za své vlády přihlížel smrti mnoha muslimů v jejich zemích, z velké části kvůli uvolnění regulací při využití dronů, podpoře saúdského krvavého dobrodružství v Jemenu, bombardování Iráku a Sýrie nebo politice „změny režimu“ proti Íránu.

Krom prezidenta přispěchal s vřelými slovy také poradce pro národní bezpečnost a někdejší člen kabinetu George W. Bushe John Bolton:

„Modlíme se a projevujeme nejhlubší soustrast obětem, jejich rodinám a milovaným, zasaženým ohavným aktem terorismu proti věřícím v christchurchských mešitách. Spojené státy stojí za novozélandským lidem.“

Přestože Bolton zabitým muslimům i jejich rodinám posílá svou „nejhlubší soustrast a modlitby“, zůstává jedním z hlavních architektů ničivé politiky na Blízkém východě a zastánců válek v Iráku, Afghánistánu, Libyi i příznivcem navýšení vojenské přítomnosti v Sýrii nebo preventivního bombardování Íránu. Ve své současné pozici poradce pro národní bezpečnost dohlíží Bolton na vyvíjení „maximálního nátlaku“ proti Íránu, což obnáší mj. drakonické sankce, vážně dopadající na životy nevinných íránských civilistů.

Krom toho Bolton strávil značnou část své kariéry nejen výpady proti muslimským zemím a podporou válek, v nichž zahynuly miliony, ale také přiživováním islamofobie na americké pravici. Např. v roce 2013 pracoval pro institut Gatestone, vydavatelství, které se zabývá hrozbou představovanou islámem pro západní společnost. Jeho předsedkyní je Nina Rosenwaldová, bývalá členka vedení Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti (AIPAC), v současnosti pak ve vedení Rady pro mezinárodní vztahy (CFR) a v neposlední řadě také dědička obchodního domu Sears, Roebuck & Company

Materiály publikované institutem, v jehož vedení Bolton působil, mimo jiné šířily absurdní tvrzení, že „muslimské gangy znásilňující ve velkém“ mění Spojené království na „islamistickou kolonii“, muslimští imigranti i uprchlíci přenášejí „vysoce nakažlivé choroby“, propagují praktiky mrzačení pohlavních orgánů a ve svých nových zemích se dopouštějí terorismu.

Krom toho, jak napsal The Intercept v roce 2018, Gatestone byl z velké části zodpovědný za nepravdivé tvrzení o existenci „no-go zón“ v několika evropských zemích, kde si muslimští imigranti měli údajně zřídit paralelní společnosti, v nichž už neplatí autorita místní policie. Tohoto tvrzení se opakovaně chytal i Trump při své předvolební kampani před volbami 2016.

Bolton nebyl v Gatestonu rozhodně škodný a za svou práci pro organizaci si přišel přinejmenším na 310 000 dolarů. Činnost institutu měla značný vliv na současné islamofobní ovzduší na Západě, včetně argumentů zmiňovaných samotným pachatelem, které ho inspirovaly k masakru nevinných muslimů.

Z Christchurch až na nejvyšší místa

I když zaznívají četné hlasy po potrestání lidí, zodpovědných za růst extremismu vedoucího až k masakru v Christchurch, jen málo z nich zaměřuje svou pozornost na mocné politiky, aktivní i bývalé, jejichž akce nejen destabilizovaly muslimské země a vedly ke smrti nespočtu nevinných muslimů, ale pomáhaly také povznést islamofobii do nebývalých výšin.

A i když jistí youtubeři nebo internetové osobnosti skutečně sdílejí část viny, jsou to lidé na vrcholku mocenské pyramidy, kteří nám vnutili nepravdivý a umělý narativ o „střetu civilizací“, podpořený ničením muslimských domovin, vynuceným útěkem tamějších lidí a mezinárodní uprchlickou krizí. Nejen to: válečná propaganda k ospravedlnění těchto válek doma Západ naučila považovat tyto uprchlíky za nebezpečné a podezřelé „cizáky“.

Oba tyto prvky měly nemalý podíl na temných událostech v Christchurch a každé volání po vyvození zodpovědnosti by proto mělo začít u těchto vlivných politiků, kteří nesou vinu za hluboký chaos v muslimském světě i jinde.

Úvaha Whitney Webbové The Thoughts and Prayers from War-Mongers and Islamophobes Ring Hollow vyšla na stránkách MintPress News 18. března 2019.

4 Responses to “Krokodýlí slzy za Christchurch: proč zní „projevy solidarity a modlitby“ válečných štváčů a islamofobů tak prázdně”

  1. L.Ch. napsal:

    https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/afd-v-sarsku-patrala-po-nenemeckych-krestnich-jmenech-pachatelu/1739550

    Povedená nedělní manipulace ze strany „objektivní“ a národní Českožidovské tiskové kanceláře. Aneb, jak zamlžit skutečnost, že cizinci (výraznou většinou nikoliv občané EU) obohatili mezi lednem 2016 a dubnem 2018 Německo o 648 útoků nožem.

    Inu, Alternative für Deutschland dostala pořádný výprask. 😉

    L. Ch.

  2. mirek napsal:

    DÉLSKÝ POTÁPĚČ se potápí tam, kde nic není. to co potápěč hledá je přímo uvnitř v něm samém.

  3. Redakce napsal:

    Článek je v rubrice Kritické texty a jak jistě víte, žádné (ani kritické) texty nijak neupravujeme. Jistě jste i kliknul na odkazy o „grooming gangs“ a „nepravdivém tvrzení“ (dali jsme je tučně speciálně pro vás).

  4. Andrew napsal:

    Pokrytectví US elit není nic nového, ale tvrzení, že gangy násilníků nejsou problémem a no go zóny neexistují pobavilo.

Trackbacks/Pingbacks


Jean Mabire – Zemřít v Berlíně

Jean Mabire - Zemřít v Berlíně***
Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
***
Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.

Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta

Ladislav Malý - Vzpomínky jednoho disidenta***
Z memoárů národního konzervativce…
***
Objednávejte ZDE.
.

Víte, že…

22. listopadu 1963 zemřel v anglickém Oxfordu irský spisovatel, jedna z nevýraznějších postav moderní britské literatury Clive Staples Lewis. Jeho nejznámější knihou jsou dnes zřejmě Letopisy Narnie. Silně věřící anglikán Lewis byl také blízkým přítelem J. R. R. Tolkiena a reakcionářem.
22. listopadu 1890 se narodil francouzský voják a státník Charles de Gaulle. Za 2. sv. války se postavil do čela francouzských sil bojujících na straně Spojenců, po válce se stal politikem V čase alžírské krize se chopil moci a stal se prezidentem Páté republiky. Vzdal se francouzského Alžírska, za což si vysloužil nehynoucí nenávist mnohých francouzských patriotů. Skupina OAS se ho několikrát pokusila zabít. Odstoupil nedlouho po bouřích léta ´68.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív