Alfred Rosenberg

Aktualizace 21. srpna 2025

… s Julianou R., naší dopisovatelkou, která se po jeho stopách vypravila do Revalu čili Tallinnu, hlavního města Estonska

Duše je rasa viděná zevnitř. Naopak rasa je vnější stránka duše. Probudit k životu duši rasy znamená uznat její nejvyšší hodnotu a pod jejím panstvím stanovit organické postavení ostatních hodnot: státu, umění, náboženství. To je úloha našeho století: vytvořit nový lidský typ z nového životního mýtu. K tomu je třeba statečnosti každého jednotlivce, každého vyrůstajícího pokolení, mnohých generací, které ještě přijdou. Neboť chaos neodstraňují nestateční a svět ještě nikdy nestavěli zbabělci. (Alfred Rosenberg. Mýtus 20.století)

Rosenbergova kresba rodného domu v Revalu (zdroj: Alfred Rosenberg: Schriften und Reden. Erster Band: Schriften aus den Jahren 1917-1921).

Johann Naha – linoryt vnitřku Rosenbergova rodného domu

Sověti město rozbombardovali a dřevěný domek, kde Rosenbergové žili (a který patřil výrobcům nábytku, jistým Lutherům), shořel. Dříve býval situován na adresu kina (až v roce 1955 postaveného) Sõprus (Přátelství), avšak zjistilo se, že se nacházel vedle, na místě dnešního My City Hotel.

V Norimberku popravený filosof tedy vyrůstal zde…

Reálka (Tallina Reaalkool), kde do června 1910 studoval, nyní žel pod lešením… právě tady v sobě zažehl zájem o prehistorii, obzvláště o archeologii z doby „stěhování národů“. Podnítil ho k tomu učitel zeměpisu Spreekelsen, s nímž se jako student i aktivně účastnil prací na vykopávkách. (V popředí pomník v bojích za nezávislost padlých vojáků – studentů a učitelů – s kopií překrásné „brekerovské“ plastiky estonského sochaře jménem Ferdi Sannamees; vztyčen roku 1927, roku 1940 na příkaz sovětských okupantů stržen, po osvobození německou armádou roku 1941 obnoven, po prohrané válce odstraněn a konečně roku 1993 opět vztyčen.)

Polytechnika v Rize, kde AR v srpnu 1910 nastoupil studia architektury. Tehdy také objevil hudební drama Richarda Wagnera, snad i pod vlivem velkého wagneriána Carla Friedricha Glasenappa, který na škole působil, popř. četbou spisů Houstona Stewarta Chamberlaina Das Drama Richards Wagners. Eine Anregung (1892) nebo Richard Wagner (1895). Oblíbil si, jako mladík, zejména Mistry pěvce norimberské, Tristana a Isoldu, jakož i Parsifala.

Gymnasium Gustava Adolfa, zde po návratu do Revalu vyučoval kreslení: po vypuknutí 1. světové války byla totiž rižská polytechnika i s profesorským sborem evakuována do Moskvy, kde se v říjnu 1917 její budoucí absolvent stal svědkem bolševického revolučního násilí.  Diplom obdržel na jaře 1918. Vedle studia architektury se ponořil rovněž do studií německé a indické filosofie, intenzivně tíhl též k umění (poznamenal si tehdy mj.: „Často lze pozorovat, že člověk, který je v jednom umění revoluční, přemýšlí o jiném tradičně.“) – On sám již na reálce bral soukromé hodiny kreslení u lotyšského malíře jménem Vilhelms Purvītis.

Dům Černohlavců, v jehož sále dva týdny po německé kapitulaci přednesl svůj první projev o vlivu emancipovaných Židů na dějinné dění, včetně toho nejnovějšího, jehož se stal svědkem… krátce poté odcestoval do demo-plutokraciemi poníženého Berlína… Vlastní zkušenost a zjištění rozpracoval v knize Mor v Rusku  (1922), která před několika lety vyšla v českém překladu péčí nakladatelství guidemedia.

Museum, sídlící v domě Velké Hanzy, nedávno uspořádalo výstavu o slavných a významných rodácích, do které zahrnulo i Alfreda Rosenberga, autora Der Mythus des 20. Jahrnunderts a pověřence Vůdce pro dozor nad celkovým duchovním a světonázorovým vzděláním a výchovou nacionálních socialistů („Amt Rosenberg“). Přes počáteční nesouhlas na nátlak židovské obce (a v důsledku zásahu estonského ministerstva kultury) část výstavy o Alfredu Rosenbergovi stáhlo. Historikové z prestižní Tartuské university reagovali tímto prohlášením:

Pokud bude tento příkaz mlčky přijat, neexistuje žádná záruka, že zítra nějaký jiný státní úředník nezakáže psát a mluvit například o bitvě u Ümery nebo o Landeswehru, kde naši předkové bojovali s dnes spřátelenou evropskou mocností. Téměř celá politická historie by se mohla stát obětí prohlubující se politické korektnosti.

Co by se muselo stát, aby obdobně směle zareagovala universita česká?

Psáno pro Délský potápěč