„Globální krach v porodnicích“: podle prognózy OSN bude v Evropě v roce 2100 35 až 45 % obyvatel starších 65 let (zdroj: World Population Prospects 2019 – Percentage of population aged 65 or over, 2100)
Autor: James Gallagher
Svět je podle vědců nanejvýš nedostatečně připraven na všeobecný globální propad porodnosti.
Všeobecně klesající plodnost může do konce století dospět až k situaci, že se počet obyvatel takřka všech zemí světa bude snižovat.
Skoro dva tucty zemí včetně Španělska a Japonska pak mají do roku 2100 přijít o polovinu či více obyvatel.
Svět také dramaticky zestárne, když se osmdesátky bude dožívat tolik lidí, jako se bude rodit dětí.
Co se to děje?
Porodnost, tedy průměrný počet dětí, jež žena za život porodí, vytrvale klesá.
Jakmile toto číslo spadne pod 2,1, začne se populace snižovat.
Ještě v polovině 20. století měly ženy za život v průměru 4,7 dětí.
Badatelé z Institute for Health Metrics and Evaluation Washingtonské univerzity zjistili, že do roku 2017 se globální míra porodnosti snížila téměř na polovinu (2,4) a podle jejich publikované studie v magazínu Lancet do konce století dále poklesne až ke 1,7.
Proto předpovídají, že počet obyvatel naší planety dosáhne svého maxima 9,7 miliard kolem roku 2064, načež začne postupně klesat, aby na konci století dosáhl 8,8 miliard.
„Jde o poměrně zásadní záležitost – vždyť většina světa přechází k přirozenému poklesu populace,“ řekl BBC jeden z autorů studie, profesor Christopher Murray.
„Podle nás není vůbec snadné domyslet si dopady tohoto vývoje a ocenit, o jak důležitou informaci se jedná. Je to zjištění natolik klíčové, že si vyžádá proměnu fungování našich společností vlastně od základů.“
Proč porodnost padá?
Nemá to nic společného s letargickými nebo stále nepočetnějšími spermiemi, ani dalšími podobnými problémy, které lidem při debatách o nesnázích reprodukce zpravidla vytanou na mysli.
Skutečným motorem změny je stále větší zapojení žen do vzdělávání i pracovního trhu, ruku v ruce se stále snazším přístupem k antikoncepci, díky čemuž se ženy rozhodují mít méně dětí.
V mnoha ohledech tak lze pokles porodnosti chápat jako hmatatelný doklad úspěchu civilizace.
Které země budou nejvíce zasaženy?
Počet Japonců se má z maxima 128 milionů v roce 2017 do konce století snížit na necelých 53 milionů.
Podobně drastický propad čeká i na Itálii: z 61 milionů na pouhých 28 v tomtéž časovém období.
Jde o dvojici zemí z hned 23 států, mezi nimi třeba Španělsko, Portugalsko, Thajsko nebo Jižní Korea, jejichž populace se podle stávajících předpokladů má snížit přinejmenším o polovinu.
„Tato čísla obrazně řečeno člověku vyrážejí dech,“ komentuje to profesor Murray.
Dnes nejlidnatější země světa Čína dosáhne populačního zenitu za čtyři roky, kdy zde bude žít 1,4 miliardy lidí, aby se jejich počet do roku 2100 snížil skoro na polovinu (732 mil.) Na špici ji tak vystřídá Indie.
Britská populace má v roce 2063 kulminovat na 75 milionech a do konce století lehce poklesnout na 71 milionů.
Problém to však bude vpravdě celosvětový, vždyť hned 183 ze 195 států světa bude mít do roku 2100 porodnost pod úrovní nutnou k zachování populace.
Je to vlastně problém?
Možná vás napadne, že je to skvělá zpráva pro životní prostředí: méně lidí znamená menší uhlíkovou stopu i zpomalení odlesňování kvůli nové orné půdě.
„To by také platilo, nebýt obrácené věkové pyramidy (populace s větším počtem starých lidí než mladých) a výhradně negativních důsledků této inverze obvyklého stavu,“ upozorňuje profesor Murray.
Vědci zjistili, že:
V roce 2100 počet dětí mladších pěti let celosvětově spadne ze 681 v roce 2017 na pouhých 401 milionů.
Počet osmdesátníků „vystřelí“ do konce století ze stávajících 141 milionů na 866 milionů.
Murray pokračuje: „Vyvolá to rozsáhlé proměny celé společnosti. V neposlední řadě mám obavy z toho, v jakém světě bude žít má osmiletá dcerka.“
Kdo bude v takto zestárlém světě platit daně? Kdo zajistí starým lidem potřebnou zdravotní péči? Kdo se o ně bude starat? Bude se vůbec ještě odcházet do důchodu?
Podle profesora Murrayho „potřebujeme změkčit dopad“.
Existují nějaká řešení?
Mnohé země včetně Spojeného království využívaly a nadále využívají k navýšení počtu obyvatelstva a kompenzaci klesající porodnosti migraci.
Jakmile však trend smršťující se populace zasáhne téměř každou zemi na světě, přestává být toto řešení reálné.
„Ze situace, kdy se řeší, zda hranice otevřít či nikoliv, dospějeme časem až do stavu, kdy budou země mezi sebou o omezený počet migrantů vzájemně soupeřit,“ tvrdí Murray.
Nejeden stát se problém pokusil řešit za pomoci programů jako prodloužení rodičovské dovolené, finančních příspěvků nebo vylepšení podmínek pro pracující rodiče, jasná odpověď však zatím zdá se chybí.
Švédsku se sice povedlo zvýšit fertilitu v zemi ze 1,7 na 1,9 dítěte na ženu, řada dalších zemí, jež na řešení „baby krachu“ vynaložily mnoho sil, však mnoho zdaru neměla. Míra porodnosti v Singapuru se tak stále pohybuje kolem nízkých 1,3.
„Lidé se nad tím často jen pousmějí – nedokáží si představit, že by to mohla být skutečnost. Ženy se podle nich prostě rozhodnou mít víc dětí,“ podotýká Murray.
„Pokud se nenajde řešení, lidský druh nakonec vymře, ale to mluvíme v horizontu několika málo staletí.“
Vědci také varují před snahami zvrátit výdobytky na poli přístupu žen ke vzdělání i antikoncepci.
„Snaha o řešení poklesu populace se v mnoha zemích velmi pravděpodobně stane velkým tématem, nesmíme však dovolit zásahy do ženského reproduktivního zdraví ani ženských práv jako takových,“ dodává k tomu jeden z vedoucích členů týmu, norský profesor Stein Emil Vollset.
A co Afrika?
Populace subsaharské Afriky se má do konce století ztrojnásobit na více než tři miliardy lidí (podle odhadu OSN na více než 4 miliardy – pozn. DP).
Podle studie se navíc Nigérie se 791 miliony obyvatel stane druhou nejlidnatější zemí světa.
Murray říká: „S postupem času bude v mnoha zemích světa přibývat mnoho lidí afrického původu.“
„Celosvětové úsilí při překonávání nástrah a výzev rasismu tak s rostoucím počtem lidí afrického původu dále získá na významu.“
Proč právě hranice 2,1 dítěte na ženu?
Řada lidí věří, že číslo by měl být přesně dvě – dva rodiče přece mají mít dvě děti, aby se populace neměnila.
I s tou nejkvalitnější zdravotní péčí však ne všechny děti přežijí dětství. Rodí se také o trochu více chlapců než dívek. Ve vyspělých zemích se tak jako hranice nahrazení populace uvádí 2,1 dítěte.
Země s vyšší kojeneckou a dětskou úmrtností také potřebují vyšší porodnost.
Co říkají odborníci?
Profesor Ibrahim Abubakar z londýnské University College (UCL) uzavírá:
„I kdyby se tyto předpovědi naplnily jen z poloviny, stane se migrace pro všechny země světa nikoliv volbou ale nutností. Chceme-li být úspěšní, potřebujeme od základů znovu promyslet globální politiku. Rozdělení lidí v produktivním věku bude pro budoucí zdar lidstva naprosto zásadní.“
V dobách posledního velkého baby boomu (za Husáka) v ČR mohl mít člověk dům a být bez dluhů v 30-35 letech. Pravda musel si ho postavit sám, ale bylo to tehdy (na vesnici či v malém městě) běžné a obvykle bylo za 2-3 roky hotovo.
Mít děti v dnešní společnosti je dost drahý špás. Bydlení stojí majlant a potřebujete větší, auto pro velkou rodinu taky stojí více, o provozních nákladech (jídlo …) nemluvě. Zase na druhou stranu věci po dětech jsou „jediný komunismus co funguje“.
Z daňového hlediska jsou děti ve stejné kategorii jako koníčky. Jestli si koupíte horské kolo nebo kočárek je z pohledu ministerstva financí jedno. Přitom když nějaký podnikatel obnovuje výrobní prostředky (kupuje nový stroj, opravuje budovu továrny …), tak se to počítá jako náklad a může si o to snížit zisk a má o to menší daně. Což je správně bez obnovy a modernizace výrobních prostředků vyrábět dlouhodobě nejde.
Obdobně by mohlo (mělo) být daňově zvýhodněno pečování o děti. Formou výrazných daňových úlev (nikoliv placením peněz na ruku). Něco je už dnes, ale není to podstatná částka.
Např. v programovém prohlášení Trikolory se píše že rodiče co pečují o 4 děti nebudou platit (navždy) daň z přijmu. Obdobná opatření zavedl Orbán v Maďarsku (půjčky a příspěvky na větší bydlení, daňové úlevy, příspěvky na větší auto …). Zatím se to tam projevilo nárůstem svateb. Uvidíme.
Pro stát je účinější (a levnější) než penězi přemlouvat lidi co děti nemají, daňovými úlevami motivovat lidi co děti mají, aby jich měli více. Nepoznal jsem člověka co by si stěžoval, že měl dětí moc a tím si pokazil život. Ale znám pár lidí co říkají, že škoda že neměli dětí více, ale muselo se do práce aby se stíhalo platit složenky a hypotéky.
To L.Ch. Proč porodnost padá? Troufám si tvrdit, že porodnost padá pro nezájem mužů zploditi potomky. Ženy jsou totálně konformní vůči mužské dominanci – ve sféře definování hodnot – a pokud muži reflektují plození potomstva jako méněcenný proces – stojí to peníze, blokuje kariéru, žere to čas, atd atp.
Tak ženy tento muži definovaný méněcenný modus operandi přebírají za vlastní hodnotu a pohrdají plozením dětí taktéž. Proč bych měla mít dítě, když to akorát překáží seberealizaci formou kariéry? Muž mým ženstvím/mateřstvím tisíce let pohrdá, tož já vlastním ženstvím po těch letech pohrdám také a děti proto nechci. Půjdu raději cestou muže, mne – ženu totiž muž obnažil jako podřadný odpad a já již odpadem být nechci, proto své méněcenné ženství opustím, a budu fungovat jako muž. Jen touto cestou pak přestanu být méněcenným elementem, který plodí děti – překážky karierního růstu, žrouty financí a času…
Šmarjá Jósefe, dyť ty ženský dělaj furt akorát problémy, lezou z nich děti a chlap to pak musí živit a nemá čas na sebe, no to je ale hnus ty ženský… A já se jim ani nedivim, že už je jim se sebe samejch tak blbě, že se sebe radši dělaj chlapy a nesypou děti, mně by by to taky v takový atmosféře nebavilo.
Předně bych rád poděkoval redakci za zveřejnění tohoto článku, týkajícího se onoho nejzávažnějšího tématu, které jsem zde před pár dny připomněl. Na druhou stranu mám obavu, aby to nebyla jen ona příslovečná vlaštovka, která bude zanedlouho zastíněna oblíbenějšími druhy ptactva. ;)
Nejhodnotnější část článku jest tato:
„Proč porodnost padá? …
Skutečným motorem změny je stále větší zapojení žen do vzdělávání i pracovního trhu, ruku v ruce se stále snazším přístupem k antikoncepci, díky čemuž se ženy rozhodují mít méně dětí…“
Článek upozorňuje na vážné riziko vymření, odhaluje jeho hlavní příčinu, také však poukazuje na chybějící ochotu proti této příčině účinně zasáhnout:
„Vědci také varují před snahami zvrátit výdobytky na poli přístupu žen ke vzdělání i antikoncepci.
„Snaha o řešení poklesu populace se v mnoha zemích velmi pravděpodobně stane velkým tématem, nesmíme však dovolit zásahy do ženského reproduktivního zdraví ani ženských práv jako takových,“ dodává k tomu jeden z vedoucích členů týmu, norský profesor Stein Emil Vollset.““
Řešení problému jest tedy jak vidno v dobrých rukou, a můžeme tím pádem klidně podřimovat a snít o zářivé budoucnosti. ;)
P. S. Pozoruhodné, jak si nějaký profesůrek dovoluje určovat co smíme a co nesmíme. Scientokracie.
Trackbacks/Pingbacks
Jean Mabire – Zemřít v Berlíně
*** Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
*** Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.
Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta
*** Z memoárů národního konzervativce…
*** Objednávejte ZDE.
23. listopadu 1992 zemřel belgický politik Jean-François Thiriart. V mládí bojoval v řadách SS, v pravicové politice byl aktivní od 60. let až do své smrti. Tento panevropský nacionalista a zakladatel celoevropské strany Jeune Europe v rámci své ideologické trajektorie prošel od komunitarismupřes různé pozice tzv. "Třetí cesty" až k národnímu bolševismu.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
23. listopadu 1992 zemřel belgický politik
drobný doplněk k předešlému co se nevešlo:
V dobách posledního velkého baby boomu (za Husáka) v ČR mohl mít člověk dům a být bez dluhů v 30-35 letech. Pravda musel si ho postavit sám, ale bylo to tehdy (na vesnici či v malém městě) běžné a obvykle bylo za 2-3 roky hotovo.
Mít děti v dnešní společnosti je dost drahý špás. Bydlení stojí majlant a potřebujete větší, auto pro velkou rodinu taky stojí více, o provozních nákladech (jídlo …) nemluvě. Zase na druhou stranu věci po dětech jsou „jediný komunismus co funguje“.
Z daňového hlediska jsou děti ve stejné kategorii jako koníčky. Jestli si koupíte horské kolo nebo kočárek je z pohledu ministerstva financí jedno. Přitom když nějaký podnikatel obnovuje výrobní prostředky (kupuje nový stroj, opravuje budovu továrny …), tak se to počítá jako náklad a může si o to snížit zisk a má o to menší daně. Což je správně bez obnovy a modernizace výrobních prostředků vyrábět dlouhodobě nejde.
Obdobně by mohlo (mělo) být daňově zvýhodněno pečování o děti. Formou výrazných daňových úlev (nikoliv placením peněz na ruku). Něco je už dnes, ale není to podstatná částka.
Např. v programovém prohlášení Trikolory se píše že rodiče co pečují o 4 děti nebudou platit (navždy) daň z přijmu. Obdobná opatření zavedl Orbán v Maďarsku (půjčky a příspěvky na větší bydlení, daňové úlevy, příspěvky na větší auto …). Zatím se to tam projevilo nárůstem svateb. Uvidíme.
Pro stát je účinější (a levnější) než penězi přemlouvat lidi co děti nemají, daňovými úlevami motivovat lidi co děti mají, aby jich měli více. Nepoznal jsem člověka co by si stěžoval, že měl dětí moc a tím si pokazil život. Ale znám pár lidí co říkají, že škoda že neměli dětí více, ale muselo se do práce aby se stíhalo platit složenky a hypotéky.
To L.Ch. Proč porodnost padá? Troufám si tvrdit, že porodnost padá pro nezájem mužů zploditi potomky. Ženy jsou totálně konformní vůči mužské dominanci – ve sféře definování hodnot – a pokud muži reflektují plození potomstva jako méněcenný proces – stojí to peníze, blokuje kariéru, žere to čas, atd atp.
Tak ženy tento muži definovaný méněcenný modus operandi přebírají za vlastní hodnotu a pohrdají plozením dětí taktéž. Proč bych měla mít dítě, když to akorát překáží seberealizaci formou kariéry? Muž mým ženstvím/mateřstvím tisíce let pohrdá, tož já vlastním ženstvím po těch letech pohrdám také a děti proto nechci. Půjdu raději cestou muže, mne – ženu totiž muž obnažil jako podřadný odpad a já již odpadem být nechci, proto své méněcenné ženství opustím, a budu fungovat jako muž. Jen touto cestou pak přestanu být méněcenným elementem, který plodí děti – překážky karierního růstu, žrouty financí a času…
Šmarjá Jósefe, dyť ty ženský dělaj furt akorát problémy, lezou z nich děti a chlap to pak musí živit a nemá čas na sebe, no to je ale hnus ty ženský… A já se jim ani nedivim, že už je jim se sebe samejch tak blbě, že se sebe radši dělaj chlapy a nesypou děti, mně by by to taky v takový atmosféře nebavilo.
Předně bych rád poděkoval redakci za zveřejnění tohoto článku, týkajícího se onoho nejzávažnějšího tématu, které jsem zde před pár dny připomněl. Na druhou stranu mám obavu, aby to nebyla jen ona příslovečná vlaštovka, která bude zanedlouho zastíněna oblíbenějšími druhy ptactva. ;)
Nejhodnotnější část článku jest tato:
„Proč porodnost padá? …
Skutečným motorem změny je stále větší zapojení žen do vzdělávání i pracovního trhu, ruku v ruce se stále snazším přístupem k antikoncepci, díky čemuž se ženy rozhodují mít méně dětí…“
Článek upozorňuje na vážné riziko vymření, odhaluje jeho hlavní příčinu, také však poukazuje na chybějící ochotu proti této příčině účinně zasáhnout:
„Vědci také varují před snahami zvrátit výdobytky na poli přístupu žen ke vzdělání i antikoncepci.
„Snaha o řešení poklesu populace se v mnoha zemích velmi pravděpodobně stane velkým tématem, nesmíme však dovolit zásahy do ženského reproduktivního zdraví ani ženských práv jako takových,“ dodává k tomu jeden z vedoucích členů týmu, norský profesor Stein Emil Vollset.““
Řešení problému jest tedy jak vidno v dobrých rukou, a můžeme tím pádem klidně podřimovat a snít o zářivé budoucnosti. ;)
P. S. Pozoruhodné, jak si nějaký profesůrek dovoluje určovat co smíme a co nesmíme. Scientokracie.