Vlastenecké setkání Příčovy 2020
Autor: E. X.
„Děcka budou žrát hovna, nasrat, sráči!“ Tak toto mě vyděsilo, v kombinaci s tím, že jsem to slyšel pronášet dva ne-getlemany, kteří, jak jsem z jejich „projevů“ pochopil, jeli se mnou autobusem na Vlastenecké setkání do Příčov. Zklamaně jsem si říkal, takto se přece nemůže vyjadřovat vlastenec? Co tam bude za lidi? Ale rychle jsem se zase uklidnil, když jsem z rozhovoru (ono to vlastně rozhovor nebyl, ti dva vyřvávali na celý autobus) zjistil, že to jsou jen liberální novináři z Prahy. Asi je jejich plátek platí mizerně, pokud na akci musí jezdit autobusem. Jejich úroveň mluvy byla tak skoupá, že nedokázali říci ani jednu větu rozvitou bez nespisovných výrazů a vulgarismů. No co… Když je tedy v budoucnu nahradí v psaní roboti, jak se o tom již dlouhou dobu diskutuje, nebude to pro nás žádná škoda. Věřím, že roboti dokážou psát propagandu a pomluvy stejně dobře a možná i lépe.
Při přestupu v Sedlčanech mě zaujal řidič otázkou. „Co v těch Příčovech vlastně je? Tolik lidí jsem tam snad ještě nikdy nevezl.“ A účast byla opravdu hojná, sám jsem ji odhadl na minimálně 350 lidí, tedy byla alespoň o řád vyšší než minulý rok.
I při takové účasti musím říci, že jsem doposud nikdy nezažil slušnější akci a čistější záchody. Rovněž se na akci nikdo neopil, neporval, neprovokoval a nekřičel po ostatních. Všichni se k sobě chovali ohleduplně. A i když se zde sešli lidé různých náboženských názorů, tak se spíše snažili hledat společné průniky, než to, že by se snažili vlastence pomocí náboženství rozdělovat. Bylo zde možné spatřit katolíky, pravoslavné, protestanty, židy, pohany a i slovansko-árijské védysty, jak spolu s úctou diskutují. Rovněž politické spektrum přednášejících zde bylo docela různorodé, od KSČM, SPD až po Trikoloru a troufnu si říci, že mezi účastníky leckteří volili i jiné strany či nevolili vůbec. Proto mě příjemně překvapila slušnost ze strany publika i přednášejících. Nikdo nikomu nenadával do „nácků“, „komoušů“, či různých „fóbů“, jak je tomu zvykem v komentářích u různých liberálních deníků. Rovněž a to jsem ještě doposud na žádném festivalu či větším setkání lidí neviděl, tak se zde neválel na zemi ani jeden plastový kelímek. To lze připsat na vrub buď zázraku, nebo disciplinovanosti a ekologickému cítění zúčastněných. Sám bych se přikláněl k tomu druhému. Což se bohužel nedalo říci o našich několika odpůrcích. Jak lze nálepkováním, osočováním a hlučením bojovat proti nenávisti a lidem, co milují svou vlastní rasu, jazyk, historii? To prostě nepochopím. Vysvětlením by snad bylo, že tak může činit jenom hloupý, dezorientovaný či zakomplexovaný člověk.
Program
První blok věnovaný zahraniční a bezpečnostní politice jsem nestihl, tak ho nemůžu hodnotit, ale zejména jsem se těšil na Marka Obrtela a Martina Kollera, oba znám již z projektu Svobodný vysílač a považuji je za schopné řečníky, kteří mají co říct.
V druhém bloku Civilizační perspektivy mě zaujala především argumentace Josefa Skály a to, že náš problém chápal z mně blízkých pozic a z širší perspektivy. Nábožensky zabarveně naopak problém civilizace pojímá Petr Hájek, který nyní vydal novou knihu Úder, již propagoval i na tomto setkání. Položil rovněž některé zajímavé geopolitické otázky. Právě mezi Petrem Hájkem a Josefem Skálou to v diskuzi celkem jiskřilo, avšak Petr Hampl toto jiskření utnul. Přímo k heterodoxnosti přednášejících se Petr Hampl již dříve vyjádřil. „Nejsme Česká televize, abychom organizovali diskuze spočívající v opakování jednoho a téhož pohledu.“ S čímž souhlasím. Rovněž zde svůj politický a motivační projev přednesl Tomio Okamura. Líbilo se mi na něm, že problémům čelil pozitivně a nevymlouval se, proč něco není možné a myslel i na budoucnost. Na druhou stranu mi na něm vadilo, že ostatní strany respektovaly nadstranickost Vlasteneckého setkání, což se o Tomiovi a SPD říci nedalo. Vladimíra Vítová přednesla obsah dokumentu Agenda 21, který slouží pro zlomení národní suverenity států.
Následovalo zajímavé téma Vzdělání, rodina, výchova. Vystoupili zde Viktorie Hradská, Ivo Budil, Petr Bahník a Pavel Kalvach. Viktorie hovořila o jazyku a o vnímání jazyka a o snižování slovní zásoby a jak tomu čelit. Něco přímo z prostředí vysokých škol a o Milánské deklaraci nám řekl Ivo Budil a mluvil i o tom, proč lidé v akademickém prostředí velmi často ustupují. Pavel Kalvach zde vystoupil se svými neotřelými názory neurologa a pedagoga. Rád si ho ještě někdy v budoucnu poslechnu.
Michala Semína jsme již měli tu možnost poznat z dřívějška, zde vedl diskuzi s Benjaminem Kurasem, Zdeňkem Chytrou, Monikou Pilloni a Igorem Němcem. Jako první svůj vtipný text přečetl Benjamin Kuras a zdálo se, že trefil do černého. Smích a výskání pobavených lidi, toho byly důkazem. Ve zkratce Benjamin řekl, že pokud nemůžeme zvítězit nad tím, co nenávidíme, tak se musíme naučit nenávidět aspoň to, nad čím můžeme zvítězit. A že je nejlepší rozkládat progresivně represivní systém jeho vlastními zbraněmi. Tedy tím, že jednotlivé privilegované skupiny se budou nenávidět mezi sebou. Kupříkladu muslimové, feministky, homo- a transsexuálové atd. A tedy tím, že pokud se označíme za něco z tohoto nevábného výběru, získáme právo nenávidět ostatní. Kdo by se opovážil vyčítat muslimovi, že nenávidí homosexuály či transsexuály, byl by hned označen jako islamofob. Kdo by z pozic zastánce transsexuálů kritizoval feministky, může být označen jako misogyn. Kdo by naopak z pozic islámu kritizoval homosexuály, může být zase označen jako homofob. Kuras různé variace rozváděl až do úplné grotesky a tak se účastníci této komedii snadno vysmáli. Nic jiného než výsměch si totiž tyto mediální klacky nezaslouží. Monika je přímo delegát pro zahraniční vztahy od Ligy Mattea Salviniho. Zrovna Salvinimu věnovala svůj příspěvek. Salviniho nyní čekají dva soudy pro jeho odmítání africké imigrace, jeden dopadne nejspíše dobře, o druhém těžko soudit. Monika zmiňovala i dvojí metr italského soudnictví.
V mezeře mezi jednotlivými vystoupeními zahrál písničkář Pepa Nos a na konci přednášek jeho dcera Lucie Nosová. Zejména Lucie je talentovaná hudebnice a její další písně o tarotových kartách si rád poslechnu.
Moc si cením takové akce a jsem opravdu rád, že mohla proběhnout. Jsem si jistý, že v Německu či USA by něco takového už možné nebylo. Kupříkladu v USA probíhají konference American Renaissance za úplně jiných podmínek. Podobné konference ale probíhají i jinde ve světě, zmiňme například Identitär Idé, Etnofutur nebo Scandza Forum. Avšak mají trošku jiný formát a cílí na mírně jiné publikum. Zmiňuji je zde především proto, aby lidé viděli, že s podobnou ideou přišli i lidé ze zahraničí a snaží se tímto směrem také něco dělat. Nejsme ve svém boji osamocení. Ale je třeba i říci, že zahraniční konference nemají takovou návštěvnost, jako Vlastenecké setkání v Příčovech v roce 2020.
Tipy do budoucna
K akci bych měl dva tipy do budoucna. Většina řečníků byli starší muži nad 50 let. Ano mají zásluhy za to, že budovali tento stát, žili smysluplné životy a jsou právem rozhořčeni nad tím, co se teď děje. Nebyl to problém všech těchto řečníků, ale dost z nich se dostávalo do vzpomínek na pro ně zlatá 80. či 90. léta. Je sice pěkné zavzpomínat, ale s tím už náš boj nevybojujeme. Je potřeba říci, že se děje ohromné množství nespravedlnosti – cenzura na Facebooku, YouTube, perzekuce současných disidentů, existence nátlakových organizací, které stojí o naši genocidu a vytvářejí mladé nešťastné frustráty bez sebevědomí, vlastní hrdosti a sebeúcty. Prosazují pedagogiku viny, aby mladí lidé nebyli hrdí na národní historii a veřejně se mluvilo jenom o temných místech naší historie. A my mladí a méně zkušení lidé se pak cítili stiženi dědičnou vinou a tedy jako zločinci. To, že se děje nespravedlnost a že nás média zásobují negací jako na běžícím páse, už víme. Co už ale řešíme méně, je to, že sami musíme přicházet s pozitivním řešením těchto problémů. Brblat nestačí! A právě tato pozitivní řešení mi v některých blocích chyběla. Bylo by dobré nakonec vždy dotyčnému položit otázku, čemu pozitivnímu se sám věnuje a jak by reálně řešil diskutovaný problém. Někdy třeba řešení nejsou tak složitá a ani bolestivá, navíc by mohla inspirovat přítomné politiky.
S tím souvisí i druhý tip pro další Vlastenecké setkání. Řečníci na pódiu a i lidi v hledišti si občas postěžovali. „To ti dnešní mladí, většina volí Piráty, nezajímají se o současné dění, neřeší problémy, živí je rodiče.“ Na druhou stranu publikum ohromně oceňovalo přítomnost mladých vlastenců na setkání. Mě samotného oslovilo několik starších dam, zajímalo je, jak jsem se dostal k vlastenectví, co si myslím o současné situaci? Otázky jako „Proč nejsou všichni mladí jako my?“ byly taktéž celkem časté.
Rovněž Matěj Gregor z mládežnické organizace „Odchod“ vzbudil během setkání slušný ohlas. Vystoupil v XTV a lidé ho i jeho názory už znali. Schválně si zkuste pustit dva díly věnované mladým na XTV, konkrétně Martin Kubeš a díl Matěj Gregor, a srovnejte sami. Matějovi patří moje poklona, rád jsem s ním prohodil pár slov a nabídl mu drobnou spolupráci s časopisem Reconquista. Věřím, že o Matějovi ještě uslyšíme.
Při dalším setkání by bylo tedy dobré věnovat část prostoru právě mladým lidem. Jak již řeklo hodně účastníků, mladí jsou naše budoucnost. Proč jim tedy nedat šanci? Věřím, že aktivisté z Odchodu, Generace Identity, Reconquisty, či Kulturblogu by zde rádi vystoupili. A to klidně i na moderované téma. Kupříkladu mladí lidé a propaganda EU, co zajímá mládež současnosti (starší padesátníci mají často poněkud zkreslené představy), lze mládež posunout naším směrem?
Silné stránky:
Je příjemné se reálně setkávat, prezentovat své úspěchy, radit se, co do budoucna. Je skvělé, že lidé o taková setkání stojí a že jsou ochotni správnou věc podpořit a přijet i do menší vesničky, za tím, co je zajímá. Líbí se mi, že ostatní lidé vidí, že to co sami dělají, nám dává všem smysl. Nejsme v tom zkrátka sami.
Někteří lidé a to i na setkání měli obavu, že nemůžeme zvítězit. Že náš nepřítel je příliš silný. Že ovládá veškerá mainstreamová média, ovládá korporace a korporátní kulturu, že má neziskovky, think tanky na protlačování politické korektnosti, že si vynucuje politickou korektnost na školách. Ano, to všechno je pravda. Ale chybí mu jedna zásadní věc. Nemá pravdu a pravdu se snaží perzekvovat, ututlat, využívá i šikanu a zastrašování. Jak zoufalý musí asi náš nepřítel být, když má všechny zdroje a přesto není schopen zvítězit? A lidi, buďme trošku sebevědomí, vždyť my jsme našeho nepřítele už několikrát porazili. Vzpomeňte si třebas na volbu prezidenta Miloše Zemana! Za prezidenta ho nechtěla žádná média, všechny falešné „elity“ byly proti němu a stejně je naším prezidentem. A můžeme pod jeho záštitou pořádat Vlastenecké setkání.
To samé proběhlo i u odmítání neevropské imigrace. Všechna média, velké deníky byly z počátku politicky korektní a velice nelichotivě nálepkovaly své oponenty, cenzurovaly data, co se týká zaměstnanosti a zločinnosti imigrantů. Politickou korektnost si rovněž doposud vynucují Facebook, YouTube i korporace u svých zaměstnanců. A stejně jsme je v mediálním boji porazili. Vezměte si drazí přátelé, že Češi dle Eurobarometru (uznávaný průzkum) odmítají imigraci nejvíce z celé EU. A to u nás není žádné velké vlastenecké médium, televize, deník. Jen drobným iniciativám a prací vás všech se povedlo porazit korporace, rozpočty, absolventy vysokých škol, politická školení, neziskovky.
Můžeme zvítězit a dosáhnout čehokoliv, pokud budeme chtít, ale musíme používat dobrou strategii. Musíme útočit tam, kde je nepřítel slabý a nemorální – to znamená v oblasti síření informací, budování silných kolektivů, pozitivním vnímání naší činnosti a v humoru, jak nám ukázal třeba Benjamin Kuras. V tom jsme silní a dobří, v tom musíme pokračovat.
PS: U účastníků budu rád, pokud mi do komentářů napíší, zda setkání vnímali podobně, zda se jim líbilo a co by ocenili příští rok.
Děkuji
E. X.
***
***
21. listopadu 1941 se v newyorském Brooklynu v rodině
L.Ch.: Nepochopil jste to patrně. Nepopírám vliv těchto globalistů, dodal jsem, že islám by na Evropu útočil, i kdyby nebylo Židů, Izrale nebo USA. Myslíte, že v 8. století džihád řídili nějací sionisté? Ti ho mohou někdy šikovně využívat a to je celé. A stejně se nakonec často obrátí i proti nim samým.
Herr Leutnant Dub, děkujeme za vaši fundovanou přednášku o islámu na úrovni základní školy a připomenutí mého pradědečka Martela. Ale co kdybyste nás nyní také poučil ohledně judaismu. Jakápak je asi jeho přirozenost? O tom jsem se na základní škole nic nedozvěděl, snad jen, že jeho stoupenci byli neustále hanebně pronásledováni a utlačováni. A jaképak kořeny má ten váš zatracený globalismus? Jistě jste o tom již dříve hovořil s panem okresním hejtmanem.
Připomeňme si společně ona památná slova někdejšího vrchního izraelského rabína Ovadja Josefa, kterými tak trefně vyjádřil životní poslání nežidů:
„Gójové se narodili jedině proto, aby sloužili nám. Jiné poslání, kromě služby národu Izraele na světě nemají. K čemu jsou pohani potřební? Budou pracovat, orat a žnout. My budeme sedět jako páni a jíst.“
„Pohani jsou jako ostatní – musí zemřít, ale Bůh jim dal dlouhověkost. Proč? Představte si osla. Když uhyne, přijde člověk o peníze. Je to jeho sluha, a proto je mu dán dlouhý život, aby pro Žida mohl dlouho pracovat.“
Uzavřel bych to tedy, že na příští Příčovy zřejmě Simplicius Simplicissimus nepojede, ale ostatní tam rád uvidím. Už nyní se plánuje, jak bude další ročník vypadat.
Simplicius Simplicissimus: Širší setkání je jednak dobré, aby řečníky zkusili argumentovat i proti odlišným názorům místo vzájemného utvrzování se v pravdě. A ve větším počtu je větší síla. Dají se najít určité společné cíle jako průnik. Příčovy byly hodně zmedializovány, víc lidí se začalo o vlastenecká témata zajímat. Můžete pochybovat, že to něco přinese, ale logicky menší setkání by mělo ještě menší přínos. Co změnili všichni ti, kteří zůstávali ve svých miniaturních skupinách? Bohužel i tento web má problém, že čtenost by mohla a měla být vyšší. Vždy jsem tu nacházel zajímavé texty.
Pro porovnání všemožní neomarxisté taky konají různé debaty. Budují si půdu v médiích a kultuře, nejen v politice.
Možná Vám křivdím, ale čuchám guénonismus, kdy má být jen početně malá skupina zasvěcených, která dávno rezignovala na snahu získávat další příznivce, a jen pasivně sleduje úpadek všeho s okolím, protože je přece dnes Kalijuga a nedá se nic dělat.
Příklad s 8. stoletím ukazuje, že islám bude útočný, i když ho globální elita nebude podněcovat. Asi se nechápeme ohledně islámu.
Andrew:
„Myslíte si, že jen a pouze malé akce pro 100 % názorově jednotné lidi jsou cestou k něčemu?“
O ničem takovém jsem nemluvil.
Budu se opakovat. K čemu by tato široce pojatá diskuse měla vést?
Chcete znát názor jiných? Prosím, máme tu třeba Svobodný přístav pana Urzy atp.
Občas je sleduji, neboť je dobré být v obraze se současnými trendy.
Stále příliš nerozumím, jak se vtahuje 8. století k dnešnímu dni a nějakým globalistům.
V předešlém příspěvku jsem naznačil můj postoj, tak prosím nechme stranou polemiku o frustraci.
Simplicius Simplicissimus: Pochod pro i proti něčemu je vzájemně protichůdný.
Akce pro užší skupinu s jedním názorem a potom i druhá akce pro lidi s různými názory se nevylučuje. Myslíte si, že jen a pouze malé akce pro 100 % názorově jednotné lidi jsou cestou k něčemu?
Islám útočil už dávno v minulosti. Je to válečnické náboženství, tak jako jejich prorok, který přišel se základy učení, jako je džihád meče. Nebo už roku 732 u Poitiers řídili vše globalisté?
Tolik nesmyslných srovnání jsem už dlouho neviděl jako od vás. Potom se nedivím, že hrstka lidí přesvědčených o svém monopolu na pravdu je frustrovaná, že nemá vliv na širší veřejnost.
Andrew:
Falešné dilema ad absurdum.
Uskutečnít pochod hrdosti homosexuálních párů nevylučuje i opačnou možnost.
Co si slibujete od té první?
„ …ale Evropu by ohrožoval i bez nich, protože to je jeho přirozenost…“
Přiznám se, že tomu úplně nerozumím. Mohl byste to, prosím, více rozvést?
Děkuji
L.Ch.: Omlouvám se za opožděnou reakci.
„Lze si je někde přečíst?“
Bohužel, většinou se jedná o osobní setkání nebo bezpečnější formy online komunikace.
„Neboť ti, kteří něco dělat chtějí, vždy něco dělat budou…“
Věřte mi, že na toto bych Vám strašně rád odpověděl, leč nemohu, anžto jsou věci, které jsou stále v řízení.
A rozhodně se nejedná o žádná kříšení věcí dávno minulých, leč stačí i zdánlivě prostá věc, ergo když dva dělají totéž, není to totéž. Snad mi rozumíte. Dále bych to nerad rozváděl.
Vzpomeňte na Kapitána po jeho zatčení a vrtkavou náklonnost lidu.
„Národ potřebuje učitele.“
Raději zaujmu jüngerovský postoj anarchy, než se v této nejisté době chytat každého stébla.
Raději hrdost a jistá osobní konsistentnost před prohnilým stéblem.
Často ovoněným česnekovým parfémem.
P.S. Děkuji za uvítání. Jsem zde již prakticky od začátku. Pro upřesnění – pamatuji články z tištěné NM někdy kolem 2007-2009, jestli je to možné.
Falešné dilema buď a nebo. Uskutečnění akce pro mnoho názorových proudů nevylučuje si jindy udělat akci jen pro malé jádro se stejnými názory.
A pokud to dokážete, pozvat Changes, proč ne? Nevím, že by byli zakázaní Systémem.
Islám je sice globalisty využíván, ale Evropu by ohrožoval i bez nich, protože to je jeho přirozenost. Ne všech jeho proudů ale velké části z nich ano. Kde byli globalisté v době Karla Martela?
S. S.: Těší mne, že jste sem zavítal. Upřímně doufám, že tu s námi nějaký čas zůstanete.
„Já se účastním velmi často diskusí, kde se liší názory na jisté věci.“
Lze si je někde přečíst?
„Váš postoj mi trochu připomíná ono notoricky známé “tonoucí se stébla chytá“.“
Stejné rčení jsem použil ve svém raději nepublikovaném příspěvku do diskuse k tomuto článku, jehož inkriminovaná část zní takto:
„Článek se nese v dosti naivně optimistickém duchu. Jeho smysl bych vyjádřil rčením: „Tonoucí se stébla chytá“, což je ostatně v plném souladu se soudobým trendem, kterému predikuji trvání dle heroického vzoru: „Naděje umírá poslední“.“
„Kvantita vs kvalita. Vaše volba.“
Má slova vyňatá z dalšího nepublikovaného příspěvku, který jsem sepsal včerejšího dne po přečtení odpovědí na Váš první příspěvek.
„Nepotřebujete kvantitu ale kvalitu.“
Každopádně, nejhodnotnější bude, pokud se vyjádříte k tomu, co by se dle Vašeho úsudku dělat mělo. Neboť ti, kteří něco dělat chtějí, vždy něco dělat budou, byť by to mělo znamenat pouze chytání se onoho stébla. Zamezit jim v tom lze pouze dvěma způsoby. Buď jim nabídnout něco lepšího nebo je dorazit.
L. Ch.
Pan Kuras působí svou tvorbou sympaticky jako by byl náš, na druhou stranu asi v jeho dílech nebude ani náznak zmínky o tom, že islamizace západu, se jaksi ehm poněkud veze na židovských zádech.
À propos, seznam knih, které doporučuje Česká společnost pro civilisační studia, je také velmi interesantní. Některé jsem četl již dříve, přesto si nemohu pomoci, ale shledávám zde jistý klíč, na základě kterého, jsou vybíráni autoři.
Je to jako výběr knih při studiu na VŠ, kde z plejády mnoha mnoha jsou opět vybíráni ti stejní.
Každému, co jeho jest.
2/2
Nepotřebuji tu G. Johnsona a jakkoliv milerád poslouchám Changes apod., tak to zrovna není nic, co jsem měl na mysli.
Ad „A na takovou akci by přišlo méně lidí, než na Příčovy.“
Kvantita vs kvalita. Vaše volba.
Ostrakisace, vykazování, censura. Na papíře je to hezké.
Nebylo by ještě hezčí posedět s komunisty, anarchokapitalisty, anarchokomunisty atp. a vést nekonečné dikuse?
Knihy pana Kurase jsem nečetl. Četl jsem blog pana Kurase. Jeho nářky nad vzrůstajícím antisemitismem voněly perem Antidefamační ligy.
Na závěr jsem se dozvěděl, že islám je pravý nepřítel. Jak jinak. Je to takové šablonovité a vskutku nečekané odhalení.
Musel být jistě převelice smutný pan kosmpopolita.
Vzpomene si ještě někdo na islamobijce T. Robinsona, onoho mučedníka, který se s úsměvem fotil na Merkavě?
Já se účastním velmi často diskusí, kde se liší názory na jisté věci.
Jen k tomu nepotřebuji tyto „konservativce“ a jiné vpravdě zábavné figurky.
Vždyť toto ani není poprvé, co se něco takového odehrává.
Váš postoj mi trochu přípomíná ono notoricky známé „tonoucí se stébla chytá“.
Převeliká škoda, že nedorazil Jarda Foldyna, to je alespoň formát.
Pakliže vidíte budoucnost ve „spojenectví“ s těmito lidmi, přeji Vám mnoho štěstí, leč já si zachovám jisté zásady a vyvaruji se unáhleného pragmatismu, neboť nechci být figurkou na šachovnici jiných.
1/2
Já také zastávám názor široké koalice, ale otázkou zůstává jestli je to k užitku věci, nebo naopak. Někdy mi toto „vlastenčení“ prostě nedává smysl, a to především kvůli účastníkům samotným. Tudíž je otázkou, zda „popularizace“ naší věci není spíše kontraproduktivní.
Podívejte, sám bych byl rád, když by se u nás konala konference, kde by Greg Johnson představil překlad své nové knihy a zahráli k tomu třebas Changes a Blood Axis. Leč je to zatím nejspíše nereálné. A na takovou akci by přišlo méně lidí, než na Příčovy.
Osobně zastávám názor Grega Johnsona o politice široké koalice, tedy získat, co nejvíce příznivců pro vlastenectví a minimalizovat počet odpůrců běloššského nacionalismu. Na setkáních je dobré komunikovat i přímo s lidmi, kteří dělají reálnou politiku a ne jen píší a překládají složitější filosofické články. Osobně nejsem příznivcem Tomia a jeho kritika v reportáži zazněla. Na druhou stranu by bylo špatné takové lidi vykazovat z akcí, cenzuru přenechejme našim protivníkům.
K panu Kurasovi. Kuras není na naší straně, ale není ani na straně protivníka. Četl jste nějakou jeho knihu? Třebas Soumrak bílého muže nebo Poslední naděje civilizace? Zrovna pana Kurase vyhodili z liberální (v slova smyslu tolerantní) židovské organizace, kterou sám v Anglii zakládal a to právě kvůli vystoupení v Příčovech. Bylo to pro něj bolestivé, ale i tak se vyjádřil, že mu to vystoupení v Příčovech stálo za to. A že dobrou věc rád podpoří i v budoucnu. A přesně takový přístup je potřeba.
S perzekvovat máte naprostou pravdu.
Dobrá akce, ale neměli by účastníci podceňovat, že by měli lákat i mladé lidi. Jinak bude neomarxistům a dalším odpůrcům stačit jen čekat pár let než pánové zestárnou a opustí veřejné jeviště. Správně na tuhle slabinu upozorňujete.
Je správné, že se akce účastnili lidé z různých ideologických proudů. Debaty jsou potom zajímavější, než kdyby se sešli jen lidé se stejnými názory a ve všem se vzájemně utvrzovali.
Chyba opravena, díky za upozornění.
Na zbytek vaší reakce vám bude muset odpovědět autor reportáže.
Martin Koller je excelentní fabulant.
Tomio Okamura a jeho projevy, které vypadly snad z doby před rokem 1914.
Pepa Nos, ergo kultura par excellence.
K mnoha dalším se ani vyjadřovat nechci, avšak neodpustím si nadšení nad panem kosmopolitou Kurasem a pevně věřím, že se jedná o druh žertu, kterému nerozumím.
Jsem zřejmě již příliš starý, abych naskakoval na každou vábničku tvářící se „upřímným zájmem“.
P. S. Pakliže nedošlo k úpravě, píše se správně perzekvovat, anžto skloňování vychází z latiny (Jestli mě paměť klame, budu rád za opravu).