Categorized | Politika, Zprávy ze světa

Mexičané a mateřství

Mexičané a mateřství

Kathryn Steinle – oddělena od rodiny mexickým ilegálním přistěhovalcem. Navždy.

Autor: Huntley Haverstock

Pokud existuje dobrý argument proti volebnímu právu žen, jsou jedním zvlášt vynikajícím příkladem aktuální pokusy médií zmocnit se zadního mozku (tj. jeho primitivní, evolučně starší části) žen a znemožnit tak jakékoliv racionální myšlení přehráváním záznamů dětí plačících a dožadujících se svých rodičů z americko-mexických hranic.

A pokud existuje účinná metoda, jak přimět lidi, kteří se o problematiku nijak nezajímají, ani se nevěnovali se studiu faktů daného případu dost na to, aby se kvůli této otázce zvedli a šli k volbám, je jí přesně toto. Zvuk pláče má na ženy tak silný fyzický vliv, že může doslova vyvolat tvorbu mateřského mléka. Společnost jménem Hygeia vybavila své odsávačky mléka tlačítkem, s jehož pomocí mohou ženy nahrát pláč svého dítěte, a následně tak vyvolat produkci mléka tehdy, když se svými dětmi nejsou.

Pro ženy to jsou naprosto přirozené a zdravé instinkty. Jejich cílem pochopitelně je snazší výkon ženských povinností. Nedělají z nich však lepší lidi. Nejsou ani dobrým průvodcem v prostředí masové politiky.

Tito lidé se tedy dopouštějí doslova citového zneužívaní žen, aby tímto způsobem snáze vnutili svůj program veřejnému diskurzu. A ani na moment nepochybujme, že se najdou tisíce těhotných a nedávno porodivších žen (nemluvě pak o těch s posttraumatickou stresovou poruchou), na které zapůsobí tato nevybíravá manipulace natolik, že budou hlasovat pro cokoliv, o čem jim manipulující lidé řeknou, že jim to uleví.

Vůbec už nesejde na tom, že počty dětí oddělených od jejich rodin vzrostly dlouho před zavedením tohoto opatření.

Ani na tom, že právě z tohoto důvodu bylo toto opatření přijato.

Ano, mám na mysli oddělování dětí od jejich rodin migranty-únosci.

Podle ministerstva vnitřní bezpečnosti (Department of Homeland Security, DHS) došlo mezi říjnem 2017 a únorem 2018 k masivnímu 315% nárůstu případů dospělých s nezletilými, kteří se „podvodně vydávali za ‚rodiny‘, aby se takto domohli vstupu do země“.

Ve zprávě dále stojí:

DHS na hranici paušální politiku rozdělování rodin neuplatňuje. DHS je ovšem zodpovědné za bezpečnosti všech nezletilých v našem opatrovnictví. Proto bude DHS i nadále v určitých případech dospělé a nezletilé rozdělovat. Děje se tak:

1) Pokud DHS nebude schopné zjistit rodinný vztah;

2) pokud DHS dospěje k závěru, že dítě by nebylo se svým rodičem nebo opatrovníkem v bezpečí; nebo

3) pokud dojde k trestnímu stíhání rodiče nebo opatrovníka.

Zamysleme se na okamžik nad tím, co by zrušení tohoto postupu znamenalo: doslova bychom únosce a obchodníky s dětmi za jejich zločiny odměňovali vyšší šancí získat občanství. Z toho důvodu jsme to dělali kdysi – a proto také došlo k více než třísetprocentnímu nárůstu popsané ilegální činnosti za systému „chyť-a-nechej-jít“ (catch-and-release).

Stejně dobře bychom se samozřejmě při využití podobných metod mohli dočkat kampaně za úplné zrušení věznic. A proč vlastně ne? Doslova každý, kdo je odsouzen za mříže, tím je oddělen od svých dětí. Proč tedy neustále dokola nepřehráváme pláč dětí smutných z toho, že tátu zavřeli za ozbrojené přepadení, abychom ženy přiměli k podpoře úplného rozpuštění všech policejních sborů a zavření věznic?

„Ale děti zločinců se přece po dobu výkonu trestu do státních zařízení nezavírají,“ namítnete možná. Tak tomu je ale jedině proto, že jim obvykle doma zůstane druhý rodič, který se o ně může postarat. Co ale myslíte, že se děje, když těžký zločin spáchá svobodná matka nebo oba rodiče společně? Pak děti každopádně putují do výchovných zařízení. O tom ovšem – pokud se tedy zrovna nediskutuje o tom, jak věznění černochů za užívání marihuany rozděluje rodiny – v mediálním mainstreamu nikdy neuslyšíte ani slůvko.

A víte co? Možná mají kritikové nakonec pravdu. Obvykle není v takovýchto případech první možností přidělit děti pěstounům – zpravidla je nejprve snaha svěřit děti jejich nebližším příbuzným. Takže… proč ne. Uplatněme tento přístup i u dětí migrantů: pošleme je jejich nejbližším příbuzným.

Do Mexika.

Úvaha Huntley Haverstocka Mexicans & Motherhood vyšla na stránkách Counter-Currents Publishing 20. června 2018.

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

1. dubna 1753 se narodil francouzský filosof a konzervativní myslitel hrabě Joseph de Maistre, jeden z výrazných odpůrců Francouzské revoluce a kritik liberalismu. Vyrůstal v katolické rodině, Francouzskou revoluci odmítal z konzervativních pozic a chápal ji jako boží trest za osvícenské snahy.
Léon Degrelle1. dubna 1994 zemřel ve španělské Málaze zakladatel belgického (valonského) rexistického hnutí Léon Degrelle. Během druhé světové války sloužil v řadách Waffen SS, své zážitky z bojů na východní frontě shrnul do knihy Tažení v Rusku 1941 - 45. Nedlouho před smrtí se Degrella kdosi zeptal, jestli něčeho ve své minulosti lituje. Odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív