Délský potápěč

Spengler

Autorka: Margot Metrolandová

„Onen hlad feláhů po míru, po ochraně proti každému narušení každodenní rutiny, proti každé formě osudu jako by naznačoval ochranné mimikry před chodem dějin, lidský hmyz, který vystaven nebezpečí hraje mrtvého, ‚happyend‘ prázdné existence, nuda, jež dala vzniknout jazzu a černošským tanečkům v pohřebním průvodu za velkou Kulturu.“…

Oswald Spengler — Hodina rozhodnutí

Francis Parker Yockey bývá obvykle označován za spenglerovského filozofa. Oswald Spengler, jehož Yockey připomíná v Imperiu i kratším dílku Enemy of Europe (Nepřítel Evropy) ovšem není ten trpělivě a těžkopádně vysvětlující pedagog ze Zániku Západu –  Yockeyho autorský styl mnohem více připomíná Spenglerův polemický manifest z roku 1933, Jahre der Entscheidung (Léta rozhodnutí /často překládané jako Hodina rozhodnutí nebo Rozhodující hodina podle anglického překladu C. F. Atkinsona The Hour of Decision – pozn. DP/).

Continue Reading

Michael Kellogg: Ruské kořeny nacismu

Autor: Spencer J. Quinn

Michael Kellogg
The Russian Roots of Nazism: White Émigrés and the Making of National Socialism, 1917–1945
Cambridge University Press, 2005

V ovzduší takřka úplné démonizace Třetí říše se u historiků vyvinulo cosi jako slepá skvrna v otázce původu německého antisemitismu. Michael Kellogg ve své knize z roku 2005 The Russian Roots of Nazism (Ruské kořeny nacismu) na tuto problematiku vrhá nové ostré světlo a obrací naši pozornost na východ. Ukazuje, jak ukrutnosti páchané bezprostředně po 1. světové válce v sovětském Rusku společně s působením početné, pomstychtivé a politicky činné bílé ruské emigrace ve výmarském Německu sehrály zásadní úlohu při formování národně socialistického postoje k Židům i bolševismu. Při formulaci svých argumentů Kellogg nejen že opravuje mnohé chyby svých kolegů-historiků, ale také nepřímo snáší argumenty na podporu mnohých prvků samotného nacismu.

Jeho dílo vnímám jako zásadní z několika důvodů, z nichž nejpřednějším jsou nejspíš fakta samotná. V období mezi oběma světovými válkami sužovaly Německo, Pobaltí i Ukrajinu konflikty, mocenské pletichaření a hlavně nejistota. Nepochybně to nebyla nudná doba, jejíž události vrhají dlouhý stín. Každé historické dílo, které osvětluje dříve neznámé či přehlížené události z takovéto doby a prostoru, tudíž má svou hodnotu.

Continue Reading

HMF Medaljen

Úspěšný boj se stigmatem trestní perzekuce švédských vlastenců

Od 2. července loňského (2020) roku začaly lidem, odsouzených v posledních letech na základě švédských zákonů proti „šíření nenávisti“, chodit do schránek vyznamenání. Za tímto projektem stojí skupina vlastenců, kteří se tak tuto kategorii „trestných činů“ snaží zbavit nálepky stigmatu a namísto toho odsouzení proměnit na svého druhu poctu tím, že lidem dají hmatatelný doklad jejich odporu proti směřování naší země.

Počátky švédské legislativy proti nenávisti se datují už do roku 1948, kdy byla na popud židovských lobby z USA přijata ve snaze zastavit antisemitskou publikační činnost Einara Åberga (tzv. Lex Åberg – pozn. DP). Dlouhá existovala v právním řádu v podobě zřídka užívaného obvinění hets mot folkgrupp desetiletí – štvaní proti etnické skupině – běžně označovaného zkratkou HMF.

Od počátku tohoto století ale využívání HMF k umlčení kritiků radikální rasové a etnické proměny Švédska nabralo na obrátkách. V období 1990-2016 vzrostl počet případů HMF, kterými se zabývala policie, ze 44 na 994.

V roce 2017 založil zneuznaný ex-policista Tomas Åberg státem financovanou nevládní organizaci, která si vytkla za cíl pohnat před „spravedlnost“ co nejvíc lidí šířících „nenávist“ na sociálních médiích. Pojmenoval ji Näthatsgranskaren – doslova „(celosvětový) hlídač nenávisti na síti“. Počet údajných HMF nahlášených policii se v prvním roce existence skupiny více než zdvojnásobil: za rok 2018 to bylo 2 508 případů.

Continue Reading

„Druhá strana klamu“ – další pohled do zákulisí Mosadu

Autor: Ron Unz

Předchozí části si můžete přečíst zde: 1), 2), 3), 4).

„Druhá strana klamu“

Obsah Ostrovského prvotiny byl však povětšinou všední, bez nějakých šokujících odhalení. „Jen“ popsal vnitřní fungování Mosadu a některé z jeho největších operací, a tak poodhrnul závoj tajemství, pod nímž jedna z nejefektivnějších tajných služeb dlouho fungovala. Poté co si tímto celosvětovým knižním hitem vybudoval jistou pozici, cítil se autor dostatečně pevně v kramflecích, aby v pokračování z roku 1994 vynesl sérii tvrzení šokujících do té míry, že se čtenář sám musí rozhodnout, zda odhalují spíš pravdu, nebo jen Ostrovského zjitřenou představivost. Bergman ve své rozsáhlé bibliografii uvádí přes 350 titulů. Ostrovského debut mezi nimi je, pokračovaní už nikoliv.

Některé pasáže z Ostrovského první knihy mi bezpochyby přišly poněkud nejasné, podivné. Proč by z něj měli chtít udělat obětního beránka za zpackanou misi a z tajné služby ho vyštvat? A protože z Mosadu odešel už roku 1986 a na své knize začal pracovat až o dva roky později, uvažoval jsem, co asi dělal během oněch dvou let. Úplně věřit se nechce ani tomu, že by nižší důstojník dokázal nasbírat takové množství vysoce podrobných informací o operacích Mosadu, kterých se sám neúčastnil. V celé skládačce jako by chybělo příliš mnoho dílků.

Continue Reading

Pohled na vězení Connally Unit ve státě Texas

Autor: James R. Long

V americkém státě Texas tvoří rasové menšiny většinu – 39 % obyvatel státu jsou totiž Hispánci a 13 % černoši, běloši představují pouhých 43 %. Podle demografů toto ukazuje náznak budoucnosti, k níž směřuje i zbytek země. V Texaském ministerstvu trestního soudnictví (Texas Department of Criminal Justice), které mě posledních 20 let drželo za mřížemi, pracují z většiny nebělošští zaměstnanci, vězni pak jsou nebělošského původu z drtivé většiny. Rozmanitost není naší největší silou.

Bez ohledu na množící se katastrofy zůstává nucená integrace – na niž dohlíží soudci, obvykle však „odstínění“ od jejích následků – platným pravidlem. Po každém rasovém incidentu, k němuž došlo kvůli nucené integraci, se nám dostává stejného poučení: „Potřebujeme větší jednotu.“

Continue Reading

Béla Incze

Tento rozhovor s Bélou Inczem pořídil Vasárnap. Podle Inczeho byl jeho čin vyjádřením postojů a pocitů obyčejných Maďarů. V rozhovoru se zamýšlí také nad metapolitickým rozměrem věci i strategií odporu jako takovou.

Ráno na Velký pátek už socha BLM v budapešťském Ferencvárosi nestála. S jedním z předáků Légió Hungária Bélou Inczem jsme hovořili o tom, co bylo pohnutkou jeho akce. Incze okomentoval také postoj konzervativně smýšlejících lidí k tomuto činu a hnutí  BLM obecně.

Kristóf Trombitás: Tato provokace vydávající se za umění byla slavnostně odhalena na Zelený čtvrtek (1. dubna), ale už ráno na Velký pátek (2. dubna) byla pryč. Čekal jste tak rychlou reakci? Mohl byste nám celý sled událostí blíže osvětlit?

Béla Incze: Nejprve bych rád zdůraznil, že v tomto případě mluvím výhradně za sebe, nikoliv další příslušníky Légió Hungária. Jakmile jsem se o vztyčení sochy dozvěděl, okamžitě jsem se rozhodl, že pokud se mi povede dostat na místo jako první, strhnu ji a následně se vydám policii. To mi proběhlo hlavou bezprostředně poté, co jsem si přečetl o odhalení sochy. Jedinou odchylkou od tohoto plánu ve skutečnosti bylo to, že jsem na místo dorazil současně s lidmi z Mi Hazánk Mozgalom. Společně jsme se tedy dohodli na dalším postupu.

Continue Reading

Geny, mozek a inteligence: co je nového?

Autor: Emil O. W. Kirkegaard

V průběhu druhé poloviny 20. století marxističtí intelektuálové jako Stephen Jay Gould a Richard Lewontin úspěšně stigmatizovali pole výzkumu inteligence, zejména jejich rozdílů mezi jednotlivci i skupinami. Přestože téma zůstává do jisté míry tabuizované, přichází odsud v posledních letech natolik mocný a vytrvalý přísun nových poznatků o genetice a inteligenci, že většina lidí má problém nové poznatky vstřebávat. Ještě mnohem větší dojem tento vývoj nutně dělá, vezmeme-li v potaz zuřící kulturní revoluci na univerzitních kampusech a obrození ideologie nepopsaného listu („blank slate“) kulturními elitami.

Continue Reading

Zlaté pokolení

Autor: Michael Bell

V antropologických kruzích dnes převažují dvě základní teorie o zrodu moderního člověka. Tou první je hypotéza „africké kolébky“, podle níž se dnešní lidé vyvinuli z primitivní hominidní rasy, která před asi sedmdesáti tisíci lety začala ze své africké kolébky osídlovat ostatní kontinenty. V Evropě a Asii vytlačili tito pralidé násilným konfliktem a vyšší plodností původní neandrtálce. Následně se přizpůsobili svému novému prostředí a postupně se působením takzvané lokalizované evoluce vyvinuli v dnešní lidské rasy.

Druhou pak je teorie „multiregionální evoluce“, podle níž se lidské rasy zrodily z postupného míšení různých proto-lidských poddruhů (homo erectus, neandrtálci atd.) před mnoha tisíci let. Tyto početné smíšené druhy následně prošly lokalizovanou evolucí, stejně jako tomu bylo u jediného předka v případě teorie „africké kolébky“.

Přestože bývají tyto teorie obvykle chápány jako protikladné, spojuje je základní předpoklad ideje pokroku. I když tak každá z nich připisuje lidstvu odlišný původ, obě vycházejí z předpokladu, že se lidstvo postupně stává lepším. A přestože evoluční teorie nutně neznamená, že lepší přizpůsobení se rovná také vyšší inteligenci nebo kráse, stala se tato myšlenka takřka nerozlučným společníkem většiny úvah o lidské evoluci.

Continue Reading

Životní prostředí, většiny a farmaření

Autor: Pentti Linkola

Následuje úryvek z první kapitoly knihy Can Life Prevail? (Může život přežít?) Pentti Linkoly, který přesně před rokem zemřel ve věku šestaosmdesáti let. Předkládáme čtenářům jeho řádky jako hold Linkolovu nehynoucímu úsilí bojovat proti ničení přírodního světa ve jménu moderního „pokroku“.

Continue Reading

Sedm z osmi rektorů Břečťanové ligy jsou Židé

Autor: Eric Striker

S rychle postupující proměnou amerického akademického prostředí na intelektuálně stále nesvobodnější tyranidu ti nadanější profesoři vysoké školy opouštějí a hodnota vysokoškolského vzdělání se propadá.

Školy tzv. Břečťanové ligy pochopitelně udávají tempo a jsou méně prestižním školám vzorem. Jakmile se tak nesmysly typu genderová ideologie nebo kritická teorie rasy pevně institucionálně zachytí ve velkovýrobnách elit zítřka, rychle se začínají rozrůstat i dál.

Širší sociální dopady zkorumpovanosti elitních škol znamenají, že budoucí agenti FBI, advokáti, bankéři, politici nebo tvůrci mediálních produktů se naučí nenávidět a diskriminovat proti bělochům ve svém profesním životě.

Continue Reading

Lstí a klamem – znepokojivý pohled do nitra Mosadu

Autor: Ron Unz

Předchozí části si můžete přečíst zde: 1), 2), 3).

„Lstí a klamem“

Příhodným odrazovým můstkem pro toto pátrání nám může být právě Ostrovského kniha – nezapomínejme na zoufalé zděšení velení Mosadu z tajemství odhalených v jeho rukopise i plány na jeho umlčení všemi prostředky včetně vraždy. Rozhodl jsem se proto ke knize po více než deseti letech vrátit, dokud jsem měl ještě v hlavě dostatečně čerstvý Bergmanův materiál.

Ostrovského dílo z roku 1990 dosahuje jen zlomku rozsahu Bergmanovy knihy, autor užívá výrazně neformálnější styl a neobtěžuje se s pečlivě propracovaným poznámkovým aparátem. Větší část knihy tvoří prosté osobní vzpomínky, a přestože Ostrovsky i Bergman psali o Mosadu, prvý jmenovaný se velkým dílem věnuje spíše špionážní problematice a technikám, než podrobnému popisu jednotlivých atentátů, jakkoliv i pár z nich se v knize najde. Letmým pohledem se jím popisovaný styl operací Mosadu podobá tomu u Bergmana do té míry, že kdyby někdo jednotlivé incidenty přesunul z jedné knihy do druhé, jsem přesvědčen, že jen málokdo by snadno dokázal rozeznat rozdíl.

Continue Reading

Političtí vojáci

Autor: Martin Saxlind

Martin Saxlind ze Severského hnutí odporu se zamýšlí nad konceptem politického vojáka

Před několika lety se mi dostala do rukou kniha Dereka Holllanda The Political Soldier (Politický voják). Vybavuji si dojem, že úplně nedostála vysoké pověsti, které se v našich kruzích těšila a matně si vzpomínám, že mi příliš nesedl autorův podle mého až přehnaný důraz na duchovnost a křesťanství. Samotný pojem „politický voják“ – který jako první prý použil Joseph Goebbels – se mi ovšem velice líbí a právě tím se v následujícím článku hodlám zabývat.

Continue Reading

Obyčejní Afghánci prochází okolo nástěnné malby Ašrafa Ghaního na mezinárodním letišti v Kábulu

Autor: Richard Hanania

Zatímco v Bidenově kabinetu se řeší, jak dál v Afghánistánu, mnozí stále naléhavěji varují, že by Spojené státy neměly nechat tamější vládu napospas. Tálibán dodržuje svůj závazek, že po celý rok nebude útočit na americké síly a slíbil, že v případě stažení amerických vojsk nedovolí teroristům, aby si v zemi vybudovali své základny.

S ohledem na tyto skutečnosti si zastánci setrvání v zemi stále jasněji uvědomují, že jejich argumenty nikdy nebyly chatrnější, a tak se více a více obracejí na morální výzvy. Co by se stalo s afghánskou vládou, kdyby USA odešly?

Aby tyto argumenty fungovaly, musela by však být afghánská vláda Tálibán morálně převyšovat a být schopna zajistit svým lidem lepší budoucnost. To ale není podepřeno skoro žádnými přesvědčivými důkazy.

Continue Reading

Čeká civilizaci zhroucení?

Autor: Caspar von Everec

Dokonce i mainstreamová média dnes začínají mluvit o tom, že inteligence, tak jak ji zachycují IQ testy, ve větší části světa upadá. Sám tuto vlastnost chápu jako částečně geneticky podmíněnou. Geny vaší inteligenci stanovují jakýsi strop: můžeme tak rozlišovat IQ potenciální a skutečné. Biologicky je podmíněno IQ potenciální, řekněme, že dosahuje výše 120. Při správné péči a výchově, tj. kvalitní stravě v dětství, dostatečnému cvičení a adekvátním množství mentálně podnětných aktivit dosáhne vaše IQ někdy kolem pětadvacátého roku – kdy je vývoj mozku dovršen – inteligence 120.

Tuto hranici ale nikdy nepřekročíte, bez ohledu na množství a úsilí při studiu. Kdyby soustavné učení se a čtení zvyšovalo inteligenci, byl by brzy z každého studenta medicíny Newton nebo von Neumann.

Continue Reading

Může to tentokrát Marine dokázat?

Autor: Guillaume Durocher

Tentokrát už je to vážně naostro!

Počátkem roku pronikly do francouzských médií výsledky vysoce utajovaného průzkumu, podle něhož by v případě volby mezi nacionalistickou lídryní Marine Le Penovou a obnošeným globalistickým prezidentem Emmanuelem Macronem 48 % Francouzů upřednostnilo v čele země právě Marine. Ta nikdy předtím nestála podle věrohodných zpráv takto na dosah vítězství. Podle autorů průzkumu se do této pozice dostala díky tomu, že se jí povedlo naklonit si asi třetinu středopravých voličů, v kombinaci s masovým zdržením se levicových voličů, kteří by normálně hlasovali pro Macrona jako „záštitu proti nástupu fašismu“.

Continue Reading

Proměna Německa („Nové Němky“ na protestu proti knize Thilo Sarrazina Němeco páchá sebevraždu v Solingenu, 2010)

Autor: Thorsten J. Pattberg

„Národ tvoří všichni, kdo žijí v této zemi.“ – Angela Merkelová, únor 2017

„Příliš dlouho vedeme debaty o tom, zda je naše země zemí imigrace. Skutečností je, že k imigraci dochází, protože jsme lidi znovu a znovu vyzývali, aby k nám přišli… Ale jednoduché uznání, že jsme zemí imigrace, nestačí. Konat musí stát, jehož zodpovědností je uspořádat společnost tak, abychom mohli žít pospolu.“ – německý prezident  Frank-Walter Steinmeier, srpen 2018.

Demografie

V roce 2015 přišlo do Německa přes dva miliony imigrantů, povětšinou mladých mužů ze Sýrie, Kosova, Albánie, Afghánistánu, Iráku a severní Afriky. Podle oficiálních zdrojů žilo v červenci 2020 v SRN 11,23 milionů lidí s cizím pasem, čili osmina obyvatelstva země. Podle webu Statista je více než 11 milionů držitelů německých pasů cizího původu. To společně dává množství cizinců v zemi 21,58 milionů, celých 26 % populace. K podmanění Indie stačilo sotva 20 000 Angličanů, k rozbití Aztécké říše asi půl třetí tisícovka Španělů a ke zcivilizování Austrálie několik lodí s trestanci.

Jak se to mohlo stát?

Continue Reading

Vzpomínky na Guillaume Fayeho

Autor: Andrew Joyce

„Guillaume Faye bezpochyby dokázal otevírat lidem oči.“ Pierre-Émile Blairon

Guillaume Faye: Truths and Tributes
Robert Steuckers, Pierre-Émile Blairon, Pierre Krebs
Arktos, 2020

Posmrtně vydaná kniha Guillaume Fayeho Guerre civile raciale (Rasová občanská válka, v angličtině Ethnic Apocalypse) se zařadila do mé osobní knižní top trojice pro rok 2019, proto mě eminentně zaujala informace, že Arktos knižně vydává soubor vzpomínek na Fayeho a úvah nad jeho dílem. Faye 7. března 2019 podlehl rakovině plic. Vybavuji si, jak mě při čtení jeho poslední knihy napadlo, že se velmi pravděpodobně zařadí mezi postavy, které nejvýznamnější otisk ve světě zanechají až po své smrti.

Continue Reading

Jérémie Piano, mluvčí francouzské Génération Identitaire

Autor: Olivier Bault

Jérémie Piano z Génération Identitaire exkluzivně pro Remix hovoří o snaze francouzské vlády zadusit odpor proti Macronově politice otevřených dveří

V pátek (12. února) francouzské úřady oznámily rozpuštění především proti masové imigraci vystupujícího identitářského hnutí Génération Identitaire (Generace identity). Stalo se tak v reakci na nedávnou protestní akci GI na francouzsko-španělských hranicích, která v plné nahotě odhalila neschopnost vlády zkrotit navzdory svým velkohubým prohlášením ilegální imigraci. Remix News v pondělí telefonicky vyzpovídaly Jérémie Piana, mluvčího organizace, která si s trochou nadsázky říká „pravicoví Greenpeace“, protože i oni své akce plánují tak, aby k sobě přitáhly zrak médií.

Continue Reading

Marihuana je dobrá a „přinesla by miliardy“? Aneb koho chleba jíš…

Autor: Douglas Watson

Aktivní židovská role při propagaci marihuany by neměla nikoho alespoň trochu obeznámeného s dějinami příliš překvapovat – byla to ostatně právě židovská rodina Sassoonů („Rothschildové Východu“), která pohádkově zbohatnula na prodeji opia Číňanům v takovém rozsahu, že to vyvolalo reakci v podobě opiových válek. V minulosti mnohem nedávnější pak rodina Sacklerových shrábla zisky ve výši miliard dolarů agresivním prodejem opioidního léku Oxycontin (o jehož vysoké návykovosti věděli) americkým bělochům. Přestože bylo v našem prostředí napsáno na tato témata mnohé, normalizaci užívání konopí je věnována pozornost znatelně menší. Hovořívá se o ní jakoby mimochodem, snad i kvůli stereotypnímu spojení odporu k marihuaně s konzervativním mainstreamem.

Continue Reading

Epstein: Mrtví nemluví

Autor: Philip Giraldi

… aneb kdo koho vlastně řídil v případě Jeffreyho Epsteina?

Příběh zesnulého pedofila a pravděpodobného izraelského špiona Jeffreyho Epsteina ani s jistým odstupem nepřestává fascinovat, neboť navzdory tvrzením oficiálních míst o důsledném vyšetření skandálů vyšlo dosud na světlo jen málo pravdy. Případ údajně zůstává otevřený a má se za to, že vyšetřovatelé z ministerstva spravedlnosti byli schopni podrobněji se zabývat některými aspekty událostí. Velkou část vyšetřování zabírá přezkum konání čtyř státních zástupců zapojených do vyjednávání s Epsteinem a jeho právníky v letech 2007-2008. 22 měsíců trvající přezkum odboru ministerstva spravedlnosti pro profesní odpovědnost (Office of Professional Responsibility, OPR) byl uzavřen 12. listopadu (2020) vydanou zprávou v rozsahu 350 stran.

Ministerstvo si našlo obětního beránka za to, co mnozí označují jako závažné profesionální selhání, včetně možné korupce vysoce postavených veřejných představitelů. Podle očekávání se jím stal Alexander Acosta, státní zástupce ve floridském Miami, kde se Epsteinův případ projednával. Přezkum OPR na základě zhodnocení vnitřní komunikace státních úřadů i té mezi státním zastupitelstvem a Epsteinovým týmem prestižních právníků dospěl k závěru, že Acosta projevil při práci na Epsteinově případu „špatný úsudek“. Neinformoval oběti ani jejich právní zástupce o vývoji případu podle zákonem stanoveného postupu a oslyšel hlavního vyšetřovatele i agenty FBI, podle nichž si Epstein měl odsedět delší dobu za mřížemi. Dokonce ještě před dovršením vyšetřování předložil Epsteinovi vysoce výhodnou dohodu. Vyšetřování OPR také zjistilo, že řada e-mailů, které by pomohly procesnímu postavení žalobců, nebyla jejich obhájcům zpřístupněna, což autoři zprávy připsali na vrub „technické závady“.

Continue Reading