Stať je momentálně nedostupná. Připravujeme její opravenou a doplněnou verzi.
Stať Za pozitivní kritiku (Pour une critique positive) Dominique Vennera, patří mezi první teoretické dílo, zabývající se problematikou „politického vojáka“ v rámci Čítárny Délského potápěče.
Ono je to jako s evangeliem.To podobenství o tom jak zrno padlo na cestu,na skálu,do trní a na úrodnou půdu.Ono to tak chodí že zájem o tuto literaturu mají už přesvědčený.Jsem moc rád když se těmto věcem otevřou nové a nové dušičky ještě s neuceleným názorem.
I když si z toho někdo dělá srandu ,nebo to čte jako něco nepřátelského tak stejně se mu to uloží do podvědomí.Vždycky mě potěší když mladý člověk otevřeně říká před neznámými lidmi že volil DSSS nebo že je nakolněn národní myšlence více než doposud.Ještě větší radost je když u stolu kde jsou lidé normálně oblečení přitakávají a skoro nikdo se nenaštve. Jednou to povolí nových křižáků je víc než to vypadá.
Trackbacks/Pingbacks
Ernst Jünger – Dělník
*** Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
*** Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.
Ernst Jünger – Aladinův problém
*** Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
*** Objednávejte ZDE
22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Veniaminovič Savenko, ruskýspisovatel, básník, rebel a politik Národně bolševickéstrany Ruska. V současnosti je předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko. Česky vyšla jeho kniha To jsem já, Edáček a románová biografie Limonov - Deník ztroskotance od francouzského spisovatele Emmanuela Carrèreho.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
Ono je to jako s evangeliem.To podobenství o tom jak zrno padlo na cestu,na skálu,do trní a na úrodnou půdu.Ono to tak chodí že zájem o tuto literaturu mají už přesvědčený.Jsem moc rád když se těmto věcem otevřou nové a nové dušičky ještě s neuceleným názorem.
I když si z toho někdo dělá srandu ,nebo to čte jako něco nepřátelského tak stejně se mu to uloží do podvědomí.Vždycky mě potěší když mladý člověk otevřeně říká před neznámými lidmi že volil DSSS nebo že je nakolněn národní myšlence více než doposud.Ještě větší radost je když u stolu kde jsou lidé normálně oblečení přitakávají a skoro nikdo se nenaštve. Jednou to povolí nových křižáků je víc než to vypadá.