
Sídlo Dědictví předků v Berlíně
Na závěr roku Délský potápěč vydá knížku z katalogu Ahnenerbe-Stiftung Verlag. Připomeňme si proto stručně historii Ahnenerbe. Ručně číslované svazky naší knihy budou obsahovat vloženou přílohu: dvanáctistránkový sešit o působení Ahnenerbe v Čechách, na Moravě a na Slovensku.
Vzniká 1. července 1935. U zrodu stojí Heinrich Himmler, duchovním otcem a vlastním zakladatelem je ale Herman Wirth – přímo navazuje na jeho Forschungsinstitut für Geistesurgeschichte a sbírku Deutsches Ahnenerbe. Dobu působení lze rozdělit do čtyř etap.
- 1935–1937. V prvních dvou letech jde v podstatě o Reichsführerův soukromý spolek. Ahnenerbe (dále AE) začíná se sedmi stálými členy, včetně H. Himmlera a H. Wirtha (dále to jsou: Hermann Reischle, Adolf Babel, George Ebrecht, Erwin Metzner, Richard Hintmann, všichni z Hlavního úřadu pro rasu a osídlení, RuSHA, vedeného R.W. Darrém); mezi lidmi okolo nechybí podivíni (Wiligut, „potomek jasnozřivých Wiligotů“) či amatérští nadšenci (Kirchhoff). Těžiště činnosti leží v bádání ve starých rukopisech a knihách, výzkumu skalních rytin a folkloru. Cílem je rekonstruovat obraz světa starých Germánů, Pragermánů, a zprostředkovat jej německé, potažmo světové veřejnosti. Financování je nejisté (příspěvky, dary), přesto jsou uskutečněny první expedice (Skandinávie) a přednášky. Pro porcelánku v Allachu poskytuje AE starogermánské vzory a symboly (viz Německé insignie (Praha: Cesty, 2003), s. 38; lépe: Porzellan-Manufaktur Allach- München, Verzeichnis der Erzeugnisse: Liste 1938/39, reprint 1980 nebo Michael J. Passmore, SS – Porcelain Allach.).
- 1937–1939. V sedmatřicátém střídá svérázného, organizačně a finančně prý přespříliš rozevlátého Wirtha v odborném vedení AE děkan mnichovské univerzity s prvotřídní vědeckou reputací: Walther Wüst. Se záměrem zlepšit její vědecký a pedagogický kredit buduje organizaci pevný akademický základ – omezuje vliv lidí, jako jsou Wiligut či Kirchhoff a přijímá zdatné a respektované profesionály (Altheim, Jankuhn atd.). Počet zaměstnanců stoupá z osmatřiceti na podzim 1937 (z toho jedenáct vedoucích vědeckých pracovníků) na více než sto na jaře 1939! Badatelské aktivity se významně rozšiřují, na prvním místě o archeologii a Východ. K výzkumu i popularizaci vzniká vlastní vydavatelství: Ahnenerbe-StiftungVerlag; k financování zprvu samostatná „nadace Ahnenerbe“ (Stiftung Ahnenerbe). Vrcholem tohoto období je bezesporu Schäferova expedice do Tibetu (viz Detlev Rose (ed.), Die Deutsche Tibetexpedition 1938/39: Für Himmler auf dem Dach der Welt? Eine wissenschaftliche Quellenedition… Christopher Hale, Himmlerova křížová výprava (Praha: Columbus, 2005), práce přece jen v soudech střízlivější než Pringleové Velký plán).
- 1939–1943. Po začátku války je několik zahraničních výprav odloženo na neurčito (bolivijské Andy, Írán, Kanárské ostrovy, Island), AE se však dále rozvíjí. Roku 1942 překračuje počet stálých zaměstnanců 120: archeologové, antropologové, etnologové, klasičtí filologové, heraldici, orientalisté, runologové, biologové, muzikologové, filologové, geologové, zoologové, botanikové, lingvisté, folkloristé, genetikové, astronomové, lékaři i historici (+ technický a obslužný personál) pracují v šestačtyřiceti vědeckých odděleních a patnácti výzkumných komisích! AE pořádá konference (např. Salzburger Wissenschaftswochen, Kieler Wissenschaftswochen), vydává tři knižní řady a nejméně tři časopisecké tituly v čele s měsíčníkem Germanien. Ve specializovaných odděleních vyrábí dokumentární filmy, sádrové odlitky, reprodukce a modely, buduje sbírky, knihovny, navazuje kontakty, včetně zahraničních… „Relikty“ z počátečního civilního období definitivně zanikají, AE je organickou součástí SS.
- 1943–1945. Úpadkový přelom přichází s rokem 1943, angloamerickými kobercovými nálety na německá města a – se změnou válečné situace vůbec. Organizace se kvůli bezpečí materiálu stěhuje na venkov, tisku ubývá a počet zaměstnanců se opět snižuje na třicet (odcházejí většinou do vojenské služby, popř. rovnou na frontu). Těžiště činnosti přechází na „praktičtější“, přírodovědecký výzkum.
Struktura
AE je řízena podle vůdcovského principu. V čele stojí předseda (H. Wirth, poté W. Wüst) odpovědný přímo kurátorovi Heinrichu Himmlerovi. Později si funkci předsedy vyhrazuje sám Reichsführer a kurátorem je Walther Wüst. Administrativní záležitosti spravuje po celý čas Wolfram Sievers, nejprve jako generální sekretář, od r. 1939 jako Reichsgeschäftsführer („manažer“). Vedle řádných zaměstnanců má AE i dopisující členy; tzv. podpůrným členem může být každý, kdo platí příspěvky.

Interiér s Irminsulem
Význam
Mimo SS nevelký. AE je založena jako poloprivátní badatelské pracoviště s cílem co nejcelistvěji zkoumat nejstarší dějiny Germánů. Jak ale Reichsführerova moc roste, stoupá význam popularizační, výchovné práce: vzdělává vyšší kádry SS a snaží se pronikat do akademické sféry. Snad se má stát základem vysokého školství poválečného „vzorného Státu SS“? Spolupracuje s vícero organizacemi (např. Deutschrechtliche Institut prof. Karla-Augusta Eckhardta), postupně má pobočky ve všech částech Německé říše a svoji působnost rozšiřuje i dále, včetně Protektorátu Čechy a Morava. Její kulturně-politický vliv však nelze přeceňovat. Což je patrné z dobového tisku: národně-socialistické příručky (Nationalsozialistisches Jahrbuch) ji nezmiňují; „regál“ na germánskou prehistorii a pohanství má v NSDAP Alfred Rosenberg a jeho lidé („Amt Rosenberg“); modernisticky zaměřenému Josephu Goebbelsovi je obé spíše vzdálené…Vůdce oceňuje výpravu do Tibetu, rozhodně však nesdílí kritický pohled na Karla Velikého. Císař má být jedním ze symbolů budoucí národně-socialistické sjednocené Nové Evropy (v pařížském La Défense a ve Štrasburku se po válce plánují jeho památníky), Reichsführer přitom již v roce 1935 začíná budovat památník jeho obětem: 4 500 pohanským Sasům „pokřtěným“ meči vojska franckého panovníka, viz Patrick Agte [Europa-Erbe], Der Sachsenhain bei Verden – Ahnenerbe (Pluwig: Munin Verlag, 2001). AE však kupodivu necitují ani poslední ročníky Das Schwarze Korps, oficiálního tiskového orgánu SS.

Knihovna Ahnenerbe
Sbírky a knihovny jsou „rozprášeny“ ještě za války. Nejzajímavější předměty, o jejichž existenci víme jen z literatury či z dobových ilustrací, zůstávají dodnes skryty v depozitářích nebo nenávratně zmizely spolu s filmy, fotografiemi, reprodukcemi atd. Relativně nejdostupnější jsou knihy a některé časopisy. V letech 1937–1945 vydala AE kolem 80 knižních titulů! Některé z nich si podle dizertace Michaela H. Katera z roku 1966 „i dnes udržují vědeckou hodnotu“. Jedná se o práce hlavně z oblasti prehistorie jako např. Die Ausgrabungen in Haithabu 1937–1939. Vorläufiger Grabungsbericht (1943) od Herberta Jankuhna. Jiné vycházejí z dnes nepřijatelných východisek. Neboť současná bádání podléhají tlakům a závislostem egalitářské ideologie a tržního monoteismu, jejichž axiomy jsou diametrálně odlišné.
Po válce se na AE rychle zapomnělo. Až roku 1960 ji ze zapomnění vyzvedli autoři „fantastického realismu“ Jitra kouzelníků, a to hlavně v části „Několik let v absolutním jinde“. Cesta ke Spielbergovu trháku Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy (1981) vede právě od ní.
Jedinou standardní monografií k historii AE zůstává Das „Ahnenerbe“, Die Forschungs- und Lehrgemeinschaft in der SS: Organisationsgechichte von 1935 bis 1945 od Michaela H. Katera. V Národní knihovně v Praze je k dispozici hned její první vydání z roku 1966, nicméně v průběhu let se dočkala nově upravovaných reedicí.
***
***
***
Nejnovější komentáře