Categorized | Historie, Politika

O židovské moci

Trumpovi Židé

Ilustrační foto: Kdo jsou Židé v Trumpově vnitřním kruhu? (Horní řada, zleva: Laura Loomer, Jared Kushner, Ivanka Trump, Stephen Miller. Spodní řada: Howard Lutnick, Lee Zeldin, David Friedman, Miriam Adelson.) Zdroj: Who are the Jews in Trump’s inner circle and how will they affect his second term? Times of Israel, 19. listopadu 2024.

Na tento komentář jsem narazil na stránkách Unz Rewiev pod článkem Jeffreyho D. Sachse What Ails America – and How to Fix It (Co trápí Ameriku – a jak ji vyléčit; 25. listopadu 2024). Nechci tvrdit, že bych jej podepsal v plném znění – osobně chovám přece jen více optimismu stran možnosti dosažení pozitivního výsledku v podobě vytvoření nové, nežidovské a politicky neliberální elity – rozhodně si však zasluhuje širší cirkulaci.

Kevin MacDonald

Autor: Anon[427]

Ameriku „trápí“ Židé. Ne „pravicoví“ Židé nebo „levicoví“ Židé. Ne republikánští Židé nebo demokratičtí Židé. Ne „globalističtí“ Židé nebo „nacionalističtí“ Židé. Ne sionističtí Židé nebo komunističtí Židé. Ne zbožní Židé nebo ateističtí Židé. Ne Židé střihu George Soros/MSNBC/NYTimes/mediální mogulové nebo Židé střihu Gad Saad/David Sacks. Jen Židé. Židé jsou problém. Židé jsou to, co nás sužuje.

A nejinak tomu bylo v doslova každé zemi, kde se kdy usadili – všude a vždy v jejich dějinách. Jejich mizerné chování bylo hlavní příčinou jejich vypovězení z více než 109 zemí v doslova tisíci (přes 1030 zdokumentovaných) případů. Židé nám ovšem (zcela neironicky) vysvětlují, že příčinou jsou předsudky všech ostatních, nenávist a závist vůči jejich nedostižnému intelektu, morálce a postavení B-hem vyvoleného národa.

(Nežidé bohužel tento argument zdá se poměrně nekriticky a bez přemýšlení přijímají. Proč? Kvůli židovské nadvládě nad médii a tím pádem i naším myšlením? Ano… ale také proto, že zpochybnění židovských sebeoslavných narativů vám snadno může zničit život. Proto mnozí raději mlčí – nebo prostě nedovolí, aby se jejich myšlení ubíralo jistým směrem: uplatňuje se zde autocenzura. „Čemu budeš spíš věřit, góji? Nám, když ti popisujeme obludnost tvých předků, nebo snad tomu, co tví zlotřilí předci vykládali o nás Židech?“)

Tento fenomén – klasický omyl – kdy mnozí (mezi nimi podle všeho i Elon Musk) bláhově věří, že jsou nějací „dobří Židé“ a „špatní Židé“ a že spojením s těmi „dobrými Židy“ (sionisté/“pravičáčtí“ Židé, kterým Elon nadbíhá) se otevírá cesta k porážce těch zlých Židů (jako Soros), a tím i záchraně Západu. Zkušenosti a pohled do minulosti ovšem ukazují, že to nefunguje. 1]

Židy nelze „použít“, oni využijí vás. V tomto ohledu připomínají Prsten moci z Tolkienova Pána prstenů. Zdá se být lákavé s nimi „spojit“ a využít je pro své vlastní cíle, ale podle všeho to není možné – ne nadlouho, a rozhodně ne proti nim samým. (Jeden Prsten pak je sám o sobě dosti příhodná metafora korumpujícího vlivu moci a peněz.) 2]

V knihách jsou Prsten a Sauron jedním, proto Prsten nelze proti Sauronovi užít. A podobně i „pravicoví“ Židé jsou duchem jedním s těmi „levicovými“ (Soros/Sauron). Všichni tvoří kolektivní židovské společenství, jakkoliv s oblibou tvrdívají opak: „Nejsme přece nějaký kolektivní organismus s centrálním mozkem, góji! Jak rádi říkáme: Dva Židé, tři názory, jak nejlíp vydrbat s góji! – Teda moment, myslel jsem jenom ‚tři názory‘, ne ‚jak vydrbat s góji‘. Hahaha. Ups.“

Spojenectví s Židy k uskutečnění skutečně pravicových, nativistických cílů se zkoušelo a nikdy to nedopadlo dobře. Zkusil to Churchill, zkusil to Murdoch, zkoušel to Trump. Nefunguje to. Snažit se rozdělit od sebe různé židovské frakce a využít jednu proti druhé prostě nefunguje. Je to klasická past, něco jako pozemní vpád do Ruska.

Klidně dejte „pravicovým“ sionistickým Židů všechno, na co si vzpomenou – víc peněz pro Izrael, Západní břeh, další nekonečné války (proti Německu, proti Iráku, proti Asadovi, proti Kaddáfímu), bezvýhradnou podporu v OSN, upřímné slzy u jejich Zdi nářků, cokoliv – nikdy to nebude dost. A žádné protislužby se nedočkáte.

Židé automaticky usilují o to mít pod kontrolou obě strany. Proto jedině otevřeně protižidovská hnutí vykazují jistý zdar v boji proti židovskému vlivu a agendě. Proto hnutí, jež nevnímají Židy jako Židy, ale jako příslušníky oddělených skupin či kategorií, jež si vymýšlejí nebo infiltrují a předstírají k nim příslušnosti (která je tak jako tak druhotná, spíše taktická), nevyhnutelně selhávají. Židé jsou Židé bez ohledu na to, jak si říkají nebo za co se vydávají. Jakékoliv hnutí, jež ochotně naslouchá jejich lžím vlků v beránčích rouších, nevyhnutelně rozvrátí.

Samozřejmě být explicitně kontra-semitský nestačí a není to automatická záruka zdaru. Ostatně Hitler navzdory svým počátečním úspěchům neuspěl, když se proti němu Židům povedlo sestavit koalici užitečných idiotů („Spojenci“) – ale je to jediný přístup, kde najdeme nějakou tradici úspěchu (109 vypovězení).

Pokud se budete pokoušet využít „pravicové“ Židy proti „levicovým“ – nebo obráceně „levicové“ Židy proti těm „pravicovým“ – nejspíš si záhy uvědomíte, jak málo jste toho od svých židovských „spojenců“ získali v poměru k tomu, kolik jste pro ně udělali vy.

Sledují vás – podobně jako Jeden (prsten). Ovlivňují vás – podobně jako Jeden. Slibují vám moc a bohatství, což ovšem nikdy nenaplní – podobně jako Jeden. A nakonec, ať už získáte moc a bohatství nebo ne, se stanete jejich otrokem – prstenovým přízrakem – jako dávní králové Středozemě.

Co přineslo spojenectví s Židy v průběhu 2. světové války Británii – nebo Churchillovi? (viz také zde) Jistě, porazili Německo – v do značné míry zbytečné válce, na jejímž rozdmýchání se britský establishment (i pod židovským vlivem) výrazně podílel – a dál? Co se stalo po válce? Jak se vedlo britskému impériu? Jak se vyvíjela země do dnešních dní? Projevili Židé svůj vděk tak, že Británii pomohli udržovat pevné hranice a demografickou integritu na Ostrovech (podobně pečlivě – až žárlivě – jak si Židé střeží demografickou integritu Izraele)? Nebo Židé usilovnou prací pomohli oslabit etnickou sounáležitost britského národa? Velké kusy Británie se proměnily k nepoznání. V Londýně žije jen asi 30 % bílých Britů. Podle téměř libovolného ukazatele by se Británii vedlo mnohem lépe, kdyby Němci vyhráli, i kdybychom (jak někteří hystericky tvrdí) „dnes všichni mluvili německy“. No a? Když nic jiného, Británie by zůstala bílá a britská. Co by si asi pomyslel Churchill, kdyby mohl vidět Británii dnešních dní? Kudy by se asi ubíraly myšlenky mužů, kteří prošli krvavou lázní normandských pláží? Churchill se bohužel nechal zotročit Jedním prstenem.

(K dokreslení Churchillova myšlení a jeho vývoje si připomeňme, že v roce 1920 napsal delší článek Sionismus versus bolševismus, v němž vymezil dvě největší skupiny tehdejšího židovstva, „hodné“ sionistické Židy a „zlé“ Židy bolševické. Churchill vyzýval britský národ k navázání spojenectví s „dobrými“ sionisty proti „zlým“ bolševikům. A jak to dopadlo při ohlédnutí zpět? Sionisté dosáhli v podstatě všech svých cílů /podobně jako ve své době bolševici/ a kde jsou dnes Britové?)

A jak prospělo Rooseveltovo spojenectví s Židy (prostřednictvím výrazně židovského kabinetu) jeho zemi – Americe? Jak dnes vypadá? Demograficky je na tom ještě o něco hůř než Británie a její imperiální sláva svou trajektorií stále více připomíná britský úpadek, z velké části v důsledku nekonečných válek na Středním východě, jež slouží jedinému zájmu: izraelskému. I v Rooseveltovi tak nacházíme rysy prstenového přízraku: muž, který pro moc prodal svou duši (a národ), případně pak postavu chátrajícího vládce pod vlivem židovských Červivců Morgenthaua a Harryho Dextera Whitea.

Co Rupert Murdoch a jeho mediální impérium? Steve Sailer vyprávěl o jeho známém, jemuž se prý Murdoch v soukromí svěřil, že aby člověk mohl v Americe uspět v byznysu, „nemusí si naklonit všechny Židy, ale přinejmenším jednu z jejich dvou hlavních frakcí ano“, tedy že musí projevit loajalitu buď sionistické „pravicové“ klice, nebo té protibělošské/protiamerické „levicové“ (jež má pod palcem většinu tradičních médií mimo Murdochovu sféru vlivu). Rupert se zjevně rozhodl spojit s „pravicovými“ sionisty. Jaký prospěch má z tohoto paktu americká pravice? Jak jí skutečně posloužila média skupiny Fox? Celá její existence by se dala shrnout jako kontinuální prohra v každé otázce domácí politiky, jeden nekonečný ústup.

Zásluhou Fox News se veškerá zdravá, přirozená, nativistický, etnocentrická vlastenecká energie autentické pravice – která by skutečně mohla posloužit zájmům bílé, křesťanské Ameriky – napíná místo ochrany hranic a demografické většiny k Izraeli a jeho projektu po dalším a dalším území hladového apartheidového, rasového státu.

Bělošská, křesťanská Amerika se od Fox News –ani žádného dalšího „pravicového“ média, ať se jedná o Breitbart, The Daily Wire nebo dalších sionistických organizací – nedočkala ničeho, zatímco Izrael byl měrou vrchovatou zahrnut vším, o čem snil.

Murdoch se proměnil v další prstenový přízrak. Z krále v mrtvolného sionistického pěšce.

A co Donald Trump? Povedlo se během prvního prezidentského mandátu mu utěsnit hranici a postavit zeď, jak půldruhého roku v kuse sliboval na každém mítinku? Ne. Deportoval zásadní množství ilegálů? Ne. Ve skutečnosti uvedl do praxe jen zlomek svého populistického programu, který by pomohl jádru jeho voličstva. Namísto toho v podstatě do puntíku vyplnil požadavky Jareda Kushnera, zejména ve prospěch Izraele – a k tomu rozdal prezidentské milosti odsouzeným židovským podvodníkům a černým kriminálníkům.

Trump byl a velmi pravděpodobně zůstává další židovskou loutkou.

Dostáváme se k Elonovi. Můžeme i jeho počítat mezi prstenové přízraky? Soudě podle jeho prezentace na Twitteru/X po drobném loňském nedopatření, kdy nahlas popsal skutečnost temné židovské úlohy v protibělošském naladění světa, aby se následně producíroval po Osvětimi jako cvičená opička a políbil Bibiho prsten, Elon usilovně pracuje na tom stát se dalším z dlouhé řady povolných otroků Prstenu. Podle všeho se (mylně) domnívá, že „spojenectvím“ (nebo podlézáním) s jednou židovskou frakcí (tedy „pravicovými“ sionisty) dokáže vzdorovat a porazit onu část Židovstva, která zabíjí Západ. Naneštěstí se mýlí, přinejmenším tak napovídá ohlédnutí se do minulosti. „Pravicové“ Židy nelze využít o nic lépe než Jeden prsten. Oni využívají vás a učiní z vás svého otroka, jak se to stalo dlouhé řadě lidí před vámi. Jediným řešení tak je Jeden zničit – tedy zlomit židovskou moc. Takto „snadné“ je zachránit Západ.

Pořád nepřestávám doufat, že Elon svůj názor změní nebo že nějakým způsobem ve skrytu duše už tuší, že věci ohledně Židů se mají tak, jak jsem se zde pokusil v hrubých obrysech nastínit – a že tak třeba hraje partii s delším časovým horizontem, v níž se pokusit Židy přechytračit v jejich vlastní hře. I kdyby tomu tak ale skutečně bylo, Prsten si nelze nasazovat donekonečna, než vás nevratně a nadobro ovládne, zkorumpuje a udělá z vás jen dalšího z dlouhé řady otroků ZOG.

1] Dobře patrné je to také u „antisionistických“ Židů jako Finkelstein či Blumenthal. Jejich skutečným posláním – ať už vědomě či nikoliv – je kontrolovat „antisionistické“ hnutí a tak jej zdomestikovat či vykastrovat. Podívejme se třeba, jak Finkelstein napadá nejefektivnější kritiky sionismu jako John Mearsheimer coby antisemitské konspirační teoretiky: Mearsheimer prý vytváří spiklenecké teorie na úrovni Protokolů (sionských mudrců), kde Židé kontrolují klíčové body amerického politického systému prostřednictvím „izraelské lobby“.

(V americkém kontrasemitském diskurzu narazíme na řadu označení Židy tak oblíbené falešné dialektiky, kdy naoko stojí v ostrém rozporu, který ovšem při podrobnějším zkoumání z velké části mizí: Kosher Sandwich, Esau Gambit atd.)

2] Více k analogii s Pánem prstenů v komentáři k článku Steva Sailera 1945: The Year Zero of American Architecture (Unz Review, 20. března 2024.)

Komentář O židovské moci vyšel na stránkách Unz Review 25. listopadu 2024. Komentář byl poté přetištěn pod názvem Comment from Unz Review on Jewish Power na stránkách The Occidental Observer 30. listopadu 2024.

2 Responses to “O židovské moci”

  1. Martin Vacek napsal:

    Vyhul To:
    Váš žertovný komentář jste napsal příliš brzy, apríla máme až za týden.

  2. Vohul To napsal:

    “Ostatně Hitler navzdory svým počátečním úspěchům neuspěl, když se proti němu Židům povedlo sestavit koalici užitečných idiotů („Spojenci“) – ale je to jediný přístup, kde najdeme nějakou tradici úspěchu”…

    Nacismus bylo obludné a promyšlené sionistické spiknutí. Hitler, a všichni kolem něho, byli židé. Norimberské zákony a perzekuce chudých židů, opravdu bohatým se nic nedělo, byla jen technologie, jak pomocí antisemitismu vybudit germánské etnikum a postavit ho proti slovanskému. Technologie, jak poslat miliony Němců na ruské stepi a změnit Stalinem od bolševismu pootočené kolo dějin. Vraždění části chudých židů začalo až s obratem fronty u Moskvy. Vraždění Slovanů bylo a ještě mělo být daleko monstróznější a podle toho poznáte pravého pachatele, sionismus. Ve své době nebyl nikdo větší bolševik než nacisté.

Trackbacks/Pingbacks


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jean Raspail – Tábor Svatých DOTISK!

Jean Raspail - Tábor Svatých***
DOTISK KNIHY V NOVÉM PŘEKLADU!
***
Román Jeana Raspaila, francouzského romanopisce oceněného za své celoživotní dílo Velkou cenou Francouzské akademie, vykresluje zaplavení Francie milionem lidí z odlišného sociokulturního prostředí, kteří se vydali na cestu z opačného konce planety s výhledem na ráj, v němž tečou potoky mléka a medu, v němž jsou pole plná neustále se obnovující úrody…
Sledujeme nejen cestu flotily, ale také reakce vlád, prezidenta, veřejného mínění, původních obyvatel, tedy Francouzů, a odhalujeme nejhlubší motivace, pocity a myšlenky všech, kterých se událost týká.
***
Objednávky na Kosmasu ZDE
.

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden

Pavel J. Hejátko – Eden nedohleden***
Poslední desku Pavla J. Hejátka Eden nedohleden, která vyšla jako jeho druhé album k výročí prapodivných a zamlžovaných událostí 17. listopadu 1989 objednávejte ZDE
.

Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Víte, že…

7. dubna 1985 zemřel německý právní a politický teoretik Carl Schmitt, jehož dílo silně ovlivnilo neliberální politické myšlení 20. i 21. století.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív